Eurogamer.cz

Recenze Game of Thrones (Hra o trůny)

Hra o přežití vedle Skyrimu či Zaklínače na motivy seriálu.

Hutné RPG, volně adaptující jak originální román George R. R. Martina, tak docela revoluční seriálovou inscenaci HBO Hra o trůny? Nevím, co to dělá s vámi, ale když to takhle vidím černé na bílém já, po těle mi příjemně vyskakuje husí kůže. I vězte, že husí kůže se během hraní Game of Thrones skutečně dostavila! Leč místo hráčského vzrušení ji přivodila pověstná studená sprcha...

Úvod hry Game of Thrones je jedním slovem otřesný. Usínal jsem u něj. Nejste-li přívrženci seriálu či knižní tvorby, asi ani nemá cenu zuby zatínat a s pocitem ztraceného času se začátkem prokousávat. Jediné, co tento titul skutečně vytahuje z bahna podprůměru, je nevídaně poutavý příběh, který logicky bude zajímat pouze znalce předlohy. Na druhou stranu, ti z něj budou právoplatně odvařeni, protože takhle dobrý děj se ve hrách jen tak nevidí. Věnujme mu tedy trochu více prostoru, než bývá zvykem.

Příběh, jin...

Děj je plus mínus zasazen do období první seriálové série, avšak jde svou vlastní cestou a o originální děj se otírá pouze okrajově. Ani na většinu známých postav nenarazíte, což je vlastně prima svěží a do staré známé linky mi nové vyprávění pasovalo skvěle, ač hardcore znalcem univerza nejsem. Pro mě je nicméně důležité, že příběh ve hře byl v pozdější fázi plný zvratů a politicky motivovaných podrazů - přesně tak, jak to máme rádi. Hraní za mírumilovného dobráka se vám zde často vymstí. Ostatně, jak pravila královna Cersei Lannister, zde mimochodem též figurující: "Když hrajete hru o trůny, buď vyhrajete, nebo zemřete."

Tvůrci se v tomto ohledu zodpovědně drží originálu a podobně jako Martinovi, ani jim nedělá problém zničehonic nechat useknout hlavu sympatické postavě, s níž jste do té doby několik hodin herního času mile pekli, a jíž jste si regulérně oblíbili. Jasně, drtivá většina NPC zde vypadá odpudivě a jejich dabing je často narovinu směšný, ale ty stěžejní jsou zde vykresleny parádně a vztah jsem si k nim vybudoval. Ať už byl jakýkoli.

Málokdy jsem ve hře nějakého antagonistu vlastně opravdu nenáviděl, želví drak z Maria je oproti broskvičké princezně dokonce nebývalý sympaťák. Zdejšího královnina poskoka Valarra Hilla jsem však po čase nemohl vystát a ačkoliv hra samotná mne příliš nebavila, musel jsem jí těch osmnáct hodin věnovat, musel jsem vyvinout maximální úsilí, abych bezcitného rytíře dostal. Skoro jako kdyby jím byl ten blonďatý spratek Joffrey Baratheon. Jestli se mi to povedlo? Inu, mohl bych tu ještě jednou citovat Cersei.

Naopak své dva avatary (ano, dva, viz tabulka vlevo) jsem si oblíbil nesmírně. Tedy, v určitých pasážích a jak se to vezme. Někdy jsem se za sebe naopak styděl, autoři mne občas postavili do zatraceně nevděčných a nepříjemných pozic. Až jsem měl nakonec radost, že jsem dopadl, jak jsem dopadl, poněvadž některé jiné konce, determinované vašimi rozhodnutími v poslední hodině dvou, jsou všelijaké, jen ne sladce happyendovské. Což je parádní, v našem médiu nebývalé a vývojářům za několikero těch šoků děkuji!

