Dead Island

Nádherný tropický ostrov Banoi je takovým malým rájem na Zemi. Turistické letovisko plné luxusních hotelů je ideálním místem na dovolenou, pokud ji plánujete strávit na nekonečných písčitých plážích omývaných průzračnými vodami Tichého oceánu. Tahle idylka už ale brzy skončí. Je to jako ze špatného filmu. Po menší oslavě s přáteli se proberete do příšerné reality, v níž se snad zhmotnily všechny vaše noční můry. Kdysi živé a veselé ulice jsou děsivě tiché a prázdné. Všude vidíte jen zkázu a zmar, a po chvíli začnete nacházet první mrtvé. To nejhorší má přitom teprve přijít...

Vaším jediným úkolem je přežít a opustit toto hrůzostrašné inferno, kde vládne jen smutek, zhouba a všudypřítomná smrt. Z malého tropického ráje je rozervaný kousek země ponořený v chaosu bezbřehé brutality a šílenství. Od začátku až do konce se budete rvát o holý život a ani na minutu si nebudete jisti úspěchem. Možná si budete zpočátku myslet, že to zvládnete levou zadní, ale hra vás za chvíli vyvede z omylu tak, až vás z toho přepadnou deprese. Při představě, jak strašně daleko jste od cíle svého putování, budete ztrácet naději a možná si zavoláte na pomoc kamarády, aby vám pomohli v kooperačním módu.

of

Caption

Attribution

Na boj o přežití se vydáváte s jednou ze čtyř možných postav. Logan je odborník na vrhací zbraně, Sam B má naopak v oblibě ty úderné. Opačné pohlaví zastupuje Xian, která je expertkou na sečné zbraně, a Purna, profesionální střelkyně. Já jsem si vybral Purnu, protože jsem si chtěl zastřílet, ale tato volba se ukázala chybnou. Doporučuji vám spíše Sama nebo Xian, protože ke střelbě se příliš často nedostanete. Větší část hry se totiž budete muset spolehnout na boj zblízka, což Purna sice zvládala celkem pohodově, ale s postupem času je hra za tuto postavu o dost náročnější.

Pochybnosti po úchvatném traileru

Chytil za srdce snad všechny milovníky tohoto žánru. Jenže neslibovali tvůrci až příliš mnoho? Nestane se hra, jak to tak bývá, klasickým přehypovaným titulem, ze kterého se nakonec vyklube zklamání? Přiznávám, sám jsem měl pochybnosti. Řeknu to na rovinu: Techland jsem si nikdy nespojoval se špičkovými hrami. Ano, udělali pár dobrých projektů, ale nebyly to hry, které si zapamatujete jednou provždy. Takové, které se stanou symbolem dokonalé zábavy, na jejichž pokračování čekáte jako na smilování boží. S hlavou zcela střízlivou a v pragmatickém rozpoložení jsem tedy usedl před televizor, že to aspoň zkusím. To jsem ještě netušil, že nastane jeden z nejdelších nepřerušovaných herních maratonů, jaké jsem kdy zažil...

Během několika prvních minut rychle pochopíte, o čem je tahle hra. Její stěžejní náplň tvoří průzkum lokací, konverzace s přeživšími a nikdy nekončící boj se zombiemi. Ostrov zachvátila nějaká podivná epidemie, která způsobila, že mrtví lidé ožívají a mají neukojitelnou chuť na maso těch opravdu živých. Ve čtyřech obrovských částech hry (Act 1 - Act 4, celkem 16 kapitol) tak projdete celým ostrovem, od luxusního letoviska, přes přístav, džungli, město a spoustu jiných lokací až do vysněného cíle. Přitom se připravte na obrovskou porci úkolů, které na vás čekají.

Dokončení celé hry je doslova gigantický úkol a i když budete hodně spěchat, počítejte s dobrými 30 hodinami hraní. Kolega mi dokonce napsal, že ačkoliv se pořád ještě baví, doufá, že už bude konec, protože tak šíleně dlouhou akční hru snad ještě nehrál. V jeho případě berte v potaz fakt, že ostrov prošel skutečně skrz na skrz a časový údaj se momentálně blíží 50 hodinám čisté herní doby. To je opravdu něco nevídaného.

