If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Recenze Borderlands 2

Jak se dělají správná pokračování? Takhle!

Když jsem Borderlands 2 viděl loni poprvé v pohybu, po celou dobu prezentace jsem si musel připomínat, že koukám na Borderlands číslo dvě. Na první i druhý pohled vše vypadalo jako jednička a ačkoliv poselství Gearboxu během několika posledních měsíců znělo jasně - "Tohle je velikánské pokračování a zásadní krok vpřed!" - není tak to tak úplně pravda.

Opět se ujmete role vault huntera, neohroženého hledače mytického sejfu, jenž namísto archeologických kladívek užívá nezřízeného množství zbraní (natolik nezřízeného, že se kvůli hře musí přepisovat Guinessova kniha rekordů). Opět zavítáte na povrch dezolátní sci-fi planety Pandory, jejíž obyvatelé mají slabost pro těžký průmysl, poklady a násilí. Opět se pokocháte komiksovou grafikou, která zdejšímu šiblému světu sedí ze všech myslitelných výtvarných stylů nejlépe. A opět se budete chlámat nad nekonečně perlícím robůtkem Claptrapem, který se, doufám, opět co nejdříve vrátí v nějakém stahovatelném přídavku.

Vidíte? Stará známá. Jen si tu starou známou umocněte na n-tou!

Za Pandoru nápaditější

Fakt, že se celá záležitost hraje jako minule, ještě přeci neznamená, že autoři svůj výstřední mix střílečky a paběrkovacího RPG neobohatili v řadě ohledů. Jedné takové citelné novinky si všimnete hned po zhlédnutí efektního intra, svou westernovou atmosférou připomínajícího úvod prvních Borderlands.

Jen co se proberete - právě jste totiž přežili dynamitovou explozi ve vlaku, jíž jste, stejně jako všichni ostatní nežádoucí vault hunteři, přežít neměli - vám možná na šíji vyskáče husí kůže, neb ležíte s obličejem zabořeným ve sněhu (během patnácti vteřin však otevřete první bednu s prvním lootem a už budete v cajku). Zamrzlé prostředí úvodu příjemně nabourává hnědo-šedý stereotyp z minula, který ke konci už trochu nudil. Nebo to tehdy nudily ty stále se opakující, "grindovací" questy?

Zřejmě kombinace obojího, pročež bylo během hraní Borderlands 2 příjemné zjišťovat, že nyní autoři věnovali náplni neskonale více péče. Koneckonců, Gearbox se nikdy netajili tím, že jednička byla experimentem, ne jasným hitem s jasným pokračováním. Ale pak prodali čtyři a půl milionu kusů...

Jistě, prakticky všechny questy jsou stále jenom záminkou pro to někam dodrandit ozbrojeným vehiklem, tam nemilosrdně postřílet plejádu bizarních nepřátel plejádou ještě bizarnějších kvérů, posbírat asi tři tuny předmětů, vrátit se a nafasovat odměnu, ať už hmotnou nebo finanční. Za utržené chechtáky si pak pořídíte nové "pracovní nástroje" u jednoho z mnoha automatů šíleného zbraňového dealera Marcuse nebo fanatického doktora Zeda. (Zed mě mimochodem jednou požádal o asistenci při chirurgickém zákroku, který spočíval k bušení do krví zalitého pacienta.)

Jak vidno, základ se od minula skutečně nezměnil, jen se teď autoři snaží vyvarovat tuctovým questům typu "Jdi do jeskyně Y, zlikviduj X brouků", a ke všemu tak šroubují aspoň trochu nápadité zdůvodnění. Shodou okolností zrovna doktor Zed požadoval skalp 25 banditů, ale fígl spočíval v nutnosti používat jeho experimentální zbraň. Navíc nepřátelé konečně pobrali i nějaké to IQ, takže potyčky s nimi jsou větší vzrůšo. Občas se kryjí, skáčou parakotouly nebo jim po ustřelení hlavy nepředvídatelně naroste chapadlo jako zombíkům z Resident Evil. Tedy, vyjma psychoušů, ti se stále mohou utlouct, aby byli co nejdříve utlučeni.

Vlastně vedlejší úkoly jsou mnohdy zábavnější - a snad úplně vždy vtipnější - než hlavní dějová linka. Jednou budete sbírat pornografické plátky pro neuspokojeného automechanika, jindy zase likvidovat akrobatické bandity, kteří čistě náhodou jí pizzu jako Želvy Ninja. Až mi přijde, že sidequesty zde hrají větší roli, než ústřední příběh, podobně jako ve Skyrimu. Nemluvě o tom, že bez jejich plnění se jen těžko prohlodáte dějovými misemi, jež bývají zpravidla nejtěžší a je tak třeba před nimi jednou dvěma bokovkami o level poskočit.

