Hard Reset

Každý ajťák vám řekne, že když restartovat, tak raději softwarově. Že "tvrdý restart" tlačítkem na bedně není pro váš počítač ničím dobrým. Už vám ale neřekne, že to váš počítač také může pěkně nakrknout a on se pak proti vám vzbouří, revolta se rozšíří po síti mezi další počítače, ty zmanipulují i roboty a violá, vypukne válka strojů proti lidem! Přesně jako v příznačně pojmenovaném Hard Reset, old-schoolové střílečce od menšího polského studia Flying Wild Hog, složeného z uprchlíků z People Can Fly, CDP Red a City Interactive.

Z předchozí věty je nutné vypíchnout, zakroužkovat, zvýraznit a červeně desetkrát podtrhnout jedno slovní spojení: old-school. Stará škola. Hard Reset funguje na bázi deset, patnáct let starých FPS a paradoxně právě z toho důvodu svěže vyčnívá z dnešní žánrové konkurence. Má ukazatel zdraví i štítů a vyžaduje jen a jen chůzi po svých. Nenabíjíte zásobníky, můžete fatálně spadnout z výšky a po wolfensteinovsku objevujete tajné místnosti. Je plný zavřených dveří, tlačítek i výtahů, a na konci každého levelu vyskočí podrobné statistiky. Představuje výzvu i na střední obtížnost.

Jinak je ale Hard Reset také našlapaná a efektní střílečka, po níž vám i novoroční ohňostroj bude připadat mdlý. A překvapivě jí k tomu stačí pouze dvě zbraně. Tedy, tak trochu. Hlavní hrdina Fletcher ve svých rukou svírá kulomet a plazmovou pušku, ale za všude možně se válející N.A.N.O. kapsule umí své základní dva kvéry rozšířit. U příslušných terminálů si vyberete dle svého gusta (řekl tu někdo Bulletstorm?) a kulomet pak můžete kdykoliv přetransformovat třeba v raketomet, granátomet či jednu z nejlepších virtuálních brokovnic, co pamatuji. Ještě zajímavější upgrady skýtá energetická puška; lze z ní udělat např. rail gun, kterým vidíte - a hlavně i střílíte - skrze zdi.

of

Caption

Attribution

Když se řekne "stará škola", nemluví se o Painkillerovi či Seriózním Samovi, kteréžto tituly na vás na spartakiádních stadionech plivou stovky nepřátel za minutu. Mluví se o komornějším pojetí FPS, kde sice také neděláte nic moc jiného, než že střílíte (v Hard Reset dokonce absentuje krčení a krytí!), ale pohybujete se zpravidla v uzavřenějších prostorách. A kde se, vyjma momentů, kdy vám kotníky ořezávají hejna drobných robůtků s cirkulárkou namísto nosu, každý nepřítel počítá.

Unifikovaní roboti

Když dojde na variabilitu nepřátel, Hard Reset zjevně hřeší na to, že ho slupnete jako malinu za jedno odpoledne. Všehovšudy nabízí pouze čtyři typy strojů, z nichž některé se později předvádí v silnějších alternativách, ale obecně platí, že od začátku do konce budete potkávat ty samé plechovky. Aspoň že se nezapomnělo na zápolení s bossy - jsou sice příběhově neospravedlnitelná a jenom dvě (a půl), ale hezky postaru mají několik fází, trvají dobrých pět minut a vyvolají ve vás painkillerovský pocit zašlápnutelného mravenečka.

Možná je to dané tím, že jsou všichni plechoví, ale protivníci v Hard Reset toho vydrží docela dost a pouhá palba vás ne vždy spasí. Zde je cítit předchozí angažmá některých z tvůrců - totiž Bulletstorm - neb pro klidnější průchod fiktivní bladerunnerovskou metropolí Bezoar je třeba využívat okolního prostředí. Všude se válí ikonické červené sudy, plynové nádrže, elektrické rozvodny či vraky aut s plnými nádržemi a autoři evidentně počítají s tím, že hráč je bude využívat.

Ostatně, takoví "býčí" roboti, útočící střemhlavým náběhem a ničící při tom všechny drobnější překážky, vám jinak dají pěkně zabrat. Žel bohu jsou některé lokace až příliš nacpané vrtošivými elementy, a tak se mi párkrát stalo, že jedna exploze způsobila řetězovou reakci výbuchů a bleskových výbojů všude kolem mě a já se tak do věčných lovišť poslal vlastním gólem. Ještě častěji však Game Over přišel proto, že jsem se zasekl o něco na zemi nebo že nereagovala sprintovací klávesa, a roboti mne tak udolali jako sedící kachnu.

S nahráváním předchozí pozice je v Hard Reset třeba počítat a o to více mrzí, že zubatá vás mnohdy sebere vinou nikoliv vlastní, ale vinou "nepořádných" designérů. Jste-li výbušné povahy, klávesnice bude při hraní Hard Reset trpět a to jsem ještě ani nezmínil podlé ukládání skrze checkpointy... jež jsou někdy od sebe na míle daleko. Takových zbytečných chyb je škoda.

I toho, že Hard Reset má neskutečně dementní příběh. Kvůli logicky nízkému rozpočtu je prezentován formou nadabovaného dynamického komiksu, ale rádoby dramatický mluvený projev nesympatických protagonistů působí spíše humorně (v horším případě otravně), zápletka sama o sobě nedává moc smysl a je zcela iracionálně utnuta. Nepamatuji hru, kde by konec přišel tak znenadání, ale zároveň nepamatuji hru, kde by mě příběh pro svou tupost - a hlavně naprostou zbytečnost - tolik dopaloval. Limbo, kde je ději věnována všehovšudy jedna věta, je gazilionkrát příběhovější, než tohle.

Komiksy je naštěstí možné přeskakovat a klidně tak čiňte. Hard Reset stojí na poctivé first-person akci od zjevných nostalgiků a milovníků her minulého století, tak proč si takovýto příjemný archaický zážitek kazit něčím tak nadbytečným a překážejícím, jako je příběh? Carmack by vám to vysvětlil.

Vzhledem k tomu, že Hard Reset napoprvé dojedete za čtyři až pět hodin, nestihnete okusit všechny přístupné zbraně. Nabízí se tak opakované hraní (nic jiného vám ani nezbývá, multiplayer byste hledali marně), ale již od začátku s tím samým vybavením, kterým jste disponovali při minulém finiši. Byl jsem sám překvapen, jak moc se druhé rozehrání - za použití jiných kvérů - lišilo od toho prvního, takže těch pár hodin navíc se z Hard Reset vytřískat dá.

Skvělý arzenál a vždy zábavné střílení tedy tvoří podstatnou část úspěchu hry a zamrzí u toho jedna věc - přepínání mezi zbraněmi. Někdy nefunguje. Nebo enginu trvá, než zaregistruje protáčení kolečka myši a párkrát jsem neférově skonal pouze proto, že jsem se dvě tři vteřiny dohrabával ke kýženému obrannému prostředku.

U Hard Reset jsem si zanadával více, než je zdrávo a pocit déjà vu při procházení opakujících se místností mi radost také nedělal, ale občasná překrásná panoramata cyburpunkového města nakonec přeci jen vedla ke spokojenosti. Od téhle hry by se klidně mohl učit nejeden AAA vývojář. Každopádně jak moc si hru užijete, záleží také na tom, jak moc jste se v posledních letech věnovali FPS žánru - čím více, tím svěžejší a zábavnější pro vás old-schoolový Hard Reset bude.