Eurogamer.cz

Recenze Carrier Command: Gaea Mission

Trpělivé a obětavé odmění, ostatní svou složitostí odradí.

Od okamžiku, kdy jsem před více než rokem poprvé viděl novinku od českých tvůrců série ArmA z Bohemia Interactive, která vzdává odkaz staré hře z roku 1988, tušil jsem, že tuhle akčně strategickou vřavu na planetě Taurus budu prostě milovat. Na téměř kompletně oceány zatopený svět se uchýlila hodná United Earth Coalition (Amíci), když před tím prohrála válku o nadvládu nad Zemí s Asian Pacific Alliance (Číňani). Proč spolu obě frakce bojují, proč právě na Taurusu a jakou roli v konfliktu hrají hlavní představitelé obou táborů, ani není důležité.

Prkenný příběh

Občas jsou v Carrier Command vidět odlesky epičnosti série Halo, ale s rozpočtem mnohonásobně nižším, nemůže Bohemka Microsoftu, co se příběhu a jeho vyprávění týče, konkurovat. Celá snaha o vesmírnou ságu vyznívá spíše úsměvně. Nejhůře dopadají rozhovory v příběhových animacích a jejich namluvení. Všechny charaktery jsou prkenné, jako puberťák přistižený s Playboyem, a z úst vypouštějí věty, které na sebe často ani nenavazují. Snaží se   projevovat emoce, které ovšem neexistují. Všichni jsou striktně vojensky odtažití, i když nějaký románek na klaustrofobním křižníku by vůbec nevadil a celou tu taškařici trochu odlehčil.

Popsat Carrier Command jako výpravné sci-fi je prostě stejně bláhové jako označit film Limonádový Joe za western. Problém je, že druhý jmenovaný byl alespoň vtipný. V Gaea Mission naštěstí hraje příběh roli vpravdě porno-Carmackovskou. Cílem je zabrat co nejvíce ostrovů a zničit maximální počet jednotek, proč to děláme, není důležité.

Hratelnost na prvním místě

Stejně jako za starých pařanských dob, a Carrier Command: Gaea Mission jakoby sítem času do současnosti propadl z konce devadesátých let. To v úvodu znamená hlavně dlouhou dobu nutnou k pochopení veškerých zákonitostí a pravidel. Je sice připraven jakýsi tutorial, ale ten vás pouze velmi zevrubně uvede do základů. Osobně jsem měl pocit, jako když jsem poprvé hrál Settlers a snažil se přijít na to, co mám s panďuláčky, kteří nejdou ovládat, dělat. A až po dlouhých hodinách jsem začal oceňovat kvality hry...

Na bojiště se díváte dvěma způsoby. Tím prvním je pohled na mapu, kterou lze přibližovat z pohledu na všechny ostrovy, až na úroveň jednotlivých staveb na nich umístěných. Při největším oddálení můžete přesouvat svůj křižník a zároveň ostrovům, které už se jste dobyli, zadávat strategické úkoly. Každý má jednu ze tří funkcí. Můžete na něm těžit suroviny, vyrábět jednotky nebo ho opevnit proti útokům nepřátelského plavidla. Každý ostrov se primárně hodí k jinému účelu, protože se na jednom daří vytěžit více než na jiném. Nicméně zaměření lze měnit podle libosti. Navíc je nutné vybrat jeden ostrov, z něhož bude probíhat zásobování křižníku. Čím dále je skladiště od lodi, tím déle budete čekat na posily.

Dobývání ostrovů aneb všechno tu trvá

Nejprve jsem se řídil výhodností produkce a těžby na daném kusu země. V moment, kdy jsem se musel začít bránit nájezdům nepřátelské lodi, jsem měnil funkci ostrovů poměrně často. A protože je Carrier Command z poloviny RTS, je nutné si zvyknout, že vše určitou dobu trvá. Přesuny lodí na větší vzdálenost se počítají na minuty a to přesto, že je v tu chvíli čas urychlen funkcí Time warp.

Jakmile doplujete k ostrovu, který chcete zabrat, případně ochránit, okamžitě zoomujete a hraní už mnohem více připomíná klasickou strategii. Vaší základnou je několikrát zmíněná loď, kterou lze pevninu libovolně objíždět. Z ní vypouštíte jednotky, pomocí nichž kolonizujete přilehlou pevninu. Je smutné, že nepřítel invazi a snahu o převzetí velícího centra řeší pouze třemi způsoby. Buď musíte nabořit řadu firewallů, které brání v hackování hlavní budovy nebo postupně ničit rušičky signálu, které znemožňují pohyb jednotek po ostrově ve větší vzdálenosti od křižníku. Případně je nutné z provozu vyřadit napájení energetických štítů chránících budovy. Zpočátku je to švanda, ale po dvaceti pokořených ostrovech už by to chtělo změnu.

