Just Cause 2

Různých dopravních prostředků je ve hře více než sto druhů. Samozřejmě jsem je nepočítal, ale asi to tak bude. Herní plocha je ale tak obrovská (jde o nejrozlehlejší hru v GTA stylu), že se v jednotlivých oblastech objevuje jen pár různých vozítek. Na pobřeží připomínající Thajsko jezdí motorizované rikši, v pouštních velkoměstech se prohánějí supersporťáky ropných šejků a v tibetských vesničkách nepotkáte téměř žádné auto.

Kromě háku je ve hře standardní arzenál. Pistole, samopaly, kulomety, brokovnice, odstřelovačka, raketomet, granáty a časované nálože. Po ostrovech je rozeseto velké množství statických děl a kulometů. Druhé jmenované mají tu výhodu, že jsou přenosné. Při tom jste velmi pomalí, nemůžete sbírat náboje ani mačkat tlačítka a střílet lze jenom když se nepohybujete. Jenže tohle všechno vyvažuje nekonečné střelivo, což vám pomůže hlavně při čištění základen od různých staveb. Je skvělé, že poměrně rychle ubývají náboje, takže je nutností často měnit zbraně nebo k útokům používat zmíněný hák.

Nehrozí, že by vás vozový park nebo arzenál ani po delší době nudily. Obojí se dá vylepšovat v šesti úrovních a Just Cause 2 tím získává příjemný RPG nádech. Přesnější, účinnější a rychlejší zbraně s větším zásobníkem a odolnější, rychlejší a ovladatelnější vozidla získáte za sesbírané součástky od dealera. Přivoláte ho dýmovnicí a on kdykoliv přiletí ve vrtulníku, kterým vás pak může přenést do již navštíveného města nebo základny. Beden, s vylepšením pro kvéry, auta a zdraví, se po celém Panau nachází prý dva tisíce kusů. Jenže jsou rozesety na tak obrovském území, že jich nikdy nemáte dostatek. Naopak je potřeba pečlivě vážit, kam bodíky vrazíte. Jestliže vysbíráte bedny a zničíte všechny vládní stavby v dané lokalitě, celou jí osvobodíte. Za to získáte další penízky a připočte se vám bonus k ukazateli chaosu.

Od dealera nekoupíte hned všechno vybavení, ale postupně se vám odemyká dle toho, jak velký chaos vyvoláváte. Zboží není zdarma, ale za docela vysoké sumy. Rozhodně nečekejte, že byste si kdykoliv mohli koupit, na co si vzpomenete. Občas jsem šel do akce i s prázdným zásobníkem a musel jsem nejprve pomocí háku odzbrojit pár stráží, abych získal nějaké střelivo. Nebo jsem zvolil řešení s ukradením obrněného transportéru.

Souostroví, jak jste asi pochopili, je obrovské nejen rozlohou (vše je od začátku odemčené), ale i značně různorodé. To je oproti jedničce vítaná změna. Podnebí pozvolna přechází od přímořského tropického ráje, přes neprostupné džungle do pouští, ledových jezer i věčně zasněžených vrcholků hor. Stejně různorodé je i plynule se měnící počasí. Je radost sledovat východ slunce, blesky při bouřce i sněhovou vánici. Herní prostředí působí velmi přirozeným dojmem. Vesnice, silnice i města jsou logicky rozmístěné a to všechno vás bezmezně vtáhne do hry.

Na technické zpracování se musím dívat ze dvou stran. Jedna je konzolová a druhá PC. Na Xboxu 360 mě hra rozhodně neurazila a často jsem zíral, jak nádherně prostředí vypadá, jak úžasné jsou exploze a jak parádně funguje gravitace. Jenže v momentě, kdy poprvé spustíte PC verzi, pochopíte, že takzvané konzole nové generace už graficky na PC nestačí. Stejně jako u Metro 2033, i v Just Cause 2 jsou textury ve vyšším rozlišení a téměř všechny efekty jsou viditelně lepší. Některé jsou dokonce obsaženy pouze v PC verzi, viz. nedávný trailer.

Dech mi vyrazilo porovnání viditelnosti mezi PC a konzolemi. Na počítači v Just Cause 2 vidíte z jednoho konce mapy na druhý. Na konzolých také, ale detailnost na horizontu je podstatně nižší a velmi často si hra pomáhá mraky skrývajícími vzdálené lokace. V noci v PC verzi oblohu v dálce osvětlují města a lze rozeznat i jednotlivé mrakodrapy. Prostě paráda. Rovněž přiskakování vegetace nebo vozidel se děje v okruhu řádově kilometrů, nikoliv desítek metrů jako na výlučně herních mašinkách. Takže stejně jako u zmíněného Metro 2033, musím říci, že pokud máte trochu slušnější počítač s Windows Vista/7 a DirectX 10 grafickou kartu (starší XP hra vůbec NEPODPORUJE!), je mnohem lepší zvolit PC verzi. Tak zvaný wow-efekt se dostaví na všech platformách, ale král může být jen jeden.

Hardware náročnost dokumentuji vlastními zkušenostmi: Phenom II X4 3,2 Ghz, 4 GB DDR3, ATI HD 4850, Win7 64bit, rozlišení 1280x1024, všechny detaily na maximum, 8x AF, 2x AA a průměrný počet snímku 35/s, který rozhodně pod třicet neklesal. Ovládání je na všech platformách promyšlené a osobně mi nevadil, ani nějak extra nevyhovoval jeden konkrétní způsob. Hudební a zvuková složka dotváří iluzi špionážní komedie. Ať už rozhovory vojáků, jejich hláškami častujícími vaši přítomnost, nebo scénami s neherními postavami.

Menší problém se týká ukládání hry. Just Cause 2 se hraje na checkpointy. Místa pro ně jsou občas velmi hloupě vybrána a nejednou se stane, že musíte opakovat dlouhé úseky. Když jsou pasáže akční, není to až takový problém, ale jestliže se na začátku mise přesouváte vzduchem třeba pět kilometrů, chytnete už napodruhé nerva. Ukládat se dá i manuálně, jenže to neznamená, že se hra uloží přesně v daný moment. Spíše je to tak, že se zapíší aktuální počty sebraných předmětů, jaké máte zbraně a které mise jste už splnili. Po nahrání takové pozice se neobjevíte na místě, kde jste uložili, ale v jednom z vašich úkrytů. V misi proto nemá žádný smysl manuálně ukládat.

Velkou pochvalu si zasluhuje herní doba. Jak je u otevřených akcí zvykem, i zde se počítá dokončení v procentech. Je sice jasné, že příběhovou linii nedohrajete při 100%, nicméně i tak vám Just Cause 2 zabere obrovské množství času. Když jsem se nesnažil vyloženě uhánět vpřed, ale pravidelně měnil úkoly, hrál jsem rychlostí 1% za hodinu na třetí ze čtyř obtížností. Takže například po 18 hodinách hraní jsem byl na 18 procentech celkového dokončení hry. Velmi povzbuzující je neustálé zobrazování některého z údajů ze statistik. V jednu chvíli vidíte, že už jste dosáhli padesáti zásahů do hlavy, za chvíli, že autem jste najezdili už osmdesát kilometrů a o minutku později, že jste našli sto sedmdesátou pátou bednu z tisíce.