Recenze Prototype 2

Když se chcete vyřádit v ulicích s mašinou na zabíjení.

Mám takovou teorii, že městské akce typu GTA jsou tolik úspěšné především proto, že se hráč dokáže mimořádně snadno vžít do jejich prostředí (většina z nás žije ve městech) a zároveň není při svých aktivitách ve hře omezen žádným "příběhovým koridorem", jako například v klasických akčních hrách. Tím vzniká zábavné a pestré hřiště, onen opěvovaný "sandobox", ve kterém můžete dovádět v rychlých autech nebo gejzírech více či méně groteskního násilí na obyvatelích města. Prototype 2 nabízí téhle zábavy v takovém měřítku, až se to vymyká popisu. Už antihrdina prvního dílu dokázal rozpoutat kolem sebe pořádnou spoušť, ale jeho nástupce je ještě daleko schopnější. Pokud si tedy chcete užít pocit "jsem totální mašina na zabíjení, srovnatelná s živelnými pohromami typu tornádo", pak je tahle hra zřejmě tím nejlepším, co lze v daném směru najít. Pocit vlastní síly a bezmocnosti všech okolo dominuje hraní od začátku do konce.

Nejsem hrdina

James Heller, seržant amerického námořnictva, se vrací do New Yorku ke své rodině. Ve městě ale právě propukla druhá epidemie obávaného "Viru Mercer", která proměňuje lidi v krvelačné zmutované bestie. Heller nachází svoji ženu a malou dcerku roztrhané na kusy a jeho život se smrskne do jediného cíle: najít původce viru a zabít jej, nebo při tom sám zemřít. Zatímco během efektní filmové předehry ještě slyšíme Jamese mluvit do telefonu jako starostlivého a trpělivého tátu, po onom osudovém zvratu se z něj stane mlčenlivý stín pomsty, jehož vnitřní zuřivost tryská napovrch pouze v podobě sprostých a krutých hlášek, většinou když je konfrontován s protivníky.

Jeho přání se splní hned na začátku hry, kdy se dostane na dosah Alexovi Mercerovi - protagonistovi původní hry, původci viru - a bez váhání mu prořízne hrdlo. Věc se ale poněkud zamotá a Heller skončí se stejnou mutací, jakou nesl sám Mercer. Tahle mutace sebou nese ohromnou nadlidskou sílu, odolnost a rychlost, stejně jako fascinující šestý smysl (opravdu unikátní variace na sonarový pulzní radar) nebo schopnost proměnit se v kohokoliv, koho se Heller dotkne.

Zkuste si představit horor Věc, ale s tím, že oním monstrem jste vy. Když se v jedné pasáži hry kdosi podivuje, že Heller nevyužije své schopnosti důstojnějším způsobem, jako správný hrdina, Heller příznačně odpovídá: "Kdo k**a říká, že jsem nějakej hrdina?!". A opravdu, Heller je věrný svému jménu a své žízni po pomstě. Není tedy divu, že při svém řádění po městě smetete tisíce vojáků, vědců, ale také civilistů - a budete se u toho cítit jako ztělesněná zkáza.

Poctivý horor

Ačkoliv hra by šla cynicky označit za "Hulka v tmavém kabátě", bylo by to podceňování práce, kterou si autoři dali s tvorbou jejího světa a atmosféry. Nehledě na samotného hlavního antihrdinu nebo ostatní monstra, vize New Yorku postiženého masivní epidemií a zcela obleženého vojensko-farmaceutickým komplexem je prostě parádní. Mnohem lepší než ve hrách Resident Evil: Operation Raccoon City nebo dokonce Crysis 2.

