RECENZE Cities in Motion 2

Dopravní tycoony mají svou největší slávu asi za sebou, nicméně stále se (díkybohu) najdou tací, kteří se snaží tuto herní oblast udržovat při životě a navázat na takové velikány jako byl třeba legendární Transport Tycoon nebo Traffic Giant od Jowoodu. Právě druhou jmenovanou hru, která se přímo týkala městské hromadné dopravy, si před dvěma lety vzali za svůj vzor finští vývojáři z Colossal Order a vytvořili poměrně příjemnou záležitost jménem Cities in Motion.

Já vím, žádná velká pecka to zase nebyla, ale zároveň ani propadák. Grafika sice byla už ve 3D ale s izometrickým pohledem, což vypadalo výborně a zároveň přehledně. Navíc až donedávna vývojáři zásobili své fandy různými DLC v podobě nově stahovatelných měst. Stinnou stránkou ovšem byla až příliš frustrující dopravní situace ve městech, se kterou hráč těžko mohl něco vymyslet a další problémy v hratelnosti. A proč tohle vlastně vyjmenovávám? To abyste si uvědomili, jak hodně vzali vývojáři pokračování Cities in Motion 2 pěkně od podlahy a místo kosmetických vylepšení aplikovali skutečné novinky a radikální změnou prošlo i vizuální zpracování. Do hry tak vstoupila řada prvků, které si hráči buď vyprosili, nebo je tam vývojáři šoupli sami, protože k tomu cítili potřebu.

Jako ve špatném snu

Při prvním rozehrání Cities in Motion 2 jsem byl tím pádem trochu mimo a tutoriál to měl jistit, kdyby tedy nestál úplně za nic (bohužel herní manuál je na tom jen o chloupek lépe). Měl jsem ale za to, že ono se to nějak poddá a metodou pokus-omyl to přetlačím. Vlétnul jsem proto do kampaně, abych po několika málo hodinách vypínal frustrovaně počítač pln dojmů, že něco tak zmršeného jsem už dlouho nehrál. Herní mapa se mi zdála totálně nepřehledá, klíčovou stavbu metra (přesně té by se měl tutoriál detailně věnovat, kdyby k něčemu byl) jsem vzdal, protože mi to hlava prostě nebrala, a i když jsem vydělával autobusovými linkami a tramvajemi, vypadalo to, že hlavního úkolu dosáhnu asi tak za týden nepřetržitého hraní.

Nejlepší na tom je, že tahle hra vůbec není tak špatná, jak jsem si myslel. Je zde řada zákonitostí a funkcionalit, o kterých ale většinou nemáte tušení, dokud si je nějak nezjistíte. V mém případě jako studnice moudrosti zafungovala diskuze na fóru Paradoxplaza. Jednak jsem se díky uživatelskému videu naučil, že stavba metra zase není taková věda, jak mi prve připadlo a díky fanouškovské interaktivní příručce jsem se naučil užitečné vychytávky pro tvorbu linek a pochopil řadu dalších věcí, které průchod kampaní velmi usnadnily.

of

Caption

Attribution

Hlavně se nenechat odradit

Herní koncept CiM2 je velmi prostý a není třeba ho zdlouhavě popisovat. V každém městě je potřeba vybudovat systém hromadné dopravy tak, aby lidé byli spokojení (tj. dostali se v určitém čase z potřebného bodu A do B) a vy jako provozovatelé na tom neprodělali gatě. Metoda, kterou přitom použijete, je zcela na vás, takže musíte vykoumat, kde se vyplatí investovat do stavby metra a kde je zase nejlepším řešením levný autobus. Dostupné nástroje jsou jinak autobusy, tramvaje, trolejbusy, metra a lodě.

Rozmyslet novou linku je jedna věc, hodně času ovšem strávíte nad její realizací. Významnou novinkou druhého dílu jsou stavební možnosti. Pokud máte dostatek financí, můžete ve městě budovat nové mosty či silnice, přičemž na výběr je z mnoha variant vozovek od obyčejné dvouproudovky přes silnice s vyhrazenými pruhy pro autobusy až po třeba osmiproudové dálnice.

Na silnice lze ještě umísťovat troleje pro trolejbusy nebo tramvajové kolejiště. Zatímco v jedničce jste pouze klikli na dílek silnice a koleje se umístily automaticky, v druhém díle sami ovládáte, do kterého pruhu koleje přijdou a na to velký pozor. Hra vás klidně nechá rozmístit koleje do prostředního jízdního pruhu, kam pak nejde umístit zastávka.

