Recenze Kinect Star Wars

Ještě si pamatuji ta velká očekávání fandů Star Wars, když si po oznámení všichni mysleli, že Kinect obohatí klasickou hardcore hru z univerza Hvězdných válek. Což se záhy ukázalo liché, když se Kinect Star Wars zařadil po bok nenáročných rodinných her, kterými je Kinect obležen. Původně to navíc vypadalo jen na další instantní snůšku miniher, však když jsem na posledním gamescomu pozoroval marketingového šéfa evropského Kinectu, jak tajtrdlíkuje před kamerou a hra ho bere tak z poloviny, přemáhal jsem se, abych okamžitě nezdrhl.

Jenže po několika večerech nejen se světelným mečem se mi fakt ulevilo, protože to s kinektími Star Wars není vůbec tak špatné, jak jsem si myslel. Ano, stále to můžeme brát jako sbírku pěti různých miniher či disciplín, samo sebou že pro nenáročné hráče, děti, jejich rodiče, popř. večírky s přáteli a bumbáním, které s každým dalším panákem kvality hry ve vašich očích pomalu vylepšuje. Jenže každou hříčku doprovází opravdová příběhová kampaň, včetně pěkné várky animovaných sekvencí, jež zde ale díky stání před obrazovkou možná působí spíše rušivě.

of

Caption

Attribution

Filmový odkaz

Vše je vloženo mezi první až třetí epizodu druhé trilogie s tím, že pozorní ve hře najdou také mnoho odkazů a vzpomínek na tu původní trilogii, včetně výborné filmové hudby, charakteristického bzučení světelných mečů a známých postav a lokací. A to vesměs ve velmi povedené grafice, která sice není na vrcholu obecně, ale v rámci her pro Kinect se jedná spolu s Kinectimals o jasně nejhezčí tituly. Já pro začátek zvolil samozřejmě jasnou cestu Síly, tedy kampaň Dark Side Rising: Jedi Destiny, což znamená on-rail akční adventuru, kde prim hrají světelné meče.

Vzal jsem si do ruky držák od grilu k troubě (nic podobnějšího rukojeti Lightsaberu jsem prostě doma nenašel) a nastoupil cestu nového padawana za mistrovstvím Síly, na které mě doprovázel můj mistr a mentor jako v tutoriálu. Takže jsem postupoval nalinkovanou cestou a pomalu se učil máchat jak světelným mečem, tak i ovládat Sílu tím, že jsem machroval před obrazovkou a snažil se kosit jednoho nepřátelského droida za druhým. Tedy opravdu se snažil, protože jsem záhy pocítil technické mantinely Kinectu, který na rychlé mávání mečem už nestačí. Jeho kamerky nedokážou včas odezírat svištění držáku ke grilu, natožpak holé ruky, takže jsem světélkoval krapet zpožděně.

To by zase tak nevadilo, lze si tomu uvyknout, ale použití Síly už je zhola náhodné a jaktěživ jsem nebyl stoprocentně schopen např. mrštit předmět přesně tam, kam jsem chtěl, resp. mířil. Zacílit se moc nedá, takže směr vrhu snad hra automaticky zvolí podle mne neznámého algoritmu, protože jsem tomuto ovládání na kloub nepřišel ani za dlouhé hodiny. Navíc se stane máchání po čase krapet nudné, protože kromě soubojů vlastně už nic jiného neděláte, tedy kromě čučení na filmečky ve stoje, což je ještě méně zábavné, než sledování Ordinace v růžové zahradě na stojáka v hospodě. Nicméně jinak to prostě řešit stejně nejde, v tomto kvituji tu povedenou snahu o příběh začínajícího Jediho, který sice není nijak hluboký, ale zase tomu pocení před kamerou dodá více šťávy. Tuto první disciplínu tak hodnotím 5/10.

