Eurogamer.cz

RECENZE Kings Bounty: Warriors of the North

Další desítky hodin RPG a tahových bojů jako v Heroes.

Napodobitelů, následovníků i prachsprostých vykradačů slavné série Heroes of Might and Magic je samozřejmě spousta. Jednou z těch věru povedenějších a hlavně originálnějších je sága King´s Bounty. Vydává jej 1C, ruský vydavatel zaměřený hlavně na budgetové, ovšem leckdy myšlenkou dost propracované tituly. A mimochodem malá odbočka: přísně technicky je série King´s Bounty vlastně předchůdcem Heroesů! Tahle značka se totiž objevila už v roce 1990, tedy pět let před vydáním prvního dílu HOMAM. Ovšem v novém hávu, tak, jak King´s Bounty asi znáte, se tahle řada vrátila až v roce 2008.

King´s Bounty je spíš RPG s tahovými souboji, nežli klasickou strategií. Už minulé díly nabízely značnou volnost na cestách, kvalitní vývoj postavy a spoustu úkolů. A tohle všechno tu máme zas. Hrdinou aktuálního dílu je severský bijec Olaf. Tedy bijec - to záleží na vaší počáteční volbě, zda si bude hledět spíš sekery nebo magické knihy. Můžete si vybrat, zda vaše alter ego bude lebky drtící viking, ve velení zběhlý skald nebo věštec obdařený největší magickou mocí. Je to samozřejmě obdoba předešlých dílů, kde jste si volili třeba mezi bojovníkem, paladinem a mágem.

Po chvilce váhání jsem vybral přímočaře zaměřeného vikinga a coby divoce vyhlížející vousáč jsem začal svou pouť v malé tvrzi. Prvky na mapě zhusta připomínají HOMAM, pokud se ale s King´s Bounty setkáváte poprvé, možná vás zaskočí, že tu tak nějak pohyb po mapě neprobíhá po tazích. Na svém věrném oři si to můžete štrádovat sem a tam, jak se vám zlíbí, respektive jak vám hra dovolí. Zpočátku samozřejmě moc na výběr nebylo. Takže jsem poplkal s několika - vesměs alkoholem umořenými - vesničany a hurá na první úkol. Jde o jakýsi trénink v nevábném dungeonu za vesnicí, který čítá pár prvních nalezených pokladů a také první souboje. Pak už zpátky na vzduch a vrhám se na průzkum prvního ostrova. Zdaleka ne posledního, ovšem!

Některé boje jsou docela tuhé a mohou být až nemožné, ale to jen proto, že si špatně vyberete, do jaké bitvy se vrhnout. Autoři obvykle nelajnují jasnou cestu, kudy dál, takže pokud se v nějaké části právě prozkoumávaného ostrova motá silná horda pod vedením nekromanta, vykašlete se na něj a jděte zatím sbírat zkušenosti a peníze jinam. Později klidně i přes moře na jiný ostrov, až si přivlastníte rychlý drakar. A navíc - některé nepřátelské armády můžete leckdy obejít (obvykle po mapě putují) nebo je dokonce odlákat od pokladu a pak ho rychlým manévrem ukořistit bez boje.

Zdaleka všem nepřátelům se samozřejmě vyhnete. Někdy to ani nejde a hlavně - byli byste za zbabělce a neužili si pořádně hru. Když se s neřády střetnete, přepíná se hra do soubojového režimu. A tady už máme k Heroesům výrazně blíž. Když narazíte na soupeře - obvykle po mapě bloumající partičku nebo třeba bosse chránícího hromadu zlata - objevíte se na bojišti rozděleném na šestiúhelníky. A jste doma, že? Jasně, po bitevním poli po jednotlivých tazích hýbete se svými vojáky, útočíte nebo používáte speciální dovednosti jednotek. Těch je docela dost, a i celkem obyčejné základní jednotky jich leckdy mají hned několik: ať už jde o různé bojové pokřiky vylepšující útočné statistiky, nebo třeba léčení spolubojovníků.

Bitevní pole odpovídá krajině, ve které se s nepřítele potkáte na globální mapě, a zpestřuje jej někdy i nějaký poklad nebo neutrální hrozby, jako třeba vosí hnízdo. Žihadlem vybavené potvory si pak v každém kole náhodně vyberou nešťastníka, kterého poctí svým něžným dotykem. A je jedno, zda bojuje za Olafa nebo proti němu. To zní docela zajímavě a zajímavé to je, ovšem sluší se dodat, že boje jsou v tomto ohledu stejné jako v předchozích dílech série. Vlastně jako drtivá většina herních prvků.

1

Ač jsou bitvy doménou vojáků, zapojit se do nich může i hlavní hrdina. Sice nestojí přímo mezi svými šiky, ale lelkuje opodál a ve vhodnou chvíli může seslat nějaké to kouzlo z magické knihy, nebo použít některou fyzičtější dovednost založenou na "rage", tedy berserkerovksé zuřivosti. Olaf se díky tomu třeba na moment přenese do bitevní vřavy, roztočí svou sekeru a trochu promasíruje všechny kolem stojící vojáky.

Krom toho můžete také v každém kole seslat jedno kouzlo z čarovné knihy. Do té se ukládají svitky, které naleznete v různých koutech mapy nebo na pultech obchodů. Svitky kouzlením spotřebováváte, pokud daný typ magie neovládáte. Pokud ano, můžete si zaklínadlo ze svitku snadno přepsat do knihy. Patří sem třeba klasické léčení vlastních jednotek, oslabení či otrávení nepřátel, vyvolání zvířecího spojence nebo třeba položení pasti na bitevní pole. Oproti předchozím dílům přibyla nová zaklínadla, respektive celý čarodějnický obor: runová magie.