Stavba tramvajových kolejí a trolejbusových trolejí je někdy až příliš velká piplačka. Zvlášť, když se snažíte napojit větší okružní trať, to už se člověk docela ztrácí, protože oddálením kamery přestáváte vidět, kde už troleje umístěné jsou a kde ještě ne. Naprosto nepochopitelné pro mě bylo, že postavené depo se nedokáže samo napojit na síť kolejí nebo trolejí, opět musíte naklikat sami a věřte, že občas je to opravdu trochu o nervy se trefit.

Stavbu depa je nyní potřeba řešit prakticky pro všechny nové dopravní linky. Každá trasa totiž musí začínat a končit v jednom konkrétním depu. Z toho vyplývá, že dopravní prostředky navštěvují depo v rámci každé jízdy, což nedává moc smysl. Jak jsem později zjistil, pokud při plánování zastávek nové linky dáte jako předposlední zastávku znovu zastávku číslo 1 a až poté cílové depo, vytvoří se smyčka, která zapříčiní, že autobus do depa nebude jezdit pokaždé, ale až když bude skutečně potřebovat nějakou opravu.

Trasy lze stavět opět jen jako okružní, ale vlastním designem z nich můžete snadno vytvořit trasy přímé, kdy dopravní prostředky budete posílat v rámci jedné ulice oběma směry a na nejvzdálenějších bodech jen uděláte malou otočku. Tento způsob sice sníží celkové pokrytí cestujících, ale zase se zvýší jejich spokojenost, protože z cílové destinace se snadno dostanou zase zpátky. U klasické okružní trasy by museli všichni objet půlku města než by se dostali do místa, odkud vyjeli.

Město jako živoucí organismus

Možná není nejlepší nápad srovnávat tuto hru s nedávným SimCity, ale pokud se čistě podíváme na přepravu lidí, jsou zde aspekty, které srovnání snesou. Zatímco doprava v SimCity je totálně zmatená a obyvatelé chaoticky jezdí do nejbližších volných domovů či pracovišť (díky tomu vznikají ty neuvěřitelné zmatky) v Cities in Motion 2 je to samozřejmě jiné. Nakliknutím libovolného obyvatele města snadno zjistíte, ve kterém domě trvale bydlí a kam jezdí do práce. Zdejší obyvatelé tak mají vždy dáno, odkud budou vyrážet do práce a také se podle toho řídí. Jsou zde ale i další skupiny lidí, jako turisté, kteří cestují za jiným účelem než pracující a to samé se dá říct o důchodcích či studentech.

of

Caption

Attribution

Na druhou stranu i v CiM2 dochází k podivným dopravním zácpám. Rozum zůstává stát například nad kilometrovou kolonou aut stojící pouze v prostředním pruhu a okolní pruhy zejí úplnou prázdnotou. Jinde můžete vidět jak je jedna ulice totálně zacpaná a vedlejší zase úplně prázdná a nikoho s osobáky nenapadne využít tuto objížďku k urychlení přesunu. Frustrující zácpy jsou tedy opět častým problémem, který může komplikovat provoz linek MHD a tím naštvat cestující. Je na hráči, aby se to snažil eliminovat stavbou silnic s extra pruhy pro autobusy nebo postavil zcela nové vozovky.

Nástrojů je tedy dost, ale člověk musí mít na paměti, že zásahy do infrastruktury nemusí dopadnout podle očekávání. Tady bych měl ještě jednu důležitou výtku. Zatímco v SimCity lze strašně snadno upgradovat nebo downgradovat vozovky, v CiM2 to nejde pro jistotu vůbec. Vždycky musíte úsek silnice či most zbourat a postavit celý znova. To je trochu tristní, pokud je vaším cílem třeba jen obarvit jeden pruh vozovky na červeno (vyhrazený pruh pro autobusy) a nechcete přitom měnit dispozice (rozšiřovat nebo zužovat) vozovky.

Ve hře opět funguje na pozadí ekonomika jako taková. Pokud dochází k růstu, lidé jsou ochotnější platit vyšší ceny jízdenek, zároveň ale rostou i úroky pro případný úvěr od banky. Chcete-li, můžete si v příslušném menu rovněž nechat zobrazit hromady různých grafů a ukazatelů, které vám přiblíží, jak se město vyvíjí a podle toho vymýšlet vlastní rozvoj společnosti.

Trochu hard-core už jsou volby pro tvorbu jízdních řádů, zónování a definování cen jízdenek i tramvajenek pro každé dopravní odvětví ve městě. Ony jízdní řády jsou někdy celkem oříškem. Je třeba v nich nastavit intervaly tak, aby cestující moc dlouho nečekali a to zvlášť ve všedních dnech, víkendech a ranních/večerních špičkách. Zároveň ale nemá smysl na linkách udržovat moc vozidel, protože se vám zvýší náklady. Je to celkem alchymie, ale občas musíte čekat i nečekané. Mě třeba ve 2 ráno dorazilo u jedné z továren 50 lidí na zastávku a můj jízdní řád počítal s první spojem až v 5 hodin, což čekající panáčky nastartovalo až do ruda.

