Eurogamer.cz

Recenze Grand Slam Tennis 2

Ukázal slibný potenciál, ale naprosto ho nedokázal vytěžit.

První Grand Slam Tennis vyšel společně s WiiMotionPlus. Na Wii jde vedle série Tiger Woods o jednu z nejlepších sportovních her kompletně spoléhající na pohybové ovládání (recenze z roku 2009, hodnocení 7/10). Stále jí mám ve své sbírce a když přijdou známí, často se po ní ptají.

Proto jsem s velkým nadšením přijal možnost zrecenzovat aktuální druhý díl. Ten se přesunul na Xbox 360 a PS3. A protože Move je technicky vyspělejší než WiiMotionPlus, byl jsem hodně natěšený. Vsunul jsem disk do mechaniky, nastavil Move a spustil kariéru. První menší problém nastal s tím, že jsem z Move měl pouze kouzelnou hůlku, ale už ne tu druhou samostatně prodávanou část s joystickem. Naštěstí EA přemýšleli a tak stačí do ruky vzít klasický joypad a používat jeho levou páčku k běhání po kurtu. Sice to není tak pohodlné, ale lepší nějaká možnost, než žádná.

S pohybovým ovládáním na Move jsem nicméně dost bojoval. Na rozdíl od prvního dílu na Wii jsem neměl pocit, že by tenista reagoval raketou podle toho, jak máchám ovladačem. Ať jsem se snažil sebevíc a vzpomínal na návyky z Wii, tak jsem nebyl téměř schopen provést takovou akci, kterou jsem chtěl. A i přesto jsem vyhrál první grandslam... A to mě od používání pohybového ovládání naprosto odradilo. Možná kdyby bylo Move jedinou možností, tak bych na jemné finesy při hýbání s ovladačem přišel, ale jestliže u tenisové hry máchám rukou jako kráva ocasem a přesto vyhraji Australian Open, něco není v pořádku.

Vzal jsem tedy do ruky DualShock a jal se prozkoumávat taje revolučního systému "Total Racquet Control". V EA vymysleli, že bude lepší, když naprosto oddělí pohyb tenisty a ovládání rakety. Nezdá se mi to tedy úplně realistické, ale zase takový tenista ve skutečnosti nejsem, možná mám jen blbý styl.

Na Xbox Live/PlayStation Network je ke stažení demo a nabízíme i řadu trailerů.

Přímá prudká rovná střela se odehraje posunutím pravého joysticku vpřed, topspin pohybem stejné páčky nejprve vzad a pak vpřed. Slice docílíte pohybem joysticku vzad. Musím se přiznat, že jsem se do tohoto ovládání dlouho dostával a stále mi moc nesedí. Důkazem budiž, že jsem nezvládl první dva základní tréninky z kariéry s Johnem McEnroe. Prostě jsem vyhořel. Před třetím jsem se vrátil do menu hry a poníženě spustil tutorial. Můj údiv ještě vzrostl. Jednak tím, že trénink v kariéře, kterým vylepšujete své vlastnosti, je totožný s výukovou částí. Druhak neschopností normálně splnit po čtyřech vyhraných turnajích zadání, jenž by mně mělo pomoci v začátcích.

Sice už mi jde míření, využívání různých taktik a úderů lépe, ale pořád to není ono. Stále se mi stává, že netrefím míček tam, kam bych chtěl, ani tím způsobem, jakým bych chtěl. Místo přirozeného zážitku z Virtua Tennisu nebo TopSpinu, kdy mám pocit, že je joypad přímo napojen na má nervová zakončení a tenista dělá, co chci, v Grand Slam Tennis 2 stále přemýšlím, jak docílit úderu, který potřebuji. A úplně nejhorší je, že i když s ovládáním zápasím, tak jsem dosud neprohrál jediný zápas. A to mě má bavit? Kde je výzva?

