Recenze Dead Space 3

Důstojné finále trilogie.

Nové akčnější pojetí hře sedí, přičemž nešetří ani napětím a hororovou atmosférou.

Testovaná verze: Xbox 360

Dead Space série definovala pojem sci-fi horor pro dnešní generaci příznivců žánru stejně důrazně, jako v minulém století filmová trilogie o Vetřelcích. Nechme stranou, v jak osvícené době žijeme, když videohry mohou dosáhnout toho samého, co dříve zmohly jen filmy. Pojďme se spíš zamyslet, jak toho tvůrci dosáhli.

Vedle samotného soustředění se na pravidla žánru (práce s napětím a lekáním, tmou, naprosto nekompromisním ozvučením atd.) je potřeba ocenit také jejich důraz na výstavbu a konzistenci herního světa se všemi jeho vlastnostmi či předměty v něm nebo citlivou inspiraci nejen z Vetřelců, ale také z Věci nebo Horizontu Události. Žádný z těchto aspektů nechybí ani tentokrát, rukopis tvůrců se prostě nezapře. Do velkolepého finále trilogie se ale rozhodli (nebo byli donuceni?) přidat na velikosti - a to za cenu zvýšené akčnosti i možnosti hrát hru ve dvou hráčích. Otázka tedy zní, jak moc to nezaměnitelnému kouzlu Dead Space ublížilo?

Na konci věcí

Jeden aspekt, který dokonale zafungoval u Mass Effect 3 a tyhle dvě hry ho sdílejí, je pocit "nastávajícího konce všeho". Zatímco v předchozích dílech zničující mimozemská hrozba devastovala pouze omezené prostředí vesmírných lodí, odlehlých planet nebo základen, tentokrát se nezastavitelně valí na veškerý život ve vesmíru. Lidská společnost, už tak rozkolísaná stovkami let bojů mezi původní zemskou vládou, koloniemi a radikálním náboženským hnutím, čelí naprosté zkáze.

Zatímco chaos pohlcuje všechny a všechno, nepravděpodobná skupinka vojáků a vědců se vydává na poslední zoufalý pokus o nemožné. Víceméně proti jeho vůli sebou táhnou i poznamenaného Isaaca, jehož stigma a osud nápadně připomíná prokletí Ellen Ripleyové - které zdánlivě může skončit jediným způsobem. Jako člověk, který hrál všech pět her, shlédnul všechny tři filmy a četl doprovodné knihy i komiksy, jsem možná příběhovou linkou série a její mytologií poněkud posedlý. Připadá mi to ale stejné jako svého času soudobí fanouškové H.P. Lovecrafta, kteří nadšeně hltali každý další kousek mýtu o Cthulhu.

Z tohoto pohledu jsem se završením herní trilogie naprosto spokojený: nejen že byly doplněny chybějící kousky skládačky (stavějíce některé zažité předpoklady do nového kontextu), ale hlavně se v posledních několika kapitolách hry dozvíte hned o dvou doposud neznámých mimozemských civilizacích, které mi přišly snad ještě zajímavější, než samotní Nekromorfové. Nechybí samozřejmě tradiční sbírání zajímavých zápisků a audio-nahrávek. Někteří hráči sice nadávají na určité momenty příběhu, ale jde spíše o jejich generickou nelibost vůči čemukoliv vojenskému, romantickému apod. Osobně mě příjemně překvapilo, jak syrové a silné některé momenty mezi postavami jsou.

Překvapivě vesmírná

Jednou z velkých obav, co jsem ze hry měl, bylo její zasazení na "prosluněnou" sněhovou planetu. Dead Space fungovala v minulosti nejlépe na palubách potemnělých vesmírných lodí, případně v nějaké té mimozemské podzemní ruině na konci. Úvod hry ve sci-fi městě jako ze Star Treku mě tedy náležitě vyděsil a beru ho jako nesporně slabší část hry, ačkoliv chápu důvody pro jeho přítomnost (demonstrace zkázy, která se valí na lidi po celém vesmíru).

