Napoleon: Total War

Kampaň je možné si vyzkoušet i z pohledu ostatních mocností: Británie, Pruska, Rakouska a Ruska (za Osmanskou říši jde hrát jen egyptskou kampaň v multiplayeru). Je asi mrzuté, že menší frakce nebyly do tohoto výběru zařazeny, ale na druhou stranu se dá pochopit, že je Creative Assembly zkrátka nedokázali patřičně kvalitně zařadit do širšího scénáře. Z historického hlediska představovala většina národů pro Napoleona zhruba to samé, co kámen pro jedoucí tank.

Perfektním doplňkem kampaní jsou samostatné scénáře aneb slavné bitvy napoleonských válek. Nechybí kousky jako Slavkov, Borodino, Trafalgar nebo samozřejmě Waterloo, jehož průběh se můžete pokusit změnit. Bitvy jsou velice pěkně navržené a zvláště na nejvyšší obtížnost poskytují velice solidní výzvu, kdy musíte zručně obsluhovat několik front najednou. Kupříkladu Bitva u Drážďan, v níž se ujmete velení nad zakopanými jednotkami těsně před útokem početnějšího nepřítele, je v tomto ohledu hotové peklo. Malinko mi na scénářích vadilo, že se autoři nepokusili pozadí bitev vylíčit hlouběji a v podstatě jen suše oznámí, proti komu, jak a kdy. My idioti přes historii bychom se třeba také rádi něco dozvěděli...

Za obrovskou novinku lze považovat finální podporu plnohodnotného multiplayeru v kampani. Omezení na pouhé dva hráče sice není nic, z čeho bych se štěstím rozbrečel, ale rozhodně je to lepší než nic. Problém s delším čekáním na dokončení tahu protivníka, který u podobných her nutně vzniká, byl vyřešen velice chytře a elegatně. Ve hře existuje systém tzv. zástupných bitev, kdy protihráč může umělou inteligenci jednoduše vykopnout z křesla a sám se ujmout velení.

Creative Assembly se mimochodem s tím zastupováním AI nějak rozjeli, protože systém na podobném principu je obsažen i v singleplayeru. Že by je už přestalo bavit donekonečna se pachtit s něčím, co stejně pořádně nefunguje, když si to mohou hráči obstarat sami?;-) Před každou bitvou můžete klepnout na tlačítko pro vyhledání lidského protivníka, který v případě úspěchu převezme jednotky počítače. S adekvátně velkou hráčskou základnou by natolik prostinká idea mohla posunout zážitek ze hry na zcela jinou úroveň. Teoreticky. Ukáže až praxe, neboť aktuálně (před oficiálním vydáním hry) je reálně možné otestovat jen málo.

Věčné stigma celé série, umělá inteligence, se nikam významně neposunulo ani tentokrát. Na strategické mapě se počítač chová o něco inteligentněji, což je ale dáno spíše omezenějším herním polem než nějakým faktickým zlepšením. Jak známo, drastické problémy bývaly právě s kooperací mezi třemi světadíly v Empire.

V bitvách se počítačový protivník chová docela rozumně a zřejmě nejvíce mi vadila nemístná agresivita. A to i v situacích, kdy by měl hrát spíše o čas a zakopat se v městečku a přilehlých lesích ve snaze donutit mě ke kontaktnímu boji. Vyloženě mě pobavily situace, kdy proti mně byly na horizontu zformovány dva tisíce hlav domobrany. Tato gigantická linie lumíků se pak vydala na pochod smrti přes rovnou pláň. Jako demonstrativní ukázka účinků kartáčových střel na lidské tělo jistě dobré. Zase si ale nevzpomínám, že bych si mimo historické scénáře zahrál byť jedinou (!) ryze útočnou misi.

Po technické stránce nenechali Creative Assembly nic náhodě a Napoleon se tak jeví jako kvalitní záležitost. Je relativně svižný, nepadá, v pokročilejších fázích kampaně nedochází k často vyčítanému zpomalování. Drobná zlepšení grafického rázu sotva postřehnete, přesto vypadají mnohatisícové bitvy úplně stejně fantasticky a detailně jako před rokem. Total War je snad jediným druhem strategie, u které houfně využívám možnosti zoomu až těsně k bojišti, protože atmosféra by se dala krájet. I díky tradičně epickému soundtracku a skoro až mrazivě realistickému ozvučení.