RECENZE Sacred 3

Série Sacred mě vždycky bavila. Třeba i proto, že vždycky dokázala do žánru, jemuž jasně dominovalo Diablo, přinést pár novinek. Třeba hodně otevřený svět nebo jízdu na koních, ochočených tygrech a dalších potvorách. Aktuální trojka je bohužel v inovacích výrazně skoupější a navíc ignoruje i mnohé osvědčené prvky. Možná i proto, že na aktuálním díle pracovalo jiné studio než na těch předchozích.

Začínám jak jinak než volbou hrdiny. Mezi čtyřmi základními postavami nechybí klasika: barbar, bojovnice, střelec. A nacházím tu i serafínku - v rámci žánru sice dost nezvyklou, ale pro sérii Sacred naopak velice charakteristickou. Zahrát si můžete i za vraha ovládajícího magii krve, ale za toho si musíte připlatit. Je trochu škoda, že na rozdíl třeba od aktuálního Diabla si nemůžete u jednotlivých profesí vybrat mezi ženskou a mužskou variantou (pohlaví je pevně dáno), ale budiž.

Pokud po úvodní volbě geroje čekáte otevřený svět a hromadu úkolů, jako tomu bylo v minulých dvou dílech, budete překvapeni. Tedy spíš zklamáni. Záhy zjistíte, že Sacred 3 je spíš koridorovka s občasným náznakem vedlejší cesty. Úkoly jsou docela tupé a jednotvárné, a hlavně tak i na první pohled vypadají. Jasně, v jiných ARPG jde taky ve finále „jen" o zničení nějakých nepřátel, ale třeba je to aspoň nápaditě zabalené. Tady teda bohužel moc ne.

of

Caption

Attribution

Sacred 3 je vlastně víc akce než RPG, tuny nepřátel tu samozřejmě jsou a valí se na mě hlava nehlava, takže se jimi prosekávám, prostřeluji a propaluji jedna radost. Občas je potřeba i lehce taktizovat (pokud se tohle sloveso dá vůbec v souvislosti s vražděním stovek nepřátel použít): někteří soupeři třeba mají štít, který jim nejprve musíte "sundat" speciální schopností a až pak je zrubat.

Z počátku mě to celkem baví, ale časem se dostavuje stereotyp. Hlavně proto, že vše kromě boje samotného je v téhle hře pojato buď divně, nebo totálně osekáno. Nutno ale férově přiznat, že masivnější bitvy pojali tvůrci docela velkolepě. Možná až moc - stejně jako v hi-level multiplayeru Diablo 3 jsou některé boje až nepřehledné, pro samé výbuchy a jiné magické efekty ani nevidíte, kde kdo stojí.

Nebudu vám tajit, že ovládání klávesnice+myš je podivné a úplně do krve mi nepřešlo. Nutnost používat pro pohyb klávesnici (AWSD) je trochu přežitek, zvlášť když potřebuje i další klávesy pro speciální schopnosti, chytání a odhazování protivníků (docela fajn kratochvíle), dorážecí chvaty nebo hltání léčivých lektvarů. Je ale fakt, že na gamepadu se většina hrdinů ovládá líp (Pepčo, díky za tip). Od klasiky žánru se autoři odklonili i v případě interface: jak jinak než jako (nepodařený) experiment označit obří ikonu hrdiny se základními statistikami v horní části obrazovky namísto osvědčeného rozložení. Tohle připomíná spíš bojovku ve stylu Tekkena než RPGčko.

Nějak mi v tomhle typu hry nesedí ani rozdělení hry na jednotlivé mise: ať už příběhové, nebo vedlejší. V těch prvních (obvykle delších a ne moc zábavných) kromě řežby většinou odbudete i pár rozhovorů, v těch druhých buď čistíte dungeon, nebo se bráníte vlnám nepřátel. A vlastně i ten postup koridorem je nesmyslně rozdělen na lokace, kde odrážíte vlnu za vlnou a hra vás nepustí dál, dokud protivníky nevykosíte. Na konci vás čeká vždycky boss, do kterého budete tlouct opravdu dlouho. Fakt to připomíná spíš akční hru z konzolí nebo coin-up automatů. Zpočátku je jistým zpestřením „nepřátelské" prostředí (padající skála, kaluže jedu, láva atd.), ale i z toho je časem trochu nuda.

of

Caption

Attribution

Potlačování RPG prvků se projevuje třeba tím, že autoři zcela rezignovali na lootování mrtvolek nepřátel a truhel. Z těch padají jen peníze, takže zvlášť v pozdějších fázích hry se hodně vytrácí motivace. Samozřejmě tím trpí i tolik propagovaný a z čistě bojového pohledu docela zábavný a jednoduše pojatý multiplayer. K čemu to je (kromě možnosti rubat po boku přátel), když ani zdolání tuhých protivníků s partou spolubijců vám prostě nepřinese žádnou speciální odměnu v podobně super vzácného předmětu? A je to škoda, protože jinak je mlácení rozmanitých nepřátel po boku kamarádů docela zábava.

Zbroj a zbraň (resp. později i více zbraní) sice samozřejmě máte a můžete je i vylepšovat, ale oproti klasickým ARPG je management vybavení hodně ochuzen. Trochu osekaný je i vývoj samotné postavy, kdy si vylepšení schopností kupujete za peníze - tedy za to jediné, co padá z nepřátel a truhel. Jedním z mála zajímavých vývojových prvků je nabírání speciálních duchů. Ovšem možná, že na ně nebudete mít nervy: melou totiž tupě pořád dokola nesmysly, a to fakt otráví. I proto, že jejich (ale i většina dalších) namluvení je fakt podprůměrné.

Aha, zatím jsem vám neřekl nic o příběhu. A tak to taky zůstane, neoriginální důvod vašeho putování po Ancarii opravdu nestojí za zmínku. Atmosféru herního světa aspoň trochu zachraňuje slušná rozmanitost lokací, i když by jim slušela aspoň částečná otevřenost - ale nad koridorovostí hry už jsem skuhral dříve. Grafika celkově není špatná, ale místy až přebarvená. Zvlášť v pokročilých bojích mi vizuál připomíná plácanici od nepříliš schopného kreslíře na solidním tripu. Smutné je, že spoustě uživatelů blbne nastavení rozlišení, a aby technických trablů nebylo málo, tak mě zas místy nešlo ani vyskočit do menu.

Pokud jsem před vyzkoušením doufal, že Sacred nabídne kvalitní a třeba trochu jinou alternativu k Diablu, byl jsem asi trochu naivní. Tedy „trochu" jiná alternativa to je, ale nejspíš až moc jiná. Rezignovat na většinu základních prvků ARPG prostě nebyl šťastný tah, navíc při pokračování série je to do značné míry kudla do zad jejím fanouškům. A ani svižný akční zážitek a jednoduše pojatý multiplayer to nezachrání.

Sacred 3 pro PC, PS3 a X360 v angličtině vydala Cenega začátkem srpna hned za sníženou cenu 799 Kč (digitální verze ale stojí 50 eur).

koupit na Xzone.

Diablo 3 je o několik tříd výš, a spousta hráčů víc ocení i aktuálního Van Helsinga 2 (i když ani ten není dokonalý). Sacred 3 není sice vyložený průšvih, ale spíš taková obyčejná řežba, které by slušela o dost nižší cena než 50 Euro. O tom, že fandové předchozích dvou dílů budou dost zklamáni, ani nemluvě. Tohle prostě není RPG Sacred, jak ho známe. Jako fantasy mlátička se vejde do průměru.