Jak se v ČR hrají a nakupují videohry?

Asociace herního průmyslu ČR si nechala vypracovat demografický průzkum, podle nějž videohrám holduje méně než třetina Čechů, jen 27,8 procent obyvatel. Průzkum vyrobený společností Factum Invenio probíhal telefonicky již v dubnu a zahrnul 1002 telefonických respondentů.

Je však potřeba zdůraznit, jak přesně zněla otázka - jestli respondent hraje na PC, konzolích nebo mobilech - takže těch 27,8 procent může být zavádějících, protože kladně mohl odpovědět i člověk, co jednou v životě zkusil Hada na Nokii nebo Miny ve Windows. Bylo by zajímavé vědět, o kolik by číslo o počtu hráčů bylo nižší, pokud by byla otázka formulována trochu jinak, s vynecháním mobilů. Na druhou stranu je jasné, že smyslem Asociace herního průmyslu je popularizace her v celé společnosti a tím pádem potřebuje pro prezentování co nejvyšší možná čísla, o něž se může opřít (např. v mainstreamových médiích, jako tomu bylo třeba včera v pořadu Ekonomika v České televizi).

Mezi hráči je dle očekávání více mužů (63%) než žen (36%), přičemž více než 67% je ve věku od 18-44 lety. "Tyto výsledky se v základních parametrech neliší od podobných čísel ze západní Evropy," uvedl k tomu v tiskové zprávě viceprezident Asociace herního průmyslu Martin Bach.

I tato čísla je ale třeba brát s velkou rezervou: například mezi respondenty ve věku 15-17 let průzkum překvapivě našel jen 9% hráčů, což zní přinejmenším podezřele - znamenalo by to, že mezi teenagery je méně fanoušků videoher než mezi seniory. Podle statistik totiž hraje přes 10% hráčů starších 60 let. Byť i tady je třeba myslet na to, že kolonka 15-17 let pokrývá malý věkový rozdíl, kdežto mezi seniory "nad šedesát" může být samozřejmě vyšší.

Na čem Češi hrají

Co se jednotlivých platforem týče, nejpopulárnější je PC - k nalezení zhruba v 80% všech domácností. Statistika už bohužel neupřesňuje, kdy jde o kancelářské přístroje a laptopy vhodné tak akorát pro hraní na Facebooku (což asi nebude zanedbatelné číslo), a kdy se jedná o opravdu výkonné herní sestavy. On i ten v průzkumu zmíněný pojem "výkonná sestava, na které se dají hrát nové hry" může být značně relativní. Statistika jinak tvrdí, že na PC hraje nepravidelně cca 44% hráčů, dalších 19% méně než pět hodin týdně, 17% zhruba pět až deset hodin týdně a 13% více než deset hodin týdně.

Na chytrých telefonech u nás hraje 19% hráčů, překvapivě více než na konzolích, které se nacházejí pouze v 17% českých domácnostech, což je oproti západnímu světu dost nízké číslo. Jen 6% respondentů využívá handheldy typu Nintenda DS nebo PSP a zbylých 17% žádné herní zařízení nevlastní, což může tak akorát znamenat, že chodí za videohrami ke kamarádům nebo do heren.

"Zralost" tuzemského hráčského publika ilustruje i fakt, že 25% respondentů má doma celkově pouze 1-5 kusů videoher. Neboli další potvrzení faktu, že průzkum asi oslovil především sortu lidí, kteří hrají nějaké flashové hříčky, co jsou zdarma. 11-20 her už vlastní cca 9% hráčů, skoro stejně jako ta část, která svoji sbírku odhaduje na 20-50 kusů. I v ČR se ale podle tohoto průzkumu najdou hardcore pařani, kteří vlastní mezi 50-100 kusy (1%) či dokonce přes 100 kusů her (3%).

Nakupování her v ČR

V části průzkumu věnované nákupu her se to trochu komplikuje: např. 33% hráčů na otázku, jak často si kupují hry, odpovědělo, že nikdy. Když ale obrátíte stránku v PDF, dozvíte se, že pro sebe ani pro své blízké hry nekupuje pouze 25%, čili v tomto ohledu čísla z průzkumu Asociace herního průmyslu možná spíše matou.

Necelých 40% respondentů si koupí méně než tři hry do roka. Najdou se ale i tací, co si hru koupí každý měsíc (5%) nebo za měsíc dokonce víc než jeden titul (v hranicích statistické chyby).

51% Čechů hrává online s ostatními přes internet, což by mohlo potěšit všechny stoupence DRM s permanentním ověřování originálky, i když ani zde není rozlišeno, zda se tím myslí velké hardcore hry nebo jen hříčky na Facebooku a ve Flashi. Ukazuje se ale, že skoro stejně velký celek - 41% - naopak hraje pouze singleplayer.

Respondenti průzkumu si tituly nejčastěji pořizují v kamenných specializovaných obchodech (22%), zatímco na internetových obchodech jich nakupuje 17% a v supermarketech 6%. Jen méně než 2% hráčů se spoléhá na online distribuční sítě typu Steam nebo D2Drive (a stejné procento také hraje jen hry přibalené zdarma k časopisům). Jinými slovy, popularita Steamu v ČR se nedá soudit podle pár křiklounů v diskusích. Tomu odpovídají i nízká čísla, jež známe od domácích distributorů, kolik procent které hry se u nás prodalo v krabici a kolik Čechů si je pořídilo v době vydání za plnou cenu přes Steam. Asi byste tím byli překvapeni.

Pirátství?

Byl by to zdrcující výsledek pro tuzemské průkopníky online herního nakupování, vždyť v sousedním Německu už má digitální distribuce 18% podíl na trhu. I tady je ale možné, že někteří respondenti si popletli odpověď: 15% z nich totiž uvedlo, že si "hry stahuje z internetu", pod což ale mohou spadat legální i pirátské kopie.

Za předpokladu, že otázky od Asociace herního průmyslu z výsledné PDF zprávy odpovídají těm skutečně pokládaným, nelze bohužel s určitostí říci, zda oněch 15% reprezentuje české "piráty". Otázka na to není dostatečně jednoznačná a odpovědi se o ilegálních činnostech vůbec nezmiňují.

Tak jako tak jde o číslo velmi proměnné: pirátství má celosvětově dosahovat hranice okolo 42%, podle údajů protipirátské organizace BSA ovšem v Česku míra ilegálního softwaru za rok 2010 klesla jen na 36%, což nás řadí k vyspělejším zemím Evropy (celoevropský průměr je 35%).

Rodiče, děti a přístupnost her

Rodiče nechávají své děti hrát maximálně 5 hodin týdně (34%), i když spoustu rodičů říká, že jejich děti prý videohry vůbec nezajímají (32%). Hraní svých dětí nekontroluje cca 10% rodičů a 2% je dokonce zakazují. Pouze 14% rodičů sleduje informace ratingového systému PEGI, který určuje vhodnost hry. V tomto ohledu Češi za USA zaostávají, protože více než 90% amerických rodičů se řídí doporučením cenzorské rady ESRB.

Podle 80% dotázaných by hry v ČR měly být povinně označovány údajem o věkové přístupnosti a 72% by dětem přísně omezovalo, k jakým titulům se mohou dostat. Už menší, ale pořád nezanedbatelná část si totiž myslí, že hraní může negativně ovlivnit psychický rozvoj dětí (72%), naopak 64% je přesvědčených o tom, že hry rozvíjí dovednost, jazykovou vybavenost či představivost dětí.

Celý průzkum si můžete přečíst zde. Co si o jeho výstupech myslíte vy?