Bojový styl se samozřejmě odvíjí od povolání, které si na začátku hry zvolíte. Tak třeba viking je specializovaný hlavně na fyzický boj, což znamená, že v poměrně košatém vývojovém stromu dovedností najdete hlavně různé přímé útoky nebo podporu bonusy pro jednotky. Skald je zas nejlepší ve velení, a není mu cizí ani přemlouvání nepřátelských jednotek pomocí diplomacie, aby ještě před bojem sběhli na jeho stranu. A věštec pochopitelně vyniká hlavně v magii; časem si dokáže třeba osvojit schopnost seslat dvě kouzla za kolo namísto jednoho, a taky se dokáže naučit kouzla ze svitků a nastálo si je uložit do knihy kouzel.

Postupem času s přibývajícími levely se bojový styl více a více specializuje. Olaf při zvýšení úrovně získává speciální runy (někdy je i najde mezi dalšími poklady), za které se může učit různé aktivní i pasivní schopnosti ve třech vývojových stromech: might, spirit a magic. A už vám asi dochází, že tyto tři stromy jsou poplatná třem povoláním. Tedy čistě teoreticky - všechna tři povolání mají přístup ke všem schopnostem, nicméně viking se magické dovednosti učí mnohem obtížněji než věštec. Dovedností pasivních i aktivních je celá řada a vývoj jsem si užíval. Respektive pokaždé jsem dlouze přemýšlel, do čeho drahocenné runy investovat.

2

Kromě toho Olaf také postupně navyšuje hodnotu velení, nejen level-upem, ale také sbíráním speciálních vlajek. Tenhle atribut udává, kolika vojákům může seveřan velet. No a samozřejmě jako v každém správném fanatsy RPG na Olafa postupně navěsíte spoustu magických cetek, navléknete ho do pořádného brnění a do ruky vetknete mocnou sekeru i kouzelný štít...

Pokud máte zažité Heroesy, může vás překvapit, že tady budete trochu ochuzeni o správu hradů. Ty tady pod své vladařské pravomoci nedostanete a i resource management je dost zjednodušený: sháníte primárně zlaťáky. Jednotky ovšem samozřejmě nějak verbovat musíte. Na většině map najdete nějakou tu tvrz a taky celou řadu dalších rekrutovacích budov. Trochu nudné je, že se budete dost často k těmhle budovám - rozesetým obvykle po celé mapě - vracet a doplňovat stavy.

Na první pohled jsou novým herním prvkem valkýry. K Olafovi se tyhle mýtické ženy přidávají v průběhu dobrodružství a odemykají mu různé speciální schopnosti. Když se ale zamyslíte nad předchozími díly, dojdete k závěru, že podobnou roli hrály v minulých dílech manželky nebo dračí společník

3

Grafika nepatřila mezi hlavní tahouny ani v předchozích dílech, a v tomhle pokračování už působí dost zastarale. Fanouškům série to samozřejmě vadit nebude, a vlastně ani příznivcům strategií od 1C obecně. Sám jsem trochu přehnaně barevné scenérie a vojáky úplně v klidu překousl a fanoušci série ji myslím vyloženě přivítají. Fantasy, respektive až pohádkovou atmosféru grafika nijak nepodkopává. A při hraní jsem si nejednou vzpomněl na herním principem hodně vydařenou strategii Fantasy Wars, která taky v přehnaně barevné průměrné grafice dokázala přikovat hráče k židlím na desítky hodin. Mimochodem - vydali ji taky 1C.

Kings Bounty: Warriors of the North pro PC s českým manuálem vydala Cenega koncem loňského roku a stojí 559 Kč.

koupit na Xzone.

Důležitá je samozřejmě hratelnost a ta vůbec není špatná. Prozkoumávání map, sbírání pokladů, pokec s obyvateli říše, kteří potřebují s něčím pomoct, i souboje a vývoj hrdiny vás potěší a pobaví. Až časem se může dostavit trochu pocit opakování a stereotypu. Důvodem je možná i to, že (zejména v úvodní části hry) nemá hráč na výběr nijak velkou škálu jednotek do své armády. Prostě rekrutujete různé severské válečníky... A ruku v ruce s tím jde nevariabilita většiny nepřátelských armád: prim hrají nemrtví, kterým jen občas sekundují pavouci, medvědi a podobná přírodní havěť. Někdy dokonce i v rámci jedné armády (docela by mě zajímalo, jak se spřátelí upír s pavoukem, ale budiž).

Hra není úplně lehká (i když mi připadá o něco snazší než předchozí díly), ale s trpělivostí a správnou taktikou uspějete. I když jde do značné míry spíš „jen" o nové dobrodružství ve starém kabátě, za pár stovek je to pro fanoušky série povinnost. Pro ostatní může jít o zajímavý exkurz do barevného světa plného tahových bojů. Masovka to ale není, to si nebudeme namlouvat...

VERDIKT: Grafika i herní principy se sice od předchozích dílů nijak neliší. Příznivci série ale za příznivou cenu dostanou desítky hodin RPG a taktické zábavy. A se sexy valkýrami coby bonusem!

7 / 10

RECENZE Kings Bounty: Warriors of the North Jiří Sládek Další desítky hodin RPG a tahových bojů jako v Heroes. 2013-04-24T10:50:00+02:00 7 10
REKLAMA

- komentáře (2)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...