Za Pandoru krutější

Prolézt celou Pandoru, rozdělenou do mnoha oblastí s nahrávacími obrazovkami při přechodech z jedné sekce do druhé, vám zabere klidně tři desítky hodin času a za celou dobu narazíte jenom na minimum technických chybiček, které holt doprovází každou hru s otevřeným světem (občasné doskakování textur, zasekávající se nepřátelé apod.). Opět tu funguje systém fixních úrovní, kdy příliš vzdálenou exploraci území blokují, kromě umělých překážek spjatých s příběhovým posunem, i příliš vysoké levely nepřátel. Nečekejte tak, že záhy po vymotání se z ledovcové soutěsky vyrazíte na druhý konec světa jako v Oblivionu. Protože to by bolelo.

Ono i tak si té virtuální bolesti užijete habaděj. Buď jsem od roku 2009 hodně znešikovněl, nebo je Borderlands 2 těžší hrou, než její předchůdce... Ať už jsem jel sólo nebo s kolegy pisálky v kooperativním režimu, relativně často jsem se oživovacím procesem teleportoval k nejbližšímu checkpointu a od něj uháněl zpátky do boje.

Nicméně žádné drama. Fakt, že hra po vaší reinkarnaci zůstane ve stejném stavu, jako v momentě vašeho skonání, samozřejmě celou věc zlehčuje - i když musíte danou pasáží proběhnout znova, už v ní nebudou zlobit předtím zlikvidovaní nepřátelé. Respawnují se až po delším intervalu. Jen zamrzí, že občas je po loadingu třeba absolvovat klidně několikaminutový sprint, takže funkce rychlého ukládání by se přeci jen hodila.

Co ovšem zamrzí ještě více, je po vzoru jedničky místy zbytečně náročná orientace po světě. Tím spíš, že herní plocha je nyní větší. Sice máte v rohu obrazovky mapku, ale Pandora není žádnou plackou. Zmutovanými psy obývané kaňony a spletité tunely nacpané lootem střídají vyvýšené mosty, pohledné hory či důmyslná mnohapatrová městečka, a ona mapa to už moc nezohledňuje. Takže kolikrát jsem podle ní došel k domnělé odbočce, načež jsem zjistil, že odbočka vede někde hluboko pode mnou, avšak z jednobarevného 2D nákresu ignorujícího vrstvy již nešlo vyčíst, kudy se na kýžený tah napojit.

Že by šlo o snahu vykreslit autentický život hledače pokladů? Možná. Pak by ovšem šlo o zřejmě jedinou autentickou věc v celé hře.

Za Pandoru šílenější

Ať už kvůli rozmanitějšímu světu, variabilnějším zbraním nebo většímu důrazu na velkolepější příběh, Bordelands 2 neomrzí tak rychle, jako předchůdce. Pandora již nepůsobí jako pouhá kulisa pro prosté divadlo zasypané tunami vystřílených nábojů, pobitých banditů a posbíraných předmětů. Teď už jsem měl dojem, že se pohybuji v aspoň trochu uvěřitelném světě, který konzistentně reflektuje události z prvního dílu.

V roli dějových postav se vrací celá čtveřice protagonistů z minula, s vojákem Rolandem dokonce v čele Crimson Bandits (tedy pokud se zrovna nenechává unášet roboty). Osobně mě velice potěšilo, že spoustu sidequestů nyní fasujete od skutečných postav, nikoliv anonymních nástěnek, a spoustu oněch postav si navíc budete pro jejich obskurnost a skvělé proslovy ještě dlouho pamatovat. Jen to chce dobrou znalost angličtiny. Chcete se seznámit?

Doteď se upřímně směju při vzpomínkách na Tiny Tinu, "nejsmrtonosnější třináctiletou holčičku na světě", která na přivítanou odpálila ke kůlu připoutaného banditu (recitujíc při tom jednu ze svých pokroucených básniček) a následně mi zkonstruovala dvojici raket naroubovaných na plyšové zajíčky. Nebo takový Sir Hammerlocka, také pašák, někde na půli cesty mezi člověkem a robotem a se slabostí pro přírodovědecké experimenty, které vás často málem stojí kejhák. Jó, s Borderlands 2 se nasmějete!

V neposlední řadě je tu Handsome Jack. Zdejší antagonista a svým způsobem neskonalý frajer. ("Koupil jsem si poníka z diamantů. Protože jsem bohatý. Jen tak, abys věděl.") Jde ve výsledku o tuze vtipného diktátora známé robotické Hyperion Corporation - tedy, vtipného do té doby, než si srandu začne dělat z vás osobně, neb to končí vždy stejně špatně - který si přisvojil úspěchy otevření vaultu z jedničky a dohmátl se, že došlo objevení druhého, ještě cennějšího.

Za Pandoru osobitější

Hlavní strom schopností doznal citelných přírůstků. Stromy jsou opět tři, ale bohatě se větví a oproti minule si tu pro každou ze čtveřice možných postav lze pořídit a vylepšit odhadem dvojnásobek schopností. Kromě toho svého reka, rekyni i jejich různé vehikly můžete konečně i vizuálně odlišit od základního rozhraní, ačkoliv zde je vaše pole působnosti velice malé. Žádné piplání s barvou podpažního ochlupení nečekejte. Koneckonců, na svět koukáte skrze vlastní oči, takže osobitý vzhled teoreticky oceníte jenom v kooperativním multiplayeru - kde jsou však jmenovky souputníků viditelné na míle daleko a to je stejně nejsměrodatnější.

