RECENZE Gone Home

Gone Home je velice zvláštní počin. Malý nezávislý experimentální kousek, u kterého si nejsem jist, jak moc jej vůbec nazvat hrou, když hratelnosti obsahuje minimum. Můžete chodit a prohlížet předměty. To je vše. Je něco takového vůbec zábava?

Hratelnost i příběh je v Gone Home hodně svázáno, proto je ideální se na ně podívat najednou. Ve hře hrajete za dívku Kaitlin Greenbriarovou. Vracíte se domů z dlouhé cesty po Evropě a po příjezdu vcházíte do zcela prázdného domu. V tu chvíli hra začíná. A vaším cílem je šmejdit po celém domě a zjistit, kam se všichni poděli.

Způsob vyprávění je takovou obdobou Bioshocku, jen dohnaný do extrému. Všude nacházíte nějaké dopisy, dokumenty, fotografie, apod. A z nich si postupně utváříte obrázek o tom, kdo v domě žije, co dělá a kde je mu nyní konec. Zkoumat můžete téměř vše. Každý šuplík či skříň lze otevřít. Většinu předmětů zvednou a prohlédnout ze všech stran. Jedná se o hru, na kterou člověk musí mít náladu, protože přehrabovaní dokumenty chce trošku trpělivosti.

of

Caption

Attribution

Udělalo mi radost, že si autoři dali záležet na tom, že informace předávají logickou cestou. Z fotografií si například uděláte obrázek o tom, kdo v době žije. Z pohlednic můžete zjistit, kde po Evropě cestovala hlavní hrdinka. Z dokumentů v pracovnách zjistíte více o povolání dospělých členů rodiny. Z knih, plakátů, časopisů jejich vkus. Podle poznámek v kalendáři, čemu se věnují, apod. Není to jak v jiných hrách, kde úplně vše zjistíte z nahraných záznamníků, což vůbec nedává smysl, protože si nedokážete představit, proč by dotyčný tohle nahrával.

Od příběhu a jeho vyústění nečekejte nic světoborného. Je relativně jednoduchý, jen odvyprávěn netradiční cestou. Potěšilo mě, že hra neskončila tak, jak jsem čekal. Protože na začátku působila hodně průhledně. Na druhou stranu, když jsem zjistil, jak se věci skutečně mají, do židle jsem zaražen nebyl.

Čím pro mě hra excelovala, byla atmosféra. I když se v zásadě nejedná o hororovou hru, tak atmosférou k ní nemá daleko. Zejména pokud člověk o hře moc nečte a před spuštěním netuší, o čem bude. Všude jsou zhasnutá světla, která musíte prvně rozsvítit, takže nestále vcházíte do temných místností. Venku zuří bouře. Podlahy a dveře nepříjemně vržou. A k tomu cítíte, že je pár věcí v nepořádku. Puštěné zrnící televize, podivný vzkaz na záznamníku... Pří zkoumání všech stísněných prostor má člověk pořádně stažené půlky. I když uznávám, že tohle bude asi hodně individuální a někoho může celá hra nechat klidným.

of

Caption

Attribution

Vzhledem k tomu, kolik hra obsahuje textů, tak ji v tuto chvíli nemá vůbec smysl spouštět bez znalosti angličtiny. Záměrně píši „v tuto chvíli." I když autoři neměli prostředky na vytvoření různých jazykových mutací, dali si záležet na tom, aby všechny texty byly dostupné a editovatelné v takové formě, že hru na Unity enginu může přeložit kdokoliv, i bez schopnosti tvořit klasické mody. Takže najde-li se nějaký nadšenec, je tu velká naděje na český překlad.

Gone Home pro PC vyšlo na Steamu v polovině srpna za 19 eur.

Gone Home má ovšem jeden velký zápor. Ten se vztahuje k tomu, že se celá hra odehrává v jednom domě. Tímto záporem je délka. První dohrání vám vezme dvě až tři hodiny podle toho, jak důkladně budete vše zkoumat. Pokud pak již víte, kde se co nachází, myslím, že podruhé lze hru proběhnout možná za deset až patnáct minut. A to jen díky tomu, že schází tlačítko pro sprint. Vzhledem k tomu, že hra stojí 500 Kč, neobsahuje vyloženě zábavnou hratelnost a určitě nesedne každému, tak bych její nákup doporučil silně zvážit.