Po úvodní hodince se ale dostanete na palubu vesmírné lodi, uděláte jeden mimořádný hyper-prostorový skok a - WOW! Ocitnete se totiž v dokonalém vrakovišti "mrtvých" vesmírných lodí. Váš nejbližší úkol? Vystoupit do prostoru mezi nimi a začít je prohledávat. Tahle pasáž hry mne opravdu dostala. Pocit, kdy se ve vzduchoprázdnu a bez gravitace vznášíte mezi "mrtvolami" stovky let starých plavidel, byl prostě úžasný. O to větší byla moje radost, když jsem právě tady zjistil, jak přirozeně a nenásilně tvůrci zapracovali nelineární aspekty hry: máte možnost si vybrat, kterým směrem se vydáte dále a zda některé oblasti budete prozkoumávat, či nikoliv.

Ještě lepší je, že ony "volitelné" mise jsou vždy nabité vlastním příběhem a pointou, což z nich činí naprosto neodolatelná lákadla. Jedinou vadou na jejich kráse je nutnost hrát třetinu z nich ve dvou hráčích (jinak se vám vůbec nezpřístupní). Kompenzují to ale na míru šitými puzzly a situacemi pro nápaditou spolupráci dvou lidí. Každopádně, v téhle "vesmírné" pasáži mezi troskami si užijete několik z nejlepších hodin hry, naprosto dokonale věrných kouzlu jedničky.

Bílá je černá

Jak jsem se bál a zmiňoval v dojmech z dema, atmosféra hry dostane na zadek v okamžiku, kdy se ocitnete na planetě, přestane sněžit a vykoukne slunce. Najednou před sebou máte kýčovitě líbivou scenérii s rudou oblohou, která by slušela spíše Uncharted než sci-fi hororu. Přihoďte k tomu zcela zbytečné přestřelky s "obyčejnými" lidmi, které se v tomto prostředí většinou odehrávají, a máte jasně nejslabší pasáže hry. Naštěstí jich není zas tak moc. A díky nim překvapivě funguje nástup do finále hry, kdy slunce začne zapadat, stíny se začnou prodlužovat a vy se vydáte na to nejnebezpečnější místo planety.

Dobře fungují také pasáže ve sněhové vánici, kdy nevidíte na krok, což ale příšerám vůbec nevadí. Nejlepší jsou tyhle momenty na začátku hry, kdy ještě nemáte pořádný skafandr a musíte hledat skrýše před zimou, jelikož vám viditelně klesá tělesná teplota. Tenhle adrenalinový aspekt tvůrci klidně mohli zachovat déle, cítil jsem se díky němu příjemně vystresovaný, což je u survival hororu na místě. Zajímavě působí také sekvence šplhání po místních horách, protože jde o další alegorii na souboj se smrtícím prostředím a také další prvek, prohlubující pocit odlehlosti a osamělosti. Naprosto "v pořádku" jsou pak ledové jeskyně či vyvražděné ruiny "arktických" základen. Finální lokace hry pak patří k tomu nejlepšímu, co jsem v rámci žánru viděl - zařadil bych je rovnou po bok Pekla z Doom 3. I Lovecraft by měl radost.

Nepouštějte spoušť

Autoři na nás zkoušeli různá vysvětlení toho, proč hra poněkud přitvrdila na rytmu a akčnosti. Částečně to i dává smysl, snaha o završení "války" s Nekromorfy v co nejvelkolepějším duchu se dá pochopit. Nemusíme si ale asi namlouvat, že by za tím nebyla snaha prodat nějaký ten milion kusů hry navíc: vždyť přece akční hry se prodávají ze všech nejlépe. Hra tak skončila relativně na hraně líbivosti pro původní fanouškovskou komunitu. Přesto si ale dokázala zachovat mnohem víc z dusivé atmosféry, tajemnosti a děsivosti, než konkurenční Resident Evil. Není to jen díky pečlivější práci s tmou, monstry a lokacemi, ale také díky podstatně dospělejšímu příběhu, který v nejlepších momentech může připomenout i Walking Dead.

