Eurogamer.cz

NHL 12

Dobře vychlazená dvanáctka.

I nejlepší může být ještě lepší! Řeč je samozřejmě o NHL 11, kterážto navzdory svým kvalitám, skvělému hokejovému pocitu a výtečné hratelnosti (recenze 9/10) utrpěla v přípravném utkání před novou sezónou nepříjemnou porážku. NHL 12 jednoduše řadu prvků ještě více dotáhla, navrch přidala obvyklou hrst vylepšení, novinek a lákavých vějiček na hráče... a jakás byla, jedenáctko! Kliď se zpátky do šaten, tvoje dny skončily. Ačkoliv nejsou každoroční změny pro netrénované oko a neinformované škarohlídy většinou hned patrné ("vždyť je to pořád stejný, jak mohou vydávat tutéž hru pořád dokola a platit za nový soupisky plnou cenu já určitě nebudu"), my, kteří hokej každý rok doopravdy hrajeme, víme svoje.

Electronic Arts celou sérii neustále posunují směrem k ultimátní hokejové simulaci, navzdory takřka nulové konkurenci. S větším důrazem na fyzikální model, v rámci možností opravdu inteligentní AI a propracovanější ovládání i herní možnosti. NHL 12 se jako obvykle trochu jinak hraje a znovu působí ještě hokejovějším dojmem - ostatně autoři se i letos ohánějí až třemi stovkami drobných vylepšení. Všechno to povedené z let minulých ale zůstalo naštěstí netknuto, což rozhodně není kritika. Naopak, byla by chyba loňskou vypiplanou jedenáctku výrazně měnit, čehož jsou si naštěstí vědomi i v EA Canada. A čím že zabodovali tentokrát? A kvůli kterým opěvovaným novinkám budeme za NHL 12 utrácet? Proklepnuli jsme ty nejdůležitější.

První z inovací se hráči vnutí vlastně automaticky, když kamera po spuštění hry vyletí z haly (chvilku to málem vypadalo, že se EA Sports vracejí k někdejším efektním animovaným intrům), aby představila takzvané NHL Winter Classic utkání, aneb zápas pod širým nebem. Letos v lednu se na stadionu Heinz Field utkali místní Pittsburgh Penguins s týmem Washingtonu Capitals a právě tuhle retro parádu tvůrci na popud fanoušků zrekonstruovali. Přestože se po stránce herní nic až tak extra nemění, kromě chvílemi hustého sněžení a páry jdoucí hokejistům od úst, tohle je stejně jako v reálu především o atmosféře. A ta se povedla, díky historickým dresům, slavnostnímu nástupu, či zahajovacímu ohňostroji. Režim Winter Classic je navíc dostupný přímo z hlavního menu a ven, na mráz, lze vyhnat jakékoliv dva týmy.

Jen kosmetickou záležitostí naproti tomu není znovu řádně přepsaný kolizní engine. Veškeré srážky a bodyčeky tedy vyznívají ještě uvěřitelněji, přičemž osobně kvituji, že dopředu skutečně není nic dané. V potaz se znovu berou hlavně fyzické parametry obou borců i rychlost a povaha střetu, nicméně vzhledem k jakémusi koeficientu náhody a míře nevyzpytatelnosti ;) nikdy nevíte, kdo souboj ustojí, kdo skončí na ledě a kam se odplazí puk. Jistě, obři typu Zdeno Cháry mají velkou šanci, že právě oni vyjdou z potyčky vítězně, ale kontakty na sto plus jeden způsob neustále předvádějí, že podklouznout může i sám atakující. Mnohdy se k zemi poroučejí klidně oba zúčastnění.

Okoukané novinky

Vzpomenout by se patrně slušelo i proklamované padání helem, rozbíjení plexiskel a házení soupeře přes mantinel, ovšem to jsou přesně ty "novinky", které se vracejí a které v NHL už kdysi byly. Nadto nevypadají nijak úchvatně (sypající se plexi, hráč krkolomně letící přes hrazení) a leckomu budou spíš trnem v oku. Musel jsem se smát, když hned v prvním odehraném utkání (sice až ve třetí třetině, ale stejně) skončil po ostrém střetu hráč soupeře na naší střídačce. A ještě s achievementem Benched!, jakoby hra vážně musela tyhle prvky bezpodmínečně prodat.

