Eurogamer.cz

RECENZE Elite Dangerous

Jaké je přežívání v online vesmíru na vlastní pěst?

Dlouho vyvíjený vesmírný projekt, který úspěšně prošel i kickstarterovou kampaní (vybral přes 1,5 mil. liber) dospěl v prosinci do fáze určené pro širokou veřejnost. Záměrně neříkám, že byl dokončen nebo že se snad jedná o finální verzi. Vývoj se po technické stránce rozhodně nezastavil a k dějové lince budou svým počínáním přispívat sami hráči. Pokud byste chtěli Elite Dangerous nějak jednoduše zaškatulkovat, není to vůbec snadné. Nedá se totiž říct, že je to čistě vesmírný simulátor v pohledu z vlastních očí, protože je to taky obchodní hra, kde si lze vybudovat kariéru na nákupu a prodeji zboží. Ale také se můžete stát nájemným lovcem, pašerákem, pirátem nebo dobrodruhem prahnoucím po objevování neprozkoumaných částí rozlehlého vesmíru. Jen pro vaší představu, vesmír je zde neskutečně veliký (oficiální zdroje uvádí 400 miliard hvězdných systémů) a celý svět je naprosto otevřený.

I když se vlastně jedná o oslavu třicelité historie Elite jako takové (starší hráči si měli vybavit původní Elite na Sinclairu), je tu zásadní odlišnost. Elite: Dangerous už totiž neobsahuje žádný offline mód. S ním se sice dlouhou dobu počítalo, ale nakonec bylo, až těsně před vydáním verze pro veřejnost, definitivně oznámeno jeho zrušení. To vzbudilo určitou kontroverzi, protože tím pádem zbyla jen MMO (massive multiplayer online) podoba hry, ovšem s jedním významným rozdílem. Můžete si vybrat mezi otevřeným (multiplayer) nebo sólo (singleplayer) módem, přičemž se lze mezi těmito režimy libovolně přepínat. Je přitom důležité pochopit, že ať vyberete cokoli, tak stále hrajete v jednom a tom samé světě!

Všechno, co udělají hráči v otevřené hře, se tedy automaticky promítá i do hry pro samotáře a obráceně. Týká se to vztahů mezi herními frakcemi, cen komodit i mapy objevených planet. Podle slov vývojářů je přesně tato politika tím hlavním důvodem, proč byl zrušen offline mód (mě tedy napadá i to, že zaříznutím offline módu vlastně vytvořili DRM). Udržovat dva rozdílné vesmírné světy jim přišlo příliš obtížné, takže vše sjednotili do jednoho. Vesmír v sólo módu je tak úplně stejný jako ten v otevřené hře, ale máte zde jistotu, že se nepotkáte s žádným živým hráčem, se kterým byste mohli jít do kooperace nebo si jít vzájemně po krku. Jsou zde jen NPC lodě.

Ovšem ty důsledky jsou podle mého přeci jen hlubší, než se na první pohled zdá. Je sice pravdou, že rozlehlost herního vesmíru je jen stěží představitelná, ale stejně. Pokud si to například v sólo režimu namířím do blízké neprozkoumané části vesmíru, hru během cesty ukončím a vrátím se k ní třeba za pár dnů, je docela pravděpodobné, že místo mě jí objeví jiný hráč a já v důsledku toho poté přiletím do již zmapovaného systému. Tady skutečně každý jedinec ovlivňuje svou činností ostatní (jako v No Man's Sky). Není to sice nic strašného (holt si najdu jinou neprozkoumanou část), je ale třeba přijmout skutečnost, že při delší herní absenci se také můžete vrátit do své hry, kde se nebudete stačit divit, kolik věcí se změnilo. Zatímco v offline módu by se čas od uložení pozice v podstatě zastavil, tady vše běží dál a stále se vše vyvíjí i během vaší nepřítomnosti. I v sólo módu je to tedy online hra, která nikdy nespí. Je potřeba na to myslet i při plnění herních mísí, které ubíhají v reálném čase! Když vezmu úkol, který má být za 20 hodin vyřešen, nemůžu skončit a chtít ho vyřešit třeba příští víkend.

