Limbo PC recenze

Co myslíte, dá se udělat špičková hra pouze s dvěma barvami, dvěma rozměry, několika málo zvuky, sporadickou hudbou, zcela bez přizpůsobení a se čtyřmi klávesami pro celé ovládání? Normálně byste asi prskali, ale přesně s tímto miniaturním vybavením si vystačí unikátní plošinovka Limbo. Xboxákům důvěrně známé dílko minulý rok ozdobilo letní akci Xbox Live Summer Arcade už jako laureát mnoha cen pro nezávislé hry, takže bylo jen otázkou času, kdy se veleúspěšná a všemi vychvalovaná hra dostane i na ostatní platformy.

Limbo už je tak nedávno vydané i na PS3 a nyní čerstvě i na PC, což se obešlo prakticky bez viditelných změn od originální xboxovky, takže i nyní Limbo hraje na strunu totální jednoduchosti. Takže se smiřte s tím, že na PC nelze vůbec nic nastavit v grafice ani v ovládání, které nabízí jen pevně dané klávesy, nebo X360 joypad. Podle proklamací dostaly nové konverze jednu kapitolku k dobru, ale nechtějte po mně, abych vám řekl jakou, protože ji nedokážu díky naprosto kontinuálnímu hraní bez jakéhokoli přerušení nebo loadingu poznat a říct, že je opravdu nová od těch původních v xboxové verzi.

Hra tedy zcela přeskakuje jakékoli hlubší nastavení, což mi ale díky prostému stylu hry vůbec nevadilo, a hned vás vrhne do podivně strašidelného černobílého světa na pomezí pekelném (odtud název Limbo). Zpočátku a vlastně až do finále vůbec netušíte, kde se váš klučík jako hlavní hrdina vzal, kam jde, a proč. Vy vlastně nevíte vůbec nic, a hra vám v tom vůbec nepomůže, protože nějaký hlubší děj by se do prostinkého konceptu zkrátka nehodil.

of

Caption

Attribution

Ale to vůbec nevadí, protože zdejší velmi temný, zvrácený a násilný svět vás tak obklopí, že své putování dokončíte takřka na jeden zátah. Limbo je totiž hra, která je postavena na nutném umírání, samozřejmě že vždy v dost nechutné čvachtavé animaci. Často musíte dokonce napřed zahynout, abyste se vůbec dozvěděli jak jít dále! K tomu vám přitom stačí pouze tři šipky pro pohyb a skok a jediná další akční klávesa pro interakci s prostředím. Limbo před vás tak staví stále zapeklitější a nápaditější pasti a hádanky, které na své naprosto plynulé cestě celou hrou překonáváte jako ve starých dobrých 2D plošinovkách.

Unikátní a temný černobílý svět připomíná staré horory z éry Film noir.

Přitom vaším průvodcem po teskných lokacích smutného lesa, opuštěné továrny a trosek města je prakticky jen šum prostředí, pořádné porce hudby se dočkáte až ke konci, a těch pár živých nepřátel v podobě velmi zlých dětí a přerostlého hmyzu ani nestojí za řeč. Unikátní na Limbu je totiž jeho výtvarné pojetí, vzdávající hold totálními minimalismu a přitom tak zábavné jako mnohem dospělejší tituly. Váš klučík si neohroženě štráduje po temném světě, který se ho snaží na tisíc a jeden způsobů drasticky zavraždit, napíchnout, rozdrtit, stít, rozmačkat, utopit a roztrhat. A vás přitom stále více a více baví tyto zlé pasti překonávat a luštit nové a těžší hádanky na cestě.

Přitom Limbo rozhodně není veselou hopsačkou, nýbrž skoro až hororovou procházkou s mnoha násilnými scénami, kdy se koulejí hlavy a trhají tělíčka. Ostatně takoví zlověstní oběšenci malých dětí hovoří už sami za sebe. K tomu se ostatně černobílé a jakoby mlhavé a sychravé provedení celé hry skvěle hodí. Nebál bych se proto Limbo nazvat až malým uměleckým dílem v herní škatulce. Však dokazuje, jak se s málem, dvěma barvami a pár tlačítky dá udělat vskutku znamenitý počin, který je navíc od herního mainstreamu dosti odlišný a čerstvý.

Ty necelé čtyři desítky pomyslných kapitolek, na něž je nově putování rozděleno (na Xboxu jich je 24), si ale díky naprosto jednolitému a plynulému putování ani neuvědomíte a projdete je i s občasnými zákysy a lámáním hlavy už za 3–5 hodin. Kromě pečlivého sběru malých světélek vás hra už k opakovanému hraní nedokáže moc motivovat. To bych viděl jako jedny z mála chyb (absence přizpůsobení grafiky a ovládání mi vůbec nevadí), které si ovšem Limbo nese už z konzolového originálu. Každopádně i se svojí kolibří velikostí jen necelých 80 MB (!) je Limbo dokonalým synonymem pro perfektní stahovatelnou hříčku na jeden-dva večery, která vám za drobný peníz dá takový umělecký zážitek, jaký u videoher obvykle vůbec nezažijete!