Velkým pozitivem hry je různorodost ostrova. Není to stereotypní tropický ráj, kde nenajdete nic jiného než moře, pláže a palmy. Nenechte se zmýlit pomalejším úvodem hry, kdy se budete pohybovat právě v takovém prostředí, snad jen občas zpestřeném bungalovy a domky pobřežní stráže. Již brzy navštívíte benzinky, stanice záchranné služby, podzemní bunkry, zajedete si k majáku, budete pátrat v džungli po havarovaném letadle, poznáte hrůzy opuštěného města i tajemství vojenských laboratoří. Mezi všemi lokacemi se můžete pohybovat pěšky, autem nebo zrychlenou formou pomocí map v několika klíčových lokacích. Jedná se především o místa, kde se soustředí další lidé, kteří přežili tuhle šílenou apokalypsu, a teď poněkud pasivně čekají na záchranu. Tu jim samozřejmě musíte přivést vy, což asi není překvapivá informace.

Přeživší lidé jsou zadavateli úkolů, které budete plnit. Jednoduše k nim přijdete a vyslechnete si, co je trápí. Mise jsou rozděleny na ty hlavní, povinné, které posouvají příběh dál. Další mise jsou vedlejší, nepovinné, které můžete ignorovat, což bych ale rozhodně nedoporučoval, jak vysvětlím o pár řádků níže. Většina úkolů je poměrně banálních, kdy například předáváte vzkazy mezi vzájemně odříznutými rodinnými příslušníky, sháníte věci podle jejich požadavků apod. Jistě, není to nic objevného, ale až na pár výjimek se jedná o přirozené starosti běžných lidí. Navíc za každý splněný úkol dostáváte body a často i unikátní věci, které zúročíte ve zbytku hry. Pokud totiž nebudete zlepšovat své schopnosti, které nakupujete za zmíněné body, pak si zbytečně zkomplikujete další postup a o to určitě nikdo nestojí.

of

Caption

Attribution

Celkově bych zhodnotil náplň misí spíše jako atraktivní. Je to takový mix očekávaných věcí často inspirovaných slavnými hororovými filmy. Zajímavostí je, že ve hře si nemůžete nastavit obtížnost. Ta je definována jen náročností jednotlivých misí a pohybuje se od těch velmi snadných až po ty velmi těžké. Vývojáři také dobře vybalancovali poměr mezi kontaktním bojem, průzkumem lokací a cestováním autem. Jízda v autě je mimochodem celkem příjemná, byť se mi nelíbilo, že hmotné překážky v cestě nelze rozbít ani odtlačit...

Vedlejší mise rovněž strhující

Z některých až mrazí v zádech. Například děsivá prosba muže, který vás se slzami v očích poprosí o zabití své ženy a dcery, které se nakazily nemocí. Je jen na vás, zda mu vyhovíte (vaše rozhodnutí však nemá vliv na pozdější průběh hry). Specifickou kategorií vedlejších misí jsou pak nepřetržité úkoly, které můžete plnit opakovaně. Třeba nosíte alkohol místnímu násoskovi, který vám za každou láhev pěkně zaplatí (peníze jsou důležitou částí hry, byť moc logiky nedávají). Všechny úkoly, včetně těch hlavních, můžete plnit v libovolném pořadí, protože i přes postupné plnění hlavních kapitol se můžete kdykoliv vrátit na všechna místa na ostrově. Líbila se mi také příprava náklaďáku, kterým jsem musel odvést lidi z letoviska, nebo nutnost vytvořit na zemi obrovský nápis s žádostí o pomoc.

Nejdůležitější herní mechanikou je však souboj zblízka, ve kterém přichází ke slovu chladné zbraně nejrůznějšího charakteru. Do ruky můžete vzít celou škálu věcí, od obyčejných desek, přes baseballové pálky, trubky, páčidla, nože, až po srpy, sekáčky na maso nebo mačety. Provedení bojů považuji za vynikající. Ovládání je přirozené, je závislé na vaší výdrži a nepřátelé reagují přesně tak, jak budete očekávat. Kusy odseknutých těl létají vzduchem, mnohdy si všimnete realisticky poškozených těl a otevřených lebek. Brutalita je tu přítomná v té nejsyrovější podobě.