Šílená umělá inteligence, přezbrojování a vliv taktiky

Samotné dobývání probíhá v kombinaci strategického pohledu shora a manuálním ovládáním jednotek. Díky naprosto šílené umělé inteligenci, která se zasekne za každým kamínkem nebo stromem a vybírá pokud možno nejdelší trasu k cíli, se uspokojivých výsledků dočkáte výhradně, pokud si sednete za volant nebo knipl osobně. A je to tak dobře. Celá strategická část téměř výhradně slouží k vyplnění času při putování mezi ostrovy nebo při čekání, až se kolona vozidel přesune z lodi na kopeček, kde je první obranný val nepřítele. Mezi tím máte čas si nakonfigurovat vozidla, vyrobit zbraně, přeházet pořadí produkce nebo popřemýšlet, jaký materiál si necháte přivést ze skladu.

Přezbrojování, neustálé vyvažování výroby a dovozu zboží je vynucováno aktuální situací na bojišti a ta se ostrov od ostrova liší. Zejména v pozdějších fázích hry musíte měnit taktiku proti skvěle vyzbrojeným jednotkám nepřítele. Zjišťujete, že kde dříve stačil laser namontovaný na vznášedle Manta, najednou potřebujete naváděné střely, silnější brnění a protiraketový systém. Navíc vám protivník dvě ze čtyř vznášedel zničí a vy musíte na loď doplnit jejich počet ze skladu. To znamená nejdříve objednat výrobu a později dodání veškerého vybavení. Naklikáte si produkční frontu a vrátíte se zpět do akce. Probojujete se s vozítky Walrus až k velící budově ostrova, ale náhle zjistíte, že vám chybí modul, kterým ho hacknete. Jdete do továrny, vyberete modul a upřednostníte ho ve frontě. Jakmile je vyroben, posíláte ho na ostrov.

Jenže mezitím se přeci nebudete flákat, tak objíždíte ostrov a hledáte továrny a výzkumná centra, jenž lze obsadit. Prvně jmenované vám okamžitě přidají na křižník nějaké vybavení, často i takové, které ještě díky chybějícím plánům z výzkumných center nedokážete vyrobit. Právě z jednoho takového nákresu zjistíte, že jste schopni produkovat silnější pancéřování. Běžíte do fabriky a čert vem chybějící Manty, to brnění přece musíte okamžitě mít. A navíc je neustále nutné počítat se zásobou paliva, které slouží nejen k pohonu křižníku, ale i jednotek a zároveň k opravám všeho druhu. Mimochodem, výše zmíněné Manty a Walrusy jsou v podstatě jedinými typy jednotek a variabilitu doháníte právě instalací různých zbraní, štítů a modulů.

V roli pěšáka bez moderních postupů

Naprosto odlišným druhem misí jsou situace, kdy se na ostrovy vydáváte v kůži pěšáka. Trochu ředí jednotvárnější hratelnost a právě v nich se nejvíce posouvá příběh vpřed. Nejčastěji se vydáte do podzemních tunelů, kde vystřílíte pár robotů, najdete klíče a pozapínáte přístroje. Na FPS pasážích je krásně vidět, jak autoři ignorují moderní postupy. Nemáte žádnou mapku, všechny chodby vypadají stejně, jsou tmavé a nepřehledné. Když si otevřete přepínačem dveře na druhé straně komplexu, tak projdete všechny chodby, než najdete tu správnou. Nicméně jako rozptýlení jsou FPS sekvence ucházející.

Skvělé na Carrier Command je, že hratelnost nedělají jednotlivé části, ale jejich fungující celek. Po pár hodinách získáte grif a najednou se opravdu cítíte jako kapitán mocné letadlové lodi, který svou promakanou strategií a taktickým myšlením dobývá půlku planety. Ale běda vám, pokud některou z činností zanedbáte nebo vám jednoduše z neznalosti herních mechanizmů nedojde, co přesně dělat. Přijít chvilkou nepozornosti byť o jediné vozidlo nebo letadlo je taková malá tragédie, protože loď pojme maximálně čtyři kusy každého typu.

