Recenze Arcania: Fall of Setarrif

Otázka zní: proč hrajeme RPG? Následovat by teď mohlo mnoho a mnoho odstavců, ale ať už jsou naše záminky pro hnití před obrazovkami jakékoliv, Fall of Setarrif je nevyvolá snad vůbec v nikom. Prakticky vše, co lidem vadilo na původní, již tak nepříliš "RPGčkové" Arcania: Gothic IV (recenze, 6/10) - lineární průchod, za uši tahající dialogy, neuvěřitelnost světa, retardované RPG prvky - se vrací, leč umocněno na n-tou. Aspoň, že autoři z německého Spellboundu a jejich zkrachovalí chlebodárci z JoWoodu se k tomu všemu postavili čelem a vyřešili ono nedorozumění s používáním slova "Gothic" v názvu. Od nynějška tedy již jen Arcania.

Dumám, jestli jsem někdy vůbec hrál triviálnější a plošší rádoby-RPG, neopomínám při tom ani Fable III, které úspěšně dohrál i můj hrami nepolíbený osmiletý bratřík, a nakonec stejně musím říci: Nikoliv! Fall of Setarrif je tím nejřidším a nejprimitivnějším RPG odvarem, jaký jsem kdy okusil, a upřímně mě těší, že jsem nad ním nemusel protáčet bulvy déle, než tři hodiny. Z takové cifry by role-playing fanouškům normálně naběhla žilka na čele, aneb jen těžko byste v žánru našli kratší počin, ale v případě tohoto samostatně spustitelného datadisku jde o osvobozující pozitivum, které přijmete s úlevou.

Do nebe volajícím problémem hry je zpracování vývoje postavy. Nebo spíše absence de facto jakéhokoli vývoje postavy - chápejte, tohle je "RPG", kde se vaše postava ve svém zaměření nezlepšuje! Pokud si neimportujete geroje z Gothic IV, dostanete na výběr z űber-klišé trojice bojovník / lučištník / mág, přičemž každá postava má své stěžejní statistiky již na samém začátku vyhnané až ke stropu. A kdyby náhodou ne, obdržíte pro jistotu snůšku zkušenostních bodů pro další investice. To znamená, že následné body, nasbírané klasicky za postupy na vyšší úrovně, chtě nechtě musíte investovat do schopností jiných, které nemají nic společného s vaším zaměřením a jsou mimochodem pouze recyklované z minule.

Fall of Setarrif klidně mohlo začít finálním soubojem s arcidémonickým bossem. Spatra byste jej slupli jako malinu, třebaže jde snad o jediného oponenta v celé hře, na kterého neplatí triviální klik klik klik. Následkem toho jsem z hraní vůbec neměl dobrý pocit. Připadal jsem si spíše jako podvodník, který celou hrou probíhá se zapnutou nesmrtelností, a který nemusí řešit nic jiného, než klikání na "posedlé" oponenty.

of

Caption

Attribution

Cestou jsem posbíral spoustu harampádí, ale stejně jako v případě zkušenostních punktů, i to bylo k ničemu. V zlaťácích bych mohl plavat à la strýček Skrblík. Dvakrát jsem si jen tak pro sichr koupil několik léčivých toaletních papírů (ehm, obvazů), ale jinak nebylo za co smysluplně utrácet. Nepamatuji jediného obchodníka, který by ponoukl lepší vybavení než mé startovní. Ohnivý meč, jenž mi byl do pazour strčen ihned po kliknutí na New Game, nenašel po celou dobu hraní výrazně silnějšího konkurenta. A to teď mluvím i o "speciálním" kvéru získaném skrze quest! Proboha, i tragicky nevyvážený Gothic 3: Forsaken Gods byli vyváženější, než Fall of Setarrif.

Spellbound ze sebe udělali designérské diletanty bez špetky citu pro balanc a krásně předvedli, že RPG bez faktického vývoje postavy nedokáže táhnout. Možná namítnete, že takové adventury přeci také umí vcucnout a táhnout, aniž by avatar byť jednou poskočil o úroveň výše - že propracované postavy, zajímavé úkoly a hlavně dobrý příběh postačí. Inu, to je individuální otázkou, ale v našem případě stejně zcela nadbytečnou, protože Fall of Setarrif žádný z těchto pilířů stejně nepodporuje.