Nic to ale nemění na tom, že hra je mnohem divočejší a akční pasáže hutnější/častější, než kdy dříve. Vedle již zmíněných generických nepřátel lidského původu představuje další problém fakt, že drtivou většinu monster již známe z předchozích dílů a chybí tak onen faktor "co to je proboha za věc, co mi chce udělat a jak to mám zabít?!". Tohle se naštěstí změní v závěrečné třetině hry, ale tajemnost a děsivost neznáma z prvního dílu hra samozřejmě nikdy úplně nezopakuje. Dalším problémem je, že hra příliš často vrhá na hráče početné skupinky relativně slabších nepřátel. Díky tomu je akce mnohem hektičtější na úkor strachu z jednotlivých protivníků.

Startovní trailer

Až příliš často budete "lapeni" v místnosti bez východu a ventilační šachty na vás budou chrlit záplavu monster. Působí to spíš jako Halo než jako staré survival horory. Součástí problému jsou ostatně i zbraně, z nichž některé jsou prostě příliš tradiční či účinné. Jakmile vyzkoušíte odstřelovačku nebo granátomet, pochopíte. Abychom si ale rozuměli: rozdíl oproti Resident Evil 6 spočívá v tom, že hra kromě těchto "přehnaných" pasáží obsahuje plno "napínacích" sekvencí bez boje - a to téměř v poměru 50:50.

Zbraně a spojenec

Zapojení tradičních vojenských zbraní do hry mi vadí. Mnohem víc se mi líbila premisa jedničky a mnohem trefnější by bylo, kdyby kulky nepřátelům skoro nic nedělaly - hráč by je prostě skutečně musel rozsekat na kusy řeznými a laserovými zbraněmi. Samozřejmě se můžete rozhodnout střelné zbraně ignorovat a nosit jen ty mechanické/řezné (hra dokonce obsahuje nastavitelný mód s tímto zaměřením!), ale těžko odolat lákavé účinnosti. Alespoň mohu potvrdit, že montování, rozkládání, kombinování a vylepšování zbraní pomocí nového systému je naprosto skvělé - a vůbec nebudete potřebovat žádné mikro-transakce.

Hra vás bude dostatečně zásobovat. Není větší potěšení, než smontovat kombinaci zbraní přesně podle vlastní chuti. Samopal s plamenometem? Jasně. Cirkulárku s brokovnicí? Proč ne. Nastřelovač hřebů a pneumatickou sbíječku? Klidně. Třešničkou na dortu jsou pak "elementální" vylepšováky, dodávající vašim projektilům paralyzující, spalující a další efekty.

Nový příběhový trailer

Pokud budete hrát sami, obzvláště v noci a potmě, drtivou většinu času se můžete těšit na strašidelnou atmosféru velmi podobnou té z jedničky. Hra pro jednoho hráče většinou nabízí postup osamoceného mlčenlivého Isaaca, byť se občas setká s někým z hrstky ostatních přeživších. Ve hře pro dva, po boku s vojákem Carverem, pak samozřejmě onu "osamělou" atmosféru nabouráte, ale rozhodně bych netvrdil, že přijdete o strašidelnost. Naopak, strach - stejně jako smích - může být docela nakažlivý. Vyjeknutí jednoho tak snadno přiměje nadskočit i druhého. Hru navíc nelze hrát ve splitscreenu, takže v ideálním případě budete každý sedět potmě a sám v místnosti. S ohledem na vražednou povahu vašich nepřátel si troufám tvrdit, že sehraný boj dvou lidí bok po boku na zábavnosti hry přidává. Obzvláště na vyšší obtížnost, samozřejmě.

Kvalita se nezapře

Moc nechápu některé hráče, kteří kritizují "koridorovost" hry. Oba předchozí díly série stavěly na stejných principech, což jim kromě jiného umožňovalo vystavět onu pečlivě dávkovanou a napínavou filmovou atmosféru. Navíc to umožňuje mnohem detailnější propracování herního prostředí po technické stránce, což hře rozhodně prospívá. Detailnost prostředí, nasvícení či speciální efekty tvoří naprosto nedílné součásti špičkové atmosféry. Některá prostředí, v čele s těmi na konci hry, jako by vystoupila z nejvýpravnějších hollywoodských velkofilmů. Pokud Halo 4 loni vyhrávalo ceny za grafiku roku, pak je Dead Space 3 letos rozhodně validním kandidátem.