Startovní trailer

Plnohodnotné nahrazení jediné jednotky může zabrat i více než deset minut reálného času. Stejně tak se může stát, že v zápalu bitvy zapomenete na produkci podstatných komponent, viz zmíněné hackovací zařízení. V tu chvíli je hra neúprosná - prostě si počkáte, budete civět na mapu, jezdit zbytečně po téměř dobytém ostrově a čekat na bárku, až konečně doveze vytoužený díl. Tahle hra vám selhání nechá pořádně sežrat. A věřte, že podruhé, už stejnou chybu neuděláte. Vím, o čem píši.

Jste připraveni se obětovat?

1

A to je alfa a omega Carrier Command: Gaea Mission. Musíte být připraveni na obětování se hře. Žádné vodění za ručičku, žádné úlevy. Kolikrát jsem si přál, aby autoři do hry zapracovali urychlení času i v momentě, kdy dobýváte ostrov. Čekání na dodávky je pekelné a od ostrova, který už máte téměř v područí, rozhodně nechcete odrazit. Při návratu by na vás čekal protivník opět v plné síle. Naštěstí autoři kromě automatických checkpointů umožnili i ukládání v jakémkoli momentu. Už dlouho jsem load a save nepoužíval tak často, checkpointy mi v moderních hrách většinou stačí.

Carrier Command je neotesaná hardcore hra, jakou už jsem dlouho nehrál. Ještě jeden příklad - když jsem si na dva dny od recenzování odpočinul, musel jsem se pak dobrou hodinku dostávat zpátky do hry a osvěžovat si, jak se ovládá. Kláves využívá požehnaně a zorientovat se po delší pauze v různých menu není jen tak. Teď, po dohrání a téměř třiceti hodinách, už mi to samozřejmě přijde směšné, ale sednout si ke hře za měsíc, budu stejně zmatený.

Rozporuplné technické zpracování

Buď se vám bude líbit nebo ho budete nenávidět. Já jsem si zamiloval technologickou čistotu staveb, naleštěná vozidla a upravené cestičky. Svou sterilností mi připomnělo prostředí prvního Halo. Skvěle vypadají přechody denní doby, krásné jsou kopečky s lesíky nebo zasněžené vrcholky hor. Celou dobu jsem si myslel, že je použit engine z ArmA. Pravda je, že jde o jinou technologii, i když vypadá podobně. Nicméně není bez chyby, například animace postav ve mě vyvolávají pocit, že všichni jsou roboty, kteří neumějí chodit do oblouku, ale jen v úhlech. Popojít, na místě se otočit o čtyřicet pět stupňů a zase popojít. Na poměry Bohemia Interactive jsem se nesetkal s mnoha technickými chybami, což ovšem znamená, že mi hra cirka každou hodinu vyhodila chybovou hlášku do Windows a občas jsem se propadl terénem. Pravda, měl jsem review-verzi, snad bude Carrier Command opatchovaný (?).

Carrier Command: Gaea Mission pro PC a X360 v české verzi vyšlo minulý týden za 899-1099 Kč.

rezervovat na Xzone.

Hardware nároky jsou kupodivu poměrně nízké, asi pomohl souběžný vývoj pro Xbox 360 i přechod na novou technologii. Na své sestavě se čtyřjádrovým procesorem, 4GB paměti a grafikou Radeon 7770 jsem naprosto bez problémů hrál na maximální detaily v rozlišení 1360x768 na šedesáti snímcích za vteřinu. Jen při mnoha jednotkách na obrazovce a spoustě výbuchů výkon klesl ke třiceti. Zvláštně na mě působila hudba. Je skvělá, od chlapíka jménem Troels Folman, který skládal mimo jiné třeba pro sérii Tomb Raider. Jenže se výpravná muzika hodí spíše k fantasy filmům alá Pán Prstenů. Dabing už jsem nakousl dříve, podivně na mě působila hlavně směsice různých přízvuků angličtiny, zejména ten hlavního hrdiny.

VERDIKT: Carrier Command: Gaea Mission je hra ze staré školy, kterou ocení zapálení hráči s chutí investovat čas do učení se složitějším spojitostem. Nicméně naprostá většina se nepřenese přes nekompromisní hratelnost vyžadující stoprocentní soustředění, příšerně podaný příběh, složitější ovládání, nehorázně blbou umělou inteligenci, plíživější tempo, spoustu menších technických chybiček a jednotvárnější obsah. Podle toho, do jaké skupiny hráčů patříte, zvažujte nákup. Zcela subjektivně bych do něj šel.

6 / 10

Videodojmy ze starší bety

Recenze Carrier Command: Gaea Mission Pavel Oreški Trpělivé a obětavé odmění, ostatní svou složitostí odradí. 2012-10-03T16:01:00+02:00 6 10
REKLAMA

- komentáře (5)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...