RECENZE PlayerUnknown's Battlegrounds PC 1.0
Cože, já a kořist?
90 až 100 hráčů seskakuje padákem z nákladního letadla na jeden ze dvou ostrovů - buď na mírný Erangel, který je ve hře už od samého začátku, anebo na pouštní Miramar, který je nový. Na zemi pak tito hráči, oděni pouze to hadrů, které našli v bednách s kořistí, hledají v opuštěných budovách zbraně a snaží se zabít jeden druhého, zatímco se vyhýbají obrovskému silovému poli, které se pomalu scvrkává na úzkou oblast mapy. Když zemřete, hra vás vykopne na úvodní obrazovku; když přežijete, tak, ehm, vyhrajete. To je všechno. Battlegrounds můžete hrát sólo nebo jako tým, z pohledu první či třetí osoby, ale tato verze hry na schovávanou se zbraněmi je alfou a omegou celého zážitku.
Díky tomuto systému se z Battlegrounds stala jedna z největších her na světě, která zdánlivě oslovila univerzální hráčské obecenstvo: je to jednak hra, která pomohla rozšířit Steam v Číně, a zároveň hra, kterou hrají i mí kamarádi, kteří si jinak zahrají jednu hru za pět let. Nejspíš tedy překvapivě vychází najevo, že svět ve skutečnosti chtěl paintball na zakázku, a odměny za první zápas, které tento zážitek úspěšně posouvají mimo rámec modů ArmA a odnoží H1Z1, jsou podle všeho bez hranic.
Na povrchu není Battleground nijak elegantní hrou. Její přednosti jsou v rozsahu, nikoliv v detailu, a navíc se tak docela nevymanila z té sterility, která je nedílnou součástí DNA většiny her s vojenskou simulací. Jsou zde vágní gesta, která poukazují na to, že tady jde o jakýsi béčkový televizní pořad - logo s motivem plamene, které vypadá jako špatné tetování, a sebranka odpudivě oblečených němých podivínů. Motiv a atmosféra tady ale moc velkou roli nehrají, protože tyto věci poskytuje samotná situace a - především - vaši přátelé.
Abychom se dostali přímo k jádru pudla, PlayerUnknown's Battlegrounds jsou úspěšné nejen jako hra, ale i jako obchodní návrh, protože jsou ve své podstatě sociální. Tato neoplocená forma střílečky, kde je velmi dobře možné půl hodiny nevidět soupeře či nevystřelit ze zbraně, je ideálním místem, kde můžete trávit čas s lidmi a užívat si společný příběh o přežití, který se restartuje pokaždé, když vstoupíte do nové hry. Vaše úspěchy a neúspěchy, náhodně nalezené zbraně, zabití na velkou dálku a machrování s vozidly mají ještě větší význam právě proto, že je vidí i ostatní lidé, jelikož právě ti přispívají k tomu pocitu, že možná - opravdu možná - se při tomto průchodu dostanete až na konec.
Značnou práci tady odvádí vaše představivost. V jakýkoliv okamžik platí, že napětí během zápasu v Battlegrounds je přímo spjaté s vaším pocitem z toho, co by se mohlo stát, spíš než z toho, co se nakonec stane. Koneckonců, tohle je hra, kde pouze jeden hráč či jeden tým odchází s tím, že je s výsledkem na 100 % spokojený: a přesto navzdory tomu, že v Battlegrounds budete víc než cokoliv jiného zakoušet vlastní selhání, si hra zachovává své kouzlo. Krucinál, vždyť selhat je často dokonce zábavné: mezi mé oblíbené zápasy patří zhusta ty, kdy jsem nucený přežít v křoví s kuší, namísto těch, kdy v prvním domě, do kterého vlezu, najdu nádherný samopal se všemi vymoženostmi.
Není podle mě přehnané říct, že Battlegrounds sehrálo svou roli v rehabilitaci selhání v myslích kompetitivních hráčů. Když je prohrávání takhle pravděpodobné, musíte se s ním smířit: musíte začít být ochotní projevovat trochu empatie vůči lidem, kteří to schytali, protože to samé se takřka určitě stane i vám. Tohle je jeden z faktorů, díky kterým je Battlegrounds tak úžasný divácký sport - je napínavé sledovat, jak si dobří hráči vedou dobře, ale zároveň je zábavné sledovat, jak si bezradní hráči vedou špatně (a navíc s nimi budete soucítit). To, že Battlegrounds jsou tak otevřené streamerům a YouTuberům, je šťastnou náhodou, ale zároveň to pomáhá vysvětlit, proč hra slaví tak závratný úspěch.
Design hry je ale do jisté míry i elegantní. Přestože zážitek těchto bitev všech proti všem není nijak originální, Battlegrounds ho představuje v rafinované podobě. Důkazem budiž to, jak se hře dařilo navzdory tomu, že větší část roku obsahovala pouze jedinou mapu. Prostá sada náhodně určených parametrů zajišťuje, že zatímco se krajina zápasu nemění, váš zážitek v ní ano. Prvním z nich je přesný úhel výsadkového letadla, který určuje škálu lokací, na kterou budete schopni přímo dopadnout. Druhým faktorem je umístění prvního, největšího kruhu bezpečí, což určuje, jestli váš zápas bude příběhem o exodu na druhou stranu mapy, anebo o napínavé obraně zevnitř „bezpečného" území.
