Deník testerů Zaklínače 2 - třetí část

Už dvakrát jsme vám na našich stránkách přinesli deníčky testerů, kteří se podíleli na vzniku české lokalizace hry Zaklínač 2 (1. díl a 2. díl). A nyní nadešel ten den, kdy vám ve spolupráci s Comgadem přinášíme závěrečný díl. Myslíte si, že uzávěrka textů je pohodička? Že když je vše hotovo, tak se řekne: "Tak jo, jsme hotovi, tak si to teď ještě jednou projdeme celé a když se nám to bude líbit, dáme to do výroby."? Tak to tedy ne. Držte si klobouky, pojedeme z kopce.

Týden pátý - Michal (Hadakan), aneb Čokoládové překvapení

Víkend 9.-10. dubna 2011

Vzhledem k tomu, že se tady dá pořídit lístek na městskou dopravní hromadu maximálně na sedm dní (chcete-li se vyhnout místní obdobě Open Card), bylo výhodné nějak zařídit, aby to vyšlo na den přesně. Krajtus tady bude vlastně déle než sedm dní, a tak aby mu vyšel ten sedmidenní přesně na jeho poslední den ve Varšavě, rozhodl se, že si ho označí až později, a na cestu z nádraží si koupil jen obyčejnou 20minutovou jízdenku. Chvíli jsme na zastávce tramvaje zvažovali, že tu jednu cestu by mohl dát na černo, ale naše vrozená poctivost zvítězila a šli jsme mu ještě pro ten lístek. Krajtus si ho pochopitelně zapomněl hned označit, tak jsem mu to připomněl s tím, že když už si tu věc za dva zloté koupil, tak ji může aspoň použít. Chvíli na to nás kontroloval revizor. Bylo to skutečně o chlup.

Můj nový spolutester si přivezl foťák a trochu to s ním přehání. Fotí rychle, hodně a všechno. Z našeho bytu má tolik fotek, že by to stačilo na jeho věrnou rekonstrukci ve 3D.

Pondělí 11. dubna 2011

Na cestě do práce nás čekal pohled na dlouhou frontu tramvají, které se táhly, kam až oko dohlédlo, směrem, kterým leží CD Projekt. Mohl to být nějaký problém na trati nebo se řidič tramvaje někde daleko vpředu zdržel na nákupech. Naštěstí vše dopadlo dobře a než jsme se vyrazili do práce pěšky, všimli jsme si, že se kolona začíná zase hýbat, tak jsme rychle naskočili tramvaje a do práce jsme dorazili včas.

Kromě standardního stromu schopností, které z vás mohou udělat nepřekonatelného experta na znamení, protřelého alchymistu, který disponuje širokým a velmi smrtícím arzenálem petard, olejů, jedů a elixírů, nebo šermíře, kterému se nikdo a nic nevyrovná, si můžete přijít i na sadu zvláštních schopností. Způsoby jejich získávání jsou často dost netradiční a skryté, takže jich spoustu můžete minout a některé díky rozhodnutím, které ve hře uděláte, nepůjdou sehnat vůbec. Například ke schopnostem přesvědčování, vyhrožování nebo podplácení se dostanete prostřednictvím rozhovorů s postavami ve hře, to znamená v podstatě automaticky.

Naproti tomu k získání bonusu ke zranění působeného lidem musíte nakoupit speciální náčiní a s ním jít plnit jeden vedlejší úkol. Pokud chcete bonus k poškození útokem zezadu (a to o celou jednu pětinu), musíte tento způsob boje nejdřív dostatečně cvičit. A tak bych mohl pokračovat. Ve hře také narazíte na řadu popkulturních odkazů a vtipných narážek na jiné hry – a začne to překvapivě brzo, jen je třeba dávat pozor.

