If you click on a link and make a purchase we may receive a small commission. Read our editorial policy.

MotoGP 10/11

Podivností a otazníků se vznáší dost i v reparátu.

Na první pohled nevypadá AI zase tak špatně, když každý závodník jede trochu jinak, volí krapet odlišnou stopu a tak dále. Do tupého vláčku, slepě kopírujícího ideální linii okruhu, mají místní oponenti daleko. Ovšem nepatří ani k ohleduplným a férovým závodníkům, respektujícím ostatní borce na trati a jejich prostor. Mnohokrát jsem byl na výjezdu ze zatáčky vytlačen až za obrubník, protože úchvatná AI prostě usoudila, že stroj pod jejím vedením má asi přednost, potažmo že tento prostor je volný a nic jako hráč bojující o každý centimetr trati se v něm nenachází.

Zatáčky jsou vůbec plné kontaktů - tolik strkanic jako ve zdejším jediném závodě (na tři kola) neuvidíte dost možná v reálu ani za celou sezónu. Jistě, je snadné přijmout skutečnost, že jsme všichni hrozní amatéři, na místo v seriálu mistrovství světa nemáme nárok a zdejší dokonalé AI se jen pleteme pod kola, s následky z toho plynoucími. Nicméně tohle je v uvozovkách jen hra a měla by počítat s eventualitou, že ne každý kdo se ujme gamepadu je Valentino Rossi. Navíc umělá inteligence vás často není schopna čistě předjet ani na rovince, takže kdo je tady amatér?! Při pohledu na soupeře, najíždějící zatáčky zeširoka a klidně z trávy (přirozeně bez ztráty rychlosti - podvádění, catch-up a kdo ví co ještě, se viditelně předvádí) se odpověd sama nabízí...

V MotoGP 10/11 si je zkrátka na každém kroku nutno připomínat, od koho hra je a na jaké publikum míří. Přijmete-li její pravidla a trochu svérázné pojetí, zabavit určitě dokáže, ale řadu věcí musíte přejít, či se jim podvolit. Konečně na stejném principu funguje i kariéra, místní patrně nejhutnější herní režim. Také ona pracuje v arkádových mantinelech a je vystavěna na postupném zlepšování se, respektive zdolávání nastolených milníků. Nesmí vás proto otrávit neustálé počítání plusových a mínusových bodíků, nečekané úkoly od týmu (zadávané během závodu), ani na hlavu postavené akce mimo hlavní dění.

Career Mode zůstal od loňska prakticky nezměněn, opět hrajete za naprostého nováčka s čerstvě podepsanou smlouvou v kapse. Začínáte přirozeně mezi stopětadvacítkami a v ne zrovna špičkové stáji, potažmo na konkurenceschopném motocyklu. Znovu jde hlavně o reputaci a hromadění zkušeností, což jsou právě ona plus/mínus, sbíraná přímo v závodech. Kladně je hodnocena jízda v ideální stopě, ve slipstreamu, čistě zajeté úseky trati, předjížděcí manévry, celkové umístění..., záporně potom použití druhé šance, kolize s ostatními, či propady v pelotonu. Výsledkem je, jak jinak, rostoucí status jezdce, na nějž je vázáno celé fungování týmu.

Hráč najímá PR manažery a následně rozjímá nad nabídkami od sponzorů, které tihle kravaťáci dokážou zajistit. Zapotřebí jsou i schopní inženýři, na jejichž bedrech stojí další vývoj motorky, jejích upgradů a jízdních vlastností obecně. Vše přitom souvisí se vším, tudíž čím vyšší úrovně vaše virtuální závodní já dosáhne, tím lepší spolupracovníci budou k dispozici a tím úspěšnějšího progresu je možné dosáhnout. Zajímavým zpestřením je i jedna z letošních novinek, totiž režim kooperace. Máte-li po ruce šikovného kamaráda, může v kariéře zastat roli týmové dvojky a spolupodílet se na budování stáje. Vše se tak nejen zrychlí, ale možná bude i zábavnější, je-li v závodě opravdový parťák.

