Recenze Saints Row: The Third

Prachsprostý klon žadonící o pozornost přehnanou vulgaritou?

Kdysi dávno nazvali svůj gang "Svatí" (nebo Svatoušci?) a základnu umístit do kostela. Jenže to už je dlouhá řádka let a za tu dobu se malá banda naštvaných negrů přetransformovala v obrovskou korporaci ženoucí se za penězi všemi možnými způsoby.

Nestačí jim už jen vykrádat banky, oni si to chtějí užít se vší parádou. Před akcí si prohlédnou poslední japonskou reklamu na vlastní energetický nápoj, vstup na scénu procítěně odehrají jako Roden za dnů své vrcholné Holywoodské slávy, aby se připravili na natáčení filmu o sobě samých. A v nejzběsilejší přestřelce se nezapomenou podepsat nadrženým náctiletým fanouškům. Saints jsou celebrity. Jenže vykrádačka banky se nepovede a oni míří za mříže. A když se dostanou ven, musí místo milovaného Stillwater dobývat hříchem podobně nasáknutý Steelport.

"Nové město - nová výzva"

Ačkoliv se v prvním a druhém dílu Saints Row profilovali do pozice konkurenta série GTA, tentokrát se od něj snaží co nejvíce odlišit. A chtějí toho dosáhnout šíleností, ujetostí a maximalizací politické nekorektnosti.

Ale stejně jako je příběh jen berličkou pro rozehrání omleté odrhovačky, vyznívá i důraz na skandálnost do ztracena. Je hezké běhat po virtuálním světě v kůži nahatého hermafrodita a velkým fialovým dildem mlátit nebohé občany po hlavě. Ale po pěti minutách to přestává bavit a začínáte se ptát: "A co bude dál?" Dál se můžete pokusit bavit ujetými záminkami pro plnění desítek misí. Občas se to povede, občas ne.

Zběsilost je totiž ve výsledku jen úlitba reklamní kampani a do šíleného hávu se obléká standardní herní náplň. V naprosté většině misí jde o to doběhnout, dojet v tanku nebo přiletět ve vrtulníku na to správné místo a tam vystřílet obrovské množství nepřátel. Nechybí ani jiná klišé žánru: ochránit nebo naopak zabít hlídanou osobu, ukrást auto, přežít bláznivou honičku, sestřelit letadlo nebo osvobodit "někoho" z vězení. A je jedno, jestli je akce zabalená do úkolu zajmout východoevropské štětky pašované v kontejnerech na nákladní lodi nebo v převlečení se za hlavního soka vysvobodit své kamarády zpoza mříží. Samotný obsah mise vyznívá až příliš často velmi jednotvárně, jen záminka je jiná.

Autoři se prostě snažili co nejvíce šokovat, ale ve finále hrají neustále na tu samou strunu a tou nikdy symfonii nevybrnkají. Takže legrace ano, ale jen na pár místech a spíše prvoplánovitá a hlavně pro puberťáky. Přitom určité postavy, jako právě p(r)asák Zimos nebo ruská mlátička Oleg, by si zasloužily více prostoru, ale topí se v moři stereotypně průměrných charakterů. Stejné je to i s pozadím úkolů. Pár jich skvěle šlape, ale většina je do počtu a rádoby skandálnost trpí trapností desetkrát opakovaného vtipu.

Arkáda není sprosté slovo

Herní náplň se od minule nikam neposunula. Ne že by byla nudná, ale až na pár výjimek, v podobě nepovinných misí, je zkopírovaná z druhého dílu nebo konkurenčních her. Naštěstí už není nutné se prohrabávat desítkami vedlejších úkolů jako ve dvojce, abyste si zvýšili respekt a mohli plnit hlavní příběhovou linku. Když jdeme až na kost, zjistíme, že Saints Row si libuje v pekelně arkádových přestřelkách a automobilových honičkách. Což nemíním primárně záporně. Problém je, že se na scéně pohybují desítky nepřátel, které vám ale v podstatě nedokáží ublížit a naopak, vy je kosíte jako první jarní trávu. Nejprve se mi to líbilo, protože to sedí k celkové ulítlosti, ale postupně jsem zjišťoval, že tím hra trpí.