V kanceláři jsme zjistili, že se pilně pracovalo přes víkend a čekal na nás (a hlavně na Krajtuse, který začínal novou hru) nový build. Ten byl skvělý a hrál se jako víno. To mělo jeden dost negativní aspekt. Oba jsme odehráli velkou část hry a nasbírali každý hromadu obrázků. Takže když jsme večer odcházeli z práce po mnoha hodinách hraní, věděli jsme, že nás čeká ještě mnoho hodin práce na dokumentování změn, které je nutné zanést. Spánek se tedy odložil na následující den.

of

Caption

Attribution

Úterý 12. dubna 2011

Po včerejším pracovním vypětí a zpracování stovek a stovek obrázků se nám svorně vůbec nechtělo vstávat v čase, na který byly optimisticky nastaveny naše budíky. Vzbudila nás až uklízečka, která na našem příbytku chtěla spáchat nějakou temnou magii a zakázané rituály, jež ho uvedou do stavu obyvatelného pro lidské bytosti, a tak se do něj vehementně dobývala. Nakonec se mi podařilo částečně se obléknout a částečně nabýt vědomí natolik, abych si při sestupu z mezipatra nerozlámal podstatnou část kostí v těle a dokázal té paní vysvětlit, že budeme za pár minut pryč.

Krajtusovi dneska nové buildy dělaly skutečně vypečené naschvály. Když hrál v nejnovějším buildu, který byl dán k dispozici dopoledne, tak zjistil, že nemůže chodit skrz vodu. Ne že by se bál na hloubku; on nemohl procházet skrz mělké říčky a doslova kaluže, které normálně průchozí být mají. Pochopitelně se ve většině případů na druhé straně půlmetrové kaluže nacházelo pokračování zásadního úkolu. Řešení? Uložit hru před kaluží, nahrát ten samý save v předchozím buildu, kde kolem vodních ploch nejsou ochranná silová pole, projít na druhou stranu, znovu uložit a tuto uloženou pozici nahrát v buildu nejnovějším. Krajtus zvažoval, že si hru uloží ve chvíli, kdy bude stát ve vodě, a pak to nahraje v buildu, kde je do vody zákaz vstupu, ale nakonec to zavrhl. Kdo ví, co by se mohlo stát. Rozpad firemní sítě CDPR, modrá obrazovka smrti, kolaps světové informační infrastruktury, Geralt uvízlý ve vlhkém vězení? Ne, nic z toho jsme nechtěli riskovat.

Dle vyprávění kolegů by měl Geralt skončit v posteli s většinou bytostí opačného pohlaví, které mu přijdou do cesty a nechtějí ho zabít a sežrat (ačkoliv i v tom prý existují výjimky). Můj Geralt však byl nevídaně sexuálně deprivován. V příběhu, který jsem pro svého hrdinu vybíral, se mu postelové (a lázeňské) scény prostě vyhýbaly. Ovšem to se mělo změnit v jednom z vedlejších úkolů druhé kapitoly. Bohužel to, co jsem dostal jako odměnu za vyřešení záhadných vražd mladých mužů a elfů, vedlo pouze k nahlášení jednoho grafického problému do databáze bugů a hlubokým šrámům v mé ztrápené duši. Scéna, která se mi před očima nedopatřením odehrála (a bohužel stále odehrává), byla úděsná a odporná. Něco jako když se pustíte do zbožňované a dlouho odpírané čokoládové zmrzliny, ale s hrůzou a příliš pozdě zjistíte, že to je narafičené lejno. Krajtus měl z mého neštěstí pochopitelně velkou legraci. Vlastně pořád ještě má. Obávám se, že mu to vydrží ještě dlouho.

Po návratu domů jsme zjistili, že byt vypadal po řádění uklízečky jako nový. Na takový servis by si bylo opravdu velmi snadné zvyknout.

Středa 13. dubna 2011

V průběhu hry máte možnost si dočasně zahrát i za některé jiné postavy, než je Geralt. Je to velmi příjemné osvěžení, které nenásilnou ale velmi názornou formou posouvá příběh dál. Má to také ten pozitivní efekt, že vám potom mnohem víc záleží na postavách a událostech ve hře a na tom, jak se do toho všeho zapojíte vy. V neposlední řadě musím také pochválit anglický dabing, který je obzvláště u některých postav velmi působivý, dodává jim charakter a unikátnost. Kvalitě dabérů také dávají vyniknout výborné dialogy (které pochopitelně jsou skvěle přeloženy a otitulkovány :-)

S téměř železnou pravidelností prší, když odcházíme z práce. Na cestě do práce ne. Často je i docela hezky a vydrží to celý den, ale jakmile skončíme testování, z budovy CD Projektu vycházíme do deště. Tak tomu bylo zatím po celou dobu mého pobytu. Že by tady uměli naprogramovat nejenom skvělé RPG, ale také počasí? Poprvé během mnoha a mnoha let, co jezdím tramvajemi, jsem zažil, že měl někdo tu drzost uvnitř kouřit cigaretu. A to už jsem v tramvaji viděl, jak banda výrostků váží právě zakoupené drogy. Dotyčný kuřák asi kvůli nějaké pomýlené představě o slušnosti otevřel okýnko, strčil do něj ruku s cigaretou a použitý kouř vyfukoval ven. Dynamiku plynů tímto gestem pochopitelně neovlivnil, a tak byl cigaretový kouř velmi efektivně vháněn zpátky dovnitř tramvaje a dozadu přesně do míst, kde jsem stál já, příliš unavený na to, abych zuřil.