Různorodé typy nepřátel také vyžadují odlišný přístup kontaktního souboje a tady hra vyloženě exceluje. Zatímco u pomalejších zombíků si vystačíte s pohodovým odstraněním nebezpečných končetin nebo ještě jistější dekapitací, ty rychlejší je lepší nejprve srazit kopem k zemi a teprve poté zneškodnit. Jenže jsou tu i sebevražedné, explodující potvory, silnější bossové a také různí šílenci, kterých se už tak snadno nezbavíte. Jak na ně, to už si odhalte sami. V tom nejhorším případě párkrát zamřete, což zase tak moc nevadí. Hra má totiž celkem přijatelný a častý systém automatického ukládání pozice, takže se nikdy nebudete muset vracet moc daleko.

Mimo chladných zbraní jsou tu i ty střelné a explodující, ale ve hře jich skutečně mnoho není nebo budete mít problém najít dostatek munice. Docela jsem toho litoval. Vyloženě jsem si užíval okamžiky, kdy jsem se vyšplhal na dodávku a zblízka střílel do hejna mátožných postav, které mě mezitím obklíčily. Věnujme se proto raději nutnosti zbraně opravovat a vylepšovat. Tady se vracím ke zmíněné nelogičnosti používání peněz. Proč musím platit za to, že si sám opravím nebo vylepším zbraň? To dost dobře nechápu. Pravdou však je, že tento systém velmi dobře podporuje ekonomický model ve hře a nutí vás neustále prohledávat všechny kouty a plnit úkoly právě kvůli penězům a jiným bonusům. Vylepšené zbraně jsou strašně důležité, protože v pozdějších fázích hry prostě nemůžete na silnější nepřátele vyrazit s obyčejným kuchyňským nožem.

Hra umožňuje sestavovat dokonce zbraně vlastní, podle schémat, která sbíráte. Potřebné součástky buď naleznete, nebo koupíte u překupníků, ale mnohdy je celkem náročné dát dohromady všechny nezbytné ingredience. Naštěstí se již prozkoumaná místa po nějaké době opět zaplní všemi věcmi, mimo peněz v pokladnách. Postupem času se tak naučíte, kde se co nachází a můžete této znalosti efektivně využívat.

Dalším důležitým prvkem hry je vývoj postavy, který je rozčleněn do tří vývojových větví - Fury, Combat a Survival. Tyto větve obsahují čtyřicet možností, přičemž spousta z nich má ještě další tři podúrovně. Jestli se rádi nimráte v podobných věcech, pak tady si jich užijete do sytosti. Pokusím se být opravdu stručný: větev Fury ovlivňuje vše, co souvisí s vaší zuřivostí. Je to schopnost, která se nabíjí likvidováním nepřátel, a můžete ji využít, jakmile vám tuto možnost signalizuje HUD displej. V tom okamžiku vytáhnete střelnou zbraň a můžete začít střílet po omezenou dobu. Každý výstřel je fatální, přičemž investicí bodů do této větve můžete prodloužit dobu trvání zuřivosti, účinnost a podobně.

Větev Combat je zajímavější, protože má vliv na všechny zbraně. Zlepšujete jejich ničivost, odolnost proti poškození, rychlost přebíjení, šanci na kritický zásah a jiné. Třetí větev Survival pak souvisí s obecnými schopnostmi, jako je velikost vašeho inventáře, znalost páčení zámků, snižuje cenu oprav zbraní a naopak zvětšuje vaši výdrž, která se při bojích vyčerpává. Vypracovat se na maximální úroveň a odemknout všechny schopnosti, to je běh na tak strašně dlouhou trať, že když se vám každou hodinu podaří odemknout jeden, dva levely, můžete si gratulovat.

Dead Island příjemně překvapuje i po technické stránce. Kolegové z britského Eurogameru si stěžovali na problémy s texturami, plynulost frameratu a nehezké animace. Nic takového jsem však nepozoroval. Finální xboxová verze, kterou jsem měl k dispozici, je vynikající. Schválně zdůrazňuji její naprosto plynulý framerate i velmi povedené doprovodné animace. Ostrov je obrovský, nic se zbytečně nenahrává, a pokud už k nějakému loadingu dojde (mezi přelomovými částmi), je velmi svižný.

