Asociace herního průmyslu ČR si nechala vypracovat demografický průzkum, podle nějž videohrám holduje méně než třetina Čechů, jen 27,8 procent obyvatel. Průzkum vyrobený společností Factum Invenio probíhal telefonicky již v dubnu a zahrnul 1002 telefonických respondentů.
Je však potřeba zdůraznit, jak přesně zněla otázka - jestli respondent hraje na PC, konzolích nebo mobilech - takže těch 27,8 procent může být zavádějících, protože kladně mohl odpovědět i člověk, co jednou v životě zkusil Hada na Nokii nebo Miny ve Windows. Bylo by zajímavé vědět, o kolik by číslo o počtu hráčů bylo nižší, pokud by byla otázka formulována trochu jinak, s vynecháním mobilů. Na druhou stranu je jasné, že smyslem Asociace herního průmyslu je popularizace her v celé společnosti a tím pádem potřebuje pro prezentování co nejvyšší možná čísla, o něž se může opřít (např. v mainstreamových médiích, jako tomu bylo třeba včera v pořadu Ekonomika v České televizi).
Mezi hráči je dle očekávání více mužů (63%) než žen (36%), přičemž více než 67% je ve věku od 18-44 lety. "Tyto výsledky se v základních parametrech neliší od podobných čísel ze západní Evropy," uvedl k tomu v tiskové zprávě viceprezident Asociace herního průmyslu Martin Bach.
I tato čísla je ale třeba brát s velkou rezervou: například mezi respondenty ve věku 15-17 let průzkum překvapivě našel jen 9% hráčů, což zní přinejmenším podezřele - znamenalo by to, že mezi teenagery je méně fanoušků videoher než mezi seniory. Podle statistik totiž hraje přes 10% hráčů starších 60 let. Byť i tady je třeba myslet na to, že kolonka 15-17 let pokrývá malý věkový rozdíl, kdežto mezi seniory "nad šedesát" může být samozřejmě vyšší.
Na čem Češi hrají
Co se jednotlivých platforem týče, nejpopulárnější je PC - k nalezení zhruba v 80% všech domácností. Statistika už bohužel neupřesňuje, kdy jde o kancelářské přístroje a laptopy vhodné tak akorát pro hraní na Facebooku (což asi nebude zanedbatelné číslo), a kdy se jedná o opravdu výkonné herní sestavy. On i ten v průzkumu zmíněný pojem "výkonná sestava, na které se dají hrát nové hry" může být značně relativní. Statistika jinak tvrdí, že na PC hraje nepravidelně cca 44% hráčů, dalších 19% méně než pět hodin týdně, 17% zhruba pět až deset hodin týdně a 13% více než deset hodin týdně.
Na chytrých telefonech u nás hraje 19% hráčů, překvapivě více než na konzolích, které se nacházejí pouze v 17% českých domácnostech, což je oproti západnímu světu dost nízké číslo. Jen 6% respondentů využívá handheldy typu Nintenda DS nebo PSP a zbylých 17% žádné herní zařízení nevlastní, což může tak akorát znamenat, že chodí za videohrami ke kamarádům nebo do heren.
"Zralost" tuzemského hráčského publika ilustruje i fakt, že 25% respondentů má doma celkově pouze 1-5 kusů videoher. Neboli další potvrzení faktu, že průzkum asi oslovil především sortu lidí, kteří hrají nějaké flashové hříčky, co jsou zdarma. 11-20 her už vlastní cca 9% hráčů, skoro stejně jako ta část, která svoji sbírku odhaduje na 20-50 kusů. I v ČR se ale podle tohoto průzkumu najdou hardcore pařani, kteří vlastní mezi 50-100 kusy (1%) či dokonce přes 100 kusů her (3%).
Nakupování her v ČR
V části průzkumu věnované nákupu her se to trochu komplikuje: např. 33% hráčů na otázku, jak často si kupují hry, odpovědělo, že nikdy. Když ale obrátíte stránku v PDF, dozvíte se, že pro sebe ani pro své blízké hry nekupuje pouze 25%, čili v tomto ohledu čísla z průzkumu Asociace herního průmyslu možná spíše matou.
Necelých 40% respondentů si koupí méně než tři hry do roka. Najdou se ale i tací, co si hru koupí každý měsíc (5%) nebo za měsíc dokonce víc než jeden titul (v hranicích statistické chyby).
51% Čechů hrává online s ostatními přes internet, což by mohlo potěšit všechny stoupence DRM s permanentním ověřování originálky, i když ani zde není rozlišeno, zda se tím myslí velké hardcore hry nebo jen hříčky na Facebooku a ve Flashi. Ukazuje se ale, že skoro stejně velký celek - 41% - naopak hraje pouze singleplayer.
Respondenti průzkumu si tituly nejčastěji pořizují v kamenných specializovaných obchodech (22%), zatímco na internetových obchodech jich nakupuje 17% a v supermarketech 6%. Jen méně než 2% hráčů se spoléhá na online distribuční sítě typu Steam nebo D2Drive (a stejné procento také hraje jen hry přibalené zdarma k časopisům). Jinými slovy, popularita Steamu v ČR se nedá soudit podle pár křiklounů v diskusích. Tomu odpovídají i nízká čísla, jež známe od domácích distributorů, kolik procent které hry se u nás prodalo v krabici a kolik Čechů si je pořídilo v době vydání za plnou cenu přes Steam. Asi byste tím byli překvapeni.
Pirátství?
Byl by to zdrcující výsledek pro tuzemské průkopníky online herního nakupování, vždyť v sousedním Německu už má digitální distribuce 18% podíl na trhu. I tady je ale možné, že někteří respondenti si popletli odpověď: 15% z nich totiž uvedlo, že si "hry stahuje z internetu", pod což ale mohou spadat legální i pirátské kopie.
Za předpokladu, že otázky od Asociace herního průmyslu z výsledné PDF zprávy odpovídají těm skutečně pokládaným, nelze bohužel s určitostí říci, zda oněch 15% reprezentuje české "piráty". Otázka na to není dostatečně jednoznačná a odpovědi se o ilegálních činnostech vůbec nezmiňují.
Tak jako tak jde o číslo velmi proměnné: pirátství má celosvětově dosahovat hranice okolo 42%, podle údajů protipirátské organizace BSA ovšem v Česku míra ilegálního softwaru za rok 2010 klesla jen na 36%, což nás řadí k vyspělejším zemím Evropy (celoevropský průměr je 35%).
Rodiče, děti a přístupnost her
Rodiče nechávají své děti hrát maximálně 5 hodin týdně (34%), i když spoustu rodičů říká, že jejich děti prý videohry vůbec nezajímají (32%). Hraní svých dětí nekontroluje cca 10% rodičů a 2% je dokonce zakazují. Pouze 14% rodičů sleduje informace ratingového systému PEGI, který určuje vhodnost hry. V tomto ohledu Češi za USA zaostávají, protože více než 90% amerických rodičů se řídí doporučením cenzorské rady ESRB.
Podle 80% dotázaných by hry v ČR měly být povinně označovány údajem o věkové přístupnosti a 72% by dětem přísně omezovalo, k jakým titulům se mohou dostat. Už menší, ale pořád nezanedbatelná část si totiž myslí, že hraní může negativně ovlivnit psychický rozvoj dětí (72%), naopak 64% je přesvědčených o tom, že hry rozvíjí dovednost, jazykovou vybavenost či představivost dětí.
Celý průzkum si můžete přečíst zde. Co si o jeho výstupech myslíte vy?