Ačkoliv vás kariéra může klidně otrávit, díky pojetí „na slabém stroji a v podprůměrné stáji na rychlý úspěch zapomeňte", patří stejně jako vloni k tahounům hry. Prokousat se od malorážek až k MotoGP zabere klidně několik týdnů - prostor ke zlepšení a motivaci je obrovský, stejně tak se nabízí několik možností, jak cestu na vrchol pojmout. Je vždycky velké dilema, rozhodnout se co dál po sezoně - zda pokračovat v zaběhnutém týmu, zkusit nový motocykl, nebo i štěstí ve vyšší třídě. Záleží na nabídkách (jsou závislé na reputaci a celkovém umístění) a zdravém úsudku, ostatně Pešek s Abrahámem by mohli vyprávět.

Ve jménu arkády a zjednodušování se však nesmíte moc podivovat nad nesmysly, které kariéru provázejí. Akce mimo sezónu jsem už nakousnul, v rámci rádoby divoké karty si třeba můžete střihnout extra závody nenáležící kalendáři MS. Je ale dost divné, že v nich závodíte na tratích a s jezdci MS. To si takhle odjedete velkou cenu v Brně ve třídě Moto2, načež za dobrý výkon obdržíte pozvánku do Německa, na svezení s MotoGP. Následuje výlet zpátky v čase na Sachsenring a opakování měsíc starého závodního víkendu – co se liší, je pouze vaše účast v královské třídě. Bylo by asi lepší navléknout to jako privátní testování, než přemlouvat všechna esa MotoGP aby jela s vámi a dělala vám kompars.

Nepochopil jsem ani pointu zadávání úkolů přímo z boxové zídky, kdy třeba šéf stáje požaduje držet se v daném úseku v ideální nejrychlejší stopě (to je snad samozřejmost, ne?), jet co možná nejvyšší možnou rychlostí (a tohle také, závodíme přece?) případně zastrašit (či ještě lépe rovnou předjet) borce jedoucího toho času tři místa před vámi. Jistě, všechny tyhle kratochvíle resultují zase jen v další dodatečné plusové body a kredit pro hráče, ale jiný smysl nemají, jsou zadávány takřka náhodně a v oficiálním licencovaném titulu působí prapodivně, téměř nevhodně.

Podobně vesele rozporuplná je rovněž možnost vyměnit motorku uprostřed sezóny. Však proč se trápit na Aprilii, Honda je zjevně lepší, nabídku od továrny jsme už dostali (jezdíme výtečně), tak proč čekat až na konec roku? Posledním vtipným odhalením je možná relativně dobře schovaná a jistě snadno přehlédnutelná nabídka asistentů. V menu nastavení motocyklu (k dispozici jsou obvyklé záležitosti jako výběr pneumatik, úprava podvozku, či převodovky...) je k mání také záložka „assists", skýtající – světe div se – několik v úvodu vzpomínaných pomocníků. Zapnout lze například ekvivalent ABS, kontrolu trakce, pomoc s bržděním, případně automatického jezdce (zvládá se sám choulit do klubíčka a vrtět na sedačce).

VERDIKT: O něco málo lepší než loňský ročník. Monumental Games dokázali, že nejsou úplnými ignoranty, když si vzali k srdci některé výtky a pár záležitostí dokázali opravit. Přesto jen šestka, protože těch podivností a otazníků se kolem hry vznáší pořád dost. MotoGP 10/11 tak zaujme asi jen nenáročné hráče, kteří nemají zájem moc toho nastavovat ani měnit a ke štěstí jim stačí aktuální licence. Je však vcelku tristní, že v poměru zábava/obsah/hratelnost i po letech stále vítězí staré dobré MotoGP z dílen Climaxu.

MotoGP 10/11 pro X360 a PS3 už u nás Cenega vydala a dá se sehnat z Xzone.

6 / 10

Sign in and unlock a world of features

Get access to commenting, homepage personalisation, newsletters, and more!

Find out how we conduct our reviews by reading our review policy.

In this article

MotoGP 10/11

PS3, Xbox 360

Related topics
About the Author

Marek Beniač

Contributor

Comments