Eurogamer vám již v pátek přinesl půlhodinu komentovaného videa z hraní.

Za jakékoliv úspěšně provedené akce získáváte respekt. Ten se kumuluje do úrovní a každá odemyká určitá vylepšení, které si pak za peníze nakupujete. Postupně se z vás stává doslova nesmrtelná vraždící mašina. A bylo by dobré, kdyby s vámi drželi krok i ostatní gangy. Jenže ty se jaksi zaseknou na místě a kromě pár lehce otravných speciálních postav, jako vojáků s protiteroristickými štíty nebo futuristických ninjů, se za celou hru nikam neposunou. Dokonce i výměna standardních policejních složek za speciální jednotky STAG nepřinese vůbec žádný skok v obtížnosti. A tak se ocitáte ve vlaku repetitivní nudy s vagóny s různě poskládanými překážkami a hromadou tupých nepřátel. Ten občas najede na výhybku, která vás přepne na trať projíždějící skrz zábavnou misi plnou výbuchů obřích rozměrů nebo zastaví v úrovni, která jakoby vypadla z filmu Tron. Jenže takových momentů je jako jeptišek na večírku Saints.

A je to škoda, protože bez obtížnější výzvy nenajde uplatnění široký strom vlastností, které můžete vylepšovat. Neustále vás žene vpřed touha odemknout delší výdrž při běhu, schopnost nosit dvě pistole naráz či zvýšit odolnost proti explozím. Zdokonalování se týká veškerých myslitelných oblastí - od zdraví a fyzičky, přes zbraně, auta a členy vlastního gangu až po budovy a bonusové záležitosti typu zvýšení příjmu z ovládaných území. A je s podivem, že ačkoliv se obtížnost od začátku v podstatě nepohne a je absolutně, na druhou ze tří možných, poddimenzovaná, vylepšování postav je rozloženo velmi dobře. Rozhodně jsem nebyl schopen koupit všechno, co mi pomocník ve formě chytrého mobilního telefonu nabídl a bylo nutné se rozhodnout, jakým směrem se profilovat. Udělat z hlavního hrdiny supermana nebo investovat do gangu a spoléhat na jeho pomoc. Zvýšit vlastní odolnost nebo modernizovat kvéry a zatopit raději protivníkům?

Nikdy nemůžeš mít dost zbraní

Zbraně jsou samy o sobě též rozporuplné. Nechybí zábavně šílené věcičky jako kufřík pro cílení dělostřeleckých granátů alá Modern Warfare nebo laserový zaměřovač leteckých náletů. Naproti tomu využití velkého fialového dilda je kromě jedné vtipné příběhové animace nulové a opět jde jen o brnkání na skandální strunu. Zvláštní jsou samopaly, kulomety a brokovnicemi versus základními pistole. Přiznávám se, že posledně jmenované jsem používal nejčastěji. Stačí zamířit na hlavu a smrt na headshot je na světě. Protože ruční pistole nemají téměř žádný zpětný ráz, je velmi jednoduché vystřílet velké množství gangsterů za velmi krátkou dobu. Naproti tomu všechny automatické zbraně se bez vylepšení v rukách nechutně cukají a jste rádi, když trefíte gangstra aspoň do nohy. Samopalem většinou na jednu mrtvolu vyprázdníte celý zásobník. A to proti ráně do hlavy trvá zbytečně dlouho.

Nakonec jsem si ze Saints Row 3 vyzobal ty nejzábavnější prvky a věnoval se pouze jim. Vesměs jsem se vyprdnul na vedlejší mise a plnil jen pár nejzábavnějších pro zvýšení příjmů. Peníze jsem obratem investoval do vylepšování schopností, abych mohl pokračovat v plnění ujetých misí a zjistil, jak celá taškařice dopadne. A samozřejmě, abych mohl machrovat, tak jsem koupil všechny možné nemovitosti ve Steelportu. S přístupem pravidelného střídání příběhových a vybraných vedlejších misí, jsem se lehce nadprůměrně bavil patnáct hodin. Kdybych chtěl dokončit na 100%, potřeboval bych na to nejméně dvojnásobek času. A to je nakonec velmi dobré skóre.