Součástí hry je Online Pass opravňující k přístupu k dodatečnému obsahu, který je slíben po dobu sedmi týdnů od vydání

Je to zásluha samotného herního prostředí (město rozdělené na tři zóny podle stavu ohrožení) a událostí v něm (nahánění lidí do "sterilizačních táborů", vojenské základny a kontrolní body na každém kroku). Je to ale také zásluha ještě lépe napsaných dialogů a střípků konspirace, než se to povedlo v předchozí hře: i zde budete během pohlcování některých nepřátel svědky záblesků jejich paměti a dozvíte se tak působivou dokumentární formou o hrůzách experimentů i nelítostného masakrování civilistů. Za zmínku stojí třebas scéna odstřelení autistického chlapce před jeho matkou, protože "nereagoval správně na kontrolní otázky".

Kapitolou samou pro sebe jsou monstra

Trhají lidi jako hadrové panáky a cákají přitom krev na všechny strany. Ačkoliv zdejší příšery nepřekypují originalitou, nelze jim upřít odpudivost a hlavně děsivou sílu, kterou díky všudypřítomným davům civilistů mají možnost neustále demonstrovat. Tím nejhorším z nich jste samozřejmě vy. Stačí když se rozběhnete (podobně jako v Assassins Creed prostě podržením tlačítka RT dáte najevo, že teď chcete běžet rychle). Heller začne brutálně porážet a rozhazovat lidi na všechny strany, aniž by ho to jakkoliv zpomalilo. A to je nic proti tomu, když vytáhne obří drápy nebo promění svoje pěsti ve dva masivní buchary.

Úplně nejděsivější novou zbraní jsou chapadla - tedy spíše jakési zkrvavené šlachy, které můžete vystřelovat ze svých rukou. Pokud jimi střelíte po člověku, tyto zkrvavené šlachy k němu dolétnou, přilepí se jedním koncem na něj a tím druhým se rozletí do všech stran (lepíce se na zdi apod.). Výsledkem je na kusy roztrhané lidské tělo, visící v pavučině krvavých šlach, napnutých mezi předměty a budovami. A tahle slizká, kluzká, krvavá paráda nikam nemizí, pěkně zůstává v herním prostředí viset, dokud nejdete pryč.

Viděli jste reklamu s živým hercem padajícím z mrakodrapu?

Sněz, co zvládneš

U her s "otevřeným světem" je ohromně důležité, aby jej tvůrci dokázali dostatečně naplnit zajímavými věcmi, nutícími hráče celé prostředí zkoumat z jednoho kouta do druhého. Tohle se tvůrcům Prototype 2 povedlo na jedničku s hvězdičkou. Kromě hlavních příběhových misí jsou zde celé série misí vedlejších, od "výzev" měřících váš výkon během určitého úkolu proti dosaženému času nebo skóre lidí na seznamu vašich přátel, přes speciální mise za účelem odemknutí vzácnějších schopností a zbraní až po vyloženě sběratelské úkoly typu najdi všechny audio nahrávky s pozadím příběhu.

Zaměření a náplň těchto vedlejších aktivit zahrnují úplně všechno, od testování vaší krvežíznivosti přes stealth až po testy pohyblivosti a rychlosti. Nejlepší na tom je, že úplně všechno vám zvyšuje zkušenosti a odemyká tak cestu k silnějším schopnostem a zbraním. Heller je už tak pekelně silný, ale o to návykovější bude vaše hledání ještě dalších vrstev jeho schopností a postupná proměna v poloboha. Snad žádná hra mi nikdy nedala takový pocit síly a dominance nad bitevním polem.

Vše je mírně vylepšeno

Samozřejmě je to za cenu určitého kompromitování obtížnosti. Jelikož hra zároveň není nějak monstrózně dlouhá (počítejte patnáct hodin, pokud budete plnit nějaké ty vedlejší úkoly), doporučuji dát si přeci jen vyšší obtížnost, jestliže si chcete svůj pobyt v zamořeném NY opravdu užít. Osobně jsem nicméně dal přednost obtížnosti nižší, právě pro ten opojný pocit absolutní síly mého monstra, mojí Věci. Hra je jinak v mnoha aspektech velmi, velmi podobná svému předchůdci. Vše je do nějaké míry vylepšeno - sofistikovanější zápletka, působivější (černo-červeno-bílé) filmové sekvence, ovládání (kromě poněkud primitivního automatického zaměřování střelných zbraní) i samotné Hellerovy schopnosti.

