RECENZE Splinter Cell: Blacklist

Série Splinter Cell se nikdy neřadila k béčkovým titulům a byla by chyba ji podceňovat. Tím spíše, že Ubisoft v poslední době konzistentně udržuje vysokou laťku kvality u všech svých her. Nejnovější díl techno-thrilleru se Samem Fisherem má sice na svědomí nově zformované kanadské studio Ubisoft Toronto, nicméně v jeho čele najdeme starou známou Jade Raymond a samotná hra nevykazuje žádnou slabinu "debutujícího" týmu. Naopak, působí jako laserově precizní kombinace nejlepších vlastností minulých dílů série, včetně triumfálního skloubení akčnosti a ovladatelnosti Conviction s hardcore stealth aspekty starších dílů, to vše zabaleno v náležitě filmové výpravě, za kterou by se nemusel stydět žádný Hollywoodský velkofilm s kvalitním obsazením za kamerou i před ní.

Efekt Mass Effect

Filmově opulentní náboj hry má mnoho společného s třetím dílem vesmírné ságy Mass Effect. Amerika se ocitne pod palbou mimořádně masivních teroristických útoků, které ji snadno mohou zatáhnout do nové války s několika zeměmi, nejen na středním východě. Tuhle globální hrozbu má na svědomí neosobní skupina přezdívaná "The Engineers", disponující vybavením a schopnostmi, které jsou pro běžné bezpečnostní či armádní složky prakticky neřešitelným oříškem. Prezidentka USA proto vzkřísí speciální jednotku "Fourth Echelon" a povolá zpátky do služby jednoho z nejzaslouženějších vojáků/špiónů v historii země: prošedivělého Sama Fishera. S ním se vrací celá řada starých známých a pokud jste kovaní fanoušci série, pravděpodobně budete všemi těmi narážkami a odkazy nadšení. Hra přímo navazuje na události předchozího dílu série a prohlubuje tak historii jednotlivých postav i herního světa.

Sam dostane k dispozici obří vojenský letoun s přezdívkou "Paladin", na jehož palubě najdete všechno od superpočítačů až po vězení a výslechovou místnost. Tím hlavním nákladem je ale pečlivě vybraný tým elitních specialistů, který tvoří posádku Paladina. Zatímco Paladin létá po celém světě od jednoho útoku k druhému, můžete se po palubě letadla svobodně procházet a bavit se s jednotlivými členy týmu: každý z nich má mezi misemi co říct. Navíc každý z nich funguje jako přístup k vylepšování vašeho vybavení, ať už jde o výstroj a výzbroj na mise nebo vylepšování samotného letadla.

of

Caption

Attribution

Tohle chození po palubě, interakce s posádkou a výběr příští mise z velkého interaktivního stolu hodně připomíná Mass Effect, přičemž Sam se svým strništěm opravdu vypadá jako Shepard. Celková atmosféra "elitní posádky pendlující od čerta k ďáblu ve snaze zastavit globální hrozbu" ale skvěle funguje a snadno vás strhne.

Mix, který funguje

Staré díly této série byly o hardcore stealthu, trpělivém plížení se ve stínech, pozorování chování a tras nepřátel a kalkulovaných tichých útocích bez prostoru pro chybu. Původní hry zacházely tak daleko, že hráčům znemožňovaly přežít bitvu vypuklou v okamžiku odhalení dokonce i nelogicky pomalým a křečovitým ovládáním střelby či pohybu. Tohle všechno dokonale zboural minulý díl, Conviction, který ze Sama udělal nefalšovaného predátora, pohybujícího se prostředím s mrštností protagonistů Assassins Creed, výzbrojí z Call of Duty a unikátním "Takedown" systémem, který vám umožňuje označit a popravit skupinky tří nepřátel během jedné vteřiny, stiskem jednoho tlačítka.

Více o Splinter Cell: Blacklist v E3 dojmech, HW požadavcích nebo kompletním zpravodajství.

V této hře se sice Sam vrací zpátky do vojenské služby, ale svoje nadlidské bojové schopnosti "Jacka Bauera/Jasona Bournea" si uchoval. V praxi tak dostáváme fascinující mix hardcore stealthu a skvěle ovladatelné, plynulé akce, který umožňuje bezproblémové hraní podle vašeho vkusu. V mnohém tak připomíná poslední díl série Hitman, který také nabídnul dokonale kompetentní mechaniky pro projití hrou bez jediného zabití i pro zuřivé přestřelky od začátku do konce. Hra oba herní styly podporuje jak možnostmi vylepšování postavy (například nákupem zvuk tlumící výstroje nebo odolnějšího brnění) tak samotným designem jednotlivých misí. Na své si rozhodně přijdou fanoušci obou herních stylů, přestože hra má tendenci o maličko více odměňovat ty, kdo dokážou misemi projít nepozorováni.

