If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

James Cameron's Avatar: The Game

Hned 2 hry v jedné, patřící mezi ty povedenější filmové.

Já napoprvé zůstal v těle Avatara a přiklonil se na stranu domácích, přestože příběh byl v tu chvíli ještě hodně nečitelný. Deviza a vtip herního Avatara spočívá mimo jiné v tom, že doopravdy nabízí dvě hry v jedné. Nejedná se přitom o x-krát viděný trik, možnou volbu na oko a jen lehkou obměnu dějové linky, aby se tato po chvíli znovu spojila. Kdepak, jako modrý Na´vi vlastně spouštíte nový titul, řekněme akční adventuru. Jde v ní pochopitelně o záchranu planety, přesvědčení domorodců, získání si jejich důvěry a obecně o symbiózu s přírodou. V řadách RDA se pak hra dle očekávání přikloní k ještě větší akci, větší devastaci přírody… to vše s vidinou ovládnutí celé planety.

Mám-li být upřímný, příběh je docela patetický a plný klišé, jsem zvědav jak v tomhle směru dopadne film. Hra ovšem neustále řeší rasové otázky a ekologické poselství. Dialogy jsou relativně hloupé, není jich sice moc, ale stále dokola omílají kácení deštných pralesů a útlak domorodých obyvatel. Na´vi navíc hovoří lámanou angličtinou, což je zpočátku možná zábavné, ale po čase už je toho až příliš. Přeneseně působí Na´vi jako indiáni – to je samé "oni přišli z nebe, ničit naše vesnice, stroje devastovat naše příroda, hřmící obři být u velkého vodopádu, zastav je tam". Příslušníci RDA jsou na tom o fous lépe, také oni vás ale po čase budou asi svými rozhovory štvát. Velitel se navrch časem začne chovat podivně – a říká se, že už se neřídí svými rozkazy.

Ideální místo pro přepad. Dost možná někdo každou chvílí zakřičí kontááááááákt.

Nechci nikomu kazit zážitek, takže už jen prozradím, že obě strany se při snaze ovládnout Pandoru honí za zvláštními kameny či krystaly a hraje se o jakousi Studnu duší. Právě ta má být klíčem k celé planetě, legenda vypráví… no vždyť to znáte. Na´vi jsou zaměřeni velmi spirituálně, s Pandorou jsou doslova propojeni a hovoří s ní za pomoci stromů, respektive melodií a hlasů. Vědci z RDA na to pak jdou vyloženě s rozumem, také oni velí shromažďovat kameny, jejich frekvence však zadávají do počítače. A jelikož pomyslného vyvoleného v řadách mariňáků asi nenajdou, směřují vše k vývoji emulátoru, který by jim měl posléze Studnu duší otevřít.

V kůži Avatara nicméně nejprve přesvědčujete Na´vi, že to myslíte upřímně, jde vám o dobro Pandory, že jste prohlédli a zajímá vás jen blaho planety. Mise tak spočívají v likvidaci vojenských komplexů, strážních věží, vysílačů, pozemské techniky, ale i buldozerů devastujících přírodu. Později se hledají šamani, schopní velitelé a vůbec je tu snaha o spojení kmenů, pro finální útok proti RDA. Rasa Na´vi je v jádru hodně primitivní, bojuje proto vesměs luky a šípy, různými palicemi, kopím, kladivy a ručními ostří, za které by se nemusela stydět ani Bloodrayne. Naštěstí planeta je na jejich straně, což se projeví třeba i při přesunech. Využívat lze speciální teleporty, stejně jako některá zvířata. K dispozici jsou létající pterodaktylo-draci, i šestinozí jakoby-koně.

Úchvatných scenérií nabízí Pandora bezpočet. V zápalu boje ale nebývá na prohlídku moc čas.

Kromě čtveřice zbraní disponuje Avatar též kvartetem speciálních schopností. Konečně bojuje se převážně nablízko, vymoženosti jako neviditelnost, samoléčení či chvilková nezranitelnost se více než hodí. Využít lze rovněž služeb planety, o propojení s přírodou už byla řeč, nikoho tak nepřekvapí krátká větrná smršť na požádání, popřípadě přivolání smečky skoro-vlků na pomoc. Boj v kůži Avatara/Na´viho připomíná hodně predátora, vlastně i toho filmového. Podobné zbraně, podobný způsob pohybu (šplhání po liánách, pobíhání po kmenech stromů…) podobné maskování, jen ten kanón na rameni chybí.

