RECENZE Metro: Last Light

Atmosféra je beznadějí nacucaná jako houba po dešti.

Testovaná verze: PC

Už uplynuly tři roky od doby, co jsem si užil skvěle vypadající střílečku původem z Ukrajiny - Metro 2033 (recenze, 7/10). Ta mě posléze přivedla ke knižní předloze a dá se říci, že díky ní se ze mě stal fanoušek univerza, které vytvořil Dmitry Glukhovsky. Ačkoliv toto pokračování Last Light nevychází přímo z knihy, Dmitry se na druhém díle angažoval více než na prvním. Původně mělo být Last Light adaptací Metro 2034, nakonec se autoři rozhodli pokračovat jiným směrem. Přesto za příběhem stojí Glukhovsky, jen si uvědomil, že taková (v mém případě dvanáctihodinová) hra není kniha a zápletka má oproti jedničce spád.

Metro 2033 prostě nedokázalo zahrnout veškeré detaily z knihy, což ve výsledku působilo zmatečně. Ve dvojce sledujete opět Artyoma, teď už mladého a respektovaného člena Řádu. Stále se nemůže vzpamatovat z toho, že z povrchu vymazal celou civilizaci, která byla navíc vyspělejší než lidstvo. Po roce od osudového okamžiku se dozví, že poblíž jedné ze stanic byl zahlédnut Temný, který je zřejmě jediným přeživším Artyomovy apokalypsy. Hlavní hrdina na nic nečeká a pronásledován nočními můrami se vydává Temného hledat.

Apokalypsa na východní způsob

Last Light je jedna z mála her, kterou bez váhání můžeme nazvat seriózní a dospělou. Po dohrání jsem o jejím poselství dlouho přemýšlel. Pro mě je podnětnější než opěvovaný Spec Ops: The Line. Jak poznamenal Dmitry v jednom z rozhovorů, Last Light zobrazuje nukleární apokalypsu realističtěji a lidštěji, než to dělají autoři ze Západu. Ve světle katastrofických amerických filmů musím uznat, že má pravdu. Skvělý je nejen scénář, ale i adaptace, která mi ze všeho nejvíce připomíná Half-life. I v novém Metru je příběh vyprávěn dialogy postav a jeho nuance objevujete odposloucháváním rozhovorů přeživších. Do pozadí byl odsunut pohled na moskevské metro z perspektivy stanic a frakcí. Jejich místo zabrali jednotlivci, zejména řadoví lidé přežívající ze dne na den.

Zasazení hry je jasné už z názvu, přesto stojí za to zmínit, jak skvěle propracované jsou samotné stanice. Mezi nimi se pohybujete po zdevastovaném povrchu nebo ve fádních úzkých tunelech. Když dorazíte do lidmi obydlených prostor, kocháte se funkční architekturou, která se skládá v podstatě jen z improvizovaných bytečků sestavených z vozů podzemky. A přesto má každé místo svůj náboj. Ať už nechutný fašistický koncentrační tábor, kulturně založená stanice Theatralnaya nebo vodou naplněné Benátky, v jejichž kanálech zahlédnete gondoliéra a zajdete si do vykřičeného domu. Během putování po stanicích vyslechnete děsivé historky. Velmi často jsou jejich vypravěči děti, což jim dodává ještě tragičtější rozměr.

Hrůzostrašné příběhy v interaktivním filmu

Když jsem přijel do Benátek, vyslechl jsem asi pětiminutový rozhovor mezi dcerou a otcem. Pokusím se ho volně převyprávět. "Tati, kdy už chytíme rybu? Mám hlad". "Musíš vydržet holčičko, až něco zabere". "A tati, jak poznáš, že jsi chytil rybu a ne rakovinu?". "Na to už teď máme detektor". "A jak to, že detektor pozná rakovinu, ale maminka ji nepoznala?", "Nemoc není ryba". "A jak ten detektor pozná, že na háčku visí ryba a ne rakovina?", "Přiložíš ho k úlovku a on už to pozná". "Tati, já mám hlad".

Lidé dvacet let schovaní v temnotě nemají veselý život a atmosféra v metru je beznadějí nacucaná jako houba po dešti. Adaptace scénáře místy připomíná Half-Life.

