Recenze Fable: The Journey

Pamatujete na premiéru Fable: The Journey v rámci výstavy E3 2011? Kinectí exkluzivita tehdy působila jako čirá on-rail akce, kde člověk vůbec neměl kontrolu nad pohybem svého alter ega a pouze metal kouzla. A pamatujete, jak to záhy Peter Molyneux dementoval? Buď tehdy na férovku lhal, nebo v průběhu vývoje ztratil ve svém studiu Lionhead vliv a možná právě proto odešel a založil si novou vývojářskou společnost 22Cans. Protože Fable: The Journey by více on-rail akcí už pomalu být ani nemohlo. A to doslova! Celkem záhy ve hře totiž absolvujete pasáž na důlním vozíku, který, jak jinak, jede po kolejích...

Ve Fable: The Journey nejen že nemůžete volně chodit, otáčet se, vracet se a dělat co se vám zamane. Tady se nemůžete ani rozhlédnout, o nějakém libovolném prdění a krkání nemluvě, i když to je spíše ku prospěchu věci. Konečně tu totiž máme Fable titul, kde hlavní hrdina, krapet zženštilý Gabriel, normálně mluví, samozřejmě s rozkošným anglickým přízvukem, a je vlastně docela sympaťákem. Osobnostní evolucí prošla i stará známá vědma Theresa, pomocnice všech hrdinů Albionu za poslední cca půl tisíciletí, která též rázem působí lidštěji. S Gabrielem vlastně tvoří dobrou, mnohdy i vtipnou dvojku, která ve výsledku dělá z Fable: The Journey naivní, ale veselou i dojemnou fantasy pohádku o mladém klučinovi na cestě za záchranou světa a své klisny.

of

Caption

Attribution

Kinect se šedým zákalem

Tedy, veselá je během dialogů a videí, kterých je tu více, než ve všech předchozích Fable dohromady. Když totiž dojde na samotné hraní, už to taková sranda není a radost nekompromisně střídá frustrace. Nejzásadnějším problémem hry je prostý fakt, že kvůli Kinectu jednoduše moc dobře nefunguje. Dalo se to trochu čekat, Kinect se skutečně na jedničku osvědčil vlastně jenom v žánru her tanečních (což vysvětluje úchylnou trsající minihru v Kinect Star Wars), kde jsou vaše pohyby dostatečně výrazné, a kde primárně snímá 2D plochu. Jak ovšem dojde na nutnost rozpoznávání jemnějších pohybů hráčova těla v prostoru, nastávají problémy.

Ty se zde nejcitelněji projevují nepřesným zaměřováním kouzel a jen o něco přesnějším korigováním koně. Ve Fable: The Journey v podstatě děláte jen dvě věci. Zaprvé, sedíte na voze, ovládáte klisnu, sbíráte známé zářivé kuličky se zkušenostmi a v rámci extrémně triviálního RPG systému vylepšujete své a kobylí schopnosti. Zadruhé, mrskáte kouzla a sem tam něco i trefíte.

Že bude vaše kobyla čas od času bourat do okolních stromů či skalek, to vás příliš trápit nemusí, takže zvesela mávejte opratěmi a klusejte. Kolize ustává klisna docela zdatně, a když je třeba, dá se zastavit u "občerstvovací stanice", kde ji magickými rukavicemi uzdravíte, nakrmíte a podrbete. Mimochodem, právě tyto zastávky, spolu se volitelným "hledáním" sběratelských karet v truhlách okolo cest, jsou vlastně jedinými způsoby, jak ovlivnit jinak super-lineární postup. Znovuhratelnost je zde po těch cca osmi hodinách nulová.

of

Caption

Attribution

Co vás naopak trápit bude, je potyčka s deseti obřími komáry najednou, nedej bože během řízení vozíku. Normálně byl šlo o záležitost triviální, kdyby ovšem vaše čáryfuky nelétaly do země namísto k nebi, do stran namísto doprostřed. Velkou měrou samozřejmě pomáhá automatické zaměřování, bez něj by se pohybové Fable už vůbec nedalo hrát, přesto klidně polovina vyslaných kouzel půjde do kšá. Zvláště ty z levé ruky, jimiž oponenty zvedáte do vzduchu či rozhazujete z balancu.

Když pak nakonec zemřete nebo nejste schopni ani otevřít bránu, je to k vzteku. Je v pořádku klást před hráče virtuální výzvy, ale není v pořádku, aby ty výzvy spočívaly v neférovém zápolení s technologicky nedokonalým ovládáním. U normální hry byste už házeli ovladačem o zeď, jenomže to by v případě titulu pro Kinect - jen si vzpomeňte na "Ty jsi ovladačem!" reklamy - mohlo bolet…

Život hrdiny na jedno brdo

Přitom samotná náplň hry je pravým opakem vpravdě komplexních a náročných titulů, primitivnější to už pomalu ani být nemohlo a tím spíše je s podivem, že výsledek řemeslně klopýtá jako invalida. Při soubojích neustále jen mrskáte útoky, které občas proložíte blokováním nebo zahnutím kouzla ve vzduchu - výpadem paže vystřelíte blesk, načež jí strhnete do strany. Na některé silnější nepřátele, které se verbují z řad klasických hobbů, kostlivců či balverinů, je dokonce třeba zkombinovat kouzlo manipulační a útočné. Na několikátý pokus se to většinou povede.

of

Caption

Attribution

Na papíře vlastně zní soubojový systém slušně, skutečnost je bohužel jiná - třebaže víte, jak na věc, kinectí kamerka vás nebude snímat precizně a vy se tak budete zbytečně trápit. Jediné, co funguje spolehlivě, je rozpoznávání zvukových povelů - např. když vyřknete "fireball", bleskové kouzlo se změní na ohnivé. To každopádně nic nemění na tom, že po několikahodinové seanci s hrou horní končetiny dozajista ucítíte. Naopak spodek těla má pohov, Fable: The Journey se dá hrát i vsedě, takže není třeba disponovat velkým obývákem jako v případě sportovních či tanečních kousků.

Fable: The Journey pro X360 vyžaduje Kinect a vyšlo v říjnu s českými titulky za 899 Kč.

koupit na Xzone.

Jeden primát toto vedlejší rozšíření Molyneuxova pohádkového univerza drží - jde o nejkrásnější Kinect-exkluzivní titul. Očividně do něj Microsoft napumpoval nemalé prostředky, které se promítly do typicky zpěvného soundtracku, do omalovánkového vyprávění a v neposlední řadě do detailní grafiky, kterou pouze výjimečně kazí doskakující textury..., a pak přirozeně i onen fakt, že kochat se jí můžete, jen když hra dovolí. Ačkoliv zachránci světa, ruce máte bohužel přísně svázané. A jak si hra stojí oproti ostatním, aspoň-trochu-hardcore Kinect hrám? V minimální konkurenci patří stále k tomu lepšímu, zvláště když zrovna funguje, ovšem ve srovnání s klasickou produkcí nestíhá. Jednooký mezi slepými králem.