Napoleon: Total War Dojmy

Stránka 1 z 2. Stránka 2

Vydání nejnovějšího dílu ze série Total War, ve kterém bude hrát ústřední roli sám veliký Napoleon Bonaparte, se kvapem blíží. Prozatím jsme tedy dostali možnost zahrát si alespoň preview-verzi této velmi očekávané strategie a podělit se s vámi o získané poznatky. Ač byla poskytnutá verze Napoleona herně značně osekaná, přesto byla jeho instalace jedna z těch zdlouhavějších. Steam si postupně přes internet nasosal bezmála 18GB dat (stejnou velikost by měla mít i finální verze), což je o pár GB více než má celé Empire Total War (včetně datadisku Válečná stezka).

Preview-verze mi nabídla celkem tři herní módy. Jedním z nich byl klasický tutoriál, který předpokládám drtivá většina hráčů potřebovat nebude, neboť slouží k seznámení se základními herními funkcemi, bojovými taktikami a herními možnostmi na strategické mapě kampaně. Na druhou stranu musím pochválit autory, že i tutoriál zakomponovali do dějové linie, neboť se odehrává v letech 1778 - 1793 a jeho námětem je příchod Napoleona z Korsiky na pevninskou Francii.

Podle toho, co bylo vidět v menu Napoleonských kampaní, je zřejmé, že kromě tutoriálu vás v plné verzi čeká postupně italské, egyptské a evropské tažení korunované událostmi kolem asi nejznámější bitvy u Waterloo (18. 6. 1815). Z toho vyplývá jasná linearita celého děje a svobodné rozhodování si člověk užije jen v rámci předem daných scénářů.

Jediná kampaň, která v mém případě šla spustit, byla ta italská odehrávající se v letech 1796 až 1797. Mapa Evropy se v tomto případě scvrkla na velmi podrobný výsek oblasti pokrývající jihovýchodní cíp Francie, severní Itálii a část jihozápadního Rakouska. Má startovní pozice byla v nejzápadnější provincii s městem Nice a úkolem bylo dostat se libovolným způsobem do nejvýchodnější oblasti a obsadit rakouské město Klagenfurt, načež si tak otevřít cestu na Vídeň, kde vládla habsburská monarchie.

Tento na první pohled snadný cíl nemá úplně primitivní řešení. Francie vlastní na celé mapě pouhou jednu provincii, Rakousko má naproti tomu hned osm strategických lokalit (před Alpami i za nimi). Ostatní národy, které se zde vyskytují, jsou navíc všechno možné, jen ne přátelsky nakloněné Francii.

Jednotlivé herní tahy představují relativně krátké období (14 dnů), takže na italské tažení jsem měl necelou padesátku tahů, do kterých jsem musel splnit hlavní cíl a dojít až ke Klagenfurtu. Mě se to podařilo v květnu 1797, takže jsem měl ještě časovou rezervu. Spěchal jsem až moc a svým špatným načasováním jsem si i pěkně zavařil...

Když už jsem totiž na sklonku roku 1796 vlastnil klíčové provincie před branami Alp, nepočkal jsem a s celkem početnou armádou vyrazil do hor. Hned na to padla na Alpy sněhová přikrývka a mrazy spolu s nedostatečným zásobováním si vybíraly krutou daň v podobě vysokých ztrát v řadách vojáků. Nakonec jsem si musel udělat neplánovanou zastávku na trase, naverbovat nové síly a s příchodem jara vše vrhnout proti Klagenfurtu, což nakonec proběhlo úspěšně a já mohl slavit.

Tato kampaň (věřím, že stejné to bude i v ostatních) skýtá různé možnosti, jak jí hrát. Můžete se postavit do role ničitele, který funguje stylem spálená země, nebo se snažit vhodnou zahraniční politikou postupně na svou stranu proti Rakousku získat ostatní národy. Ty posléze umožní vojenský přístup bez nutnosti s každým únavně válčit. Jak zbrojení, tak mírumilovnější cesta ovšem vyžaduje neustálé velké finanční výdaje, které bez určité expanze a zabírání výnosných provincií prostě nepokryjete.

Na druhou stranu se mi vyplatilo několikrát se vzdát dobytého regionu a nepoštvat proti sobě dalšího silného protivníka. Jakmile jsem totiž "osvobodil" nějakou oblast od Rakušáků, která dříve patřila jinému národu, původní majitel si jí diplomatickou cestou okamžitě začal nárokovat. V případě souhlasu si lze touto cestou vytvořit silného spojence. Když jsem ovšem odmítl, automaticky mi tento neutrální stát vyhlásil válku a měl jsem o starost více. Jako lepší řešení se tedy určitě jevilo se nějak dohodnout, protože čas není neomezený a když musíte být i se svým vojskem za dalších několik měsíců na druhé straně mapy, je fajn mít krytá záda. Něco jiného by ovšem bylo, kdybych nikam nepospíchal, v takové situaci bych se vydírat nenechal. Jenomže tohle není Empire Total War, ale Napoleon, a na podobná rozhodnutí si hráč zřejmě bude muset zvyknout, určitě se budou hojně vyskytovat i v průběhu dalších kampaní.

Na stránku 2