Kariéra je oproti jedničce bohatší. Před každým grandslamem máte na výběr dvě ze tří aktivit. Můžete odehrát přípravný turnaj, díky čemuž se posunete výše v tenisovém žebříčku, zatrénovat si, čímž vylepšíte své údery nebo rychlost, či kývnout na exhibici, která vám v případě vítězství přinese vybavení, které rovněž zlepšuje tenisové atributy. A pak jdete rovnou na jeden ze čtyř velkých turnajů. Takže lepší než v jedničce, ale oproti aktivitami nabitým konkurenčním hrám, je Grand Slam Tennis 2 slabý čajíček.

Další tenisové hry? Virtua Tennis 4 nebo český Top Spin 4.

Kariéra mapuje deset let života vaší tenisové hvězdy. Problém je v obtížnosti. V prvním roce je na nejnižším nastavení a postupně se do čtvrtého roku zvyšuje až na úroveň Superstar. Jenže prvními dvěma roky prosvištíte jako přeznačený salát zažívacím traktem a ještě posbíráte veškerá ocenění. Jasně, cílem kariéry je dobýt první místo v žebříčku, ale neměl bych se na něj náhodou dostat hned v prvním roce, když už jsem tedy vyhrál všechny grandslamy a pár menších turnajů navrch? Motivace k pokračování v kariéře je tak minimální, protože všech velkých úspěchů už jste dosáhli.

Video z hraní

Ona licence na grandslamové turnaje a nejznámější hráče je rozporuplná. Je chvályhodné, že hrajeme s reálnými hráči současnosti i historie na nejslavnějších kurtech. Jenže EA za tuhle konkurenční výhodu vysolili asi obrovský balík peněz a už jim nezbylo na nikoho jiného. Ať už o trochu méně známé turnaje nebo tenisty a hlavně tenistky, které jsou ze současnosti dostupné pouze čtyři a jen jedna z nich je z první desítky. A postavit celou tenisovou hru kolem čtyř událostí je málo. Zkuste si představit, že by FIFA obsahovala jen čtyři ligové soutěže a v nich by bylo dohromady jen dvacet nejznámějších týmů, ostatní by byly smyšlené.

Situaci trochu zachraňují další herní módy, hlavně ESPN Grand Slam Classics, který je opravdu skvělý. Zopakujete si v něm legendární zápasy a fanoušek tenisu si chrochtá blahem. Parádní je i online podpora, která čerpá z hluboké studnice zkušeností, jíž má EA z jiných sportovních her.

Grand Slam Tennis 2 pro PS3/X360 v angličtině vyšel tento únor a stojí 1399 Kč.

koupit na Xzone

Zpracování na jedné straně vyniká graficky, i když oproti konkurenci není rozdíl nijak radikální. Vysloveně amatérské mi přišlo napojování jednotlivých animací. S podobným problémem se konkurenční série popasovaly už několik let nazpět a na škobrtající animace upozornil i kolega Aleš Harazim v nedávném podcastu. Naprosto otřesný je ale komentář. Nikoli technicky, vždyť se o něj postarala dvojice Pat Cash a John McEnroe, ale z důvodu snad jen deseti vět, které namluvili. Vše, co jsou oba komentátoři schopni říci, uslyšíte už v prvním zápase. Komentář je nutné vypnout!

VERDIKT: Těžkopádné ovládání, které sice má potenciál, ale ani po mnoha hodinách mi nepřešlo do krve, trapná kariéra, kdy v prvním roce dosáhnete většiny úspěchů, po kterých může tenista prahnout, podivná podpora Move a šílený komentář jsou negativa, která několik světlých momentů v podobě výletů do minulosti, skvělé online části nebo poměrně zábavných výměn na nejvyšší obtížnost nedokážou zachránit. Druhý díl tak ukázal slibný potenciál zejména pohybového ovládání, ale naprosto ho nedokázal vytěžit.

5 / 10

Recenze Grand Slam Tennis 2 Pavel Oreški Ukázal slibný potenciál, ale naprosto ho nedokázal vytěžit. 2012-03-22T11:00:00+01:00 5 10
REKLAMA

- komentáře (6)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...