Samotný vstup do hry jinak může být pro nepřipraveného člověka docela šokem. I když jsem se předběžného přístupu neúčastnil a s Elite: Dangerous se poprvé naživo seznámil až vloni na Vánoce, ihned jsem pochopil, že to je záležitost zejména pro vesmírné nadšence a lidi, co nepotřebují, aby je někdo vodil za ručičku ve snaze přežít v otevřeném vesmíru a vydělávat si na své živobytí. V ostré hře tedy žádnou pomoc nečekejte, a pokud chcete alespoň základní nalejvárnu, je potřeba projít sérii tréninkových misí, případně zkouknout velmi povedená výuková videa. Sám jsem si výcvikem komplet prošel a načerpal jsem z něj na jednu stranu hodně a zároveň přitom tak málo, protože na obrovský kopec dalších věcí si člověk musí přijít sám nebo se doptat komunity na fórech.

Už jen startovací procedury z vesmírné stanice, kde se to jen hemží ostatními loděmi nebo naopak přílet a úspěšné přistání vyžaduje znalost správného postupu, pravidel a aspoň minimální dávku zručnosti. Porušení protokolu nebo neuposlechnutí příkazu ochranky stanice znamená, že buď svojí loď sami rozšviháte o stěny, nebo vás rozkrájejí obranné lasery na malé kousíčky. V lepším případě Vás čeká jen menší pokuta. To se stane, pokud svou nešikovností někde překážíte déle, než je třeba...

Je docela sranda v open módu přiletět do stanice, přistát a rozhlédnout se kolem sebe. Poměrně často se mi naskytl obrázek, jak řada ostatních hráčů nezvládala své stroje zadokovat a končila v explozích - buď vlastním neumětelstvím, nebo je likvidovala nesmlouvavá ochranka, protože se cpali, kam neměli. V sólo hře obvykle ta samá scéna probíhala mnohem klidněji, protože NPC lodě v tomhle směru nechybují, ale zase to vzbuzovalo mnohem sterilnější dojem. Na druhou stranu vám zde nehrozí, že to do vás napálí trouba, který si nevšimnul, u které strany hlavního vstupu do stanice se má držet, aby nedošlo ke vzájemné kolizi.

Pro rozkoukání ve vesmíru jsem si zvolil roli obchodníka ve snaze vydělat si v poklidu balík peněz a koupit si pořádnou loď. Nabídka nových plavidel neurazí, ale cenové rozpětí je astronomické, například nejlepší loď ve hře Anaconda vyjde na pěkných 146 milionů kreditů. Obchodní nadšení vzalo brzy za své, když jsem místo očekávaných rychlých výdělků spíše prodělával. Role obchodníka mě tedy donutila začít studovat rozdíly mezi stanicemi, jejich zaměření a sledovat, co se kam nejčastěji vyváží nebo dováží. Levně koupit a draze prodat, to by chtěl každý, ale porovnejte si jednoduše ceny na stanicích.

Možná si budete ťukat na čelo, ale Elite: Dangerous je zkrátka ze staré školy. Tyto údaje nejsou ve hře volně dostupné, takže nezbývá než si proletět pár hvězdných systémů ve svém okolí a zaznamenávat si zajímavé položky pro budoucí obchod s běžným zbožím nebo se začít orientovat na trh se vzácným zbožím (má svá specifika v podobě omezeného počtu a nutnosti ho prodat co nejdále od místa, kde jste ho koupili). Případě zabrousit do černého obchodu a zkusit pašování.

Jakmile si nastřádáte prvních pár desítek tisíc kreditů, začnete pošilhávat i po nějakém tom vylepšení. Elite: Dangerous nabízí obrovskou škálu úprav lodí díky možnosti dokupování nebo výměny funkčních modulů a to v různých kvalitativních třídách. Zvětšit se tak dá třeba nákladový prostor nebo ho naopak zmenšit a vybavit se většími nádržemi paliva pro delší hyperskoky. Kromě výkonnějších zbraní a šítů jsou zde i ryze praktické moduly, například pro doplňování paliva z určitých typů slunce, sada pro těžbu minerálů z asteroidů, opravárenské zařízení nebo, pokud už vás nebaví neustále ručně parkovat na stanicích, proč si nepořídit dokovací počítač. "Parkovací automat" jsem si vyzkoušel a i ten nejlevnější kousek za 4 tis. kreditů byl dobře použitelný a hlavně v dosedací fázi byl rychlejší, než jsem byl já osobně. Jeho umělá inteligence ale není dokonalá. Na jedné těžařské stanici jsem skončil čumákem na přistávací plošině, což vyžadovalo z mé strany určitou korekci, ale bez znatelných škod.

