Portal 2

Po cirka dvou hodinách se hlavní hrdinka dostává do starých testovacích laboratoří Aperture Science. Ty byly vybudovány v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století za stejným účelem, ke kterému slouží ty moderní. Prostředí je správně retro, atmosférou mi připomnělo steampunk náladu z prvního Bioshocku. Právě zde se poprvé setkáváte s různobarevnými gely a téměř celá tato pasáž je na nich postavena.

Podstatnou roli v Portalu 2 má kooperativní multiplayer. Ten se dá hrát jak na jedné konzoli skrze rozdělenou obrazovku, tak i přes internet na konzolích a PC. Oficiálně možnost splitscreenu na PC Valve nepotvrdili. V rámci kooperativní kampaně se vžíváte do role dvou robotů. Oba mají jinou povahu a opět se jedná o brilantní polidštění umělé inteligence. Tihle dva vypadají asi ze všeho nejvíce jako Laurel a Hardy.

Každý z nich má k dispozici dva portály, celkový počet se tedy rozrostl na čtyři. Testovací místnosti jsou i díky této možnosti podstatně komplikovanější a bez kooperace obou hráčů se nedají dokončit. Nejde jen o prosté střílení portálů, spolupráce obou robotů často přechází ve velmi nebezpečnou hru. To když se jeden vydává pro potřebný předmět a druhý má jeho osud ve svých rukou, když mu uvolňuje cestu.

of

Caption

Attribution

To vyvolává mezi oběma hráči silný pocit vzájemné potřebnosti a zároveň nahrává spoustě vtipných situací. Na rozdíl od singlu totiž smrt neznamená konec a opakování úrovně. Naopak, zabitý robot je znovu vyroben a vpuštěn na začátek levelu. S kamarádem jsme si díky tomu užili spoustu legrace, když se občas, samozřejmě omylem, spustil drtič právě v momentě, kdy pod ním probíhal ten druhý.

Ke skvělé kooperativní zábavě přispívá i promyšlená komunikace obou hráčů. Na jediném tlačítku je namapován kontextový ukazatel. Tím lze velmi jednoduše ukázat, kam si přejete umístit portál, kde by měl váš parťák stát, nebo že má vzít támhletu kostku. Samozřejmostí je podpora pro mikrofon a sluchátka, ale virtuální ukazovátko má své místo, i když se oba hráči mohou domlouvat přímo. Je totiž jednodušší ukázat, že chci portál na konkrétní místo, než se snažit kolegovi vysvětlit, že ho má umístit támhle, mezi ty dva bílé panely. Zvlášť, když takových panelů je úroveň plná.

K radosti z úspěchu nebo jen ke škádlení vašeho spoluhráče slouží celá řada emocionálních gest. Po splněném testu si můžete plácnout rukou "hi five" a když jen tak tak uniknete smrti, vzájemně se obejmete. Když se tomu druhému něco nepovede, nic ho nepovzbudí více, než pořádný výsměch. Kooperace je parádní a po Left4Dead se tomu ani nedivím, Valve ji prostě umí na jedničku.

Z technického hlediska není Portal 2 žádná velká extáze, Source engine už je prostě dost starý. Přesto jsem s ním stále spokojen, žádné větší grafické hody ani nepožaduji. Menší rozdíl je v kvalitě zobrazení kapalin, což autoři vysvětlili například na letošním GDC. Stáří Source engine je pak vidět třeba u vzdálenějších staveb, které nekompromisně mizí v mlze. Podstatně více, než kdy jindy, jsou využívány dynamické stíny, chvílemi jsem měl pocit, že hraji nějaký horor a ne logickou akční hru.

Už jsem zmínil velmi časté nahrávací obrazovky. Nicméně to může souviset s tím, že na vás v úrovních stále někdo hovoří. Objem mluveného slova je ohromný a možná kvůli tomu museli autoři Portal 2 tímto způsobem rozkouskovat. Hudba mě v podání Valve nikdy příliš neoslovovala, takže přestože atmosféře pomáhá, samostatně bych si ji, na rozdíl třeba od té z Mafie 2, nikdy nepustil. O vynikajícím fyzikálním modelu se snad v případě Source engine ani nemusím zmiňovat. Celkově je podle mě stejně nejdůležitější, jak autoři starší technologii dokázali využít, než to, jestli jí chybí nějaké nové efekty.