The Settlers 7: Cesta ke koruně

Vývojáři z německého Blue Byte po velmi dlouhé době zjistili, co je pro sérii Settlers nejlepší. Ačkoliv poslední dva díly u recenzentů nijak výrazně nepropadly, u samotných hráčů si přílišnou oblibu nezískaly. O tom svědčí i velká popularita remaku nejslavnějšího druhého dílu s názvem 10th Anniversary, který před pár lety okupoval počítač nejednoho budovatelského nadšence. A právě i poslední sedmý díl je ve znamení návratu ke kořenům, alespoň pokud jde o důraz na ekonomickou stránku hry a nejrůznější výrobní řetězce.

Celkový styl hraní se ale razantně změnil. Centrem vašeho království už není jediné skladiště, odkud by proudily suroviny do jednotlivých dílen. Všechno je nyní daleko více decentralizované, skladiště potkáte na každém kroku a úplně nejlepší je držet spolupracující povolání co nejblíže pospolu, aby se řemeslníci co nejméně naběhali. Jednotlivé budovy jsou sice po vzoru druhého dílu pospojovány cestičkami, ale na nich se už nenachází obyčejní pracanti, kteří by nosili suroviny. Pokud dané povolání vyžaduje nějakou surovinu, musí si pro ni do nejbližšího skladiště řemeslník zkrátka sám zaskočit.

Ani trochu se ale nezměnily základní výrobní řetězce. Základ pro stavbu budov opět tvoří dvojice dřevorubec a pila, kde se z neopracovaných kmenů stávají prkna. Na některé stavby je navíc potřebné kamení, které se získává v kamenolomu. Složitější mechanismus přichází u produkce jídla, kde za sebe musíte navázat farmu, mlýn a pekárnu.

Jídlo tentokrát slouží jako základ veškeré ostatní výroby. Některá povolání se zkrátka bez kusu žvance ani nezvednou z postele a jiná naopak bochník chleba berou jako jakýsi bonus, za který vyprodukují dva nebo tři výrobky místo jednoho. Tímto způsobem se nechá vykrmovat prakticky každý řemeslník ve vašem království a je pouze na vás si spočítat, kde vám navíc vložená investice přinese ten největší zisk.

Osobně mě zpočátku vyděsilo, kolik nových povolání přibylo a jak se podařilo výrobní řetězce hezky zamotat. Po čase jsem se koloběh zhruba 25 surovin sice naučil, ale u takového molochu už bylo daleko složitější hledat slabá místa v celém řetězci, která mohla zpomalovat třeba vojenskou ofenzivu na druhé straně mapy. Navíc náprava problému sice zabrala jenom chvilku, ale než se celé ohromné soukolí dalo do pohybu, uplynulo moře času.

Tím trochu narážím na nemožnost jakkoliv urychlit čas a častokrát jsem zkrátka znuděně hleděl do obrazovky, než se provedla nějaká klíčová akce nutná pro další postup. Pak se ale opět myška rozjela na plné obrátky a já nevěděl, kam dřív skočit. Někde se mi kupily zásoby piva a o kousek dál se naopak nedostávalo uhlí a zlata nutného pro výrobu mincí. Jindy zase bylo nutné pro výstavbu budov využít nově získané území, které jsem právě dobyl.

V Settlers 7 je totiž herní mapa rozdělena na několik sektorů, v nichž se nalézají suroviny potřebné pro další rozvoj. Jako už v předchozích dílech si autoři pohráli s každou mapou kampaně a jednou nemáte přístup ke kamení, jindy vás trápí malý prostor pro vaše farmy a nejčastěji jsou vaším problémem až příliš dlouhé cesty mezi jednotlivými články řetězu surovin. Zkrátka staří dobří Settleři v plné síle, u nichž si musíte vypěstovat šestý smysl pro budování vašeho království.

Samotná kampaň mě však zpočátku nikterak nenadchla. Příběh se odehrává ve fiktivní zemi Tandria, kdysi za dob námořních objevů, kdy jsem v kůži princezny Zoé porážel jednoho poskoka despotického lorda Wolveringa za druhým. Bohužel jakousi snahu o překvapivé vyvrcholení příběhu jsem prokouknul po odehrání třetí mise. Ve svých počátcích se navíc většina úkolů točila pouze okolo dobytí jednoho klíčového sektoru uprostřed mapy. Ve zbylých případech přišly na řadu jisté dynamické podmínky k vítězství (victory conditions), s nimiž jsem se setkával později i ve skirmishi, a teprve tehdy dostala kampaň ten správný spád.

Systém těchto podmínek k vítězství je jednoduchý, ale zároveň i neuvěřitelně vyzývavý. Před začátkem hry je definováno zhruba šest různých cílů (záleží na konkrétní mapě), po jejichž splnění se automaticky stanete vítězem. Cesta k vítězství tak nemusí vždy vést přes potoky krve. Stačí mít více mincí než soupeř, kontrolovat nadpoloviční počet sektorů, postavit nějakou budovu dříve nebo například disponovat alespoň dvaceti vojáky. Je jasné, že díky proměnlivým podmínkám se misky vah neustále pohybují, což ještě více podněcuje soutěživost mezi oponenty.

Tím však variabilita hry a různé cesty k vítězství zdaleka nekončí. Zabírat neutrální sektory můžete kupříkladu pomocí výpravy mnichů nebo lze posádku prachsprostě uplatit zlaťáky. K tomuto využijete obchodníky, pomocí nichž lze navíc odemknout obchodní cesty na jakési mapě světa. Tyto obchodní cesty slouží k vyměňování právě nedostatkového zboží za přebytky ve vašich skladech.