MotoGP 09/10

Podobně omezené pojetí závodní hry samozřejmě není vůbec šťastné. Že si tím Capcom nenakloní příznivce poněkud realističtěji zpracovaných motorek je jasné, ale že odradí i velkou skupinu fandů arkádové jízdy, už je na pováženou. Atraktivita hry tak rapidně klesá již pár minut po spuštění, místo aby lákala na adrenalin, souboje ve vysoké rychlosti a odvážné předjížděcí manévry, od hraní málem odpuzuje. Ačkoliv osobně nic proti arkádám nemám a když se povedou, dokážu si je užít stejně jako propracovaný simulátor, tenhle pokus o závody bych pravděpodobně brzo zavrhnul, nebýt plánované recenze.

Strohé hlavní menu na první pohled opravdu neslibuje mnoho zábavy. Máme tady Time Trial ke kterému není co dodat, stejně jako k multiplayeru (řešený je přes Xbox Live, respektive split-screen). Za režim rozdělené obrazovky přesto díky, pomalu se nám z her vytrácí (a to i na konzolích), tady se s ním ale počítá, dokonce i horizontální/vertikální dělení vám dají vybrat. Po prvním závodě však úsměv asi poněkud zmrzne, jakkoliv lze do souboje přizvat také AI jezdce, celé klání funguje na arkádovém principu. Namísto klasického řešení, kdy rozhoduje pořadí a šachovnice, tu figuruje jízda proti časomíře – a kdo nestihne dojet do cíle ve stanoveném limitu, končí.

Jako další jsem vyzkoušel jednotlivý závod a pak i celou sezónu, bohužel ani zde se nadšení nějak nedostavilo. Oboje se skrývá v šuplíku nadepsaném Championship, oboje jede podle stejné šablony a pravidel, no a oboje je zpracováno standardně a docela nudně. Díky volným tréninkům a kvalifikacím si lze vylepšit pozici na startovním roštu, ale cosi jako garáž zcela absentuje. Pravda, je možné nastavit si lehce motocykl, navolit měkké nebo tvrdé pneumatiky, sílu přední i zadní brzdy, stupně v převodovce a podvozek, vše ovšem jen tak od oka, podle citu a prostřednictvím jednoduchých posuvníků. Změny sice jsou při jízdě patrné, ale proč se snažit, když se nesnaží soupeři a i se základním nastavením jsou snadno k poražení?

Nijak nepomáhá ani atmosféra a prezentace, po nahrání dat (mimochodem počkáte si pokaždé minimálně půl minuty) se jen zjevíte na okruhu, odkroužíte tři kola a šmytec. Následuje stručná tabulka s výsledky a kdo bude chtít, může si dát nudný replay. Nudný proto, že opakovačka disponuje jen dvěma kamerami – zpoza motorky (ze které jste již celý závod viděli a odjeli) a pak televizní, poskládané ze záběrů nasnímaných z okolí trati. Něco jako stupně vítězů, předávání trofejí a šampaňské se samozřejmě nekoná, vrcholem je v tomhle směru pohled z hledí pár vteřin před startem, kdy si jezdec sedá na motocykl a hází očkem po hosteskách. Při třetím závodě ho už budete znuděně a automaticky odmačkávat.

Závan zábavy nastoupil v mém případě až s režimem Arcade. I ten umí jednotlivý závod a celou sezónu, řídí se však pravidly zmíněnými u split-screenu. Hned po startu se tak rozbíhá nemilosrdný odpočet a nestihnete-li dojet v daném čase do cíle, končíte. Limit je pochopitelně napjatý a ani bezchybná, a maximálně rychlá jízda, nemusí k dokončení okruhu stačit. V arkádovém duchu je proto třeba sbírat bonusové vteřinky navíc, tu za jízdu v ideální stopě, ve slipstreamu, za parádičky na zadním kole, či za povedené předjížděcí manévry. Celé to trochu připomíná automatové série typu Hang-On (pamětníci vědí), konečně i zde se po vynulování časomíry objeví tradiční „continue“ a tři pomyslné životy.

Zatímco na stařičkých SEGA automatech jsme usilovali o dojetí co nejdále, ve smyslu krajinek a států USA, v MotoGP je takhle provedena celá sezóna. Naškudlené vteřiny k dobru se navíc převádějí do dalších závodů, celkově je tedy docela výzva dokončit kompletní ročník, neřku-li protočit hned několik sezón v řadě. Přestože podobný styl závodění závisí dost na štěstí (mnohdy vám jízdu pokazí pletoucí se soupeř, jindy doběhne limit jen pár metrů před cílovou čárou) a k frustraci nebývá nikdy daleko, arcade mód mne opravdu bavil. S vhodně zvolenou obtížností (já jezdil na tu třetí a nezdála se přemrštěná), jakož i s umně zvolenou závodní strategií, se nakonec o přísun bodů není třeba obávat. Jakkoliv tenhle automatový duch k licencované MotoGP hře moc nepasuje, hratelnost mu nelze upřít.

Co se naopak očekává a dnes pomalu až vyžaduje, je propracovaná kariéra. Nechybí ani zde a je tím druhým důvodem, proč dát MotoGP 09/10 šanci. Zpracována je obdobně jako v minulém ročníku vyvíjeném v Milestone, totiž ve znamení mladé vycházející hvězdy. Do víru závodění tak naskočíte coby talentovaný jezdec, kterého je nejprve potřeba si vytvořit (jméno, číslo, národnost, domácí okruh…) a postavit pro něj nový tým. Vybírá se vše, od pojmenování stáje, přes dodavatele motocyklu, až k týmovým barvám a skinům stroje i kombinézy. Proklouznul sem dokonce také malý manažerský aspekt, když kromě vlastního závodění najímáte členy týmu, případně volíte mezi sponzory.