Čtvrtek 14. dubna 2011

Já i Krajtus jsme se dostali do poslední kapitoly a s chutí se do ní pustili. Potřebovali jsme na to ale docela dost času a kolem osmé hodiny večer jsme si začali říkat, kdy nás asi někdo začne vyhánět. Poptali jsme se našeho čínského kolegy, který jediný tam ještě byl a testoval. Sdělil nám, že se nezdá, že by někdo CD Projekt na noc zavíral a že tam jednou byl do půl sedmé ráno! Dole na recepci někdy kolem osmé vystřídá recepční noční hlídač, ale jinak je otevřeno a můžete kdykoliv přijít nebo odejít (pokud máte čipovou kartu, samozřejmě). Dost možná takové uspořádání není standardní, ale vzhledem k tomu, jak se neúprosně blíží uzávěrka masteru a datum vydání, maká se v CDPR v podstatě nonstop.

Každopádně, když jsme zjistili, že máme ještě relativně spoustu času, hned jsme toho využili a pracovali ještě několik hodin. Nakonec jsme skončili tak, abychom stihli poslední tramvaj jedoucí o půlnoci. Přitom jsme narazili na jistou paradoxní situaci, kdy budova CD Projektu sice zavřená nebyla, ale brána do areálu, ve kterém je umístěna, už ano. Naštěstí se nám ji s jistým fyzickým vypětím podařilo přelézt, ačkoliv to po 14 hodinách sezení před počítačem rozhodně nešlo jen tak. Ale pořád lepší než v práci nocovat.

Pátek 15. dubna 2011

Dost jsme si s Krajtusem (a předtím s Filipem) zvykli, že nám nikdo nerozumí, že nikdo nemůže poznat, o čem je naše konverzace. Polština je sice slovanský jazyk, ale to téměř nic nemění na tom, že je to taky jazyk cizí. Bez skutečných znalostí nemůžete vést ani pochopit normální konverzaci v polštině. Takže jsme si během našich cest do práce (a také v práci) nahlas sdělovali postřehy, které by nám normálně neprošly. Řešila se tak krása varšavských žen (i těch, které stály hned vedle nás), téměř neustálé hlasité projevy našich ruských kolegů (podivuhodně často neartikulované), jak jsou některé věci u nás mnohem lepší a podobně. Lidé z anglicky mluvících zemí si něco takového mohou jen stěží dovolit.

Hlavní novinka dne – postavy už zase otevírají pusu, když mluví! Hurá, konec sledování kamenných obličejů! Dnes už jsme měli dohráno, a tak se vychytávaly chybky v dříve neprojitých vedlejších úkolech a alternativních způsobech plnění úkolů hlavních. Byl to celkem pohodový den. Udělali jsme si delší přestávku na oběd a zajeli do jednoho nákupního centra na oběd v KFC a nákup nějakých blbinek. Zaujalo mě, že v přepočtu vychází jídlo ve fastfoodech v Polsku levněji než u nás.

Sobota 16. dubna 2011

Dnes ráno se Krajtusovi podařilo na druhý pokus odjet z Varšavy vstříc zemi zaslíbené, ale já se ještě zdržel, abych to tady mohl večer předat navrátilcům Filipovi a Tomášovi. A co jsem dělal mezi tím? Správně, testoval jsem Zaklínače 2. Pracovalo se i o víkendu, ačkoliv příliš lidí v kancelářích nebylo (a pracovníků ještě míň). Rozhodl jsem se přezkoumat některé příběhové volby a zákoutí města třetí kapitoly, které jsem předtím minul, zanést do databáze několik bugů, které se nestihly během týdne, a ověřit, že se jim v nejnovějším buildu ty předchozí chybky podařilo vymýtit.