Více o Prototype 2

Herecký výkon v hlavní roli si mne svojí hrubostí a potlačovanou zuřivostí dokonale získal, stejně jako strhující úvodní skladba "Ressurection". Pěkné bylo také dávkování atmosféry - hra začíná v panikou zmítané žluté zóně, aby se po pár hodinách přesunula do rajské zelené zóny... a po náležité katastrofě do pekelné rudé zóny. A váš vztah s Mercerem, to je prostě lahůdka, protože to zdaleka není tak jednoduché, jak naznačuje obal hry nebo trailery.

Obdivuhodná je také plynulost hry, obzvláště pokud si vylepšíte rychlost běhu nebo výšku skoku a plachtíte vysoko nad městem. Cenou za to je ovšem přítomnost poměrně vysokého množství mlhy. Díky tomu by mohli někteří kritici právem tvrdit, že hra místy vypadá opravdu škaredě - když se vznášíte vysoko nad městem (což je každopádně úžasný pocit), z mimořádně husté mlhy vylézají pouze šedivé krabice jakožto modely mrakodrapů z dálky. Na druhou stranu, jakmile klesnete na úroveň ulice, množství detailů je rozhodně vyšší než například v Saints Row 3 (6/10), proti které má ostatně Prototype 2 i mnohem kvalitnější výtvarný design, nejen detailnější textury.

Prototype 2 pro PS3/X360 vyšlo koncem dubna za 1399 Kč, PC verze následuje 24. července.

koupit na Xzone

Podobně by mohli kritici nadávat také na přílišnou podobnost s prvním dílem Prototype a měli by víceméně pravdu. Hra je sice vylepšená po všech stránkách (lepší schopnosti, větší množství aktivit ve městě, lépe servírovaný příběh), ale tyto jsou přitom stejné jako v jedničce a pocit "tohle už jsem viděl/zažil" tak výrazněji narušuje jen přítomnost většího množství mutantů, podobných vám a Mercerovi. Pokud se vám ale první díl líbil, určitě si i ten druhý užijete, byť je to vlastně takový monstrózní datadisk nebo skoro až remake. Umožní vám ale páchat v New Yorku zkázu, o jaké si takové GTA může nechat jen zdát. A jako perličku na závěr jsem si nechal pěknou ukázku nekompromisních dialogů: "Soldier, you need to unfuck the situation pronto! - Yes Sir! Situation will be unfucked!"

VERDIKT: Stylově pochmurná vize velkoměsta topícího se ve virové epidemii, postupně měnící lidi v zombie, zombie ve stále větší příšery a nakonec celé ulice v gigantické pulzující a krvácející nádory. Nad tím vším se tyčíte vy v roli všemocného mutanta, jehož jediným cílem je pomsta zavražděné rodiny a likvidace vojáků i vědců, kteří mají epidemii na svědomí. Bez ohledu na civilisty: všichni jsou nakažení. Tvůrci zvládli na výbornou jak vřeštící a hroutící se město s plno vedlejšími úkoly, tak všemocného hlavního antihrdinu a jeho schopnosti. Není divu, když jde o druhý díl a místo revoluce se konala opatrná, ale úspěšná evoluce. Pro někoho může jít pouze o Hulka v dospělejším kabátku, ale pro mne hra dokonale funguje jako divoký akční horor plný znepokojivých obrazů a témat.

7 / 10

Recenze Prototype 2 Martin Zavřel Když se chcete vyřádit v ulicích s mašinou na zabíjení. 2012-05-01T10:00:00+02:00 7 10

- komentáře (14)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...