Darkspore

Hack-and-slash RPG s potvůrkami ze Spore.

Od vydání netradiční budovatelské strategie Spore uplynulo již pár let. Kluci z Maxisu se od té doby naštěstí neflákali a přinášejí polopokračování pod názvem Darkspore. Nutno říci, že podobný název lehce mate. Přestože si Darkspore vypůjčuje některé prvky, přesto se jedná o odlišnou hru. A se Spore má společnou jen polovinu názvu a částečně editor.

Měl-li bych přesto, alespoň pro představu, Darkspore srovnat s jeho jmenovcem, vypadalo by to asi takto: Představte si Spore, použijte z něj pouze druhou část, okrášlete spoustou grafických vylepšení, přidejte trošičku různorodější souboje, vymazlete ovládání a skrouhněte schopnosti editoru. Takto přibližně vypadá Darkspore. Ale pojďme se na jednotlivé prvky podívat detailněji.

Darkspore tedy znatelně změnilo žánr. A místo simulátoru evoluce celých civilizací, nabízí hack-n-slash mlátičku s důrazem na kooperativní online spolupráci. Na první pohled se jedná o klon Diabla. Ake osobně mi hratelnost spíše připomínala Deathspank s více skilly v soubojích a různorodějšími nepřáteli. Ale ochuzené o vtipné dialogy, questy a souvislý herní svět.

Příběh ve hře sice najdete, ale plní pouze vedlejší roli. Sice se doslechnete o rase Crogenitorů, kteří si tak dlouho zahrávali s genetikou, až celou galaxii převálcovala horda zmutovaných oškliváků. Posledních pár přeživších Crogenitorů bylo hybernováno, zatímco počítače vymýšlely jak průšvih vyřešit. A po mnoha letech se jeden probouzí ze stáze, hráč se jej ujímá a vyráží vypráskat zmutované potvory pomocí armády nových zmutovaných potvor. Ač to zní jako vyhánění čerta ďáblem, tak využití lepších DNA technologií slibuje, že katastrofa by se již opakovat neměla.

I když může příběh znít zajímavě, ve hře je přítomen, jen aby se neřeklo. A i když se postupně o historii dozvídáte více téměř při každé návštěvě nové planety, tak cíle jednotlivých misí si stejně jedou po svém a od příběhu se nijak neodvíjí. Což může být výhoda pro některé hráče, protože bez znalosti angličtiny o nic zásadního nepřijdete.

Tento pocit posilňuje i vůbec celý postup kampaní, kdy na sebe jednotlivé mise příliš nenavazují. A pouze si v menu odemykáte očíslované mapy s rostoucí obtížností a silou nepřátel. Které navíc budete mnohdy procházet opakovaně několikrát dokola. Ať již z důvodu nalevelování do obtížnějších map. Nebo při online hře, když hostující hráč vybere některou z dřívějších map. Což se stává poměrně často. Dlouho před vydáním hry jsem kdysi četl o náhodně generovaných mapách. Pokud jste takovou informaci také zahlédli, tak na ni zapomeňte.

Celá hra vůbec hodně staví na "farmaření" a to nejen tlačením hráčů k opakování stejných map. V jádru je Darkspore hodně stereotypní. Vyboucháte hromadu nepřátel, nalootujete lepší výbavu, postoupíte na vyšší level, odemknete obtížnější mapy a tak pořád dokola. Potíž je, že jednotlivé mapy se hrají stále stejně. Mění se vlastně jen kulisy. Jak prostředí, hrdinů tak vašich schopností.

To samo o sobě neznamená zápor. Ve většině her hráč dělá vlastně stále totéž dokola. Snad ve všech FPS či třeba žánrově podobném Diablu. Ale v případě Darkspore mi to nestačilo a stereotypnost jsem pociťoval jako největší zápor. Hře prostě chybělo to těžko popsatelné "něco", co udělá i ze stereotypního Bulletstormu perfektní zábavu. Postrádal jsem motivaci hrát dále a samotné zpracování soubojů mi samo o sobě zábavné nepřišlo. Hra bohužel nic moc víc než jeden souboj za druhým nenabídla.

- komentáře (8)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...