of

Caption

Attribution

Proti nejslavnějším protivníkům

Po úvodu Jedi Destiny se vám zpřístupní další spíše podminihra, tedy speciální režim soubojů s meči Duels of Fate, který se oprostil od spojovacího příběhu a prostě v něm vyzýváte k šermovačce různé protivníky, včetně samotného Dartha Wadera. Tento kus je naprosto nejslabší částí Kinect Star Wars, protože souboje znepříjemňuje ta horší odezva a přesnost kamerky, přičemž protiváha jakés takés kampaně samozřejmě chybí. Zde jsem tak strávil určitě nejméně času, když mi tento režim přišel oproti plnohodnotnější Dark Side Rising celkem zbytečný. Jedině snad na chvilkové vyblbnutí, jinak moc co nabídnout nemá. Tuto šermovačku hodnotím 3/10.

O malinko zábavnější mi přišla rozšlapávaná s obří obludou Rancorem v minihře Rancor Rampage. Tu už jsem kdysi testoval na zmiňovaném veletrhu a stejně jako tehdy, ani dnes jsem jí moc na chuť nepřišel. Nicméně vyžaduje zase od hráče naprosté minimum pohybu, tedy dusání do podlahy a mávání tlapou, s níž ale pěkně kosíte prťavé panáčky a boříte jejich doupata. Je přitom celkem jedno, jak přesně máváte, protože hra pobere lautr všechno a i ledabylým podrbáním na zadku vlastně nechtíc poboříte půlku planety. Vydrží to ale jen na chvilku, takže hodnotím o stupínek výše na 4/10.

Taneční ve Star Wars?

Největším úletem hry - a tady prosím kovaní hardcore znalci a fanoušci Star Wars raději ihned přeskočte o dva odstavce dále, protože to nerozdýcháte - je taneční vykrádačka Dance Central naroubovaná na motivy Hvězdných válek pod názvem Galactic Dance Off. Mechaniky jsou naprosto totožné, tedy máte na body tancovat podle trojice předtanečníků na obrazovce, přičemž hříčka boduje vaši přesnost. Ani jsem nevěděl, jestli se mám začít smát, nebo brečet, když jsem zaslechl známé předělané hity do kabátu Star Wars a přivítal přiběhnuvšího Han Sola, kterak se chytnul za pásek a začal šíleně brejkovat.

of

Caption

Attribution

Když pak přicupitala ještě princezna Leia v rozkošné sukýnce a v bikinách s mini podprdou, nebyl jsem schopen v němém úžasu ale udělat ani jeden přesný taneční krok! Pokud to nebudete brát vážně, což se stejně ani nedá, tak je zdejší hvězdná tancovačka vskutku vlastně stejně boží jako povedená předloha z Dance Central, však na všechno dohlíží přísný Jaja Binks. Ale ano, zapotil jsem se pěkně, u toho ještě dost nasmál, takže známkuji za 7/10.

Závody kluzáků drtí ruce

Kinect Star Wars vyšlo začátkem dubna jen pro X360 s Kinectem za 949 Kč.

koupit na Xzone

A nakonec jsem si nechal to nejlepší. V osamocení dobré, ale ve dvou vedle sebe vynikající závody kluzáků Podracing. Jestli jste vyzkoušeli řízení Kinectem ve Forze Motorsport 4, tak přesně víte, jak se zde raketové kluzáky ovládají. Tedy velice příjemně a precizně musím říci! Je v tom ovšem malá potíž skrze neustále natažené ruce, které nám se spoluhráčem Kamilem málem odumřely. V tom mají výhodu rybáři, protože jim stačí vzít dvě podpěry na pruty, opřít si o ně paže a čáry máry, závodit lze rázem do aleluja! K tomu kluzáky pěkně rachotí, krajina rychle ubývá a v té dvojici hráčů před jednou televizí jsme zažili vskutku líté boje, které jen trochu kazil omezený výhled na rozdělené obrazovce. Jinak je Podracing králem celé hry a zaslouží si nejvyšší hodnocení ze všech miniher 8/10.