Prozkoumávání nezmapovaného vesmíru mi po chvíli přišlo zábavnější než rutinní obchodní cesty a hlavně i na něm se dá dobře vydělat. Stačí v neprozkoumaném sektoru zahájit skenování okolí a sesbíraná data poté na stanicích prodat. Zatímco v bližších systémech vám nabídnou akorát pár stovek, v těch vzdálenějších už se cena pěkně šplhá. Pokud se rádi kocháte okolním prostředím, a že je zde opravdu na co koukat, je tohle ta nejlepší činnost, kterou dnes v Elite: Dangerous můžete provozovat.

Vše, co ve hře uděláte, se odráží na vývoji reputace vlastní postavy. Jsou zde tři hlavní frakce Impérium, Federace a Aliance, které soupeří o moc a vy ovlivňujete své vztahy vůči těmto mocnostem. I proto se v roli nájemného lovce či piráta není moudré uchýlit k tomu střílet úplně po všem, co potkáte. Jednoduše se pak stane, že si znepřátelíte úplně každého a kam pak strčíte nos, tam po vás půjdou. A jelikož ve hře není žádné ukládání pozic (hra se ukládá jen při ukončení, abyste mohli pokračovat později), které by vám umožnilo se vrátit k nějakému předchozímu stavu, jsou některé situace nezvratné. Nemusíte se sice bát, že když už vás někdo sestřelí, že tím končí vše, co jste si složitě vybudovali (tyto problémy řeší prosté pojištění lodi). Pokud ale doplatíte na zlou "karmu" a situace začne být neudržitelná, nezbyde než smáznout svojí postavu a začít znova od úplného začátku.

Startovní trailer Elite: Dangerous

Život na stanicích bohužel zatím jen ukazuje cvrkot nad hangáry. Jakmile zadokujete, máte k dispozici jen staniční terminál pro obchodování, vylepšování lodě, sledování zpráv nebo si prohlížíte dostupné mise, které lze přijmout a vydělat si pár kreditů i akčnějším způsobem. Tyto úkoly se generují a mění podle hvězdných systémů, které navštívíte, a samozřejmě se postupem času obměňují. Některé jsou transportního charakteru, jiné vyloženě nabádají k likvidaci určitého typu nepřátel.

Docela mě zaujalo, že kromě typických misí na lovení pirátů se třeba objevil i úkol letět do určitého systému a tam likvidovat jakékoli lodě obchodníků. Škoda, že zatím nejde z lodě vystoupit a hezky po svých se po stanicích procházet. Jedno z vývojářských videí mě sice naplnilo dojmem, že to časem možné bude, ale sázet se na to úplně nedá.

Právě při vesmírných přestřelkách se nejvíce ukáže, jak máte v rukách ovládání své vlastní lodě. Souboje rovnocenných protivníků přitom nejsou žádné rychlovky na pár vteřin střílení. Taktické dogfighty jsou naopak běžným standardem a vyžadují, abyste si sami moderovali přísun energie pro motory, zbraně či systémy lodě. K dispozici je i docela pěkná škála obranných prvků - pokud například v roli slabě ozbrojeného obchodníka vidíte, že souboj nedáte, je lepší zkusit vzít roha přechodem do supercruise letu. Není to ale žádná 100% obrana. Už se mi ale stalo, že mě v open módu při supercruise letu někdo jednoduše "vytáhnul" ven, poslal mi jako pozdrav pár raket a následně mě obral o náklad. Než jsem pořádně zjistil, co se vlastně děje, byl dotyčný zase fuč a já se raději odporoučel k nejbližší základně dát se trochu do pořádku.

