Recenze Serious Sam 3

Střílečky mám rád. Ať složitější, kombinované s RPG prvky nebo klasické, historické, primitivní, zkrátka oldschool. Na Doom nedám dopustit a Serious Sam je pro mě větší hrdina než atomový vévoda. Vždyť, co je krásnější, než když si utíráte pot z čela v prosluněném ránu na konci dlouhého zeleného údolí, které je poseto tisícovkami vetřeleckých mrtvol. Navíc, když se vám ještě pomalu zvedá kouř od ústí dvouhlavňovky? Právě pro tenhle pocit Serious Sam miluji.

V pozadí vývoje stál kromě původních chorvatských autorů i veterán z id Software nebo Take 2 - Mike Wilson. Zmiňuji to, protože se mi zdá, že na trojku měl podstatný vliv. Vždyť i jeden z prvních článků popisuje, že Serious Sam 3 vypadá, jako by někdo nacpal monstra z Doom 3 do pouště, což by nebylo špatné. Horší je, že se proměnil příběh, atmosféra, design levelů, prostředí i hratelnost více, než by bylo zdrávo.

Sam by vždycky trochu přitroublý hrdina, který o sobě ale nikdy nepochyboval a hry o něm doslova překypovaly humorem. Jenže třetí díl se vydal realističtějším směrem a srandy je konec, Sam se chová jako americký mariňák, neustále si telefonuje s ústředím a celkově to vypadá, že "znormálněl". Důvodem možná je, že trojka je prequelem k ostatním dílům, tudíž Sam se ještě dostatečně nezbláznil. Ale to je malá záplata na zaprdlé taťuldovství kdysi narcistního psychouše. Škoda, šílené etudy z dvojky mi tentokrát opravdu chyběly.

of

Caption

Attribution

První polovina hry se odehrává ve stísněných uličkách egyptských měst, což silně kontrastuje s tím, co si pamatuji z předchůdců - stovky nepřátel v širokých arénách. Nemám pocit, že to je změna k lepšímu. Celý začátek je podle mě zbytečně rozvláčný a jednu nebo dvě stísněnější kapitoly bych přežil, ale skoro celá první půlka hry mi mnohem více připomínala nepovedenou kopii série Doom než bezmyšlenkovitou lehkost Serious Sama.

Navíc se jen těžko dostáváte k novějším zbraním, které sice lze najít, ale jen v nejtajnějších místnostech. A když už neběháte na trhu v Káhiře, jsou skvělé souboje s tisícihlavými davy prokládány nudnými průchody temným klaustrofobním podzemím pyramid. Párkrát se leknete, protože na vás z temnoty vyskočí agresivní kostra, ale osobně jsem tyhle pasáže přetrpěl se skřípěním zubů.

A přitom později se autorům skvěle daří střídat momenty šíleného kosení vetřelců s klidnějšími pasážemi při zabíjení menšího počtu tužších protivníků. Až po nějakých šesti hodinách jsem si začal užívat Serious Sama právě tak, jak si ho pamatuji. Obří arény, tentokrát často naprosto neohraničené pouštní lokace, obrovská přesila a téměř nevysychající zásoba nábojů. Doslova exatická je poslední úroveň, kdy může třetí díl směle soupeřit se svými staršími brášky v počtu nepřátel útočících na vás v jeden moment. A pravděpodobně vítězí. Když se v ostrým sluncem praženém a prudkým větrem bičovaném kaňonu začaly objevovat stovky nepřátel, pocítil jsem paniku. A pak si užíval jedné z nejlepších brokovnicových pasáží v herní historii (zdravím Miloše a Hard Reset).

Co mě naopak velmi mrzí a budou za to padat body dolů, je menší variabilita všeho a téměř žádné novinky ovlivňující hratelnost. Prostředí je sice z velké části zničitelné, ale rozpadající se sloupy a pár soubojů na blízko mi na plnohodnotné pokračování připadá málo. Navíc, když holýma rukama zabijete pár potvor a za rozpadající sloupy se dlouhou před raketami neschováte. Zbraně jsou naprosto totožné jako v prvních dílech, Sam běhá pouze po poušti a okolí. Mezi nepřáteli je sice pár čerstvých kousků, ale žádný z nich mi nevystřelil mozek z hlavy. Takhle ne! Proč se nemůže brouzdat rosou na kraji jihoamerické džungle z prvních dílů? O bažinách, čínských městech, korunách stromů nebo pohádkového království dvojky nemluvě. Sorry, ale poušť, sloup, poušť, barák, poušť, tma, poušť a skála v poušti je prostě nuda. Obrovská nuda! Už First a Second Encounter byly vizuálně zajímavější.

of

Caption

Attribution

Přitom grafika samotná je slušná, mám Serious Engine rád a od HD předělávek se trojka poměrně dost vzdálila. Opět není pro běh potřeba nijak extrémní hardware a na svém tři roky starém stroji jsem na přibližně 80% detailů běžel stabilně kolem 40 snímků za vteřinu.

Serious Sam 3 se prodává jen digitální distribucí, například ze Steamu, za 28 eur.

Ještě, že situaci zachraňuje multiplayer. Kooperativní, deatchmatch plus pár dalších módů a navíc splitscreen i na PC. Kooperativně můžete hrát buď až v šestnácti lidech příběh nebo survival mapy. V nich jde o přežití co nejdelší čas. I když se většinou nedostanete moc přes pět minut, je kosení nekonečných řad vetřelců zábava. Dokonce i Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag jsou fajn a svou zběsilostí mi připomínají Quake 3. Za multiplayer si chlapci zaslouží pochvalu a jestli mohu radit, hrajte rovnou v kooperaci, budete se lépe bavit. Jen je škoda, že online nehraje moc lidí.