Zmíněné možnosti velmi nahrávají různorodému boji a hraní obecně, můžete se vrhat střemhlav do bitek, nebo se potichu přikrást maskován někomu do zad. Na´vi dokáže krátkodobě využít i zrychlení, respektive rádoby bullet-time mód, kdy je vlastně fázově posunut a okolní svět pak zpomalen. Není nic lepšího, než se hlídce RDA zjevit v patách a v mžiku je rozsekat čepelemi. Někdo zase dá přednost Robin Hood stylu, likvidace nepřátel na dálku (lukem či kuší) má také něco do sebe. Nadto jen málokdy bojujete sami, zvlášť v pozdější fázi (kdy už jsou Na´vi jasně s vámi) probíhají boje ve skupinkách. Úkoly jsou dané a zajímá vás pouze jejich splnění, po cestě se ale často připletete do některého z četných konfliktů, respektive vám tu a tam někdo vypomůže.

Honička mezi létajícími ostrovy. Vrtulník versus drak... jehož jméno vám teď neřeknu. Ani anglicky, ani v nářečí Na´vi. ;)

Na rozkazy a velení se v Avatarovi sice nehraje, ovšem vždy potěší, pakliže vám parťák pomůže se zabitím několika nepřátel. V tuhle chvíli se docela hodí zmínit chování umělé inteligence, která bohužel ne vždy rozradostní. Je vlastně otázkou, jak jisté akce chápat – líbilo se mi například zmatené pojetí boje. Pokud je voják natolik zaujat střelbou po kdesi běhajícím Na´vi, mnohdy ani nezaregistruje, že se mu přibližuji z boku, s nataženým lukem. Zrovna tak je fajn, pokud se někomu zabodne šíp do hrudi. Spolubojovník stojící opodál na to reaguje a ihned koná. Střelba nazdařbůh, pokřikování kontakt, kontakt, volání medika… hezké. Co už tak hezké není, je občasná slepota, kdy protivník jen stojí a čeká na nějakou svoji aktivaci. Neděje se to často, ale zároveň bych se nedivil, kdyby to vyřešil brzký patch.

Možná je konečně nejvyšší čas osvětlit i herní principy. Avatar je v podstatě lineární záležitost, vždy přeletíte tu vrtulníkem, tu na létajícím drakovi do nějaké lokace, s určeným cílem. Na mapce pak už jen svítí výrazné body, kam je třeba zajít a co tam udělat. Když se zadaří, objeví se nové zadání a tak pořád dokola. Systém v pravdě jednoduchý, ale ne že by na tom ostatní hry byly lépe. Otevřený svět po vzoru GTA nebo Far Cry 2 (jehož technologii Avatar používá) však nečekejte, převážnou část Pandory tvoří neprostupná džungle, osázená stanovišti RDA a vesničkami národa Na´vi. V praxi obsahuje deštný prales různé cestičky a pěšinky, všemožně se kroutící a větvící, protkané většími prostranstvími, paloučky a mýtinami.

Tady se to všechno děje. Vědecké centrum RDA s terminály a boxy, kde se rodí Avataři.

Dokud je mapa zahalena tajemstvím, je nutno všude dojít po svých. Potažmo na něčem tam dojet nebo doletět. Aktivací zmíněných teleportů a portálů se ale cestování zrychlí a kde už jste jednou byli, můžete být v mžiku zase. Trochu nuda to však přesto je, pro národ Na´vi jsou cosi jako komunikátory dost sci-fi, všude proto běhají a všechno řeší ústně. Kdepak poslat SMS-ku nebo nějakého jakoby-holuba, každou informaci musejí dotyčnému sdělit osobně. Tady má výhodu RDA, při plnění misí v jejich barvách není cestování tolik a když, všude postává spousta techniky. Buginy, skůtry, vrtulníky… při hře v maskáčích to zkrátka víc odsýpá.

Sign in and unlock a world of features

Get access to commenting, homepage personalisation, newsletters, and more!

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

In this article
Awaiting cover image

James Cameron's Avatar: The Game

iOS, PS3, Xbox 360, Nintendo Wii, PSP, PC, Nintendo DS

Related topics
About the Author

Marek Beniač

Contributor

Comments