Autoři se prostě snažili co nejvíce šokovat, ale ve finále hrají neustále na tu samou strunu a tou nikdy symfonii nevybrnkají.

Pavel Oreški, Eurogamer.cz

Rád bych nezapomněl na módy vně kampaně, ale není moc o čem psát. Kooperativní hraní je populární, ale ačkoliv jsem otevřel dveře do své hry komukoliv, nikdo se ke mně nepřipojil. A když už se o to, dvakrát za celou dobu hraní, pokusil, tak ho hra s úsměvem vykopla, protože jsem právě plnil příběhovou misi. Škoda, autoři si mohli vzít příklad z Dead Island, který měl podobnou podporu kooperace, ale ostatní se mohli připojit kdykoliv. Zkusil jsem se přihlásit i do cizích her, ale po pětiminutovém čučení do obrazovky s nápisem "hledání serveru" jsem to vzdal. Měl někdo z vás štěstí? Druhým větším módem jsou arény, kde na čas zabíjíte děvky, zombie nebo cokoliv autory zrovna napadlo. Zkusil jsem si jednou a vzdal to.

Vážnými problémy trpí grafika. Ačkoliv po spuštění hry se hned po animaci THQ objeví logo AMD, tak právě na kartách ATI/AMD Saints Row běží dýchavičně. Ať nastavíte jakékoliv rozlišení, verzi DirectX nebo kterékoliv detaily, na určitých místech ve venkovních prostorách se hra plouží ve dvaceti snímcích za vteřinu. AMD prý mělo přijít s ovladači, ale i když v pátek vydali nový profil, ničemu nepomohl. Těžko porovnávat grafiku oproti minulému dílu, který jsem hrál na PS3, ale pocitově to zase až takový rozdíl není. V porovnání s ostatními hrami jde o pěkně stylizovaný průměr.

Saints Row: The Third u nás s českými titulky (jen PC) od Comgadu vychází s mírným zpožděním oproti Evropě dnes, 22. listopadu, za 899-1399 Kč

koupit z Xzone

Rádiové vysílání při jízdě v autech je holou kopií GTA s tím, že nemoderují tak vtipní hlasatelé. Mnohem častěji se ale vrací k vašim aktuálním vylomeninám, které probírají po každé misi, což potěší. Výběr skladem rozhodně není tak hvězdný jako u Rockstaru, ale pár pecek se najde.

Videdojmy Eurogameru z rozehrání Saints Row 3

VERDIKT: Jen občas vtipná kopie starších dílů GTA. Má všechno, co by si mohl fanoušek žánru přát: dostatek šílených misí, velké město plné vedlejších úkolů a skrytých bonusů, vynikající RPG prvky s trochou strategie v podobě managementu peněz, úchylné charaktery, dlouhou herní dobu i kooperační mód. Jenže méně je někdy více a něco tomu prostě chybí. Jak by řekl hlavní hrdina: "Tahle hra prostě nemá koule!". Najde si své fanoušky, tak jako předchozí díly, stejně jako zapřísáhlé odpůrce. Ale nikdo ji neodpáře, že je to jen a pouze lehce nadprůměrný klon mnoho let staré konkurence, který chce přitáhnout pozornost přehnanou vulgaritou. A to říkám jako fanoušek předešlých dvou dílů Saints Row.

6 / 10

Recenze Saints Row: The Third Pavel Oreški Prachsprostý klon žadonící o pozornost přehnanou vulgaritou? 2011-11-22T09:00:00+01:00 6 10

- komentáře (27)

Po 30 dnech od publikování článku se diskuse automaticky zavírají, ale v rozpravě můžete pokračovat v našem fóru!

  • Nahrává se...