Multiplayer Battlefield: Bad Company 2 Recenze

Stránka 1 z 3. Stránka 2

Jak minulý týden ukázala naše recenze singleplayeru Battlefield: Bad Company 2 (dále jen BFBC2), je příběhová část obou titulů spíše na druhé koleji (přesto stále zábavná) a celá váha se přenáší především na hru více hráčů. Z tohoto důvodu vznikla tato druhá samostatná recenze, která tentokrát hodnotí multiplayer po strávení více než třiceti hodin v online kláních.

Na úvod se hodí zmínit, že přestože se BFBC2 snaží co nejvíce odlišovat od Modern Warfare 2 (MW2), mají toho obě hry mnoho společného. Nelze si totiž nevšimnout jistého přiblížení k masovému publiku a zjednodušení některých prvků. Podobný je u obou titulů způsob povyšování na další úrovně, odemykání nových zbraní, vybavení a další drobnosti, které prodlužují herní dobu. Hlavní devizou BFBC2 je samozřejmě kompletně zničitelný svět, velké herní mapy a možnost využívat nejrůznější dopravní prostředky. Právě tohle jsou trumfy, které by měly položit MW2 na lopatky.

Na tento vrtulník jsem si vzal příliš malý kalibr.

První nasazení do boje byl pro mě doslova křest ohněm. Vybral jsem si klasického vojáka (první ze čtyř dostupných zaměření) a po dlouhé době opět poznal, čemu se říká válka. Ani jsem se neprobral kousky svého vybavení a v dálce jsem již slyšet kulometnou a dělostřeleckou palbu, za níž následovala série záblesků, která rozjasnila celou oblohu. Půda se mi otřásla pod nohama, když okolo mě projel tank, v němž seděli členové spřátelené čety. Neváhal jsem ani chvilku a svezl jsem se kousek po staré jihoamerické silnici, kterou lemovaly vraky automobilů.

Jak jsem později zjistil, byl to mnohem lepší nápad, než se vydat na pospas odstřelovačům, kteří se s oblibou na tuto cestu zaměřovali. Vystoupil jsem těsně před vjezdem do města a za okamžik uviděl, jak celý tank rozervala protitanková mina. Všichni členové posádky byli samozřejmě mrtví a mě podobný osud čekal za malou chvíli. Ostatně, než jsem se vypracoval na určitou úroveň a moje životnost v boji se neměřila pouze na vteřiny, uběhlo moře času. Pro srovnání to bylo daleko více, než v případě MW2, protože BFBC2 přeci jenom staví na trochu realističtějších principech.

Armádní technika v centru města.

Výše zmiňovaná akce není rozhodně žádnou výjimečnou událostí a chtěl jsem na ní demonstrovat, s kolika náhodnými proměnnými je potřeba počítat. Nejsou to pouze vozidla a různé nástražné mechanismy, ale především rozlehlost a členitost celého světa, kde boj nabývá úplně jiných rozměrů. V MW2 se souboje odehrávají spíše tváří v tvář a rozhoduje především rychlost reakcí a pozornost každého zúčastněného.

K tomuto však BFBC2 přidává lstivost a pud sebezáchovy, který je klíčem k přežití. Pokud totiž máte za úkol podminovat určitou budovu, nenamíříte si to nejbližšími dveřmi dovnitř. Mnohem lepší je proplížit se o dvě stavení vedle a nejprve obhlédnout celou situaci. Teprve poté totiž máte šanci zjistit, kolik hlavní na tuto klíčovou budovu míří.

Red dot je příliš přeceňovaný luxus.

Konkrétní postup se samozřejmě liší podle toho, jakou z postav si vyberete. Například v kůži „klasického“ vojáka (assault) promlouvá především váš samopal s přivěšeným granátometem, s nímž častokrát pocítíte krásu ničitelnosti prostředí. Otravuje vás v protějším okně schovaný kulometčík? Není nic snazšího, než přepnout právě na granátomet a společně s protivníkem poslat do pekel i část zdi.

Představte si navíc výše zmiňovanou situaci naopak v kůži onoho kulometčíka, ale tentokráte vás zmerčí tank. Chvilku si můžete možná naivně myslet, že vás řidič nezahlédnul nebo má něco důležitějšího na práci, ale poté, co se před vámi rozletí stěna, vezmete obratem nohy na ramena. Než se navíc vymotáte z druhého patra onoho domu, děr na fasádě přibude ještě více a vy budete vůbec rádi, že vám celé stavení nespadlo na hlavu.

Na stránku 2