Pavel Oreški, Eurogamer.cz

Ještě hrůzostrašnějších příběhů si vyslechnete desítky. Samozřejmě, pokud máte zájem a zastavujete u stolků v hospodě nebo u uprchlíků čekajících na vpuštění do stanice. Lidé dvacet let schovaní v temnotě nemají veselý život a atmosféra v metru je beznadějí nacucaná jako houba po dešti. Sledováním příběhu jsem strávil subjektivně třetinu hry. Hlavně zpočátku více posloucháte, než hrajete, a měl jsem pocit, že Last Light je více interaktivní film než střílečka. Perfektně odvyprávěný interaktivní film, v němž má místo třeba i erotika.

Kterou cestu zvolíte? Tentokrát bez nemocí koridorovky

Oproti předchůdci se zlepšila samotná akce. Už jsem se zde nepotýkal s nevyrovnanou obtížností. Na druhou stranu lituji, že jsem rovnou nevybral nejtěžší ze tří, v novinářské verzi dostupných, nastavení. Mimochodem, jako bonus za předobjednávky a zároveň DLC v den vydání existuje ještě speciální položka Ranger. Ta je čtvrtou obtížností, která kromě snížení počtu nábojů a zvýšení výdrže nepřátel například kompletně odstraňuje HUD. Souboje s lidskými protivníky probíhají buď kradmým nebo akčním způsobem. Naštěstí je v Last Light oproti předchůdci podstatně vylepšen záškodnický boj. Už se nestává, že vás vojáci vyčmuchají po spuštění alarmu přes celou úroveň jenom proto, že někdo našel mrtvolu.

Souboje s lidmi fungují tak, jak mám rád - zabíjet ručně ze stínu jednoho protivníka za druhým a když se prozradím, dodělat zbytek kulkami pod helmu. Úrovně obsahují minimálně dvě cesty, často i více. Sice jen v rámci jedné místnosti, ale přesto už jsem, tak jako v jedničce, nepociťoval silné příznaky nemoci koridorovky. Mám ovšem dvě výtky. Tou menší je, že lidé jsou tentokrát ke svému okolí méně vnímaví. Zhasnete-li vedle strážného olejovou lampu, nehne ani brvou. Za druhé mi chybí možnost přenášet omráčené nebo mrtvé protivníky, aby je neobjevili jejich kolegové. Na druhou stranu lze projít hrou a skutečně zabít minimum lidí. Z toho plynou i různé konce, které se odvíjejí podle toho, jak čestně jste si počínali.

Mutanti připomínají vetřelce z Aliens

Ještě jednou musím zdůraznit, že byste neměli očekávat akci od začátku do konce. V Last Light se samozřejmě střílí, ale mezi jednotlivými přestřelkami trávíte dlouhé minuty prozkoumáváním, posloucháním a nasáváním atmosféry. A protože z toho mála přestřelek je skoro polovina s mutanty z povrchu, vyjde poměrně rychle najevo jejich totální demence.

Mutanti se zasekávají o malé výstupky, pobíhají před vámi ze strany na stranu a nikdy na mě nenastartovali více než tři kousky najednou. Nepřipomíná vám to něco? Stejně se chovali vetřelci v Aliens: Colonial Marines. Když se na jejich zmatené poskakování nebudete soustředit, zase až tak vám vadit nebudou. Nicméně z bojů s mutanty mě nakonec bavily jenom pasáže, kdy se na mě z pobořených budov snesly jejich okřídlené varianty. Démoni, jak je nazývají obyvatelé podzemí, jsou dost tuzí a málokdy se šprajcnou za překážku. Nakonec jsem, pokud skript nevyžadoval vybití všech potvor v lokaci, tyto pasáže probíhal.

Sledujte také naše komentované videodojmy z české PC verze hry.

Nových potvor není moc a díky jejich malátnému úsudku z nich ani nejde strach. Škoda, protože potenciál by mutanti útočící zvukem nebo pavouci, které zraňujete prostým světlem baterky, měli. Potěšily mě souboje s finálními bossy. Některé z nich lze řešit bez jediného výstřelu, stačí použít důvtip. Skvělé.

Těžkopádná výbava a prošpikování skripty

Inovací se nedočkaly zbraně ani věci z KáPéZetky typu baterka nebo plynová maska. Jestli se nepletu, téměř totožné kousky byly v jedničce. Arzenál se dá vylepšovat za místní měnu v obchodech a zahrnuje pár variací na automatickou pušku, brokovnici, odstřelovačku a pistoli. Peněz není nazbyt, a proto si nemyslete, že vyzkoušíte a vylepšíte všechny za jeden průchod hrou. To už je lepší sbírat zbraně po mrtvých vojácích. Zbytečně působí házecí nože, které jsem po instalaci prvního tlumiče už nepoužil. Značně těžkopádně se volí a hází výbušné i zápalné granáty. Nejdříve musíte skočit do malého menu klávesou "Tab", následně myší pohnout do jednoho ze čtyř směrů a nakonec zmáčknout "E". Složitěji by to nešlo?

