R.U.S.E.

Krvavá bojiště plná lží.

"Ruse" znamená v překladu něco jako lest nebo trik. Podobně se tváří celá hra, která se svými možnostmi oddálení bitevní plochy podobá Supreme Commanderu, v tempu si s ničím nezadá s World in Conflict a přitom zachovává válečný realismus Company of Heroes. Jak samotný název titulu napovídá, zdání klame a spojení tří vysoko hodnocených her se bohužel nekoná. Pravdu o R.U.S.E. se dočtete v následující recenzi.

Už při zhlédnutí prvních ukázek ze hry mnozí s nadšením kvitovali, jak tvůrci přistoupili k vymodelování celého bitevního pole. Pokud si ho hodně oddálíte, díváte se prakticky na mapu s několika praporky znázorňující armádní techniku umístěnou přímo ve velitelské místnosti. Naopak přiblížení vás dostane k bojišti tak blízko, že doslova ucítíte, jak pod tanky duní země nebo jak se rozklepe obraz při výstřelu dělostřeleckého náboje. Zkrátka každému podle jeho gusta a aktuální situace na bojišti.

Osobně tuto vlastnost hry vítám, stejně tak jako ovládání kamery pomocí WSAD jako ve World in Conflict. Čert vem, že se celý děj odehrává v dosti otřepaných kulisách druhé světové války. Důležitější je, že díky obrovským mapám se před mýma očima odehrávalo hned několik lokálních konfliktů, jednotky se přesouvaly k cíli z mnoha různých stran a já měl co dělat s kočírováním svojí malé armády někde uprostřed toho všeho. Zbytek jednotek samozřejmě ovládali spojenci a tyto boje byly předem naskriptované.

Bohužel děj samotné kampaně je jakousi vycpávkou mezi těmito bitvami a příběh se točí okolo osudů amerického velitele Jima Sheridana. Ten pátrá po záhadném informátorovi, který dodává kompletní rozkazy a rozmístění spojeneckých jednotek Němcům. Ani cutscény vás do víru událostí jinak nevtáhnou a spíše vás otráví prkennost pohybu postav. Celková úroveň se tudíž nedá příliš srovnávat se současným standardem. Jistou zajímavostí je, že pokud se na bitevní ploše stane něco nečekaného, kamera se oddálí a plynule naváže krátké video přímo z velitelské místnosti. Drobný detail, ale k uvěřitelnosti celého dění rozhodně přispěje.

Zamrzela mě rovněž plytká náplň jednotlivých misí a vždy bylo za úkol něco zničit, ubránit, nebo se přesunout na druhý konec mapy. Od hry, která se snaží být na oko realistickou záležitostí, bych asi nemohl čekat víc, ale takové tituly jako Company of Heroes nebo postarší série Codename: Panzers dokazují opak. Chce to zkrátka trochu důvtipu a ohromné bojové operace střídat s komornějšími akcemi.

Tvůrcům R.U.S.E. se však výborně podařilo vyladit bojový systém. Tanky jsou tradičně rozděleny do několika kategorií, přítomno je dělostřelectvo, letectvo, a k tomu všemu přidejte pěchotu, která dokáže připravit nejrůznější léčky nebo zaútočit znenadání z lesa. Hodí se rovněž na likvidaci protitankových děl. Zkrátka jde o více méně tradiční systém kámen-nůžky-papír, rozdělený do pár úrovní samozřejmě s tím, že pěchota je hodně neefektivní při přímém střetu s tankem, protitankové dělo je krátké na pěchotu a tak podobně.

Strategické fandy jistě potěší drobnosti jako jasně zřetelný ukazatel dostřelu jednotek a informace o tom, jak výhodný je útok konkrétních jednotek na daný cíl. Možná se najdou tací, kteří uvítají jistou morálku jednotek, které utíkají v případě většího poškození. Všem se ale jistě zalíbí nádherně členitý terén, obrovská bojiště a několik různých lokací od Afriky až po zasněžený sever.

Veledůležitou komoditou v každé strategii jsou informace. RTS se různí pouze v tom, jak se tyto informace získávají a nakolik jsou přesné. Právě tato myšlenka utkvěla v hlavách tvůrců a zajímavě si s ní pohrávají v R.U.S.E. Veškeré jednotky a budovy jsou totiž ihned viditelné na celé mapě v podobě praporků a odlišují se pouze tím, zdali se jedná o těžkou techniku nebo pěchotu. Teprve poté, co se do jejich dosahu dostanou vaši vojáci, zjistíte, co na vás přesně číhá.

To samo o sobě by bylo docela nezajímavé, kdyby si nešlo pohrávat s realitou pomocí „lstivých" karet. Mapa je rozdělena na sektory a na každý z nich lze například použít kartu, která zamění těžkou techniku za pěchotu a naopak, ukáže, kam se nepřítel pohybuje, nebo úplně skryje vaši armádu. K tomu si přidejte možnost vytvořit falešné budovy nebo jednotky a dostanete zajímavý strategický mix.

Rád jsem používal lest pro vystavění falešné budovy těsně před nepřátelskou linií a umístění několika pěších jednotek okolo ní, které si však hrály na obrněnou techniku. Naopak z druhé strany mapy vyrážela skupinka tanků skrytá maskovací kartou směrem k srdci protivníkovy základny. Soupeř se samozřejmě instinktivně snažil zničit předsunuté výrobní haly, ale trochu se přepočítal a nestačil se již vrátit zpět ke skutečnému nebezpečí. Jednoduchý a přitom hodně efektivní trik...

- komentáře (12)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...