Forza Motorsport 3 Recenze

Stránka 1 z 3. Stránka 2

Zatímco léta očekávané Gran Turismo 5 se pořád kutí v garážích Polyphony Digital, jejich největší konkurence stojí na startu již potřetí za sebou. Přiznám se, že mě trochu překvapuje, jak Japonci s klidem jim vlastním nechávají prostor konkurenci, která si dělá, co se jí zlíbí. To, že je Forza Motorsport jediná vážná výzva pro fenomén ze země vycházejícího slunce, přiznávají i kdysi zarytí odpůrci této značky. Nikdo jiný, kromě dlouholetých sérií těchto dvou rivalů, nedokázal na konzolích nabídnout podobně lákavé spojení reálných vozů a skutečných závodních tratí.

Kapacitní omezení zastaralého formátu DVD přinutilo vývojáře Forzy 3 použít k distribuci hry dva disky. První DVD je herní a druhé obsahuje další modely aut a tratí. Ačkoliv vás hra upozorní, že druhý disk není pro chod hry nutný, jen blázen by se připravil o možnost takového rozšíření. Samotný proces instalace trvá méně než tři minuty a zabere necelé 2 GB místa na pevném disku Xboxu 360. Hned poté si kvůli nastavení obtížnosti (a hlavně z reklamních důvodů) vyzkoušíte jízdu v Audi R8, abyste hned vzápětí proniknuli do báječného světa rychlých vozů v nepřeberném množství nabídek.

Reklamní vůz Forzy - Audi R8.

Forza si znovu skvěle rozumí s naší mateřštinou, za což skládám poklonu překladatelům, kteří si profesionálně poradili i s odbornými termíny. Sice jim to trochu kazí anglický komentář, který vás postupně seznamuje s některými věcmi, ale takovou maličkost rádi odpustíte. Další pochvalu lze udělit designérům menu, které už nevyžaduje tolik skákání z jednoho místa na druhé, jak tomu bylo posledně. Některé návraty až na začátek nabídky sice zůstaly, ale uvědomil jsem si, že tady bude na vině spíše technické omezení. Vtipným doplňkem jsou pak zajímavá fakta z historie automobilismu, z nichž se můžete dozvědět, proč například Porsche 911 nese označení 911 nebo kde na světě jezdí nejvíce vozů Rolls Royce.

Od první Forzy s celkem 233 vozy jsme se nyní dostali až k číslu 415 dostupných aut, což je počet, za nějž se vývojáři rozhodně nemusí stydět. Někdo může namítnout, že konkurence přišla už s větším počtem vozidel, ale je potřeba rozlišovat, o jaká auta se jedná – zda jsou v nabídce skutečně různé značky a modely, nebo desátá či dvanáctá variace Hondy Accord. Ostatně, možnost, že vyzkoušíte všechna dostupná auta, je stejně pravděpodobná jako šance, že do zítřka vytlačíte půlkilový diamant. Tolik trpělivosti jednoduše nikdo z nás nemá.

Ferrari California má vždy nataženou střechu.

Velmi oceňuji, že téměř celá škála vozidel je přístupná už od začátku hry a rozhodující pro pořízení jakéhokoliv automobilu jsou jen herní peníze. Je to férové řešení a konečně někoho napadlo odstranit hloupé zámky, které znepřístupňují předem určené značky podle těžko pochopitelného záměru vývojářů. Na druhou stranu, pár vozů je zde k dispozici pouze pro předplatitele hry a to ostatní hráče lehce naštve.

Nemá ani cenu vyjmenovávat modely jednotlivých výrobců. Spokojte se s konstatováním, že jsou tu ty neznámější a nejkrásnější kousky dnešní automobilové produkce včetně luxusního Bugatti Veyron. Na opačném pólu pak přibyla malá auta typu Ford Fiesta nebo Renault Twingo s rychlostí těhotného šneka a zvukem rozzuřeného vysavače. Tak nějak si budete připadat, pokud přesednete z některého exkluzivního sporťáku do běžné sériové produkce.

Vozidel je v závodech opět 8.

Poněkud hůře je na tom nabídka tratí. Ono to zní sice báječně chlubit se mnoha desítkami závodních okruhů (přesně 135), ale skutečnost je poněkud prozaičtější. Závodní tratě definují spíše jednotlivé lokace, které jsou „rozparcelovány“ na různě dlouhé varianty téhož okruhu. V jednom případě jich je dokonce 17 na jediné trati. Nabídka tak působí na první pohled nepřeberně, ale brzy pochopíte, kde je skrytý háček, protože unikátních okruhů je pouze 29. Nenadchla mě příliš ani recyklace tratí z druhého dílu, kterou doplňuje menší počet těch skutečně nových. Italské Amalfi, španělský Montserrat nebo americká Sedona vypadají hodně dobře, ale z novinek vyniká především francouzský Le Mans, který jsem si okamžitě zamiloval pro jeho táhlé rovinky přerušené ostrými esíčky.

Hlavním herním módem je Závodní sezóna, což je určitá změna oproti starším dílům. Podle kalendáře nastupujete do soutěží, přičemž víkend uzavírá šampionát specifické třídy vozidel. Šampionát je vždy pevně daný a s každou další sezónou musíte absolvovat více jeho závodů. Mezi jednotlivými koly šampionátu pak máte na výběr vždy ze tří možností – závod s aktuálním vozem, nově získaným, či poznávání dalších okruhů. Osobně se mi více líbil přístup druhé Forzy, ale ani toto řešení není špatné. Závody se náhodně mění a to je fajn.

Jezdí se pěkně na čerstvém vzduchu.

Jenže nezbytné absolvování šampionátů je ke konci šíleně zdlouhavé, protože pozdější sezóny vyžadují celé hodiny a hodiny závodění, než se někam dopracujete. Už čtvrtá sezóna je docela peklo, natož šestá, která je jedním slovem šílená. Hra pak ztrácí své kouzlo a potřebnou výzvu příliš ubíjí nastupující nuda. V této době však již budete mít za sebou dobrých 20 hodin hraní a minimálně dvakrát tolik jich v Závodní sezóně bude před vámi.

Na stránku 2