Modern Warfare 2

Snažím se jen vysvětlit, že tahle hra je jedním velkolepým představením, které má za úkol ohromit a chytit za srdce. Nesmíte tu však moc přemýšlet. Jednoduše vypněte hlavu a berte to jako příjemný relax nebo únik ze všedního života. Pokud ke hře přistoupíte tímto způsobem, asi nenajdete lepší. Jestliže je však vaší pravidelnou večerní četbou armádní manuál, pak některé scény neudýcháte, ani kdybyste měli plíce větší než Dolly Buster. Stejně tak se nepřenesete přes ztvárnění některých scén, kdy po sobě vojáci střílí ze dvou metrů slepými náboji a teprve ten poslední v zásobníku je ostrý.

Obecně se zdejší umělá inteligence posuzuje poměrně špatně. Výsledný vzhled bojů lze charakterizovat jediným možným spojením – absolutní extáze. Ne sice vždy a za všech okolností, ale valná většina hry je perfektní. Vojáci dělají přesně to, co dělat mají, ale pokud se zaměříte na jejich pohyb, brzy odhalíte, že jsou to jen dobře naprogramovaní herci. I tady se nesmlouvavě projevuje tvrdý skript, který však můžete přehlížet, dokud se jej nepokusíte narušit. Zkuste se třeba postavit do cesty vojákovi, který chodí na hlídce tam a zpátky. Ihned zjistíte, že vás vůbec neregistruje a tlačí vás před sebou jako neviditelnou papírovou krabici.

Vraždící teroristé na letišti zase vůbec nepočítají s tím, že byste mohli stát před nimi, takže vás prostřílí stejně efektivně, jako nebohé civilisty. Termokamery vám pak prozradí, na jakých místech se respawnují protivníci a tak bych mohl pokračovat. Budu se proto opakovat - pokud si nechcete zážitek ze hry zkazit, přistupujte k ní jako k úžasnému akčnímu filmu. Teprve pak máte vyhráno.

Filmový dojem podtrhuje i naprosto hektický závěr, jeden z nejlepších, jaký jsem kdy viděl v podobné akční střílečce. Je netradiční, napínavý a umí pořádně rozproudit adrenalin. Dobře mu sekundují i povedené „bondovské“ scény se sněžnými skútry či motorovými čluny, které příjemně ozvláštnily nekonečné bitevní vřavy. Hra také disponuje velkým zbraňovým arzenálem a novinkou v podobě duálních zbraní či štítu, který vás po nějakou dobu ochrání před nepřátelskou palbou. Ohromily mě efekty krve, které signalizují mé zranění ve hře. Působí velmi realisticky, ostatně jako celá řada jiných věcí. Hra také rozšířila počet zpomalených pasáží, v nichž obvykle vtrhnete do místnosti plné rukojmích a teroristů. Zvláště první z těchto scén je naprosto skvělá, ale nebudu vám kazit překvapení.

Po technické stránce nepatří hra na vrchol, ale výsledný dojem působí skvěle. Grafice není moc co vytknout. Modely vojáků jsou precizní a oplývají přímo neuvěřitelnými detaily. Jejich animace pak patří k tomu nejlepšímu, co můžete v dnešních videohrách vidět. Stejně kvalitní jsou pak mnohé efekty, tradičně již exploze nebo kouřové stopy. Sympatické jsou detaily, kdy vozidla explodují mnohem rychleji, pokud je zasáhnete přímo do palivové nádrže. Celkové vyznění a mnohdy přehnaná barevnost však nemohou plnohodnotně soupeřit s dnešní grafickou špičkou, i když odstup není nijak velký.

Zásadně bych vytknul slabší vykreslení stínů a pouze základní fyziku. Odletující předměty působí velmi přirozeně, ale destrukce je opět prakticky nulová. Na ovládání mi pak vadí nemožnost se vyklánět. Pokud hrajete na vysokou obtížnost, jste neustále zasypáváni stovkami střel. A jediná možnost jak střílet zpoza rohu je alespoň částečně se odkrýt, abyste viděli, kde je protivník. To však vede jen k tomu, že vám během vteřiny zrudne obrazovka. Nechci tím říct, že na úrovni Veteran je hra nehratelná. Jen si myslím, že by tento ovládací prvek přispěl k realističtějšímu pojetí.

Kde hra boduje na maximum, je mód Special Ops a zejména multiplayer. Obě tyto části si zaslouží samostatnou recenzi, nicméně už teď je jasné, kde budou stovky tisíc hráčů trávit následující týdny svého života. Special Ops je v podstatě souborem různých úkolů pro jednoho nebo dva hráče. Ty jsou rozděleny do pěti bloků se zvyšující se obtížností. Najdete tu úplně nové scény, které v kampani nebyly dostupné. Významně prodlužují herní dobu, která nepřesáhne osm hodin na střední obtížnost. Namátkově mohu uvést třeba přechod přes most, který brání desítky nepřátel s podporou vrtulníků nebo tichou likvidaci ruských hlídek v zimním lese. Získat maximální tříhvězdičkové hodnocení u všech úkolů je mimořádnou výzvou, kterou dokončí jen malé procento nadšenců.

Vše podstatné již bylo řečeno a na závěr tak nezbývá konstatovat, že pokud jste fanoušky prvního dílu, pak ten druhý určitě nezklame. V mnoha ohledech svého předchůdce překonává a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Pro mě bylo zpracování některých levelů trochu hůře stravitelné, ale jinak jsem se bavil skvěle.