Nakonec jsem přesto vyrazil za zábavou a něco si dopřál. Správně, v Zaklínači 2. S pomocí několika vedlejších úkolů (včetně jednoho, který začal už v první kapitole) a materiálů a návodů strategicky nakřečkovaných v průběhu celé hry jsem vytvořil ultimátního zaklínače. To se dělá tak, že si podle speciálního návodu vyrobíte z jedné fantastické zbroje zbroj legendární, nacpete ji až po okraj vylepšeními, seženete si stejně tak legendární a nepřekonatelný stříbrný meč, který runami vylepšíte do bodu, kdy ho na zabití nestvůry téměř stačí jen tasit (obdobně zrunujete i meč ocelový, ale to nikoho moc nezajímá...). Pak si necháte vyrobit ty nejlepší rukavice, boty a kalhoty, které se vyrobit dají, optimalizujete rozdělení dovednostních bodů, za pas upnete trofej z toho nejděsivějšího největšího monstra, které se vám do té doby povedlo sprovodit ze světa, a vyrazíte ten rekord překonat.

Týden pátý - Marek (Krajtus), aneb S bleskem o závod

10. dubna 2011

Nasedl jsem do vlaku daleko od Wyz..., tedy Varšavy a vyrazil jsem. Cesta byla pohodlná, dlouhá, ale přesto nebyla nezábavná. Stihl jsem si přečíst jednu knihu, jež obsahovala všechny dostupné informace o nómech. Než jsem se ale nadál, byl jsem v Polsku a tam už bylo jen otázkou času, kdy dojedu do centra Varšavy. Na nádraží na mě čekal Had a Kán v jedné osobě – zamával na mě, abych ho lépe poznal.

Nechci tu zdlouhavě rozebírat čas, který předcházel napínavému týdnu za Zaklínačem 2, ale... Přeci jen jsem dokázal pár úžasných věcí, které za zmínku stojí. Jedna z toho páru věcí byly piškvorky. Nekompromisně, avšak nikterak tvrdě jsem svého spolubydlícího Michala porazil v piškvorkách, a to poměrem 4:1 – velmi přesvědčivé. Se slovy „musím víc cvičit" odmítl dále pokračovat ve hře.

Pondělí 11. dubna 2011

„Těšil jsem se" je velmi nepřesné slovo, vlastně sousloví. Byl jsem natěšený, že se mohlo zdát, že mi oči vylezou z důlků, jak jsem všechno chtěl vstřebat. Nemohl jsem se již dočkat, jak se budou události vyvíjet po tom, co jsem zachránil krále Foltesta (doufám, že první díl dohráli všichni). Nakonec jsem se přece jen dočkal. Oznámila mi to cedule hlásající CD PROJEKT. Prozíravě jsem si s sebou přinesl fotoaparát, takže jsem se zájmem fotil úplně všechno...

Byl jsem nemale překvapen, když jsem zjistil, že ta cedule je umístěna mírně řečeno na úplně jiném baráku, než má CD PROJEKT kanceláře. Naštěstí se jednalo o budovu vedlejší, ke které se šlo velmi úzkou a tajemnou uličkou. Co chvíli jsem čekal, že na mne vyskočí bandita nebo krabopavouk.

Těsně před testováním jsem musel absolvovat povinnou informační předehru, při které jsem jen stěží dokázal být pozorný na všechny příkazy. Má netrpělivost byla snad již cítit všemi smysly. Nakonec jsem mohl začít. Testování hry přímo ve vývoji je rozhodně nezapomenutelný zážitek. I když se jednalo pouze o lokalizaci, měl jsem pocit, že se nacházím přímo ve vývojovém týmu.

První díl mě dokázal přesvědčit a překvapit až po 10 až 15 minutách hraní, ale Zaklínač 2 toto dokázal okamžitě. Prolog je totiž vyprávěn retrospektivně, takže už hned na samém začátku vás to nutí přemýšlet, co se vlastně děje. Také mne zaujalo, jak se vývojářům podařilo navázat na předchozí díl, aniž by se výrazně změnila atmosféra samotné hry. Když jsem poprvé uviděl na plakátech, jak vypadá zaklínač v druhém díle, bál jsem se, že to bude „něco nového" a zároveň bez duše, jak už to u spousty pokračování chodí. V případě Zaklínače 2 se to ale nestalo. Než jsem se dokázal odlepit od počítače, uplynulo deset hodin...