Multiplayer Battlefield: Bad Company 2
Válka jako ještě nikdy předtím.
Destrukční model je skutečně jedním z největších trumfů BFBC2 a slovy se skoro nedá popsat, jak skvělý dopad má nejenom na atmosféru, ale i na taktické možnosti. Podobně se dá samozřejmě hovořit i o dopravních prostředcích, kterých je k dispozici celkem šestnáct, nepočítaje čtveřici stacionárních zbraní.
Kromě tradičních džípů, tanků a obrněných vozidel se můžete svést na vodním skútru nebo se proletět hned v několika vrtulnících. Předem upozorňuji, že pokud k někomu do kabiny nastoupíte jako pasažér, měli byste mít jistou důvěru v jeho letecké schopnosti. To, že se totiž dotyčný odlepil od země, ještě neznamená, že s helikoptérou umí přistát a nepřeorá někomu za chvíli zahrádku.
Tyto dopravní prostředky jsou dostupné v různém složení a počtech na všech deseti mapách. S množstvím bojové techniky rovněž souvisí, jak moc často se dostanou ke slovu inženýři, kteří jsou právě předurčeni pro její ničení a opravování. Na zádech totiž nosí za všech okolností raketomet, za pasem vrtačku a na pozdějších úrovních si polepší třeba o protitankové miny. V boji muž proti muži již tak neexcelují, protože jsou vybaveni většinou pouze lehkými samopaly. Na nich mohou mít ale připevněný tlumič či „red dot“ zaměřovač. Tato tečka smrti je samozřejmě na pozdějších úrovních dostupná i pro ostatní zaměření.
Zkušenostní body získáváte za zabíjení nepřátel či pouhou asistenci, šoférování vozidel, plnění úkolů daných herními režimy, ale i za týmové chování. Právě posledním zmiňovaným zdrojem bodíků se autoři snaží podnítit spolupráci mezi hráči, aby kupříkladu postupovali v menších skupinkách a vzájemně si vypomáhali. Papírové předpoklady jsou sice jedna věc, ale praxe opět ukazuje něco jiného, a to i přesto, že systém skupin po čtyřech hráčích je základem všech herních režimů.
Všichni členové takové skupiny se však vždy rozutečou libovolně po hrací ploše a nic je nenutí držet pospolu. Využijete je tak maximálně jako náhradu za respawn point, který je umístěn většinou daleko od bojové linie a cesta zpátky do akce pár desítek vteřin navíc rozhodně zabere. Samotný princip je prakticky identický jako u Battlefield 2 (neplatí pouze na velitele) a při čekání na znovuoživení jen vyberete vašeho parťáka ze soupisky a objevíte se přímo u něj, ať je kdekoliv na mapě. Nemusím snad podotýkat, že tento princip jsem si velmi oblíbil a ještě více udržoval už tak velmi rychlé tempo celé hry.
Drobnou výjimkou a výtečnou ukázkou týmové spolupráce byl režim squad rush. V něm dostala jedna čtyřčlenná četa za úkol podminovat určité lokace a druhá skupina jí v tom měla naopak zabránit. Teprve za těchto okolností drželi všichni při sobě, protože každému bylo jasné, že by sám jako jedinec nic nezmohl. Častokrát se dařilo zachovat i ideální složení týmu a hra dostala úplně jiný nádech, než velkolepé souboje tří desítek hráčů. V nich jsem se totiž žádného vzájemné čekání, krytí zad a dalších „jemnějších“ týmových úkonů většinou nedočkal. Všechno bylo vždy o štěstí a svoje spoluhráče jsem si bohužel nevybíral.
Pokud jde o týmovou hru, nesmí se v žádném případě zapomenout na medika. Ten nejenom že dokáže léčit okolní zraněné či rozhazovat lékárničky, ale navíc s sebou nosí defibrilátor a padlé spolubojovníky umí v mžiku oživit. Medik je však zároveň trochu nelogicky vybavený lehkým kulometem a smrt tak dokáže rozdávat po velkých dávkách. Hodí se tudíž i pro militantně založené hráče, kteří občas chtějí pomoci ostatním. Přestože se jedná o trochu zvláštní krok, v praxi to opravdu funguje a medik je v BFBC2 jedním z nejoblíbenějších povolání v porovnání s jinými tituly, kde bývá většinou „za trest“.