BioShock 2 Recenze

Kolem pokračování jedinečné podmořské akce BioShock nadělali tvůrci spoustu tajností. Naznačili sice zásadní proměnu vaší role a zveřejnili pár dílčích detailů, ale ty podstatné věci udrželi pod pokličkou. A je trochu zvláštní, když po dohrání druhého dílu vyvstane ještě více otázek, než kolik jste jich měli na začátku.

Píše se rok 1958 a vy se nacházíte hluboko v Atlantském oceánu, uvnitř tajemného města Rapture, které jakoby vypadlo z pera Julese Verna. Tísnivý skafandr vyvolává klaustrofobické pocity a vy podvědomě cítíte, že se tu děje něco divného. Rozhodně není v pořádku asistovat malé holce, která se živí na mrtvolách všude kolem. Nepotěší ani to, že se vás každý obyvatel tohoto města pokouší zabít, sotva mu přijdete do cesty. A než se trochu rozkoukáte v tomto poněkud mysteriózním úvodu, přinutí vás tajemná žena spáchat sebevraždu.

Nový druh nepřátelského Big Daddyho.

Děj se skokem posune o deset let dál. Opět jste ve skafandru a brzy pochopíte, že jste tou samou osobou, která by měla být již dávno mrtvá. Jediným vodítkem pro vás je najít malou holčičku, kterou jste nedobrovolně opustili po mentální útoku doktorky Sophie Lamb. To skutečně není dostatek informací k tomu, abyste si poskládali alespoň základní fakta. A nutno dodat, že ani průběh hry toho zase tak moc neobjasnil, spíše do sebe zamotal ještě více věcí.

Zkrátka řečeno, BioShock 2 je znovu záhadnou hrou, přičemž se záhadami to tvůrci snad až trochu přehnali. Přestože konec mnohé objasní, rozhodně nečekejte odpovědi na všechno. Možná je to dobře, ale za sebe musím přiznat jisté rozpaky nad tím, že logika rozhodně nebyla na prvním místě v pořadí, když autor scénáře sepisoval tuto zápletku. Jistě, pokud o BioShocku hltáte každé slovo a čtete všechna preview, která kdy vyšla, pak se budete ve změti útržkovitých informací orientovat daleko lépe. Neznalý člověk však bude poměrně zmatený a často jen nevěřícně zakroutí hlavou.

Splicer se v záři reflektorů moc dlouho neohřál.

Z herního pohledu a předchozích řádků je zcela zásadní jedna věc – místo bezbranného suchozemského červa převezmete roli monstrózního Big Daddyho, který ochraňuje malé holčičky Little Sister. Ty dostaly mnohem sympatičtější vizáž bezbranného děvčátka, jež hlídáte s ostražitostí buldoka a zuřivostí hladového tygra. Přesněji řečeno, vaše ztvárnění Big Daddyho je unikátní v tom, že jste takříkajíc utržení ze řetězu. Otrockou poslušnost vystřídala ulehčující svoboda jednání a proto i při kontaktu s bezbrannými stvořeními rozhodujete o jejich životě a smrti podle vašeho uvážení. A zřejmě kvůli této unikátnosti máte současně smůlu v tom, že i přes vaši odstrašující vizáž budete neustále čelit útokům šílených obyvatel Rapture City, přestože si dříve na obrněného potápěče netroufali.

Život v podmořském světě má svá jasně daná pravidla a jejich komplexnost je největší devízou této hry. Role Big Daddyho vám dá dostatek příležitostí se rozhodnout, kterým směrem se chcete dále vyvíjet a na co soustředíte svou pozornost. Pokud jste hráli první díl, budete tu brzy jako doma, protože novinek není zase tolik, aby si vyžádaly nějaké dlouhé studium. Předně je důležité pomalu propátrávat všechny lokace, protože skrývají obrovské množství cenných věcí. Je to v docela ostrém kontrastu se soudobými FPS střílečkami, které vyžadují spíše rychlost a postřeh, kdežto BioShock 2 sází na trpělivost, chytrost a taktiku. To je pro mě jednoznačně nejhodnotnější rys, který si zasluhuje uznání. Nebýt jednoho hluchého místa asi po pěti hodinách hry a několika zbytečných podvodů, byla by hra zcela perfektní. Ale pěkně popořádku…

Výhled vaším skafandrem v zatopeném Rapture.

Prvním menším podvodem na hráče je zjištění, že Big Daddy ve vašem ztvárnění není tak odolný, jak byste se mohli domnívat po zážitcích z prvního dílu. V otevřené konfrontaci se svými kolegy budete mít co dělat, abyste přežili. Platí to zejména pro vyšší obtížnost, kde si brzy uvědomíte, že nedisponujete ani stejnými zbraněmi, natož škálou neuvěřitelných pohybů, kdy vás jiný Big Daddy srazí na zem, ani nestačíte mrknout. Abyste se s tímto nefér postavením nějak vypořádali, musíte se vrhnout do upgradování svých schopností, které probíhají celou řadou již známých způsobů.

Na prvním místě je to zbraňový arzenál, jenž si přepínáte v zapauzovaném režimu pravým RB tlačítkem. Hrůzu nahánějící vrták má sice ničivý účinek nesrovnatelný s jinou zbraní, ale nutnost bojovat zblízka proti hbitým nepřátelům je přeci jen zbytečně hazardní. Postupem času se tak dopracujete k dalekonosným zbraním, mezi nimiž vyniká zbraň střílející hroty, kulomet, nebo granátomet s tepelně naváděnými střelami. Ty jsou doslova devastující a nejlépe se uplatňují v boji s těžkými protivníky. Opět si můžete přepínat mezi třemi typy munice, což vám dává prostor experimentovat s účinností proti různým typům cílů. Další součástí výbavy je kamera pro výzkum nepřátel a nepostradatelný hackovací nástroj. Oba přístroje jsou stěžejní pro přežití a rozšiřují už tak velmi širokou nabídku výbavy.

Malý příruční rotačáček se vždycky hodí.

Kamera funguje podobně jako v minulosti, ovšem s malou obměnou. Oproti pasivnímu fotografování totiž budete muset trochu riskovat. Chcete-li ze záznamu získat co nejvíce informací, pak je optimálním postupem vyzkoušet na nepřítele různé útoky. Čím pestřejší bude jejich složení, tím více bodů obdržíte. A za body se odemykají čtyři unikátní upgrady, které zásadním způsobem zjednodušují každý další souboj se stejným typem protivníka. Hezký nápad, co říkáte? Tyto upgrady nelze nikde jinde koupit, takže jste v podstatě nuceni s kamerou pracovat. U nepříjemných protivníků typu Houdini Splicer, kteří se rychle teleportují a používají útočné plasmidy, je to takřka nezbytné pro přežití...