Pestrost a režie

Díky Paladinovi budete v průběhu příběhové kampaně cestovat z jednoho kouta planety do druhého, od středního východu přes Londýn až po "hotzóny" na území USA. Příjemnou pestrost prostředí doplňuje kontrast počasí a denní doby: dominantní jsou sice noční mise nebo potemnělé interiéry, ale dočkáte se i akce v přímém slunečním světle (kde lze také najít nějaké ty přátelské stíny). Kromě tradiční náplně z pohledu třetí osoby se můžete těšit i na pár zpestřujících vložek v podobě ostřelování sniperkou či kanóny na palubě letadla, nechybí dokonce ani pasáž, ve které budete hrát za jinou postavu a z pohledu vlastních očí.

of

Caption

Attribution

Třináctku zhruba půlhodinových příběhových misí doplňují zhruba dvě desítky misí vedlejších, které můžete hrát sami nebo ve dvou hráčích (online či splitsrceen). Tyto mise, stejně jako kompetetivní multiplayer, jsou příjemně integrované přímo na palubě letadla, takže veškerá herní náplň je dostupná ze stejného místa a rozhraní, zapadajíce zároveň do jedné příběhové fikce. Tohle se povedlo ještě o fous lépe, než v Mass Effect 3.

Vedlejší mise jsou často stejně zábavné jako ty hlavní, přičemž v jejich prospěch nahrává skutečnost, že jsou více "systémové" a méně svázané příběhem či skriptovanými sekvencemi. Ano, filmovost a strhující spád si v příběhových misích občas diktují lineární sekvence s nějakým tím QTE nebo nutností zvládnout danou situaci podle přísně daných kritérií, místy i metodou pokus-omyl. Chápu, že tohle je pro herní puristy problém, ale osobně mám příběhovost v oblibě a rád se jí podřídím. Mimochodem, hru skutečně můžete projít bez zabití kohokoliv: i ve filmových sekvencích s výslechem či mučením podezřelých vám hra dá na výběr, zda protivníka omráčit či zabít.

Nezastavitelný dravec

Vedle filmového spádu, příjemně univerzální/adaptibilní hratelnosti a poctivého množství obsahu (přes tři desítky herních map, pokud počítáme také coop a kompetetivní mód) je potřeba hře uznat jednu zdánlivě jednoduchou, avšak mimořádně silnou schopnost: budete se opravdu cítit jako Sam Fischer. To znamená jako smrtící predátor, který plynule klouže ze stínu do stínu, zhasíná světla v místnostech (vypínačem nebo střelbou) a ?prochází kolem protivníků jako duch, případně jako smrtící přízrak.

A když už vás odhalí, dokážete bleskově rozdat pár headshotů (ať už pomocí Takedown systému z Conviction nebo "ručně") a rozplynout se v dýmu kouřového granátu zpátky do stínů. Tenhle pocit naprosté nadvlády nad bojištěm a protivníky v poměrně realistickém kontextu hry je přímo opojný (i když vám ho jednou za čas nabourají nějací ti obrněnci).

Osobně mi také dokonale sedla postava Sama Fischera, byť v obličeji vypadá jako Shephard, čemuž nahrává také nový dabér (Michael Ironside byl samozřejmě lepší, ale to neznamená, že ten nový je špatný). Některé situace mezi ním a posádkou letadla nebo některé scény výslechů jsou prostě skvělé, ať už jde o brutálně účinné ("...nemám čas vyjednávat...") mučení nebo napjaté pohledy před klíčovým rozhodnutím ve velínu. Aniž bych něco vyzradil, čeká vás také několik skvělých situací a zvratů, ve kterých Sam prokáže svoji vynalézavost, zkušenost i odvahu.

Splinter Cell: Blacklist pro PC, PS3 a X360 v češtině vychází tento týden 23. srpna (i pro Wii U).

rezervovat na Xzone.

Přidejte k tomu náležitě ostrou elektronickou hudbu a dokonale fungující vizuály, soustředěné na hru světla a stínu - výsledkem je parádní zážitek, který si rádi zopakujete znovu - pro změnu třeba s jiným herním stylem nebo na vyšší obtížnost. Navíc je na disku také oblíbený multiplayerový režim "Spies vs. Mercs", ve kterém špióni z pohledu třetí osoby dobývají lokaci hlídanou vojáky z pohledu vlastních očí. Ačkoliv jsme neměli možnost tento režim v review-verzi pořádně vyzkoušet, nepochybně si opět najde svoje fanoušky. Hra je také zvláštní tím, že je přeložena do češtiny i na konzolích.