Perfektní je také práce s kamerou a animacemi, obzvláště během poměrně hojných skriptovaných "wow" sekvencí. Ať už je to pád vozidla ze srázu do propasti, průlet explodujícím minovým polem ve stavu beztíže nebo masivním bitva s gigantickým monstrem, provedení těchto sekvencí je naprosto špičkové a to včetně přiměřené míry interakce, od částečně omezeného ovládání po rozumně vyvážené QTE sekvence. V důsledku ohromující výpravy pak platí, že hlavním hrdinou hry není ani tak žádná z lidských postav, jako spíš její vesmír, opuštěné vraky lodí, vyvražděné zamrzlé základny, podzemní labyrinty... a tajemná "Rosetta".

Výroba vlastních zbraní v traileru

"Make Us Whole"

Dead Space 3 je pravý Dead Space. Můžete kroutit hlavou nad dílčími okamžiky hry, ale po celou dobu hraní budete vědět, jakou hru hrajete. Každý jeden obrázek dýchá konzistentním světem, vystavěným se stejnou mírou talentovanosti a pečlivosti, jako třebas Skyrim. V lepších pasážích hra bezproblémově dosahuje na kvalitu předchozích dvou dílů a v těch nejlepších momentech ji dokonce překonává (přesun mezi vraky lodí nad planetou, finální lokace a její obsah). Tradiční ovládání, geniální UI či oblíbené zbraně ani potvory nechybí. A osobně se mi hodně líbil i ten příběh, ať už kvůli odhalením na konci nebo kvůli minimálně třem silným momentům (lanovka, "plynová komora" a "motivační" Carverův proslov u konce).

Více o Dead Space 3

Všechno tohle rámuje tradičně "oskarové" ozvučení v čele s naprosto dokonalou hudbou. Silné a smutné melodie na začátku i konci doprovází kromě více či méně nápadných vykrádaček soundtracku z Vetřelců také jedna velice našlápnutá variace na ústřední melodii filmu Věc. Hra je navíc zhruba dvojnásobně dlouhá, než jsme u tohoto žánru zvyklí: pokud budete hrát na rozumnou vyšší obtížnost a nevynecháte žádné vedlejší mise, snadno se dostanete za šestnáct kapitol celé hry až na 20 hodin. V ideálním případě si to dáte poprvé úplně sami (= maximální atmosféra) a podruhé s kamarádem, třeba abyste vyzkoušeli hru za Carvera a jeho halucinace. Mimochodem, necítil jsem potřebu koupit žádné z nabízených "day 1" DLC a na to slibované příběhové se upřímně těším, takže po téhle stránce s hrou nemám žádný problém.

VERDIKT: Hrajte v noci a sami. Garantuji vám, že se díky tomu budete lekat i bát, což jsme chtěli ze všeho nejvíc. Oddaní fanoušci navrch dostanou monumentální rozuzlení ságy. Tahle série je bez nadsázky dosavadním vrcholem sci-fi hororového žánru 21. století, díky své originálnosti i špičkové technické/výtvarné kvalitě. Finále trilogie do ní zapadá a úspěšně ji uzavírá. Jistě, zasloužilo by "Director´s Cut" verzi, očištěnou o některé ty "Uncharted epické akční" pasáže. Z pohledu fanouška série ale tyhle problémy představují povrchové odřeniny, nikoliv hnisající končetiny. Jde o důstojné završení, byť jednička a dvojka zůstanou navždycky "nepřekonané" stejným způsobem, jako filmy Vetřelec a Vetřelci.

9 / 10

Recenze Dead Space 3 Martin Zavřel Důstojné finále trilogie. 2013-02-10T01:00:00+01:00 9 10

- komentáře (29)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...