Více o Metro 2034

Sám se divím, že jsem poprvé slovo SKRIPT použil až dva odstavce nazpět. Metro totiž funguje jen a díky autory narafičeným situacím. Od začátku do konce. Naštěstí Last Light je zářným příkladem, jak může být lineární hra zábavná a nemusí přitom sázet jen na bombastické, efekty přeplněné scény. Ovšem skriptování přináší i pár problémů. Při rychlejším průchodu stanicemi se spouští jeden rozhovor místních obyvatel přes druhý. Pokud cestujete se společníkem, bude na vás ze čtvrt metru řvát, ať přijdete blíž k němu a jakmile se posunete o milimetr dál, spustí se akce. Tohle všechno lze snést, ale stalo se mi, že se hra automaticky uložila poté, co se nespustila animace mého kolegy. Zabíjel jsem bezvýsledně pavouky půl hodiny na střeše vozu metra a nakonec jsem musel restartovat celou úroveň, abych se mohl dostat dál.

Druhým velkým zaškobrtnutím je plejáda drobných nedodělků. Ty nebrání v hraní, ale ruší jinak skvělý zážitek. Otřesně působí nenavazující animace. Nejlépe je to vidět na zabití či omráčení nic netušícího vojáka. Ten se třeba sklání nad stolem a studuje technické výkresy. Vy se k němu připlížíte, zmáčknete "E" a on v tu chvíli přeskočí do vzpřímeného stavu, zarotuje kolem své osy a až pak se spustí animace vašeho útoku. Na to, že byl Last Light dvakrát odložen, docela nářez. Mohu se jen dohadovat, kolik z chyb lze přičíst na vrub novinářské PC verzi a zda vyjde zároveň s hrou i opravný patch. Sázím, že ano.

Metro: Last Light pro PC, PS3 a X360 s českými titulky od Cenegy vyjde tento pátek 17. května za cenu od 899 Kč.

koupit na Xzone a dostat ke hře zdarma plynovou masku.

Dobrá optimalizace a dabing

Na intenzivním zážitku má lví podíl skvělá grafika, kterou se vyznamenal už předchozí díl. Přestože autoři hrozili krvavými nároky na počítačové železo, není to tak strašné. Na maximální detaily jsem byl schopen hrát na starším čtyřjádrovém procesoru AMD, Radeonu 7770 a 4GB paměti v rozlišení 1360x768. Při přechodu na FullHD jsem musel přepnout o úroveň níže a spokojit se s třiceti snímky za vteřinu. Vše bez vyhlazování hran. Naštěstí je v tomto směru Last Light dobře optimalizovaný, protože mimo příběhové animace nedocházelo k propadům v počtu snímků za vteřinu. Pochopitelně jsem neměl aktivní pokročilé PhysX efekty, které spustíte jen na GeForce grafických kartách.

Podobně jako dříve máte možnost si vybrat mezi anglickým a ruským dabingem, který doplňují české titulky. Poslední dobou už k překladům domácích distributorů nemám výhrad a ani tentokrát není na práci Cenegy co kritizovat. Všiml jsem si u obou verzí namluvení, že některé věty nejsou v titulcích, ani anglických, překládány. Jde sice hlavně o různé bojové pokřiky, ale přesto je to škoda. Na rozdíl od prvního dílu jsem si více užil mluvenou angličtinu s výrazným východoevropským akcentem.

VERDIKT: Metro: Last Light je jednoznačně lepší než první díl. Má parádní příběh, nadupanou grafiku, zajímavé prostředí a zábavné přestřelky s lidskými bojovníky. Přesto výsledek není dokonalý, protože, kulantně řečeno, neslavně dopadla umělá inteligence mutantů, hráč je neustále vytrháván z intenzivního zážitku nespojenými animacemi a na pár místech nedoladěnými skripty. Naštěstí všechny slabší stránky přebije jedinečná atmosféra.

8 / 10

RECENZE Metro: Last Light Pavel Oreški Atmosféra je beznadějí nacucaná jako houba po dešti. 2013-05-13T18:00:00+02:00 8 10

- komentáře (36)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...