Přepracovaný systém kolizí do hry jednoduše skvěle zapadl. Jestli u fotbalové FIFA 12 zprvu nově pojaté strkanice působily trochu násilně a naroubovaně, u hokeje je tomu přesně opačně. Nových pádů a animací si patrně začnete všímat až teprve po chvíli, tak přirozeně a nenásilně vše působí. Inu dobrá práce, přestože "hokejky" mají oproti kolegům "kopačkám" situaci o poznání snazší, hokej je kontaktní sport a bez neustálé hry do těla se prostě neobejde.

Výrazně přitvrdila také hra v brankovišti a obecně v prostoru před ním. I tady se inovovaný kolizní engine předvádí v plné síle, bránící hráči mají tendenci neustále čistit prostor a výhled pro gólmana, útočící zase hledají skulinku, jak se kolem urostlých beků obtočit, protáhnout a připravit si šanci puk byť jen tečovat. NHL 12 nabízí v tomhle směru řadu nových pohybů a animací, při pohledu na ně jakoby hráč skutečně cítil ono televizní expertní moudro, že "před brankou to hodně bolí". Ostatně svoje by k tématu jistě řekli také samotní brankaři - letos konečně více zapojení do dění a odpoutaní od své svatyně. Při potyčkách a závarech je napadající hráči nejednou nepříjemně rozhodí, pády na konstrukci branky, případně situace kdy končí ležící na zádech, či zcela mimo brankoviště, nejsou ničím neobvyklým.

Rozhodčí bohudík vše pečlivě sledují a nutno dodat, že i citlivě posuzují. Inkasovat dvě minuty za nedovolené bránění je vcelku snadné, muži v černém dokonce neváhali kolikrát vykázat hru do středního pásma. Potěšilo též rozumné zhodnocení situace, kdy byl můj útočník do brankoviště natlačen. Pro sudí mám vůbec slova chvály, zvlášť když se nerozpakují vylučovat ani počítačem ovládané hráče. Nepamatuji snad ročník, kdy by tým v moci AI chodil tak často na trestnou lavici. Pakliže ale rozhodčí prohřešek vidí, a ty fauly tam jsou (ani virtuální kanadsko-americká NHL se nehraje v rukavičkách), dotyčnému ihned udělí dvě minuty.

Rozhodčí je zde jenom "člověk"

Chvílemi dokáže být málem až nejistý, což působí sympaticky. Hned v jednom z mých úvodních zápasů došlo třeba na posuzování sporného gólu, respektive nasazení videorozhodčího. Inkasoval jsem po zdánlivé teči vysokou holí, ovšem už v reálu bylo zřejmé, že střelec se proti pravidlům neprovinil. Rozhodčí však překvapivě s zuřivou gestikulací naznačil, že branka neplatí a vše si ověří u videa. Emoce na uzdě kupodivu udrželi i hráči na ledě a v klidu vyčkali na konečný verdikt, kterým nemohlo být nic jiného, než uznaný gól - na což konečně při opakovačkách poukazovali i komentátoři. Klobouk dolů, takových situací přitom zažijete spoustu, viděl jsem pitvání branky dosažené bruslí (kopnul nebo nekopnul hráč do puku?) i neúmyslný zásah rukavicí.

Na skok ještě k brankařům, speciálně pak jejich "zoufalým zákrokům", pod čímž si představte všechny ty instinktivní pokusy zastavit puk. Po vzoru Dominika Haška mají nově snahu vykopávat a vyrážet kotouč směřující na branku za každou cenu, ať už se nacházejí v jakkoliv nešikovných pozicích. Aneb další hromada nových animací a pohybů, rezultující v ještě uvěřitelnější a atraktivnější počínání můžu v masce. Nejde přitom o žádné terminátory, skoro bych řekl, že mnohdy (nepříjemně?) překvapí tím, co dokážou pustit. Když jsem ale potom prohlížel replaye, většinou jsem musel uznat, že tenhle puk díky chaosu před brankou opravdu vidět nemohli, nebo že odraz kotouče byl tak nešťastný, že by ani Dominátor neměl šanci.

