Darkspore
Nekonečný vesmír s nekonečnými RPG možnostmi.
„Darkspore není pokračováním Spore. S titulem, který jsme vydali před dvěma roky, má společný jen editor příšerek. Jde o kompletně novou a soběstačnou hack’n’slash RPG hru.“ Tak zněla úvodní slova Paula Sottosantiho, systémového designéra hry, když mi Darkspore předváděl na Gamescomu. A vězte, že z této ryze PC online záležitosti se klube zábavný počin.
Bez zdlouhavých průpovídek mě tvůrci z Maxisu rovnou pustili do jednoho z mnoha levelů, který byl zasazen na planetě Cryos, připomínající svým mixem ledových ploch s žhnoucí lávou Island. V rámci online kooperativního režimu jsem hrál po boku trojice zahraničních kolegů, a protože počet nepřátel se upravoval v závislosti na počtu hráčů, ve čtyřech najednou se na nás příslušníků darkspore valilo spousty.
Pokud jste v životě hráli aspoň jedno akční klikací RPG, Darkspore byste uměli ovládat ještě předtím, než byste ho vůbec spustili. Klikáním myší se pohybujete i útočíte, mačkáním čísel používáte speciální schopnosti, dva barevné ukazatele dole na menu jasně signalizují zdraví a manu/energii..., však to znáte. Darkspore si klade za cíl být pokud možno co nejintuitivnějším počinem, ke kterému sednete a během pár vteřin již hrajete. Ovládání i náplň tomu tedy odpovídá.
Avšak soudě dle GC dema, ne všechny prvky vzešly z učebnice pro splácání řadových klikacích RPG. Tvorba vašich potvůrkoidních hrdinů v prakticky neomezeném editoru je jasná a vzhledem k tomu, že celá hra bude online a vy budete neustále potkávat nové hráče, potěší, že zřejmě nikdy nenarazíte na svého dvojníka. Zajímavější je ale fakt, že v Darkspore vlastně vždy budete hrát hned za trojici hrdinů. Vlastně trochu jako v karetním Magic: The Gathering – vytvoříte si balíčky trojic hrdinů s různými schopnostmi a podle náplně mise se s jedním z balíčků vrhnete do akce. Vpravo dole jsem měl jejich ikony a pomocí kláves Q/W/E jsem mezi nimi přepínal. Ovšem ne libovolně a ne kdykoliv. Někteří nepřátelé z řad darkspore totiž uměli metamorfózu mých chovanců krátkodobě vyřadit a navíc obecně platilo, že když jsem se proměnil, nově nabytá forma byla krátkodobě nezranitelná a dává proto smysl, že autoři nenechají hráče přepínat konstantně.
Jak by se dalo čekat, každá z mých příšerek byla diametrálně odlišná – jedna by se dala popsat jako ohnivá šelma s masivními drápy (aneb bojovník na blízko), druhá byla šestinohým létajícím broukem-necromancerem s kouzelnou holí (aneb bojovník na dálku) a třetí svou modrou barvou připomínala vodního či ledového golema s pofidérními útoky (aneb bojovník na nevím co). Každopádně tu platilo mušketýrské pravidlo „jeden za všechny, všichni za jednoho“, kdy třeba jeden hojící lektvar uzdravil všechny najednou, nikdy jsem nemohl hrát za více než jednu postavu zároveň apod. Hitpointy již ale měl každý vlastní a i když mi dvě postavičky zemřely, stále jsem mohl level zdárně dokončit.
Nutno podotknout, že všichni mí online spoluhráči měli na pohled úplně jiné postavy a sdíleli jsme pouze stejné tři genetické základy (= povolání) z pěti možných. Každá planeta (aneb každý level) totiž bude mít určité genetické zaměření a podle něj by si hráč měl vybírat i své svěřence. Na magmatickém Cryosu převažovali ohniví nepřátelé, kteří tím pádem disponovali automatickou rezistencí vůči ohnivým postavám. Jinak v plné hře vždy předem uvidíte, jací nepřátelé vás v dané úrovni čekají a podle toho si složíte svou trojku vyvolených nebo vyberete z trojky již vytvořené.
No a jací jsou vlastně nepřátelští emzáci z řad darkspore? Všelijací! Dokonce více všelijací, než v jiných rubacích RPG – tvůrci se na předváděčce chvástali, že podoba nepřátel by se při opakovaném hraní téže úrovně měla vždy obměnit. Koneckonců, nástroje k tomu rozhodně mají a za těch dvacet minut hraní, na celkově dvou planetách, jsem spatřil aspoň deset odrůd nepřátel. Přes malé bouchače, po větší ostřelovače až po velké... ani nevím, ale něco velkého to bylo a čas od času mě to odhodilo.
Ve finální pasáži planetky Cryos na mě a mé parťáky čekal obří pavoukoidní boss, na něhož samozřejmě neplatila žádná jiná taktika, než rubatrubatrubat! Šlo také o moment, kdy mě obtížnost konečně donutila k pořádnému otestování speciálních schopností. Nejvíce se mi hodilo nekromantovo vysávání života, se kterým jsem vlastně většinu závěrečné bitky odehrál, ale k zahození nebyla ani jeho abilitka prokletí, jež oponentovi konstantně ubírala část hitpointů. Párkrát jsem pak využil i berserk mód nebo meteorit, jimiž se pyšnila moje ohnivá příšera.
Na rozdíl od mého prvního sólo pokusu na jiné planetě, ve čtyřech jsme Cryos bosse nakonec zdolali a vypadlo z něj snad více DNA lootu, než ze všech ostatních potvor za celý level dohromady. Demo skončilo v menu na domácí vesmírné lodi, kde se pak všechno v misi získané nádobíčko zanalyzovalo a dle potřeb zužitkovalo. Designér Paul ještě stihl dodat, že pobyt na každé planetě bude končit buď soubojem s bossem, nebo několikaminutovým prosekáváním neustálým návalem drobných nepřátel, a tím prezentace skončila.
Takže jak? Darkspore vypadá sympaticky. Na Gamescomu jsem si tuhle nenáročnou hack’n’slash rubačku ve futuristickém prostředí užil. Potěšila svou intuitivností, zdánlivě neomezenou plejádou nepřátel a možností tvorby rozličných čet mimozemských hrdinů. Jen nezapomeňte, že Darkspore spadá do škatulky online RPG, takže jak kampaň pro jednoho a více hráčů, tak PvP, budou striktně online.