... zbytek hry, jang

O příběhu bych mohl mluvit ještě dlouho, udělal mi nečekanou radost a vážně se nestává často, aby se mi noc po dohrání o interaktivní zápletce zdávalo. Ve výsledku by nicméně bylo nejlepší, kdyby ji tvůrci vzali, sepsali coby nedlouhou povídku a vydali knižně. Anebo kdyby vypustili pouze ovladatelné cutscény. Protože prokousávání se balastem kolem - ano, tím balastem myslím HRU - je úmorné a nezábavné. Nebýt hra zasazena v univerzu Game of Thrones, hodil bych do recenzentského ringu bílý ručník a pravil, že s tímhle brakem nehodlám zabíjet čas.

Aniž bych chtěl vyvolat dojem jednoduchého konzumenta, musím deklarovat, že Game of Thrones je na dnešní poměry nevídaně ošklivou hrou. Veškerá prostředí jsou sterilní, placatá i hranatá, neviditelných zdí je tu snad ještě více, než ve Fable 3. O nějaké smysluplné volnosti nemůže být řeč, hra je dosti lineární, její prozkoumávání nepřináší žádné šťavnaté ovoce a s drtivou většinou NPC si nepokecáte. Což mimochodem znamená, že i vedlejších questů je tu minimum, vše se točí kolem hlavního dění, ačkoliv toto samo o sobě nepokládám z podstaty věci za problém. Jen, prosím vás, nečekejte Skyrim v Západozemi!

Spíše počítejte s akční adventurou podobnou Arcania: Gothic IV. Zdejší svět je rozdělen do zhruba desítky nevelikých oblastí, mezi nimiž cestujete skrze klikací mapu. Což jinak parádnímu příběhu trochu sráží vaz, neb drobné, mnohdy tunelovité oblasti typu Castle Black, Riverspring či King's Landing, rozhodně nevyvolávají dojem rozsáhlého epického vyprávění.

Autoři evidentně spoléhají na hráčovu představivost. Velice dlouhé dialogy tomu nasvědčují, obecně lze říci, že vývojáři líčí líčí a neukazují - kámen úrazu jakýchkoli pokusů o efektivní popis. Navíc jsou dialogy kvality kolísavé. Hlavní postavy jsou, po nějakém to zvykání na Morsův batmanovský chraplák, napsány a namluveny ve výsledku dobře (za některé fráze by se nemusel stydět ani Tyrion Lannister). Ostatně, kdyby nebyly, kdyby všechny dialogy stály za starou bačkoru, titul by o kvalitách svého příběhu jen těžko přesvědčoval. Zato většina méně důležitých NPC působí retardovaně, zvláště když babku dabuje odhadem dvacetiletá dívčina. U některých rozhovorů jsem se musel v duchu smát, zněly groteskně.

Mimika rozprav mezi protagonisty je na úrovni bezmála deset let starých her. A když se podíváte na animace - když sledujete hýbání postav během rozhovorů nebo jejich pobíhání po ulicích ošklivých mrtvých měst - opět se díváte na velice nemoderní záležitost. Zdejší lidé neběhají, oni jakoby plují, země jim neustále klouže pod nohama. Takhle si představuji běhání v kluzkém blátě. Komické.

Hra o přežití mezi pěknými hrami

Je tedy nasnadě, že během soubojů bude vše vypadat ještě hůře a skutečně tomu tak je. Chcete-li si vzpomenout na oldschool MMORPG, Game of Thrones je ideální historickou exkurzí. Nevybavuji si jedinou bitku, kde by do sebe aktéři nezajížděli nebo kde by od sebe naopak nestáli na dva tři metry.

"MMO" jsem nenapsal omylem, bitky tady nejsou dynamické a přímo ovladatelné, ale do trojice "akčních" slotů naťukáváte předem povely, které postava postupně vykonává, přičemž animace úderů a skutečný efekt úderů jsou děleny asi vteřinovým intervalem. Nedáte-li povel žádný, váš avatar útočí automaticky, stoje při tom na místě jako kůl v plotě. A na nějaké utíkání či uskakování zapomeňte rovnou, vážně tu mluvíme o soubojovém systému klasických MMORPG - jak se nepřítel napřáhne, hra automaticky počítá s tím, že vás trefí, ačkoliv vy jste zrovna vzali nohy na ramena a v době dopadu sekyry cucáte lektvar o pět metrů vedle... Autoři si evidentně chtěli ulehčit práci, vypadá to příšerně a Zaklínač 2 se řehtá, jakoby Game of Thrones přiletělo z jiné planety.

