Battlefield Heroes

Vozidla hrají tak jako v každém Battlefieldu podstatnou roli. I když jen v polovině map. Vehiklů není mnoho, konkrétně tři – třímístné letadlo s kulomety, dvoumístný tank a třímístný džíp. Osobně mi větší mapy s dostatkem techniky přišly podstatně zábavnější. V těch komornějších úrovních se místo obřích bitev šesti tanků, dvou letadel a několika vojáků odehrává obyčejné pobíhání a střílení. Mapy jsou pouze čtyři, odstupňované od té největší s dostatkem vozidel po tu nejmenší s jedním džípem.  

Ani já jsem neodolal a zakoupil za pět dolarů 700 Battlefunds. Za ně jsem si dvakrát dopřál větší porci zkušenostních bodů a jednou dvojnásobné množství Valor points. V reálu to znamená nějakých devadesát korun, ale dozajista se najde spoustu hráčů, kteří se budou Battlefield Heroes věnovat déle a ti za tyto předměty nakonec utratí více než za plnohodnotný Battlefield 2. To ovšem není výtka, spíše ocenění toho, že hry (a nakonec i filmy a hudba) mohou být zdarma a vydělávat jiným způsobem. Alespoň by se oddělily špatné a dobré tituly a vydělaly by jen ty zábavné. No nic, trochu jsem se nechal unést …  

Zatím jsem byl poměrně nekritický, ale pravdou je, že se najde i několik problematických vlastností. Největší mizérie je, že ačkoliv už hra ztratila nálepku „beta“, stále se budete potýkat s nepříjemnostmi. Velmi často se místo nalezení hry setkáte s chybovou hláškou a pak je většinou nutné restartovat celého klienta. V podstatě pokaždé, než jsem se připojil k serveru, zažíval jsem takové malé testovací cvičení, kdy jsem zkoušel, co musím udělat tentokrát, abych si zahrál. Na druhou stranu, když už jsem byl ve hře, nestalo se mi, že by spadla.

Druhým nedostatkem je minimum map. Čtyři jsou prostě málo. Z ohledem na to, kolik času je nutné trávit ve hře, abyste se posunuli na vyšší úroveň a mohli vybrat další vylepšení, by to chtělo počet map vynásobit čtyřmi (postupem času mají přibývat další). Velmi mi chyběl „server browser“, tedy přehledný seznam serverů, z nějž bych si mohl vybrat ten, který mi sedí.  

Dále nechápu funkci, která by vás měla připojit pouze do hry, jenž se hodí právě pro vás s ohledem na vyspělost vaší postavy. Už od začátku se mi stávalo, že jsem na úrovni jedna bojoval s hráči, kteří byly třeba na dvanáctém levelu. Při setkání s takovou postavou máte velmi malou šanci na úspěch. Jak váš hrdina roste, samozřejmě tuto nevýhodu cítíte méně a méně, naopak občas máte pocit, že zabíjení nepřátel je podivuhodně snadné.

Mrzí mě naprostá neinteraktivita prostředí. Jasně, není to chyba, ale vlastnost, zejména s ohledem na výkonově slabší počítače. Na druhou stranu, na svém ne až tak starém notebooku s Intel Centrino Duo (samozřejmě grafika Intel) počet snímků ve vypjatějších situacích klesal i na nízké detaily a při rozlišení 800x600 hluboko pod únosnou mez. A to se odráželo i na mých herních výkonech. Nakonec jsem se raději přesunul na svůj stolní počítač s ATI 4850, kde jsem si užíval pěkné grafiky v rozlišení 1360x768. Takže s tou „hrou pro všechny“ to není až tak slavné.