Celkový dojem z grafiky je prostě výborný. Asi to není ta nejhezčí hra, jakou jste kdy viděli, ale má co nabídnout. Některé lokace mě doslova nadchly svou realističností. Každá část ostrova je něčím jiná a i po desítkách hodin hraní jsem byl překvapen, jaká nová místa jsem objevil. Přestože na tropickém ostrově většinou svítí slunce, připravte se i na změnu počasí, která se projevuje hlavně ve městě. Náhlé a prudké dešťové přeháňky zhutní atmosféru natolik, že se budete bát vystrčit nos. Sípání a chrčení oživlých mrtvol je natolik působivé, že kdo pochyboval o atmosféře hry, ten může zase s klidem vydechnout. Asi bych přímo nemluvil o survival hororu, ale žádná akční oddechovka to také není.

Povzdech nad přijetím hry na Západě

Skutečně nevím, jak si vysvětlit, proč hra dostává tak nízké nebo rozporuplné známky a proč se její průměr na Metacritic aktuálně jen stěží přehoupl přes 70%? Podle mě si to vůbec nezaslouží, poněvadž věci, které jsou jí vyčítány, ukazují spíše na neznalost autorů mnoha recenzí (nebo na špatné review-verze?). Buď odehráli jen malou část hry, nebo se opírají do prkotin, které jsou běžné i jinde. Je mi tedy líto, že malý polský vydavatel doplácí na svou odvahu vydat hru v nejnabitějším období letošního roku. Dead Island totiž v klidu může konkurovat těm nejlepším titulům a v mnohém je i suverénně překonává. Sázka na černého koně letošního roku se vám určitě vyplatí.

Je vlastně něco, co lze hře vytknout? Jistě, žádný projekt se nepodaří zrealizovat bez chybiček a nikdy se nelze zavděčit všem. Mně se nelíbila nevyvážená obtížnost, která je spojená s levelováním nepřátel. Tak, jako se vyvíjí vaše postava, se přizpůsobuje i úroveň nepřátel, kteří jsou stále odolnější. V první části hry (Act 1) to ještě nevadí, dokonce bych řekl, že ji tvůrci perfektně vybalancovali. Zkrátka prvních deset hodin bojujete s protivníkem, máte jej dokonale přečteného a víte, co zhruba čekat. Ale najednou, po vstupu do města Moresby (Act 2), obtížnost nepřátel prudce naroste. Byl to pro mě docela šok, když se na mě vyřítilo pět zombíků úrovně 16, kteří mě během pár sekund dokonale zmasakrovali. Ještě před malou chvílí bych je v první části zlikvidoval, možná s menšími potížemi, ale neznamenali by pro mě kritickou hrozbu.

Ovšem ve městě se připravte na zásadní změnu hratelnosti, kdy se budete raději plížit po střechách a vyhýbat se každému zbytečnému kontaktu. Několikrát mě napadlo, že by bylo snad lepší začít hrát úplně od začátku, s dosavadně nabitými zkušenostmi, a vylepšit svou postavu ještě více, abych byl připraven na tohle peklo. Opravdu tedy nepodceňujte možnost pořádně se vyzbrojit a vylepšit své schopnosti, jinak bude váš další postup hrou velmi náročný a pomalý.

Další problémy už nejsou tak křiklavé. Občas narazíte na úsměvné nelogičnosti, kdy vás postava požádá třeba o prázdné láhve, a vy musíte najít konkrétní prázdné sklenice, přestože se kolem povaluje spousta jiných. Nemá cenu ani přemýšlet nad tím, proč veškeré problémy řeší osamocený hráč, případně se svými kamarády v kooperaci, a proč nikdo z těch desítek lidí na ostrově prakticky s ničím nepomůže. To jsou věci, které mi tolik nevadily. Předpokládám, že nebudou vadit ani většině hráčů a tento neduh částečně maže přítomnost kooperativní hry.