Pod touto vrstvou jsou stovky ještě drobnějších faktorů: náhodně určené rozmístění vybavení a spotřebních předmětů, dostupnost motorek, džípů, bugin a lodí; bedny plné vzácného vybavení, které se snášejí v každé nové bezpečné zóně s příslibem příležitosti a nebezpečí. Až budete v Battlegrounds zkušenější, získáte schopnost dobře zvážit rizika týkající se každé situace. Úspěch je totiž v této hře otázkou managementu rizik stejně jako dobré mušky. Tento zážitek má i další výhody - získáte schopnost organizovat čas strávený ve hře, protože pochopíte, že výsadek v divočině povede k pomalejšímu a přemýšlivějšímu zápasu, zatímco přistání ve škole či na letišti bude znamenat okamžitý a nebezpečný boj. Každá možnost má své kouzlo.
Postupem času začnou Battlegrounds povzbuzovat magické přemýšlení zoceleného gamblera. Tohle není tak docela ten zážitek s hracími automaty při otevírání beden s kořistí či balíčků karet, ale ten způsob, s jakým přistupujete ke každé koupelně, každé kuchyňce, každé kůlně na dvoře, je do určité míry stejný. Obsah těchto míst do velké míry určí, jestli se vám povede dobře, anebo ne. Charakter daného zápasu se rozhoduje podle typů zbraní, doplňků, vybavení a munice, které najdete, a také podle pořadí, v jakém je najdete: je to zábavné, ale také značně určené náhodou. Roztáčíte kolo pokaždé, když začnete hrát, a sázíte velké kusy svého času na to, jestli ta první vesnice bude obsahovat útočnou pušku, nebo pět různých výskytů stejné mačety a baseballové čepice.
Tento aspekt oslabuje Battlegrounds coby sólový zážitek. Jakmile faktor novoty opadne, hra začne snad až moc připomínat házení kostkami - nejen v tom, jestli vyhrajete, anebo jestli daný zápas bude obsahovat jeden z těch okamžiků, který si budete pamatovat. Když se ta magie neděje, je hra strhující, ale jaksi řídká a vzbuzuje pocit, že všechny systémy v Battlegrounds - od přestřelek po jízdu ve vozidlech s více sedadly - jsou lepší, když hrajete s partou. Což ale neznamená, že skupinový zážitek je dokonalý: zabudovanou a nezbytnou slabinou hry je to, že lidi občas zemřou příliš brzo a pak nemají jinou možnost než se stát diváky. Jestli jim to zkazí zážitek, nebo ne, záleží čistě na tom, jak moc bude vašim kamarádům vadit, že se náhle a násilně ocitnou na lavičce.
Řešením jsou další nástroje, funkce a režimy - je to v podstatě sandboxová střílečka, a čím víc silových hráčů k ní bude moct přistoupit po svém, tím větší konzistentnosti a dlouhověkosti hra dosáhne. Tomu nasvědčovalo i přidání serverů určených výhradně pro hraní z pohledu první osoby: odstranění 360° přehledu, který umožňoval pohled ze třetí osoby, funguje jako modifikátor náhodnosti hry a skýtá víc příležitostí k tomu, abyste se mohli proplížit kolem nepřátel a zároveň aby se nepřátelé mohli proplížit kolem vás. Není to ani lepší, ani horší než základní hraní: je to prostě alternativa, která dává najevo, jak moc dokáže systém Battlegrounds fungovat v různých permutacích. Čím víc jich bude, tím silnější bude propozice hry.
Sluší se podotknout, že kromě experimentální rulety hry samotné Battlegrounds obsahuje i systém beden s kořistí, které skýtají spoustu možností pro budoucí mikrotransakce. Bedny si kupujete za body získané ve hře, přičemž každá vás stojí víc a víc (což se každý týden resetuje). Tento systém momentálně není nikterak znepokojivý a ani si nezasluhuje větší pozornost, protože kosmetické předměty v Battlegrounds jsou dost možná tou nejméně lákavou nabídkou, kterou jste kdy viděli.
Zatímco ostatní hry by vám mohly nabídnout skin zbraně či živoucí nový kostým, Battleground s největší pravděpodobností vytáhne khaki kalhoty nebo košili, ve které vypadáte jako nemotorný kluk na diskotéce. Je to tak nezáživné, že to přinejlepším funguje jako parodický výsměch bednám s kořistí v ostatních hrách: jako špinavý protest proti chamtivosti tohoto průmyslu, který naschvál produkuje odporné čepice. Stručně a jasně: nedělejte si s tím hlavu.
V základní podobě 1.0 je Battleground nejlepší letošní hrou, ve které můžete trávit čas - tím rozhodně nejpříjemnějším sociálním herním zážitkem, při kterém se nemusíte dělit o gauč. Zdá se, že se hra vyhnula problémům s dlouhověkostí, které postihly její multiplayerové konkurenty, a díky jejímu úspěchu mají její vývojáři příležitost investovat do řešení potíží a slabin, které tu zůstávají. Očekávejte, že studia všech velikostí budou v následujících několika letech usilovat o to, aby dosáhla této pozice. PlayerUnknown's Battlegrounds je středobodem her ala „battle royal" stejně tak, jako byl World of Warcraft středobodem pro MMO a League of Legends pro MOBA - není první, ale svou práci odvedla skvěle.
Nejnovější hry testujeme na výkonném počítači LYNX Grunex ExtremeGamer.