If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

Mafia II

Takže jak dopadla?

Recenzovat hru jako je Mafia II musí být vyloženě radost. Stačí jen přežít líté redakční boje o review kód, ve kterých hraje svoje i lstivost a silný hardware (interní vtip), vlastní text už se pak píše skoro sám. Konečně spoustu věcí lze i vynechat, vždyť domácí hráči ví o životě Vita Scaletty první poslední. Stejně tak je asi zbytečné vzpomínat na osm let starou Mafii, jež to všechno začala – peripetie Tommyho Angela si v našich končinách předpokládám každý hráč zažil minimálně jednou. Dva týdny staré demo dvojky máte jistě také projeto křížem krážem, zbývají tedy jen zážitky z plné verze. Ani přes masivní marketing kupodivu Mafia II doposud nespotřebovala veškerý svůj střelný prach, což je pochopitelně dobře. Ba co víc, v rukávu jí zůstala ještě dostatečná zásoba překvapivých trumfů a rozhodně je co objevovat.

Potěší třeba už jen parádní intro, které vás v mžiku uvede do situace. Dospělý Vito v něm listuje albem fotografií a vzpomíná, jak před lety emigroval s rodiči a malou sestrou z domovské Sicílie do Ameriky, za lepším životem. Jistě, pro sedmiletého chlapce musely být první momenty po příjezdu do přístavu velmi silné, ovšem úvodní představení Empire Bay bude v podání 2K Czech vpravdě ohromující asi pro každého. Široké ulice, rušný provoz na nich, všude nablýskaná auta a na každém rohu mrakodrap...

Avšak vystřízlivění z amerického snu přišlo pro rodinu Scaletti velmi záhy. Svůj nový domov našla v zaplivaném italském ghettu, jehož chudoba ostře kontrastovala s báječným světem jen o pár bloků dál. Přestože otec dřel za pár dolarů v docích, z těžkého života v bídě se prakticky nedalo vymanit, ostatně tatík většinu výdělku propil. Mladý Vito samozřejmě bláhově snil o něčem lepším a jelikož trávil spoustu času na ulici, brzy došel k poznání, že poctivý život a dodržování zákonů jsou jen pro hlupáky. Spolu s nejlepším kamarádem, uřvaným chuligánem Joem Barbarou, se tak vydali na cestu zločinu – při pozorování bohatých mafiánů z italské čtvrti snad ani neměli na výběr.

Jak se z Vita stal gangster, to koneckonců všichni dávno víme a známe také následky tohoto rozhodnutí. Jisté přepadení klenotnictví nedopadlo zrovna podle plánu, načež náctiletý pan Scaletta mašíroval do války. Buď armáda, nebo kriminál. Vitův návrat z vojny, byť jen krátký – v podobě dovolenky na zotavenou, ale zdaleka není to první, čím vás Mafia II přivítá. Zdá se to až nemožné, nicméně doopravdy se podařilo utajit, neprofláknout a nevykecat samotný úvod hry, kdo tudíž čekal vojína Scalettu na schůdcích vlaku, bude první kapitolou patrně velmi překvapen.

Jelikož nemíním hru nikomu kazit, více k ději už neprozradím, na každý pád se připravte na mafiánskou klasiku a pomalý postup ve zločinecké hierarchii. Hlavní hrdina rozhodně není žádný svatoušek a prvotní potřeba splatit dluh po otci jistě nebyla záminkou pro dráhu zločince. Tu si Vito vybral už dávno a s Joem nehodlají ze svých zájmů (silné pití, rychlá auta, lehké ženy) nikterak slevovat. Příběh není vůbec špatný a tradičně v něm nechybí ani pár překvapivých odhalení, nějaký ten zvrat a kdo ví, možná potkáte i staré známé z první Mafie.

Zatímco s Tommy Angelem jsme se ovšem mohli sžít a sympatizovat hned od začátku, Vito Scaletta nepatří zrovna k dobrákům od kosti, když sleduje především své vlastní zájmy. Chvílemi působí skutečně jako voják a dělá to, co mu kdo poručí. Tak jako tak, skrzeva báječně zpracované animace a in-game filmečky se do ulic Empire Bay velmi snadno ponoříte. Neherním sekvencím v podstatě není co vytknout, vše je výborně zahrané a zrežírované. Postavy i dialogy působí maximálně živě, reálně a nenuceně, stejně jako střihy a práce kamery.

Po stránce herní je Mafia II velmi lineární a (nejen) z toho důvodu bych jí jen nerad srovnával se zdánlivou konkurencí, se sérií Grand Theft Auto. GTA je totiž čistý sandbox - velké hřiště, kde může hráč předvádět všelijaké skopičiny - kdežto Mafia sází na silný příběh a dějovou linii, s městem jen coby kulisou. Jízda autem a vůbec volný pohyb po Empire Bay funguje prakticky pouze jako pojítko jednotlivých misí, pakliže nejsou tyto do ulic města vytaženy. Jak známo, v několika případech to splněním úkolu ještě nekončí, zmiňme kupříkladu známou honičku v autech, po nastražení bomby v hotelu, nebo neúspěšný prodej pašovaného zboží přímo z korby náklaďáku.

