RECENZE Sniper Elite 3

Na dva roky starém Sniper Elite V2 (recenze) mi vadila snad jediná věc - zasazení příběhu do stejných reálií jako v jedničce. A koho by napadlo, že u trojky budu naopak s nostalgií vzpomínat na krásně vypadající a členité prostředí rozbombardovaného Berlína. Třetí díl totiž nese podtitul Afrika a odehrává se celý na poušti.

A co se asi tak na nekonečných písečných pláních dá očekávat? Duny, oázy, budovy splácané z hlíny, letiště a pár skal. Po třetí úrovni jsem si říkal, že se hlavní hrdina přeci musí přesunout někam jinam a trochu jsem doufal v návrat do Říše. Jenže Sniper Elite 3 je prostě dobrodružství z pouště a nic než vyprahlý písek při svitu slunce či měsíce nečekejte.

Opět se vžíváte do role Karla Fairburna, amerického elitního odstřelovače. Ten je vysazen na severu černého kontinentu, kde rozkrývá aktivity nadějného nacistického velitele. Zápletka je bez překvapení, emocí i velkého finále, prostě takové letní roadmovie z Libye na konci války. Ovšem příběh nikdy ve Sniper Elite nehrál důležitou roli. Co také vymyslet s hrdinou, který většinu času tráví jako vlk samotář.

Kampaň je rozdělena do osmi úrovní, z nichž ta první je kratší tréninková. První čtyři opravdové levely jsou poměrně rozlehlé a jejich průchod mi zabral skoro tři hodiny. Ke konci jsou mapy menší a i čas na jejich zdolání se snižuje. Jak jsem naznačil na začátku, zasazení není ničím zajímavé a úrovně vás nemají čím překvapit. Tu a tam jsou v nich rozesety cisterny s výbušnou směsí, barely stejného obsahu, pár odstřelovačských pozic a občas kolem projedou náklaďáky nebo tanky. Karl ovšem do žádného vozidla sám nastoupit nemůže a i díky tomu svět kolem něj působí jako by byl vystavěn na divadelním jevišti. Většina objektů jsou jen nevýrazné kulisy.

of

Caption

Attribution

Herní mechanismy se od minule nezměnily. Primární zbraní je jedna ze čtyř sniperek, těmi vedlejšími jsou pistole a revolvery, samopaly a různá výbušná zařízení. Odstřelovačky lze vylepšovat v jedné z pěti oblastí díly, které naleznete na bojišti. Zabíjení německých i italských nacistů je stejně zábavné jako minule. A je i stejně zpracované, protože už dvojka dokázala z daného tématu vyždímat maximum. Opět má dle zvolené obtížnosti vliv na trajektorii střely spousta atributů, zejména pak Karlův tep, který zklidníte krátkým zadržením dechu. Zamířit zmenšujícím se kosočtvercem na hlavu nepřítele, prásk a najít další cíl.

Na rozdíl od členitého prostředí trosek poničeného Berlína se ovšem vytrácí napětí z možnosti být odhalen. Ve dvojce bylo mnohem těžší označit dalekohledem všechny nebo alespoň většinu nepřátel a když jste vystřelili, byla velká šance, že na vás vyběhne zapomenutý nácek zpoza rohu. Nikoli však v otevřené poušti. Většinou si dopředu orazítkujete všechny hlídky a čištění jakéhokoli prostoru probíhá jako přes kopírák.

Zaměříte vojáka, zabijete ho, odběhnete třicet metrů směrem do pouště a nepřátelé vás přestanou hledat. Vrátíte se zpět a opakujete uvedený postup. Později jsem už ani nevyužíval rachotících benzínových agregátů maskujících výstřely, protože to akorát zdržovalo. Zábavnější jsou úrovně odehrávající se v pouštním městečku nebo uvnitř budov, kde musíte být hodně opatrní a pečlivě plánovat. A to jsem prosím hrál na třetí ze čtyř úrovní obtížnosti.

Sniper Elite 3 pro PC (v češtině), PS4, PS3, X360 a X1 (v angličtině) vyšlo koncem června od Comgadu a Playmana za 899-1499 Kč.

koupit na Xzone.

Na rozdíl od dvojky se do permanence mnohem více dostala pistolka s tlumičem i různé pastičky, protože na otevřeném prostranství bylo jednodušší zmapovat obchůzkové trasy nepřátelských vojáků. Naopak jsem téměř nepoužil samopaly a vůbec jsem nepochopil přítomnost pistolek bez tlumičů.

Grafický kabátek je možná krokem kupředu v porovnání s předchozí generací konzolí, ale na počítačích jsme na podobnou prezentaci zvyklí. Na druhou stranu se alespoň rozlehlé úrovně nahrávají poměrně rychle. Nemůže chybět provařená kill cam: ačkoliv se autoři holedbají jejím vylepšením, v praxi jsem si ničeho zásadního nevšiml. Určitě zajímavá je kooperace dvou hráčů, na kterou jsem na PS4 buď neměl štěstí nebo se lze skutečně spojit pouze s kamarády. K dispozici je i pár kompetitivních módů.