Eurogamer.cz

MotoGP 10/11

Podivností a otazníků se vznáší dost i v reparátu.

Mistrovství světa silničních motocyklů se u nás těší větší popularitě než konkurenční šampionát SBK. Ve světě virtuálním je tomu ale přesně naopak, tady vítězí superbiky pod taktovkou milánských Milestone, zatímco série MotoGP pomalu upadá a chřadne. Časy, kdy platila za povedenou a zábavnou, jsou dávno pryč, jakmile se totiž k oficiální licenci dostal Capcom, nastal výrazný a viditelný kvalitativní sešup.

Prapodivné experimenty a pomalu každý rok nový vývojářský tým motorkám opravdu neprospěly. Loňská MotoGP 09/10 potom nasadila těmhle rošádám korunu, když bylo její výrobou pověřeno studio Monumental Games, které málem nikdy předtím žádné závody nestvořilo. Výsledkem byl nepovedený titul, o kterém se mnoho dobrého říct nedalo. Capcom ale Britům překvapivě důvěru ponechal a možná i s vědomím, že „horší už to snad být nemůže" měli letos šanci na reparát.

Bezprostředně po prvním spuštění nového MotoGP 10/11 jsem zavítal do menu s hlavním nastavením, abych omrknul případné změny. Od posledně se toho však žel bohu mnoho nezměnilo a listování zdejšími nabídkami způsobí nebohému hráči spíš kopřivku, než radost. Opět tu například máme obtížnost dělenou na Gentle, Moderate, Severe a Insane. Těžko říct, co z toho je ekvivalent zavedené easy až hard stupnice, doplněné případně volbou simulace. Stejně tak těžko říct, na které z úrovní vám budou pomáhat obvyklí pomocníci typu kontroly trakce, jakéhosi ABS, či automatické převodovky.

Je snad příliš troufalé chtít si u závodní hry všechny tyhle aspekty natvrdo vlastnoručně nastavit? A vybrat třeba i úroveň jízdního modelu, možné poškození motorky, neřku-li zranění jezdce, přísnost traťových komisařů, nebo míru funkce catch-up? Vážně žádám od oficiální hry motocyklového MS, posvěcené promotérem Dorna, tak moc? Pánové z Monumental Games si zjevně myslí, že ano. Jedinou novinkou, kterou mi od loňska dopřáli, tak zůstává rozšířená délka závodu. Někdejší formát „tři kola a dost, tohle musí stačit všem" byl evidentně přehodnocen a nyní lze na trati strávit klidně i kol dvacet, machři si dokonce mohou dopřát plnou délku závodu.

Roztrpčen svérázným přístupem jsem tedy raději nahodil režim Challenge, který posledně patřil k tomu lepšímu z nabídky. Když arkáda, tak se vším všudy a „mód výzvy" se této myšlenky drží vskutku bezezbytku. Zdejší závodění staví na až automatovém pojetí, kdy je vaším jediným nepřítelem ubíhající čas. Úvodní vhození mince přirozeně chybí, po startu se nicméně rozeběhne nemilosrdný odpočet a nestihnete-li projet pod šachovnicí, končíte. Daný limit je pochopitelně velmi napjatý, takže bonusové vteřinky k dobru (udělované za jízdu v ideální stopě, ve slipstreamu, za předjetí soupeře...) se věru hodí.

Minule jsem tenhle mód přirovnával ke klasice typu Hang-On a není důvod na tom cokoliv měnit. Tohle je totéž, takřka přes kopírák, včetně oněch tří „životů" a následného nápisu „Continue". V MotoGP 10/11 si tak můžete střihnout jeden závod, ale i celou sezónu, přičemž protočit kompletní šampionát už se skutečně jeví jako mistrovská výzva. Jakkoliv se podobné radovánky k oficiální hře MS příliš nehodí a působí až nepatřičně, zábavu a návykovou hratelnost má Challenge mód bezmála zaručenu. S vhodně zvolenou obtížností a chytře vykoumanou strategií to nakonec ani nemusí být příliš frustrující – byť zákeřná AI (více o ní za chvíli) i tady vystrkuje růžky.