Zábava i s nedotaženou kampaní

Zpátky ale k herní kampani. Ta se tentokrát neskládá ze známých historických měst. Jedná se pouze o několik "no name" měst moderní doby, na kterých plníte fádní a opakující se úkoly. Hodně velká důležitost se přikládá pokrytí, tzn. kolik procent celkového obyvatelstva města dokážete svými dopravními linkami pokrýt. Jelikož je město živoucím organismem, které se rozrůstá, máte neustále co dělat, aby tato cifra stále mírně rostla. Hru dále provází náhodné úkoly, které jsou občas fakt podivné. Třeba se vám ozve chlápek s tím, že je podivín, a když si nakoupíte do svého vozového parku 5 nových prostředků, dá vám za to peníze.

Naštěstí jsou zde i trochu smysluplnější zadání. Například majitel kina či kasina vám slíbí finanční odměnu, když mu svou dopravní linkou přivezete nové zákazníky. Celkově je ale kampaň prostě slabá. Volná hra funguje na těch samých mapách úplně stejně jen s tím rozdílem, že si sami volíte, jestli chcete nějaké úkoly dostávat nebo si pojedete čistě podle svého. Hlavní smysl hry je však stále ten samý.

Tím ale nechci říct, že je CiM 2 o ničem. Pravdou je, že díky hromadě možností a nástrojů, které zde máte, si bohatě vystačíte sami s volnou hrou. Dobře navržená kampaň to mohla ještě vylepšit, ale nestalo se tak. Díky editoru už naštěstí stihli hráči vyrobit nové mapy měst (včetně těch reálných), takže nemám obavy o to, že nebude co hrát i bez kupování DLC, která jistě časem dorazí.

Grafika nové generace

Jakkoli budu brblat nad nepřehledností nového grafického enginu, rovnou říkám, že přechod z izometrického pohledu na plně trojrozměrný s volným pohybem kamery, je pro hru významným přínosem. Vadí mi ale, že autoři, při snaze dosáhnout reálnějšího vzhledu měst, použili velký počet výškových budov a nasázeli je do úzkých uliček. Širokými bulváry a náměstími zase naopak šetřili, takže zalidněná centra se mi zdají silně nepřehledná a ztrácím přehled, co se v nich odehrává. Obzvlášť to platí pro mapu centrálního města, na které navíc začíná herní kampaň.

Vzhledem k rozsáhlým mapám, je skoro nezbytné udržovat kameru hodně vysoko, takže není čas se kochat pěkným prostředím, které je ale viditelné jen při velkém přiblížení. V tomhle ohledu mi přišel sympatičtější první díl, jehož grafika byla i více barevnější. Města v CiM2 mi přijdou příliš jednolitá a hlavně veškerá architektura center se skládá pouze z moderních "krabic". Kde jsou nějaké historické budovy s klasickými střechami apod.?

Ještě že existují i další možnosti. Z fanouškovské stránky jsem si stáhl pár map (hodně povedený je například Pittsburgh nebo Taipei City), které už jen letmým pohledem dokazují, že předčí vše, o co se pokusili sami vývojáři. I zde je tedy vidět jaký má CiM2 potenciál a že se najdou lidé, kteří ho umí dokonale využít a podělit se o to s ostatními.

Cities in Motion 2 pro PC vydala začátkem dubna Cenega s českými titulky za 359 Kč (na Steamu stojí vyšší cenu 20 eur).

koupit na Xzone

Oproti prvnímu dílu je v novém Cities in Motion přítomno ještě střídání dne a noci, které působí více realisticky, ale mě osobně je spíše protivné. Bohužel tento efekt nejde vypnout, takže ho musím vždy nějak přetrpět. Například stavba trolejí (černé dráty) po setmění je díky tomu docela peklo. Je klika, že je v nastavení alespoň volba pro efekt jasnější noci, takže je lépe vidět, co se na herní mapě odehrává.

Tentokrát i česky

Vydavatelem druhého dílu je u nás firma Cenega, která se postarala o českou lokalizaci formou titulků. Textů zde není příliš mnoho a úkoly jsou více než jednoduché, přesto jsem za češtinu rád, protože se hodí při nastavování mnoha desítek voleb, které se zde nacházejí, a vždy je dobré vědět, na co přesně člověk kliká a co jakým nastavením způsobí.