Prohlásit, že hra znovu o něco zpomalila a působí zase víc "simulátorově" by bylo snadné, nicméně taky hodně zjednodušené. NHL 12 si lze totiž maximálně upravit, užijí si ji tedy naprosto všichni. Díky možnosti ovládat ji pouze dvěma tlačítky i začátečníci a díky hardcore režimu, spolu s vypnutými asistencemi, též hokejoví mistři. Desítky posuvníků umožňují tradičně poladit takřka veškeré parametry, včetně rychlosti, přesnosti a míry s jakou se AI učí, potažmo hráči vypomáhá a do dění zasahuje. Obecně na vás ale NHL 12 nechá zase o trochu více práce, i se základním nastavením. Pro příklad už jenom puk, opět ztratil něco málo ze svého magnetismu, je více neposedný a snáze z čepele uteče. Speciálně pak při střelách s nápřahem, kdo chvíli stál... má svůj kotouč opodál.

O něco nepříjemnější jsou rovněž obránci, když nedávají útočníkům tolik prostoru. A sympatická pak věčná snaha o narušení souhry, hráči mají vůbec tendenci jít pořád po puku a jsou-li mu na dosah, hned ho čepelí zasáhnout. Pokusy o sklepnutí letícího kotouče tudíž uvidíte velmi často, pokud to jen trochu jde, hráči po něm vždy hokejkou máchnou. A buď jej z pásma vyhodí, nebo v případě útočníků alespoň přistrčí blíže spoluhráči, což znovu působí velmi hokejově a realisticky. Stejně jako neustálé dorážky a střelba. Jakmile se touš ocitne blízko branky a nechráněný, nikdo nekouká, nečeká a hned pálí. Nejednou se tak z gólu radoval kolega z útoku, jelikož automaticky počítal s vyražením střely a šikovně si najížděl.

Velmi patrné je taktéž proklamované předvídání některých situací. Spoluhráči čtou hru zase o fous lépe a předjímají například akce soupeře, respektive kazí jeho rozehrávky. Útočníci naproti tomu nečekají, až bek sebere puk v rohu, nebo za brankou, ale s vidinou že se tak opravdu stane hned vyrážejí vpřed. Absolutně nepochybujte o tom, že následná přihrávka do jízdy na červenou, když ne rovnou na útočnou modrou, může soupeři způsobit nemalé potíže. A pozor, tímhle stylem hraje i počítač, nejednou se za mými hráči vynořilo zapomenuté křídlo.

Legendy jsou zpátky!

V NHL 12 se vracejí Gretzky, Howe, Yzerman, Chelios, Bourque a mnozí další veteráni. Proč? Aby dokázali, že ještě neřekli poslední slovo. Děje se tak v módu Be a Legend, jakémsi Be a Pro naruby. Srovnání někdejších hvězd s těmi současnými je jistě zajímavé, tihle hráči už mají svoje renomé i jisté místo v týmu. Zadávané úkoly, jakož též pokyny od trenéra, se proto různí a bývají dost odlišné od toho, na co jsme u Be a Pro byli zvyklí. Najednou už nejste nadějnými nováčky, stoupajícími po stupíncích ke slávě. Kdepak, teď patříte k tahounům týmu, lídrům a oporám, na které celá organizace spoléhá. A hrát v kůži legendy je vážně zábava, škoda jen prvotního uzamčení celé skvadry, na úvod je k dispozici "jen" Jeremy Roenick.

Vidinu věcí příštích mívají občas i brankáři. Pokud mají čas, zastaví vyhozený puk na zadním mantinelu, pokud si pro něj však dojíždí obránce, nesnaží se zbytečně pomáhat. Už to není jako dřív, kdy dlouho váhali, či naopak chodili za každým kotoučem stůj co stůj, ať se ve třetině dělo cokoliv. Jsou prostě víc v pohodě, o dění v obranném pásmu mají větší přehled, více přemýšlejí a vůbec působí klidněji, ale i odvážně. Puky, které ještě rok-dva zpátky raději přikryli a přerušili tím hru, nyní odvážně a se zdravou drzostí vracejí zpátky obráncům. S lehkou nadsázkou lze říct, že AI už hraje málem jako člověk.

