DOJMY z hraní Battleborn
Kooperativní hra podobná Borderlands na vlastní kůži.
Když jsem se poprvé připojil do kooperace v Battleborn, čekala na mě scenérie, která jako by Borderlands z oka vypadla. Mimozemská planeta pokrytá sněhem a kolem mě čtyři podivné charaktery. Ovšem nejen komixově laděná grafika, ale i hratelnost je téměř shodná s populární sérií od Gearboxu. Jen to lootování chybí.
Před začátkem mise jsem si vybral Marquise, což je robot viktoriánského stylu. Každá postava má čtyři statistiky - zdraví, rychlost, dosah a poškození (damage). Dle vašeho herního stylu si tedy můžete vybrat hbitého ninju s malým dosahem i sílou, ale velkou rychlostí nebo pomalého trpaslíka s obrovskou sílou a zdravím. Na výběr prý při startu bude dvacet pět postav. Ovšem ty se neliší pouze statistikami a vzhledem, ale hlavně speciálními schopnostmi a zbraněmi.
Marquis má k dispozici menší pistolku s omezeným zásobníkem, nicméně její střely způsobují solidní zranění. Druhou zbraní je jakýmsi svítící meč. Speciální útoky jsou prudké vražení do nepřítele, raketomet a flash granáty. Ale to stále není všechno. Během jednotlivých úrovní si odemykáte další schopnosti, podobně jako v populárních MOBA hrách.
Marquis díky tomu navýší počet nábojů ve své primární zbrani a více jsem investoval do flash granátů. Ty zpočátku nejsou příliš nebezpečné, ale jakmile flash doplníte o menší výbušniny a zároveň snížíte prodlevu mezi jednotlivými použitími, rázem se z nich stávají nepostradatelní pomocníci.
Průběh úrovně nebyl ničím převratný. Nabíhají na vás vlny nepřátel a vy se je z pohledu vlastních očí snažíte kooperativně likvidovat. Procházíte místnost po místnosti jakési mimozemské instalace, občas zmáčknete tlačítko a po krátkém monologu přátelského vědce jménem Kleese nebo naopak vašeho úhlavního nepřítele, se vydáváte dál. Pozice nepřátel je pevně daná. Objevují se na stále stejných místech a pokud se tým jakž takž drží pohromadě, nemáte velký problém se posouvat vpřed. A když přeci jen zemřete, za pár sekund se objevíte u nejbližšího checkpointu.
Zádrhel se objevil až v momentě, kdy se k naší skupince připojil obrovský robot vypadající jako přerostlý pavouk, kupodivu pojmenovaný Wolf. Toho jsme mohli, za měnu sesbíranou po mrtvých nepřátelích, vylepšit o štít, kulometnou věž nebo ozdravovací auru. Úkolem však bylo jej ochránit při průchodu úrovní. A to se nakonec ukázalo jako největší problém poté, co se Wolf zasekl o skálu a nechtěl se hnout.
Technická podpora musela restartovat server a já si pro příští hru vybral jinou postavu. Tentokrát jím byl všestranně zaměřený Oskar Mike s fajnovou útočnou puškou. Prvním vylepšením byla možnost přidělat laserová nebo přibližovací mířidla. Speciální zbraní byl granátomet, který jsem posléze vylepšil o napalmovou náplň, později vybuchující šrapnely a nakonec větší výbušnost. Druhou vlastností byla neviditelnost, kterou jsem téměř nepoužíval. Nicméně při kompetitivním hraní si jistě své fanoušky najde. Oskar mi byl svým zaměřením každopádně bližší.
Ačkoliv Battleborn nabídne velké množství rozdílných postav, může podle mého názoru být právě toto, společně s resetováním zkušeností po každé úrovni, smrtící pro dlouhodobější hratelnost. Pokud si oblíbíte jen jedinou postavu, začne vás podle mého hra po pár hodinách nudit. Na druhou stranu existují podobné tituly, které rozhodně nedostatkem znovuhratelnosti netrpí. Ano, mám na mysli na stejnou notu laděný, i když pochopitelně v lecčem jiný, Team Fortress 2. Jen musíme doufat, že Gearbox bude Battleborn podporovat stejně houževnatě, jako to dělalo Valve právě u TF 2.
Napodruhé už se Wolf se nikde nezasekl. Díky téhle chybce jsem si všiml, jak dobře funguje drop in/drop out multiplayer. Po zmíněném bugu většina mého týmu odešla a já zůstal pouze se dvěma autory. Až po pár minutách jsem si říkal, že nás v herním světě pobíhá nějak moc a všiml si, že vedle mě sedí úplně noví lidé. Což nakonec svědčí o schopnosti Battleborn zcela vás vtáhnout do virtuálního světa.
Pasáž s Wolfem nebyla o moc delší než napoprvé. Na konci se ovšem otočily role a my jsme se z útočníků změnili v obránce. Na vysokých schodech jsme postavili obranné věže a odráželi útoky množících se nepřátel, zatímco Wolf prořezával díru do ocelových vrat. Po deseti minutách bylo hotovo a z uvolněné cesty se na nás vyřítil přibližně čtyřnásobně větší robot, než byl náš Wolf. A tím demo skončilo.
Battleborn vychází už v únoru 2016 a jakkoliv může na papíře vypadat nepříliš zajímavě a jeho herní principy okoukaně, nebral bych zkušenost Gearboxu s tímto typem stříleček na lehkou váhu. Dle dema je to docela bžunda a to jsem ani nemusel hrát s lidmi, které znám nebo používat hlasovou komunikaci.