S povděkem musím kvitovat též odemčené a od samého začátku přístupné kubatury a jezdce. Ano, ani tohle nebylo vloni samozřejmé a kdo chtěl naskočit rovnou na stroje třídy Moto2, respektive MotoGP, měl v podstatě smůlu. Hra žádala začít pěkně od píky, s malorážkami a další herní obsah si teprve vyjezdit, zasloužit a zpřístupnit. S tím je naštěstí konec, klidně se hned v prvních minutách vysekejte v kůži koho chcete, k dispozici jsou všichni jezdci, stáje i tratě sezóny 2010. Otestovat svůj um můžete jak v jednotlivých závodech, tak i v celém šampionátu, chybět nemohou ani klasické položky Time Trial a Multiplayer. V případě X360 verze je možno utkat se ve split-screenu, potažmo přes Xbox LIVE až ve dvaceti hráčích.

Pro úplnost ještě vysvětlení k licenci. Jakkoliv hra i tentokrát nese v názvu dvojici sezon, na disku je dostupná přirozeně jen ta uplynulá, ročník 2011 ožije až dodatečně. Stane se tak prostřednictvím update, pokud jste se tedy těšili na Karla Abraháma již v sedle motocyklu MotoGP, budete si muset ještě počkat. Prozatím je stále v Moto2, kromě něj je pochopitelně tamtéž k dispozici i Lukáš Pešek a chybět nemůže ani Jakub Kornfeil na stroji kubatury 125cc. Českou stopu ve hře uzavírá tradičně brněnský Masarykův okruh.

Startovní trailer

Arkádovému pojetí hry zcela odpovídá i vlastní dění na trati. Ať už blbnete v rozverném Challenge mode, či se snažíte být serióznější v režimu World Championship, pokaždé je nutno tolerovat jisté arkádové výstřelky. Kupříkladu pravidla, zdržovat se s jejich dodržováním je prakticky zbytečné, ostatně MotoGP 10/11 ani žádná neuznává. Na penalizace a tresty, tu za zkrácení tratě, jindy za zavinění kolize se soupeřem, se tady nehraje, zrovna tak absentuje vedení závodu, traťoví maršálové a vlajky. Trestné vteřiny k výslednému času inkasujete pouze za jízdu mimo asfalt, což je vtipné – zvlášť když si vyjetím do kačírku po nedobrzdění vlastně sami uškodíte a cenné sekundy tak ztrácíte dvakrát.

Proti přístupnějšímu pojetí a snaze vyjít vstříc široké závodnické obci samozřejmě nic nenamítám, každopádně tvůrci mohli stejně tak potěšit i opačnou stranu závodnického spektra, dychtící po něčem kapku realističtějším. Namísto toho však nově přidali ještě funkci Second Chance, díky níž můžete napravit všechny své případné chyby, prostým převinutím času zpět. Spadli jste z motorky? Přehnali jste to s nájezdovou rychlostí do šikany, či snad šli příliš razantně na brzdy? Žádný problém, naše druhá šance vás zachrání. Přetočte si záznam až o desítky vteřin nazpět a naskočte zpátky do sedla v okamžiku, kdy jste měli ještě vše pod kontrolou.

Na druhou stranu, tyhle hrátky s časem á la Prince of Persia, nebo Squadra Corse Alfa Romeo (kterážto s takovým nápadem měla mezi závodními hrami asi premiéru), se vážně docela hodí. Jednak kočírovat silnou motorku není legrace a pokud si navolíte nejvyšší obtížnost, docela se zapotíte. Tady už je potřeba citlivě zacházet s přední i zadní brzdou, neřku-li s plynem, hlídat posez jezdce na stroji, i přilnavost jeho pneumatik. A potom, ani schopný závodník se pádům a výletům z trati asi nevyhne, díky nevybíravé umělé inteligenci a necitlivému chování soupeřů.

REKLAMA

- komentáře

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...