Ač má Elite: Dangerous v oblasti soubojů a manévrování lodí blíže k nefalšovanému simulátoru, dá se k ovládání relativně dobře použít i obyčejná myš s klávesnicí. Musíte ale počítat s tím, že to nikdy nebude takové jako s gamepadem a analogovými páčkami nebo ještě lépe s HOTAS joystickem. Sám jsem hrál s výborným joystickem Saitek X52 Pro (páka + plynovka), včetně pedálů Saitek Pro Flight Combat Rudder pedals a hlavně snímačem pohybu hlavy TrackIR 5 pro volné rozhlížení po kabině vesmírné lodě.

Potěšila mě naprosto vynikající podpora všech mnou vyjmenovaných periférii přímo ve hře. Nemusel jsem zhola nic nastavovat a vše bylo funkční včetně velmi logického rozložení ovládacích prvků na jednotlivá tlačítka. Naprosto vychytané je i to, že když pohnu hlavou doleva, otevřu si tak palubní obrazovku pro navigaci a komunikaci, ve které si pak skrze klobouček joysticku a příslušné tlačítko navolím, co potřebuji - to vše za letu, aniž bych musel z kniplu byť i jen na vteřinu sundávat ruku. Myš a klávesnice (pokud sami nechcete) pak není vůbec potřeba. Pocit z létání a rozhlížení se ve vesmíru byl tedy skutečně fantastický.

TV spot Elite: Dangerous, jehož vývoj pokryli příspěvovatelé jen ze čtvrtiny a bude za 60 dolarů

Celkovou atmosféru dokresluje i krásná grafika. Každý systém má obvykle jedno nebo dvě slunce, a pokud jste v dosahu paprsků, je létání vesmírem plné světelných efektů i stínů. Jediné, co mě mrzí, že si tuhle nádheru nejde vychutnat z nějakého externího pohledu, respektive svou loď si je možné omrknout zvenčí jen na stanici v hangáru při upgradu modulů. Dechberoucí je i pohled do útrob stanic v prostoru, než zadokokujete do přiděleného hangáru, to je jedním slovem paráda.

Elite Dangerous pro PC vyšlo v polovině prosince jen digitálně za 50 eur (v ČR nemá distributora).

koupit na homepage.

Když se to tak vezme, každý fanda vesmírných her by si v Elite: Dangerous měl najít to své. Nic vás zde nenutí dělat jen jednu činnost a sami si v naprosto otevřeném vesmíru určujete, čemu se budete věnovat. Nalinkovanou příběhovou kampaň zde tedy nečekejte, ta ve hře není a skoro určitě ani nikdy nebude. Čistě online zaměření celé hry už ale stačilo přinést i nějaké ty problémy. Co jsem zaznamenal, tak přes Vánoce se objevily záseky v podobě ztracených nákladů či zmizení velkých částí nastřádaných kreditů, které postihly i hráče v sólo režimu. Nicméně podpora Elite: Dangerous se snaží tyto neduhy aktivně řešit a snad do budoucna i úplně eliminovat. Důležité je vědět, že vývojáři se o tuto úžasnou hru skutečně chtějí dál starat a neustále jí vylepšovat i v budoucnu, takže s ní mají dlouholeté plány (detaily).

VERDIKT: Splněný sen vesmírných fanoušků, tedy až na ty, kteří nepřekousli zrušení čistě offline módu. Zároveň je to i velké lákadlo pro nové hráče, kteří hledají určitou výzvu, jak na vlastní pěst přežít v otevřeném vesmíru, aniž by je někdo vodil za ručičku. Rozhodně se ale nejedná o hru pro každého. K tomu, abyste si nové Elite vychutnali, musíte mít k daném žánru určitý vztah a touhu pro život ve vesmíru bez nalinkované herní kampaně. Klíčem je vypracovat se z nuly v uznávaného velitele a je pouze na vás, jakým způsobem nebo zvoleným přístupem toho dosáhnete.

8 / 10

RECENZE Elite Dangerous Milan Bergman Jaké je přežívání v online vesmíru na vlastní pěst? 2015-01-17T17:00:00+01:00 8 10
REKLAMA

- komentáře (6)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...