S popisem herních novinek bychom mohli strávit ještě spoustu času, tak moc odlišná NHL 12 je. Snad žádná z inovací přitom není krokem zpátky, většinu si budete jen s podvědomým přikývnutím užívat. Platí to kupříkladu i pro zvýšenou stabilitu vybraných hráčů, kteří toho od letoška ustojí o něco víc. Řeč je o borcích typu Crosby (znáte z videa), já to přímo ve hře pozoroval na průnicích božského Maria. Mistr Lemieux bruslil opravdu s nebývalou jistotou a menší kontakty se soupeřem přešel bez ztráty puku i rychlosti. Hezky vypadá též plynulejší přechod do pásma, při kterém se hráči naučili nechávat brusli na modré čáře, v snaze předejít postavení mimo hru. Pravda, zrovna tahle inovace si žádá chvíli cviku a dobré načasování..., ovšem o to víc pak oceníte zpracování puku a následný brejk.

Vylepšení ale utrpěl i samotný Be a Pro režim. Od nynějška lze čas strávený na lavičce přeskočit, lépe řečeno odsimulovat. Koho tedy nebavilo koukat přes mantinel na své spoluhráče a čekat, až přijde řada zase na jeho lajnu, může se posunout v čase. Novinka dozajista šikovná, zvlášť pro začátečníky a méně obratné hráče, kteří toho času na ledě ve třetí-čtvrté pětce mnoho neměli. Vše ostatní nicméně zůstalo zachováno, jsou tu jak připomínky (rady?) trenéra, tak průběžné hodnocení vašeho počínání. A pokud nechcete, time-shiftu ani využívat nemusíte, klidně si spořádaně počkejte, až vám vyčerpaný kolega pokyne ke střídání, žádný stres a žádné poznámky o nerealistických, arkádou zavánějících, prvcích.

Více o NHL 12

Z vizuální prezentace stojí za vypíchnutí nově pojaté statistiky, kde se ke strohým tabulkám přidala i TV grafika. Ta na obrázku hřiště znázorňuje nejen všechny střelecké pokusy a góly, ale také lokace všech bodyčeků, či zdánlivě zbytečné údaje o vhazování a zakreslená místa faulů. Přínosná je ovšem statistika střel, zpracovaná coby nákres branky s přesnými zásahy puků. Hned vidíte, co brankáři soupeře problém nedělá, které části své svatyně bezpečně pokrývá, potažmo že střílíte třeba stále jenom pod víko. Televizní dojem vylepšují rovněž jakési vizitky, shrnující dosavadní počínání vybraných hráčů v zápase, stejně jako replay servis, hbitě přinášející všechny důležité fragmenty utkání.

Co zůstalo takřka beze změny, a nutno dodat bohužel, je technické zpracování, hlavně pak grafika a celková prezentace zápasů. Ačkoliv NHL nehrajeme proto, abychom zkoumali počty polygonů, kvalitu textur a speciální efekty, sledovat stále stejné prostřihy, úvody do zápasů i záběry kamer, se opravdu omrzí. A co si budeme povídat, za těch 5-6 let od nástupu "next-gen" konzolí nám hokej nějak ustrnul, přinejmenším po vizuální stránce. Ostudu sice vyloženě nedělá a dívat se na něj určitě dá, lehký facelift by ale jistě nebyl na škodu (nebo až na příštích konzolích?). Tady mají EA pořád co dohánět, stadiony a obecenstvo v podání rivalů z 2K Sports hrají málem jinou ligu.

VERDIKT: Zase o něco lepší, realističtější a hokejovější. Už jedenáctka byla výborná, jakmile však vyzkoušíte nové střety, závary před brankou či obranné možnosti v NHL 12, na loňský ročník bude patrně už jen sedat prach. Co dodat, EA Sports se nový hokej znovu mimořádně povedl, lepší NHL jsme od nich ještě neviděli.

9 / 10

NHL 12 s českými titulky pro PS3/X360 je u nás v prodeji od minulého pátku.

NHL 12 Marek Beniač Dobře vychlazená dvanáctka. 2011-09-16T15:00:00+02:00 9 10
REKLAMA

- komentáře (8)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...