Portal 2

Ve světě robotů a absurdních vědeckých pokusů.

Testovaná verze: Xbox 360

První Portal byl bomba. Každý ho měl rád a vytvořila se kolem něj aura brilantnosti. Jen si myslím, že jsme trochu zapomněli, že byl první díl hodně krátký. Nevadilo nám to tolik jen proto, že byl "zdarma" přibalen k Orange Boxu.

Plnohodnotná hra, jakou je Portal 2, tak v podstatě musela přijít hlavně s větším množstvím obsahu a nějak zaonačit uzavřený příběh. Po jejím dohrání mohu říct, že obojí se podařilo. S napojením zápletky si Valve příliš velkou starost nedělali. Než aby něco zbytečně vysvětlovali, tak pár týdnů před vydáním hry pomocí patche prostě lehce poupravili závěrečné video z prvního dílu. Chell je v něm po explozi GLaDOSu kýmsi tažena ze scény pryč. Ten někdo jí vrátil zpět do výzkumného centra Aperture Science a na pár stovek let jí uspal. A teď se Chell probouzí do hodně černé noční můry.

Protože je příběh jedním z hlavních taháků Portalu 2, nechci o něm prozradit příliš. O čem ale mluvit mohu, jsou absurdní situace plynoucí z charakteru hlavních protagonistů. Například Chell, je typickou němou hrdinkou počítačové hry, což vede ke spoustě vtipných situací. Hned tou první je, když po ní robot Wheatly v rámci tutoriálu chce, ať mu pomocí tlačítka "A" řekne, že je v pořádku. Jenže na "A" je namapován skok. Takže Wheatly jí na to odpoví, že sice vyskočila, ale on chápe. Naproti tomu roboti a umělá inteligence toho nakecají, až to hezké není. A nejde jen o GLaDOS, ale i o vašeho nového kamaráda Wheatlyho, aneb jedno z "personalizačních jader" (personal core), jakýsi čip uvnitř kovové koule s jedním modrým okem.

Počítače byly ve světě Portalu vždy hodně ztřeštěné a k smíchu. Například předstírání nestrannosti hlavního nepřítele Chell, který ji neustále verbálně napadá a snaží se jí emočně rozhodit. Třeba tím, že jí řekne: "Většina lidí při probrání z umělého spánku vypadá hubenější, ale ty jsi přibrala". Což od plechové krabice prostě zní směšně. Právě absurdita, ironie, rádoby přísně logické uvažování umělé inteligence, její slovní průjmy a koneckonců i skvělé namluvení jsou na Portalu 2 jednou z nejlepších vlastností. Já bych dal herci za namluvení anglicky znějícího personal core jednoznačně Oskara.

Očekával jsem od příběhu trochu více vysvětlení, co se charakteru hlavní hrdinky týče. Sice jsem se pár drobností dozvěděl, ale mnohem více je zápletka o historii Aperture Science. Řekl bych, že narážek na sérii Half-life, která s Portalem sdílí stejný prostor, bylo tentokrát o něco méně než v prvním dílu. Pravda ovšem je, že jsem Portal 2 dohrál zatím jen jednou, takže jsem více pojítek mohl jednoduše přehlédnout nebo přeslechnout.

Trochu jsem se obával o hratelnost samotnou. Nicméně mě Valve příjemně překvapili, protože ačkoliv pocit z hraní je v podstatě stejný jako u prvního dílu, hratelnost samotná se velmi pěkně vyvinula. Stále máte portal gun, který střílí oranžový a modrý konec červích děr, jimiž můžete procházet, stále jsou na stěnách místností obří červená tlačítka a pořád na vás kulometné věže střílí. Nových věcí je ale opravdu hodně. Třeba laser, který aktivuje dveře, nebo kostky, jež dokážou jeho trasu změnit jakýmkoliv směrem. Oblíbil jsem si světelné mosty, po nichž se dá chodit, pohybující se tunely či barevné gely s různými vlastnostmi.

Nových prvků si užijete dosytosti a důležité je, že všechny parádně zapadají do původního konceptu a dále ho skvěle rozšiřují. Nejvíce jsem si vyhrál s různobarevnými tekutinami. Ty buď úmyslně kapají v testovacích komorách, nebo k nim získáte přístup při různorodých haváriích v budovách Aperture Science. Oranžový gel dodává velké zrychlení, modrý funguje jako trampolína, a bílý mění stěny, na kterých se původně nedaly vytvářet portály na ty, kde to jde.

Portal 2 je podstatně delší než jeho předchůdce, dohrání singleplayeru mi trvalo asi sedm hodin a další čas jsem strávil v kooperativním multiplayeru. S každým novým herním mechanismem se nenásilně seznámíte, pak je využit pro složitější hádanky a nakonec je zakomponován mezi ostatní, čímž vznikají komplikovanější puzzle. Díky tomu Portal 2 nabízí stále něco nového a ani jednou jsem se nepřistihl, že bych se nudil.

Celá hra je doslova rozsekána na velmi krátké úseky. Trochu mi vadilo, že po každých pár minutách jsem musel zírat na nahrávací obrazovku. Na druhou stranu, některé rozsáhlejší testovací místnosti nejsou tak frustrující jako v prvním dílu, protože i v rámci nich se hra ukládá. Nestane se, že byste po dlouhém procházení úrovní zemřeli a museli vše dělat znovu. Vždy je nutné pro úspěšné splnění úkolu velmi pečlivě prozkoumat okolní prostředí. V jednom případě jsem tak neudělal a zasekl se asi na dvacet minut na jednom místě, než jsem si všiml zdi, na které šel vytvořit portál. Kdyby hrál Portal 2 Vladimir Iljič Lenin, jistě by prohlásil: "Koukat se, koukat se, koukat se."

Chell se do prostředí testovacích laboratoří Aperture Science vrací po dlouhých staletích a prostředí tomu odpovídá. Částmi komplexu prorůstá vegetace, některé kovové plochy jsou řádně prorezivělé a spousta mechanizmů už nefunguje. Proti sterilnosti původní hry je to příjemná změna. Poměrně dlouhou dobu se pohybujete i mimo testovací místnosti, tedy za jejich stěnami. To je také perfektní, protože konečně vidíte, jak všechny pasti a nástrahy fungují zvenčí. Rovněž si poprvé budete moci prohlédnout obrovské prostory, ve kterých se testovací laboratoře nacházejí. Téměř třetina hry je pak zasazena do velmi specifického prostředí, ale jestli nechcete vědět více, přeskočte první odstavec na druhé straně recenze.

- komentáře (34)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...