Eurogamer.cz

Gray Matter

Hraje se vyloženě sama a nyní vychází v češtině.

Jane Jensen je paní, kterou v adventurních kruzích asi není potřeba dlouze představovat. Pokud přece jen pokrčíte rameny a zakroutíte hlavou, snad vám žárovku nad hlavou rozsvítí cedulka Gabriel Knight, legendární to adventurní trilogie vynikající kvality. A pakliže ani toto nezafungovalo, je mi líto, není vám pomoci.

Ačkoliv osobně comebackům starých známých tváří po desetileté odmlce moc nefandím, nemůžu popřít vzrušení, které spuštění hry doprovázelo. Přece jen – vždyť za tím stojí TA Jane Jensen. Očekávání narostlo do nadpozemských výšin, jakmile se rozezněly první tóny ústředního hudebního motivu. Tesknivá a pod kůži se zažírající melodie se ani nesnaží zakrývat rukopis skladatele Roberta Holmese a věřím tomu, že pamětníci se nostalgií doslova zalknou stejně jako já. Gray Matter je jednou z těch her, u kterých dokážu v hlavní nabídce strávit dlouhé minuty a nasávat amosféru plnými doušky. Kandidát na nejlepší soundtrack roku? Nepochybně.

Následující minuty moje už tak rozbouřené chuťové buňky ještě více rozvířily. Jestli si na Jane Jensen něčeho vážím, tak je to její nechuť dvakrát vstoupit do stejné řeky. Na rozdíl od většiny herních trilogií, každý díl Gabriel Knighta představil naprosto odlišný přístup k tvorbě adventury a vůbec vyprávění příběhu. Stejně tak v Gray Matter se Jane příliš neohlíží na ostatní a příběh si vypráví jednoduchými střihy artworků, sem tam doplněnými o nějaký ten speciální efekt.

Že je to zastaralé, nemoderní, laciné a hodné maximálně indie variací na nekonečně omleté téma hledání předmětů? Snad, v případě Gray Matter se ovšem nemůžu ubránit nadšení nad tím, jak zcela primitivní prostředky byly využity k vybudování atmosféry, kterou by kdejaká technologická bomba s miliónovými rozpočty mohla tiše závidět. Tohle mě jednoduše baví!

Příběh hry se rozjíždí nezvykle rychle a v podstatě se dá říct, že jste bez vytáček hozeni rovnou do víru událostí. Mladá iluzionistka Samanta s gothic vizáží, se žene na své rozpadající se motorce bouřkou, aby o několik chvil dále dílem osudu zavítala na osamělou anglickou usedlost. Zde se rozhodne přijmout práci asistentky samotářského doktora Stylese a pod pláštíkem nově nabyté identity pokračovat ve svém hlavním cíli – pátrání v nedalekém Oxfordu po stopách tajné společnosti největších iluzionistů světa.

A doprčic! Ať mně ještě jednou někdo do očí řekne, že už bylo řečeno vše a nic nového se v adventurách nedá vymyslet. I Jane Jensen se tomu jen potutelně ušklíbla a se svojí osobitou, neztracenou elegancí rozehrála něco svého. Salónní kouzelníci, iluzionisté, tajná společnost, která se baví vzájemným překonáváním (mimochodem, nesmí se jmenovat, ale jednoho z nich určitě znáte – zmizení Sochy svobody, povedené...). Nechápu, že ještě nikoho nenapadlo v adventuře proprat natolik originální a výživné téma.

Jane se ovšem s pouhou jedinou příběhovou linií nespokojila, a tak rozehrává najednou rovnou dvě, které se více či méně proplétají. Tu druhou představuje již zmíněný samotář Dr. Styles, který po tragické nehodě a ztrátě rodiny ve sklepeních pořádá experimenty, jejichž obsah samozřejmě z důvodu spoileru neprozradím. Tato druhá rovina sice už není tolik originální a bere si okatou inspiraci v klasice jako Fantóm opery, Frankenstein a různých duchařinách. Přesto dokáže pozornost hráče upoutat také a Dr. Styles je rovnocenným partnerem Samantě.

Ano, partnerem. Obě postavy jsou totiž hratelné a v osmi kapitolách příběhu se spravedlivě střídají. V rukou nezkušeného scénáristy by něco takového byla časovaná bomba, jak už jsme se bohužel měli šanci mnohokrát přesvědčit. Ne tak u Jane Jensen, která má celou věc pevně v rukou a rozhodně rozděluje oběma postavám jejich roli. Zatímco Samanta převážně sune příběh kupředu, Dr. Styles umírněně vysvětluje pozadí a co vše se stalo v minulosti. Vzhledem k tomu, že se lokace jednotlivých kapitol silně prolínají, je také ohromně zajímavé pozorovat odlišné pohledy obou postav na to samé. Nepracují proti sobě, naopak si pomáhají a vytvářejí z celku kompaktní dojem, namísto toho, aby ho tříštily na kusy.

REKLAMA

- komentáře (3)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...