Já osobně jsem jel za Gunzerkera Salvadora - hispánskou horu svalů, která střelný prach snad i šňupe. Gunzerkerovým základním speciálním skillem je berserk mód, který mu umožňuje krátkodobě svírat dvě zbraně najednou. Záleží, co zrovna má u sebe, ale vězte, že raketomet v levačce není problém! Jde tedy o postavu, která se zaměřuje na těžké kvéry, to však vůbec neznamená, že by nemohl úspěšně odlupovat hlavy sniperkou.

Gunzerkera jsem, po dlouhém zvažování, zvolil v neprospěch Axtona, klasického vojáka a mého oblíbence z jedničky, který i nyní dokáže zamíchat kartami svou mobilní automatickou střílnou. Naopak o kom jsem ani zlomek vteřiny neuvažoval, je nová postava Zer0, futuristická vražedkyně v temném latexovém oblečku. Tedy, latex je super (pokud náhodou nejde o chlapa, kdo ví), jenomže se ohání se mečem a to mi do hry s takovýmto důrazem na zbraně nesedí. Můj kooperativní souputník si Zer0 nicméně pochvaloval, takže až rozjedu Borderlands 2 podruhé - neb tahle hra si o minimálně dvojité projití vysloveně říká - Zer0 zkusím. Anebo Mayu, sirénu s telekinetickými schopnostmi?

Za Pandoru zábavnější!

Borderlands 2 dokážou uspokojovat elementární hráčské choutky jako málokterý titul. Zní to krapet perverzně, ale tohle je hra, která vás nenechá třímat jednu zbraň déle, než pár desítek minut, neb vás neustále zásobuje proudem nového vybavení. Nestalo se mi, že bych někdy opakovaně narazil jeden a ten samý kvér. A když už vypadaly stejně, střílely jiné projektily (kulomet plivající granáty zde není ničím extravagantním) nebo aspoň měly diametrálně odlišné parametry.

Jo a o granátu, který hopsal jako gumový Molotovův koktejl nebo který se po explozi rozpadl na devatero menších granátků, jsem vám říkal? A co takhle štít, který po vyprázdnění paralyzoval okolí elektrickým šokem? Jednoduše, lootovací stránku věci zvládli Gearbox na jedničku s hvězdičkou, a je to právě ta nesmírně návyková vidina lepšího a lepšího vybavení, co vás před obrazovkou drží především.

Je tudíž smutné, že při té záplavě harampádí musíte i na PC bojovat s inventářem, který je evidentně navrhnutý pro potřeby gamepadu a z nějakého záhadného důvodu brzdí framerate. Namísto poklidného klikání v mřížce se od vás vyžaduje neintuitivní ježdění seznamem vercajku nahoru dolu. Vzpomínáte na Mass Effect? Jinak je ale PC verze zpracovaná skvěle a nabízí na dnešní multiplatformní poměry nevídanou plejádu hejblátek. Ostatně, přečtěte si Claptrapův milostný dopis.

Borderlands 2 pro PC, PS3 a X360 v angličtině vydá Cenega tento pátek 21. září za 899-1399 Kč.

rezervovat na Xzone

Navíc potěší smírnými hardwarovými nároky. Borderlands 2 jsem kvůli perfektně načasovanému vyhoření PC testoval na tři roky starém herním laptopu, při rozlišení 1440x900 jsem zvolil střední detaily, a ani během nejfrenetičtějších potyček hra nepadala pod 30 snímků za vteřinu. Asi je to celé dané tím, že Borderlands 2 stále běží na upravené verzi Unreal enginu třetí generace a neudělaly tak v oblasti grafiky oproti jedničce žádný výrazný pokrok.

Což přeci nevadí. Zásadní je, že ke vpravdě obřímu pokroku došlo co do herní náplně, a že tady ve výsledku máme co dočinění s pokračováním, které ono pověstné anglofonní "bigger, better, more" ztělesňuje jako málokteré jiné. A od toho ty dvojky v názvu přeci jsou, ne?

VERDIKT: Takhle se dělají pokračování! Borderlands 2 jsou ve všech ohledech rozsáhlejší, vypiplanější a zábavnější hrou, než originál. Autorům slouží ke cti, že neopustili doteď svěží koncept zběsilé střílečky randící s překvapivě komplexním RPG, který vás královsky zabaví na desítky hodin. Jen škoda toho občas zmatečného designu světa a anarchistického multiplayeru, které zbytečně kalí jinak fenomenální paběrkovací zážitek. Borderlands 2 si musíte zahrát.

9 / 10

Sign in and unlock a world of features

Get access to commenting, homepage personalisation, newsletters, and more!

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

In this article

Borderlands 2

PS3, Xbox 360, PlayStation Vita, PC, Mac

Related topics
About the Author
Milos Bohonek avatar

Milos Bohonek

Contributor

Comments