RECENZE Rayman Legends
Ušatý král plošinovek úřaduje v pohádkovém překrásnu.
Ještě než jsem poprvé strčil disk s novým Raymanem do mechaniky, tak jsem byl přesvědčen, že mne čeká jen předchozí Origins pouze s novými úrovněmi. A jinak že to bude úplně ta samá písnička. No, moc daleko jsem od pravdy tehdy nebyl, ale velká podobnost, kterou Rayman Legends zapřít nedokáže, není naštěstí tím, co vás jako první uhodí do nosu. Tím je rozhodně obrázek, který, světe div se, urazil od minulého dílu zase věru pořádný kus cesty za dokonalostí!
Ehm, nebál bych se přiznat, že alespoň ve škatulce dvourozměrných hopsaček té dokonalosti zřejmě dosáhl, protože oproti už tak na pohled krásným Origins je Legends ještě ve všem pohlednější, zářivější, barevnější, jemnější a detailnější. Jakoby malíři u ručně kolorovaných pozadí místo jednoho lístečku z dřívějška raději domalovali lístků deset. Jakoby jednu žilku stonku z minula precizními tahy štětce povýšili na celou louku a jakoby k jedné, dvěma perspektivám z Origins přidali minimálně dvě další.
Rayman Legends je díky tomu doslova umělecký skvost, který se bude líbit úplně všem jako snad i ta nejkrásnější plošinovka vůbec. Ostatně necelá padesátka zbrusu nových úrovní, znovu svojí vzrůstající a těžkou obtížností pro trpělivé, vám tu krásu ze zdejšího pohádkově snového světa dá celou celičkou zažít, tedy jestli si jí při tom vztekání a opakování úseků donekonečna vůbec všimnete.
Jasně, když budu pořádně vzpomínat, tak Origins stále nabízí zhruba o deset dobrodružství více, ale zdání klame, protože Legends myslí také na ty, co předchůdce nemají a jako bonus přináší dalších čtyřicet úrovní ze svého staršího bratříčka, samo sebou nově převedených do vysokého standardu nového dílu!
Čtěte také dojmy z verze pro Wii U.
No vidíte, na obsah se nadávat nedá, a já si snad kromě té někdy vysoké obtížnosti na preciznost pohybu a skoků a až moc velké podobnosti s Originsem, jinak ničeho zlého ani nevšiml. Obě hry jsou taková hezká dvojčata, však se tomu ani nedivím, když měl nový Rayman prapůvodně vystartovat jako exkluzivní díl pro Nintendo Wii U, koneckonců i ty nahrávací obrazovky jsou úplně shodné, stejně jako celé pojetí 2D světa a Raymanovy schopnosti. O příběhu prakticky přes kopírák raději ani nemluvit, však zde ani není potřeba. Asi bude stačit, že ušatý hrdina s levitujícími končetinami znovu už asi po sté zachraňuje svoji paseku snů před zlými obludami a tečka.
A že ty příšerky od minula pěkně přibraly a povyrostly, to vám teda povím! Ano, mnohdy jsou to zde pěkní obři, s nimiž vám musí pomáhat kamarád Murfy. Vlastně bych sám asi nepřišel na to, že masivní obludu s okovaným kyjem zlikviduje Rayman za pomoci lechtání... A to jsem se opravdu nepřepsal. Drobností je, že nyní už ušatec nemusí na své některé pohyby čekat jako minule, ale už od začátku z celého půltuctu světů toho umí až dost a bezbranný rozhodně není. Jisto jistě totiž na tu prácičku není sám, alebrž se vám postupně odemykají další a další Raymanovi pomocníci, kteří mohou hrdinu vystřídat.
Jasný je znovu prakticky bez změn převzatý lokální koop až pro kvarteto hráčů, kdy si celé putování můžete zpříjemnit v partičce hopsačů, ale drobnou unikátní vlastností je možnost přímého ovládání Murfyho dokonce pátým hopsačem přes Wii U tablet, což ale na ostatních konzolích chybí. Ty mají rozdělené role naprosto stejně jako v kooperační hře Origins. Nicméně pro všechny platformy už jsou společné další vítané novinky, jako je nová statistika postupu, online žebříčky, ale hlavně další herní režimy online Výzev, které si své dovednostní úrovně mění co den a týden, aby hráči měli stále čerstvý přísun materiálu pro porovnávání a soutěžení.
Rayman Legends vyjde v angličtině na PC (český manuál), PS3, Wii U a X360 v pátek 30. srpna za ceny od 649,-. Verze pro VITA pak vyjde 13. září.
koupit na Xzone
Do toho samého šuplíku můžu zařadit ještě multiplayerovou variaci na čutanou pro dvojici hráčů a nesmím zapomenout ani na rozsáhlou, vlastně třípatrovou galerii, do níž hra velmi přehledně soustředí jak všechny úrovně a světy, tak i tu obří várku postupně odemykaných drobnůstek, od nových hrdinů, až po malé příšerky, které zde tvoří něco jako sběratelský matroš.
Neříkám, že zde při tom hopsání nenarazíte na stereotyp a nebude se vám z toho motat hlava - ostatně kromě toho poskakování tady nic moc jiného dělat ty desítky úrovní ani nebudete. Nicméně tato, řekněme nepřekvapující a tradiční hratelnost, je nově zabalena do neskutečně atraktivní skořápky, kterou celou rozhodně jen tak rychle nesloupnete!
VERDIKT: Když budeme hnidopiši, tak můžeme nového Raymana prohlásit za takovou malou Ancelovu tvůrčí krizi - to kvůli podobným a recyklovaným úrovním z minula. Ovšem ta by nový plošinkový skvost zdaleka nevystihla tak dobře, jako když raději obrátíme list a potvrdíme, že Legends svého už tak skvělého předchůdce ještě překonává nejen v kráse, ale i v obsahu. P.S. A vy, kteří jste Origins nehráli, si můžete tajně ještě bodík přidat!