Většinou si ale naše zločinecké duo udělá svoje a v rámci hesla „po práci legraci“ zapadne do putyky, baru, případně bordelu. Typický den mafiána Vita začíná vesměs v posteli, odkud ho vytáhne zvonící telefon. Pak následuje „brífink“, rozumějte válečná porada, situovaná do některé z hospůdek. Empire Bay ovládá několik rodinných klanů a každý má svoje teritorium i oblíbený podnik. Po příjezdu si Vito a Joe vyslechnou zadání, pár tipů jak akci ideálně provést a jdou hned na věc. Kšeftíky bývají pochopitelně různorodé, v rámci zachování alespoň nějakého překvapení, vzpomenu záležitosti typu likvidace nepohodlné osoby, menší i větší krádeže a zbavení se nepohodlné mrtvoly.

Pakliže vše proběhne hladce, zbývá už jen vyřídit „debrífing“ (aneb zaskočit zpět do baru, s dobrou zprávou) a kluci mají takříkajíc volnou zábavu. Jenže město neskýtá herního vyžití zrovna vrchovatě, což ostatně prezentovalo nedávné demo. Já většinou hned upaloval domů a do hajan, maximem bylo doplnění zdraví díky pivku či sendviči. A abych se nezdržoval, posloužila mi nejčastěji lednice. Ano, je tu prostor věnovat se koníčkům, Vito může jen tak pro radost krást auta, nechat si je upravit v dílně a pak je hromadit v garáži. Každý příbytek (v rámci dějových kotrmelců vystřídáte asi čtyři byty) ji má k dispozici a s ní i deset parkovacích stání.

Stejně tak si lze užít trochu života, zajít mezi lidi, a dát si něco na zub. Tu v bufetu, tu na ulici ve stánku a jindy třeba v lepší restauraci. Modemani se zase vyžijí v prodejnách s oblečením a salonech, pořízením nového obleku, dlouhého kabátu s kloboukem, případně jen ležérní rozhalené košile, doplněné navrch koženou bundou. V rámci rozptýlení můžete také zkusit štěstí u Mika Bruskiho na vrakovišti, zajet se dá i k Dereku Pappalardovi do doků, ale většinou jsem od nich slyšel jen „teď pro tebe nic nemám, zkus se zastavit později“. A jelikož šroťák i přístav jsou poněkud z ruky, možnosti přivýdělku jsem využil vlastně až v závěru, kdy je potřeba obstarat větší peněžní částku a hodí se každý dolar.

Záleží samozřejmě na každém, jak k Mafii II přistoupí. Nevylučuji, že nějaké „málem vedlejší“ mise v Empire Bay jsou. Já ale při prvním hraní sledoval čistě příběhovou linku a postupoval přímočaře od kapitoly ke kapitole. Oblečení jsem měnil, až když nebylo zbytí, ono se vážně hodí zbavit statusu hledané osoby, pakliže nechcete rozpoutat válku a zaplést se do přestřelky s policií. A auto opravoval (potažmo přelakoval a změnil značku) pouze za předpokladu, že šlo o nějakou lepší káru – ať už vzhledově, nebo co se jízdních vlastností týče. Piplat se s vozem, aby mi ho v zápětí někdo naboural, mi přišlo zbytečné. Při Vitově stylu života (i řízení) není k havárii nikdy daleko a na ulicích se vždycky nějaká náhrada najde.

Ani jedinkrát jsem netankoval. Benzínu je dostatek a nikdy se nejede tak daleko, abyste museli zajet k pumpě ( i když benzín se opravdu spotřebovává). Nepřepadal jsem ani obchody, k mé první loupeži došlo až na konci příběhu (již zmíněná fáze Vito shání prachy) a protože to za ty nepříjemnosti opravdu nestojí, zůstal jsem raději u kradení aut pro Mika. Extra zlákat jsem se nenechal ani pozlátkem v podobě časopisů Playboy. Vlastně jsem sbíral pouze ty, o něž mé oko zavadilo – bývají vesměs pohozené na klidnějších místech, občas ale plátek se zajíčkem na obálce zahlédnete i ve víru přestřelky. Je mimochodem zajímavé, že se Playboye nacházejí prakticky ve všech kapitolách hry, přitom Heffner vydal první číslo až v roce 1953 ;)

Čeho si naopak užijete měrou vrchovatou, jsou akční pasáže plné střelby a bortícího se okolí. Vito bere takřka na všechnu práci Joea s sebou, respektive obráceně – Joe je tady ten mazák a liška podšitá. Hráče tudíž neustále naviguje, popichuje a popohání, díky čemuž má hra velký spád a svižné tempo. Na prohlídku zákoutí věru nebývá čas, parťáci totiž nezahálejí a i kdybyste snad chtěli někde vyčkávat zašití za hromadou beden, kolegové vyčistí prostor za vás. Byť za cenu hromady nadávek na vaši hlavu. Přestřelky jsou jaksepatří dynamické a řekl bych ve stylu Gears of War se všemi pozitivy i negativy z toho plynoucími.

Sign in and unlock a world of features

Get access to commenting, homepage personalisation, newsletters, and more!

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

In this article

Mafia II

PS3, Xbox 360, PC

Related topics
About the Author

Marek Beniač

Contributor

Comments