Vyjma snad jednoho jediného vedlejšího úkolu hned na začátku hry ("Prosím, hrdino, zabij smečku vlků s červenými kukadly!"), se zbytek questování omezuje na tupě lineární, striktně příběhový, a pouze násilný postup vpřed. Rovnou za nosem, bez puzzlů a hádanek a dilemat, koridorem tvořeným do očí bijícími neviditelnými bariérami nebo repetitivními chodbami nudných dungeonů. Absolutně zapomeňte na svobodné prozkoumávání světa - svět není volný, co do velikosti zhruba šestinový v porovnání s Arcanií, nikdy nevyzývá k vracení se... a hlavně v něm stejně není co k prozkoumávání. Questy tím pádem vlastně nejsou questy, nemáte šanci se jim vyhnout ani je nesplnit, stejně tak zapomeňte na činění rozhodnutí, jimiž perlil už před dekádou vydaný Gothic I.

Vše o sérii Gothic najdete na domácí fanstránce Gothicz.net

V dobrém slova smyslu perlil i dějovou zápletkou, vedle níž ta nynější působí jako defektní Quasimodo. Objevil se starý démon, král Rhobar III. vás poprosil o pomoc, kývli jste a konečně se podívali do města Setarrif (= hromada sterilních ruin), které jste v originále jenom obešli při honbě za jednookým vrahem Dentarem. Kromě vás se samozřejmě angažují i staří známí typu Gorn či Lester, přičemž párkrát dokonce jejich polygonová těla osedláte, ale vždy jen doslova na pár minut a o žádné vzrůšo nejde.

Co ale docela vzrušující je, to jsou místní dialogy - vážně, takhle špatný dabing, takhle mizernou gestikulaci, takhle stupidní věty a takhle bezpředmětné rozhovory ve hrách jen tak nezažijete! V bitce na život a na smrt zmlátíte známého Thoruse a on nato řekne: "Sakra...". Zcela bez emocí, bez špetky rozumu. Po celou dobu hraní jsem neměl nejmenší zájem o místním dění, všechno mi bylo ukradené, nic jsem neprožíval a většina obyvatelstva mě vysloveně iritovala. Proč bych měl chtít zachraňovat nepřirozeně umělý svět, na němž mi nezáleží a beztak je celý prázdný?

A tak jediné, co na přídavku musím upřímně ocenit (vyjma extrémně krátké hrací doby), je jeho audiovizuální zpracování. Přirozeně běží na pohledném enginu originálu, hra vypadá pěkně i ostře a nebýt souboje neustále o tom samém, koukalo by se na ně slušně. Efekty kouzel jsou super a k tomu hraje velice příjemný soundtrack.

Fall of Setarrif vyšel v české verzi v prosinci a nevyžaduje původní Arcania: Gothic IV

koupit na Xzone za 399 Kč

Proto mi hlava nebere, proč nás autoři z pohledných, byť naprosto izolovaných exteriérů, neustále honí do ošklivých, fádních a stále stejných dungeonů. Zdánlivě sice může potěšit, že hra je bez zásadnějších bugů, což je u Gothiců nevídané, jenomže... tohle vlastně není Gothic, tohle je přímočará rubačka. Jejíž pozlátka si navíc užijete jen za předpokladu, že vám Fall of Setarrif nebude padat po importu uložené pozice z Arcanie. A že jej vůbec spustíte - mně se to povedlo až na třetím počítači. Což mě zpětně i mrzí. Byl bych se z recenzování vykroutil a nemusel nyní uléhat s frustrujícím pocitem ze zabitého času.

Fall of Setarrif se sice hraje i sleduje "oukej", a tak nějak jím v klidu bezmyšlenkovitě proplujete. Načež si však poklepete na čelo, proč jste právě strávili tři hodiny se hrou, která vaše hráčské já nikterak neobohatila, která byla naprosto mdlá, povrchní, zapomenutelná a ve výsledku zcela zbytečná. Už teď po tomto datadisku neštěkne ani pes a za to zaslouží kostičku.