Video ze hry

Zprvu jsem se v bitkách trochu ztrácel a svojí první potyčku s bossem musel mnohokrát opakovat. Ovšem vždy až POTÉ, co jsem zemřel, protože zde není možné uloženou pozici nahrávat během probíhajícího souboje, takže i když předem víte, že skonáte, musíte zdlouhavou bitku nechat doběhnout do konce. Šikana! Postupem času - jen co jsem si osvojil zpomalování času pro udělování rozkazů, naučil se pracovat s vpravdě dementním inventářem a zvykl si na kameru, která raději než bojiště snímá zdi, větvě a skříně - jsem si oblíbil jeden typ zbraně a jednu sérii úderů pro každého svého geroje, načež veškeré zbývající souboje v celé hře jsem vyřešil tou samou, identickou taktiku. Chvilku jsem ze sebe měl radost, velice brzy přišla nuda. O nějakém uspokojivém RPG vývoji nemůže být řeč, od začátku do konce jsem dělal to samé proti víceméně těm samým, naklonovaným nepřátelům. I Dragon Age: Origins po 80 hodinách hraní bylo zábavnější.

Víte, Game of Thrones je vlastně tuze vděčným terčem kritiky. Po světě běhá toliko deset typů klonů, všechny ženy mají stejný obličej a vytrčenou špičatou hruď, postavám občas mizí hlavy, cutscény vás teleportují z místa na místo, zrcadla nezrcadlí, zprávička o novém questu nevyhnutelně zaplácne na pět vteřin výhled, uložené pozice nelze pojmenovat, hra po skoku do Windows padá, minimapa nezobrazuje ulice, AI nereaguje na mrtvoly, obraz při rychlém posunu myší přeskakuje, kamera nejde oddálit, a doteď si ťukám na čelo při vzpomínce na NPC, která mne přiběhla vyvést z dungeonů, ale akorát za mnou cupitala jako novorozená kachna... UFF!

RPG Game of Thrones pro PC/PS3/X360 u nás vydal v angličtině Comgad začátkem června za 899-1199 Kč.

koupit na Xzone

Jinými slovy, je tu milion otravností, které až příliš často vyrušují od povedeného příběhu a připomínají lajdáctví či prostou nekompetentnost tvůrců. Mnohé nezávislé tituly jsou zpracovány profesionálněji, hrají se příjemněji, nepůsobí svými mechanikami tak stupidně a nabízejí rozličnější náplň. I když, musím uznat, že pasáže, kde jsem se převtěloval do Morsova buldočího prasopsa, slídil po pachových stopách a skákal nepřátelům po chřtánech, vlastně nebyly vůbec špatné a rozfoukávaly mračna stereotypu, které se nade mnou jinak po většinu času snášely.

VERDIKT: Nechť si každý položí otázku, zda jej svět Písně ohně a ledu zajímá natolik, že je ochoten investovat dvacet hodin do mizerné hry, jež však co do příběhu a postav tvorbu G.R.R.M. ve výsledku úctyhodně rozšiřuje. Game of Thrones mohu doporučit jen skutečným fanouškům knihy, nebo ještě spíše seriálu, kteří díky výbornému finále nakonec odejdou spokojeni..., zatímco univerza neznalí si zklamaně odfrknou. A pozor, hra není v češtině, takže dobrá znalost angličtiny je pro vychutnání si děje prerekvizitou.

5 / 10

Příběhový trailer

Recenze Game of Thrones (Hra o trůny) Milos Bohonek Hra o přežití vedle Skyrimu či Zaklínače na motivy seriálu. 2012-06-25T15:27:00+02:00 5 10
REKLAMA

- komentáře (7)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...