Need for Speed: Shift Čtenářská recenze

Zatímco začátkem minulého desetiletí byla série Need For Speed synonymem pro špičkové arkádové závody, postupem času začala její kvalita kolísat. EA se z pochopitelných důvodů začali snažit vrátit tuto značku na výsluní. Bylo zřejmé, že studio EA Black Box bylo značně vyčerpané a tak přišlo na řadu jej "rozprášit" a svěřit nový díl lidem, kteří mohou tuto herní sérii konečně nějak oživit a posunout ji zase o kousíček dál. Dlužno dodat, že se to do velké míry podařilo. Pojďme se tedy na tuto zajímavou arkádovou simulaci podívat blíže.

NFS už spoustu let potřebovalo skutečnou změnu. První vlaštovkou byl ProStreet, nicméně ke skutečným změnám se odvážili až noví vývojáři. Už na první pohled je vidět jednoznačný příklon k simulaci - žádné kličkování v ulicích města ve vysokých rychlostech, žádné bitvy s policií. Zdejší závody jsou výhradně legální. Stejně tak vozy se již chovají mnohem věrohodněji. Při vypnutí všech asistencí je často až problém udržet se na cestě, což je u NFS velmi netypické. Na druhou stranu je zde ale spousta nelogičností. Nejenže se s oponenty můžete šťouchat, bourat do nich, posílat je mimo trať apod., ale hra to po vás dokonce někdy i vyžaduje (úkoly typu "roztoč x soupeřů"). Takto si tedy simulaci moc nepředstavuji. Navíc si můžete klidně bourat jak je libo a i přes zapnuté poškození vůz stejně nezničíte, jen se vám zhorší ovládání a zhorší se výkon motoru. Po závodě vám hra navíc váš vůz automaticky a zdarma opraví. Za zmínku určitě ještě stojí snaha o zachycení pocitů řidiče závodního vozu. Při kolizi se vám dočasně rozmaže, zešedne a otřese obraz. Tyto vjemy jsou navíc nejsilnější, pokud si zvolíte pohled z kabiny vozu. Věřte, že tento systém vás určitě donutí jezdit opatrněji, jelikož s ochromeným zrakem se zatáčka projíždí velmi komplikovaně.

Grafické zpracování hry je prostě povedené. Žádné agresivní přesvětlení typu Undercoveru, všechno je pěkně detailní a zpracované decentně. Moderní grafický engine samozřejmě má i svou stinnou stránku a tou je vysoká hardwarová náročnost.

Hra si vás hned na začátku proklepne - nechá vás zajet jedno kolo na závodním okruhu a na základě vašeho výsledku vám pak doporučí optimální nastavení AI a nejrůznějších asistencí. Toto nastavení si pak můžete kdykoliv později změnit. Žel, závody v kariéře nemají vyrovnanou obtížnost. A tak se mi běžně stávalo, že jeden závod jsem vyhrál o 10 sekund, zatímco hned v tom dalším jsem měl problém se vůbec dostat na bednu. Frustrace tedy není nijak vzácný jev.

Početný vozový park je rozdělen do 4 tříd. V té první na vás čekají poměrně obyčejné, levné a nevýkonné vozy. Ve čtvrté naopak nejrůznější prototypy a děla typu Bugatti Veyron nebo Pagani Zonda. Vozy první až třetí třídy je možno vylepšovat - vyměnit motor, doinstalovat nitro, vylepšit karosérii apod. Všechna auta můžete samozřejmě vylepšovat i po vzhledové stránce - vinyly, potisky, kola. Pro hráče, které nebaví hodinové dolaďování vinylů, je připraveno u každého vozu i několik předpřipravených vzhledů. Určitě potěší, že každé auto se chová jinak a rozdíl mezi autem s předním náhonem a autem s náhonem na všechna kola je skutečně velmi znatelný. Stejně tak bezpečně poznáte vůz o hmotnosti 1 tuny od vozu o hmotnosti tuny a půl.

Need For Speed již od pradávna obsahuje několik typů závodů a Shift není výjimkou. Vedle klasických závodů na určitý počet kol zde najdeme jízdu na nejlepší čas, duely, vyřazovací závody, závody konstruktérů a další. Kapitolou samou o sobě jsou pak drifty. Jejich zpracování je totiž dosti atypické a vyžaduje velkou trpělivost. Ani po jejich zvládnutí však nemůžu říct, že by mě bavily tak, jako v dobách Undergroundů.

Systém kariéry se velmi podobá všem podobným závodním hrám. Začínáte jako úplná nula a za jednu sezonu se vypracujete na mistra světa. Nové závody vám odemykají hvězdy, které získáváte plněním nejrůznějších úkolů během závodu (např. překonej určitý čas kola, zajeď čisté kolo, sejmi určitý počet soupeřů, jeď co nejlépe podle ideální dráhy atp.) a umístěním. Za každý sebemenší manévr na trati zároveň získáváte i body. Ty se dělí na body za přesnost a body za agresivitu. Body za přesnost získáváte třeba tím, že předjíždíte soupeře bez kolize, dodržujete ideální dráhu, nebouráte, perfektně projíždíte zatáčky. Naopak body za agresivitu získáváte kolizemi se soupeři, draftováním, agresivním předjížděním, roztáčením soupeřů, projížděním zatáček smykem. Dalo by se říci, že body dostáváte za kdejakou maličkost. Na základě toho, jestli získáváte více bodů za přesnost nebo za agresi vás hra označí buď jako přesného nebo jako agresivního řidiče. Tyto informace o vašem stylu řízení a řidičských zkušenostech se vám ukládají do profilu. Hra vás také často odměňuje nejrůznějšími odznaky. Ty si získáte např. věrností evropským automobilkám, určitým počtem perfektně projetých zatáček apod. Naneštěstí, tento způsob přidělování odznaků mě nijak zvlášť nechytl. Je sice fajn, že jsem získal ten úžasný stříbrný odznak, bohužel hra uděluje odznaky za kdejakou hloupost a člověk se v tom všem odznakovém zmatku rychle ztratí.

Soundtracky závodních her mám rád. Běžně sice tyto hudební žánry neposlouchám, ale mám radost, když mi z reproduktorů hraje ke hře rozumně vybraná hudba. Zde však během běžných závodů nehraje hudba žádná a pokud o ni máte zájem, budete si ji muset v menu nejprve aktivovat. Po aktivaci jsem bohužel zjistil, že si zde nikdo těžkou hlavu s výběrem songů nedělal. Celkově je tak hudba dost nevýrazná a nudná a prakticky žádná skladba ze hry vám po dohrání v hlavě nezůstane.

EA se konečně podařilo vydat kvalitní Need For Speed. Fanoušci arkádových her si zapnou asistence a budou nadšeni, avšak hráči toužící po simulaci budou jistě trochu v rozpacích z podivného modelu poškození a různých úchylek typu projíždění zatáček smykem. I přesto ale můžu se zcela klidným svědomím tuto hru doporučit všem virtuálním závodníkům, neboť pocit z jízdy je znamenitý.